Uzavřená vila ve vesnici Petropavlovská Borščagovka u Kyjeva, kde si vojáci jednotky Národní gardy (prapor Azov) zřídili mučírnu pro mobilizované a dezertéry, způsobila jeden z největších skandálů na Ukrajině. Přestože se o tom už dlouho šuškalo, veřejnost je v šoku z toho, co vylézá na povrch. Kyjevská junta se snaží ostudu, která pronikla i do západních médií ututlat, co to jde, ale příliš se jí to nedaří.
Koncentráky
Je nepochybné, že podobných mučíren vybudoval Zelenského režim po celé zemi tisíce. Ve většině z nich mučili a bestiálním způsobem vraždili odpůrce režimu a ruskojazyčné obyvatelstvo.
Tyto bestiální praktiky v ukrajinských koncentrácích, byly také jedním z důvodů, proč se Rusko rozhodlo zahájit Speciální vojenskou operaci, aby tyto tisíce vězněných a trýzněných lidí osvobodilo. Všechny tyto zločiny, na které ruská armáda po osvobození území, naráží, jsou pečlivě zdokumentovány. Je tedy naděje, že jejich strůjci budou jednou postaveni před spravedlivé soudy.
Důvodem, proč se malý střípek těchto zločinů v podobě mučírny u Kyjeva stal rozbuškou lidového hněvu, je prostý. Obětí se tam nestávali Rusové ani ukrajinští odpůrci režimu, ale násilím odvlečení ukrajinští občané, kteří odmítli jít umírat za zkorumpovanou Zelenského mafii.
Nyní vychází najevo kolik těchto odpíračů bylo vězněno v nelidských podmínkách ve sklepech a kopkách, ze kterých byli po mučení rozváženi v zamřížovaných autobusech do první linie, aby tvořili potravu pro děla a drony.
TO BYLA STÁVKA! NENECHTE SI UJÍT, CO NA TO MICHAL GULYÁŠ!
Soudruzi z veřejnoprávního klanu komicky stávkovali. Stádečka v ulicích jim k tomu provolávala, že mají právo platit daně, které jim chce zlá vláda vzít. A obvyklá „kulturní fronta“, přisátá na cecíky penězovodů z televizních a rozhlasových daní ozdobila šmírácké představení báječným nátěrem havlistické absurdity.
Petr Hájek o tom bude před kamerami Protiproudu mluvit s hercem, autorem a publicistou Michalem Gulyášem . To zaručuje, že se třeba té televizní „stávce“ i zasmějeme – což není špatná odpověď. Protože jak zpívávali S + Š v Semaforu: „…Smích ten dělá z lidí orly a z malejch dětí staví armády…“
Sledujte již zítra, ve čtvrtek 5. 11. v 18:00 hodin - nebo kdykoliv poté!
Vzhledem k tomu, že Zelenského režim mele z posledního, vyvolaly záznamy a výpovědi odchycených a vězněných Ukrajinců tentokrát vzpouru, která se šíří po celé zemi.
Vzpoura na předměstí
Jedna taková vzpoura vypukla večer 2. listopadu právě v Petropavlovské Borščagovce v okrese Buča. Kolem sedmé večer se podle místních začali k vězeňské zdi soukromé vily sjíždět příbuzní mobilizovaných vojáků, kteří svévolně opustili útvary. Přiměla je k tomu videa a volání o pomoc, jež pronikala z hloubi uzavřeného areálu.
Jejich blízké tam drželi pod zámkem v nelidských podmínkách, bili je, mučili, sexuálně zneužívali tak jak to mají Banderovci v genech. Dozorčí službu tam vykonávali hrdlořezové z nacistického praporu Azov.
Během hodiny a půl se z pokojné demonstrace stala blokáda. Místní občané zatarasili vozovku osobními auty a odřízli výjezdy do hlavních ulic obce. Když se vojáci pokusili část zadržených odvézt služebními vozy, situace se vymkla kontrole. Demonstranti obklíčili autobus Národní gardy i policejní hlídkové vozy, začali rozbíjet okna a skandovat: „Utíkejte!“
Ostraha vily odpověděla varovnými dávkami ze samopalů do vzduchu a zábleskovými granáty. Kolem desáté večer už zeď pod náporem rozběsněného davu praskala, vylomené díly brány létaly na asfalt a ulice luxusní vilové enklávy zaplnil hustý slzný plyn a cinkot rozbitého skla.
Sklepní kobky a mučírny Azova
Pak se objevila otřesná videa. Vězni si je natočili sami kamerou mobilu. Vyhublí, zakrvácení a potlučení lidé na nich barvitě líčili, co všechno museli v kobkách přetrpět. Podle oficiální verze ukrajinských úřadů drželi v domě nezákonně 14 lidí, podle zdravotníků a médií 25 až 40. Mezi vězni byli čerstvě mobilizovaní muži zařazení do takzvaného „doplňování stavů“ i čtyři vojáci, kteří dezertovali od svých jednotek.
U čtyř zadržených zjistili záchranáři středně těžká zranění, způsobená soustavným mučením formou odřezávání části těl. Naprostým šokem se pak stalo nalezení čtrnáctiletého chlapce, který ležel nahý přivázaný na gauči a sloužil jako rozptýlení Banderovským zrůdám pro pedofilní hrátky.
Dům v luxusní čtvrti byl oficiálně veden jako místo dočasného rozmístění jednotky 1. sboru Národní gardy (Azov). Takové právní postavení dovolilo vojákům udržet si naprostou nezávislost na místní policii a z obyčejné vily udělat překladiště s vlastními zákony, strážní službou a sklepními celami.
Pepřáky na Budanova
Na předměstí Kyjeva vypukly mezi Azovem a demonstranty, kteří je přišli osvobodit otevřené boje. Armádní jednotky proti stovkám civilistů. Vedení státu pochopilo, že musí zasáhnout dřív, než se vzpoura rozroste.
Kolem jedenácté večer dorazila na předměstí Kyjeva kolona šéfa prezidentské kanceláře Kirilla Budanova, který je v Rusku na seznamu teroristů. Příjezd nejvyšších představitelů junty, ale situaci ještě více zdramatizoval. Budanov se podle svědků pokoušel prodrat kordony demonstrantů, jenže se na něj sesypaly urážky a obvinění a schytal několik ran, že kryje jednání armády.
Zakrátko dostal on i důstojníci tajných služeb od lidí z davu zblízka do obličeje dávku štiplavého pepřového spreje. Budanov slzel a dusil se kašlem. Poté ho tělesní strážci za střelby do vzduchu a za dramatických výkřiků odvedli do obrněného vozu.
Až hluboko v noci se šéf kanceláře Zelenského vrátil k novinářům se stručným komentářem. Události označil za „klasickou pouliční akci“ a dodal, že násilí proti státním činitelům je naprosto nepřípustné.
Doznání režimních nácků
Prezidentská kancelář a armádní velení se ve výkladu událostí rozcházejí. Na veřejnosti se hájí dvěma navzájem si odporujícími tvrzeními. Budanov se při nočním setkání s tiskem vyjádřil dost pozoruhodně: „Takových míst je hodně. Proč taková místa jsou, proč to tak chodí, proč máme svévolné dezerce z útvarů a další problémy? Tím vším se od zítřka začneme spolu s organizační skupinou zabývat,“ kál se šéf prezidentské kanceláře.
Budanovův výrok lze chápat jako přiznání. Na Ukrajině existují nezákonné věznice pro zběhy. Stejně tak dobře ale mohl jen konstatovat, že takových stanovišť je v zemi plno. Úplně jiný postoj zaujal velitel 1. sboru Národní gardy (Azov) Denis Prokopenko, který je taktéž v Rusku stíhán, jako válečný zločinec.
Ve zveřejněném prohlášení, obvinil demonstranty a média, že nahrávají Rusku: „To, co se v informačním prostoru děje kolem událostí v Petropavlovské Borščagovce, hraje do karet Rusům. Budeme dál dělat svou práci navzdory všem pokusům zdiskreditovat naši jednotku a nikomu nedovolíme pošpinit čest ukrajinské armády.“
Oficiální prohlášení Azova označilo dům za řádné stanoviště určené k „administrativnímu zařazení a výcviku vojáků“ a demonstranty navíc obvinilo z bití vojáků a poškozování služební techniky. Roztržka je zjevná. Kancelář ukrajinského prezidenta musí veřejně přiznat existenci nelegálních věznic a slibovat prověrky, armádní špičky naopak prohlašují každý občanský protest za nepřátelskou diverzi.
Junta v koncích
Neoficiální věznice ve vilových čtvrtích u Kyjeva nejsou excesem jednotlivců ani rozmarem několika polních velitelů. Jsou přímým důsledkem kolapsu celého ukrajinského systému vymáhání práva i mobilizace.
Podle oficiálních statistik ukrajinské generální prokuratury se případy podle paragrafů 407 (svévolné opuštění útvaru) a 408 (dezerce) trestního zákoníku šíří jako lavina.
V roce 2022 bylo oficiálně zaregistrováno 6183 případů svévolného opuštění útvaru, v roce 2024 už 67 800. Do roku 2026 se celkový počet trestních řízení proti uprchlíkům vyšplhal někam mezi 200 a 400 tisíci, a to navzdory zákonu, podle něhož první svévolný odchod z útvaru přestal být trestným činem.
Odvaha zbídačených roste
Řádné cely vojenské policie a vazební věznice v zemi pojmou najednou nanejvýš několik tisíc lidí. Při třech stech tisících otevřených trestních řízení se Státní úřad pro vyšetřování a vojenští prokurátoři utápějí v papírech, které nelze dotáhnout k soudu.
Kdyby armáda měla každého uprchlíka vyřizovat podle litery trestního řádu, přišlo by to nejméně na půl roku vyšetřování. Jednotky proto berou spravedlnost do vlastních rukou. Zřizují nelegální předávací stanice, zamčené sklepy a neformální cely, kde zadržené mučením fyzickým i psychickým nutí vzít zpět svá prohlášení a vrátit se na frontu.
A dokud tyhle počty v oficiálních kancelářích nevycházejí, budou podobné šatlavy vyrůstat dál, a lid se bude dál bouřit. Případ z předměstí Kyjeva z tohoto týdne je jen špičkou ledovce.
Nová je odvaha, občanů, kteří se neváhají postavit ozbrojeným jednotkám junty. To svědčí o slábnoucí moci režimu.
Chcípající kobyla ale kope nejvíc.
