Významné osobnosti mezinárodního sionismu se už s Benjaminem Netanjahuem rozešly. Po volbách, kdy se minulý týden rozhodovalo o novém Knesetu bude zřejmě docházet k přepřahání a Izrael bude mít nového premiéra.
Pyrrhovo vítězství
Podle průzkumů z průběhu celého letošního roku si 55 % Izraelců přálo Netanjahuův odchod ze scény. Zhruba polovina soudila, že nezvládl krizi kolem války v Gaze, a 44 % mu nevěří ani za mák. Jeho pověst navíc kalí korupční skandály a s nimi spojená soudní řízení.
Není tedy divu, že předvolební odhady věštily premiérově straně Likud propad. Všechny průzkumy (až na ty z Netanjahuovi spřízněné televize Channel 14) mu přisuzovaly 19 až 22 % hlasů. Straně Jašar Gadiho Eisenkota, hlavního Netanjahuova soupeře, zároveň předpovídaly 20 až 23 %.
Výsledky ale očekávání nepotvrdily. Likud získal 27 % hlasů, Jašar 21 %. Jak se to mohlo stát? Předně, byla nečekaně vysoká účast – k urnám přišlo 78 % voličů. Volby ale provázely podivnosti a nesrovnalosti. Vláda prodloužila hlasování až do pozdní noci pod záminkou potíží s dopravou.
Skutečný důvod je však zřejmě někde jinde. Neuniklo jí, kolik izraelských Arabů míří k volbám. K manévru s prodloužením hlasování ji mohlo dohnat zoufalství z toho, jak Arabové politicky sílí. Sionistické kruhy kolem Netanjahua mezitím dostaly do volebních místností i své seniory.
Historický úspěch arabských stran
Arabské strany skutečně slavily historický úspěch: získaly necelých 15 % hlasů a 19 křesel v Knesetu. Netanjahuův blok – Likud se spojenci – má 53 mandátů, Eisenkotův 48. Na 61 křesel potřebných k většinové vládě vládě tedy nedosáhl žádný z bloků.
Teď začíná vyjednávání. Netanjahu může zkusit přemluvit některé opoziční strany, aby opustily své bloky a přidaly se k němu. Spojenectví s arabskými stranami ovšem ze zřejmých důvodů už vyloučil. Demokraté Jaira Golana ovšem odmítají jakoukoli koalici s nábožensky sionistickými stranami Becalela Smotriče a Itamara Ben Gvira. Eisenkotův Jašar by zase s Likudem šel jen tehdy, kdyby premiérem byl kdokoli jiný než Netanjahu.
Slabým článkem Eisenkotova bloku může být účelová koalice „Společně“ Naftaliho Bennetta a Jaira Lapida. Netanjahu by ji ale musel získat celou, jinak to nebude stačit, a ta přece vznikla právě proto, aby ho svrhla. A strana Izrael náš domov Avigdora Libermana odmítá zasednout ve vládě s ultraortodoxními stranami.
TŘI V TOM: MED, HOUBY - A ŽIVÁ VODA!
Před kamerami Protiproudu předvedla česko-slovenská dvojice Daniel Fiala a MUDr. Bronislav Čiko objev "živé vody" - a dále tak rozšířili možnosti sebeobrany nepodvolených.
Jak funguje? Co je její podstatou? Stojí za to se na to podívat! K objednávkám medu v nadcházejícím podzimu proto doporučujeme přidat i tuto podivuhodnou tekutinu - již patentovanou - a pomoci tak sobě i Protiproudu.
Netanjahu ve slepé uličce
Když se mu vládu sestavit nepodaří, přijde na řadu Eisenkot, jenže ani on nemá o nic větší šanci na úspěch. Jediná cesta k vládě by pro něj vedla přes spojenectví s Arabskou sjednocenou kandidátkou Júsufa Džabarína a islamistickou stranou Ra’am Mansúra Abbáse. Strana Ra’am sice už v minulosti seděla v koalici Bennetta a Lapida, dnes by to ale šlo mnohem hůř.
Po 7. říjnu 2023 by se arabští politici museli od Hamásu zcela distancovat a přihlásit se k jednotě Izraele jako židovského státu. Jenže k tomu nelze přimět například stranu Balad, součást Arabské sjednocené kandidátky.
Bez koalice vypíše izraelský prezident nové volby. Netanjahu se sice zuby nehty udržel u moci, ztráta 11 křesel v Knesetu ale pro Likud a jeho projekt znamená citelnou porážku. Někteří ho dokonce podezírají, že by mohl rozpoutat nový konflikt s Íránem, aby získal zpět přízeň voličů nebo alespoň další volby oddálil.
Ortodoxní Židé i Arabové proti Netanjahuovi
Do toho přišlo tento týden první kolo vyjednávání izraelského prezidenta Jicchaka Herzoga, který zahájil jednání se všemi stranami, které uspěli ve volbách. Po jednání každá ze stran podle tradice vždy oznámila, koho by podpořila na premiéra a jakou vládu si představuje. A tady jsme se dočkali dvou překvapení, které do značné míry přepisují poměr sil.
Strana ortodoxních židů „Sjednocený judaismus Tóry“, která do této doby podporovala Netanjahua, oznámila že by ho na postu premiéra už nepodpořila. To znamená mínus 7 poslanců v neprospěch Netanjahua. Počty se tedy základním způsobem změnily. Netanjahu už nedisponuje 53 křesly ale pouze čtyřiceti šesti.
Druhé překvapení přišlo, když obě arabské strany podpořili na premiéra opozičního představitele Gadiho Eisenkota. To by znamenalo, že opoziční blok by měl společně s 19 arabskými mandáty pohodlnou většinu a Netanjahu by byl prakticky ze hry venku.
Eisenkot má také krev na rukou
Významné osobnosti mezinárodního sionismu se s Benjaminem Netanjahuem mezitím už rozešly, neboť tuší jeho pád. Mimo jiné i předseda Světového židovského kongresu Ronald Lauder, jeho někdejší politický patron. Vypadá to na operaci „obětní beránek“: izraelská elita by si tak očistila pověst a pokusila se Izraeli vrátit mezinárodní vliv.
Velká část států kritických ke genocidě Palestinců úzkostlivě svalovala vinu výhradně na Netanjahua a od Izraele se distancovala jen s nechutí. Většina z nich by vztahy obnovila téměř okamžitě, kdyby se premiérem stal Eisenkot. Přitom je jako tvůrce doktríny Dahíja (drtivé odplaty) stejně krvežíznivý jako Netanjahu.
Zmírní se po volbách izraelská genocida Palestinců nebo Netanjahu šlápne ještě více na plyn, dokud má ještě moc?
A co udělá ve volbách rovněž poražený ale stále ještě silný a mocný Donald Trump?
