Když přijde řeč na duchovní život, katolíci dost často přiznávají, jak málo jsou spokojeni se svou modlitbou. Modlitbu si rádi představujeme jako lék nebo zázračné zaklínadlo: vyřeší, co nás tíží a trápí, a navíc nám dopřeje štěstí a radost a dá okusit kousek ráje.
Někteří z nás si přečetli něco od Jana od Kříže nebo jiného mystika, a od té doby mají v hlavě, čeho všeho lze modlitbou dosáhnout. A pak jsou zklamaní, když sami nic podobného nezažívají.
Nespokojenost
Málokdo řekne: „Se svým modlitebním životem jsem spokojený, naplňuje mě!“ Většina lidí si na kvalitu svých modliteb stěžuje, a to, nutno uznat, právem. Důvodů uvádějí tisíc. Nedokážou své myšlenky formulovat plynule a soustředěně. Pevně daná modlitba, třeba růženec, jim připadá jednotvárná a uspávající; spontánní modlitba je zase rozptyluje a nedovolí jim se soustředit; nemohou najít vhodnou podobu modlitby – a k tomu všemu mají dojem, že se modlí pořád dokola a výsledek je nulový: o co prosí, to nedostávají.
Pro ty, kdo s tím zápasí, nejsou tyto překážky žádnou maličkostí; pro mnohé jsou těžkým křížem a nevědí si s nimi rady. Překonat je bývá těžké, protože každý se modlí po svém. „Metod“ či „škol“ modlitby existuje spousta a každá má své přednosti. Lidé pak přelétají od jedné ke druhé a hledají, co by jim víc sedělo – jenže skutečně nepokročí ani o krok.
Mnohým nakonec zůstane pocit, že se modlit prostě neumějí. Nebo ještě hůř: modlitba jim připadá jako zbytečné cvičení, kterému se věnují napůl, z povinnosti – vědí, že by měli, skutečné ovoce už od ní ale nečekají. Znám člověka, který se s nesmírným úsilím pokoušel pomodlit jediný růženec naprosto soustředěně. Aby mu myšlenky neutíkaly od zdrávasů a celé patřily tajemstvím, každému slovu. Jestli se mu to už povedlo, nevím, ale tipoval bych, že ne. A nesl to velmi těžce.
Modlete se bez přestání
Vyplatí se vrátit k Písmu a podívat se, co o modlitbě říká Boží zjevení. Biblické pokyny k modlitbě mohou zprvu zklamat: Bible k modlitbě vybízí na každém kroku, o tom, jak se modlit, však neříká skoro nic. Jako by předpokládala, že čtenář nějakou metodu zná a umí s ní zacházet – a tak mluví spíš o tom, jak je modlitba důležitá, než jak funguje.
Tak docela to ale neplatí – v Písmu, především v Novém zákoně, lze najít návod, který můžeme použít.
„Potom jim řekl: „Někdo z vás má přítele. Půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, přišel ke mně přítel z cesty a nemám mu co nabídnout.‘ A on zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zamčené a děti jsou se mnou v posteli. Nemohu vstát a dát ti.‘ Říkám vám: I když nevstane a nedá mu proto, že je jeho přítel, vstane kvůli jeho neodbytnosti a dá mu, co potřebuje. I já vám říkám: Proste, a dostanete! Hledejte, a naleznete! Tlučte, a otevřou vám! Neboť každý, kdo prosí, dostane, kdo hledá, nalezne, a kdo tluče, tomu otevřou.“ (Lk 11,5–10)
Pověděl jim podobenství, jak se mají stále modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a lidí se nestyděl. V tom městě žila také vdova, která k němu chodila s prosbou: ‚Zastaň se mě proti mému protivníkovi.‘ On ale dlouho nechtěl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a lidí se nestydím, zastanu se té vdovy, když mě tak obtěžuje, aby nakonec nepřišla a neudeřila mě do tváře.‘“ A Pán řekl: „Slyšte, co říká nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí, a nevšímal by si jich?“ (Lk 18,1–7)
„Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení.“ (Mt 26,41)
„Bděte proto v každém čase a modlete se, abyste mohli uniknout všemu, co má přijít, a stanout před Synem člověka.“ (Lk 21,36)
„Radujte se v naději, buďte trpěliví v soužení, vytrvejte v modlitbě.“ (Řím 12,12)
„Ve všech modlitbách a prosbách se modlete v každém čase v Duchu! A v něm vytrvale bděte a proste za všechny svaté!“ (Ef 6,18)
„V modlitbě buďte vytrvalí; bděte při ní a vzdávejte díky!“ (Kol 4,2)
„Modlete se bez přestání.“ (1 Sol 5,17)
Útočiště v každém čase
„Trpí někdo z vás? Ať se modlí. Je někdo veselé mysli? Ať zpívá žalmy. Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá starší církve; ať se nad ním modlí a pomažou ho olejem ve jménu Páně. Modlitba s vírou uzdraví nemocného a Pán mu uleví; a dopustil-li se hříchů, budou mu odpuštěny. Vyznávejte si tedy navzájem hříchy a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Neboť mnoho zmůže naléhavá modlitba spravedlivého. Eliáš byl křehký člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nepršelo na zemi tři roky a šest měsíců. A znovu se modlil, a nebe dalo déšť a země vydala svou úrodu.“ (Jak 5,13–18)
TŘI V TOM: MED, HOUBY - A ŽIVÁ VODA!
Před kamerami Protiproudu předvedla česko-slovenská dvojice Daniel Fiala a MUDr. Bronislav Čiko objev "živé vody" - a dále tak rozšířili možnosti sebeobrany nepodvolených.
Jak funguje? Co je její podstatou? Stojí za to se na to podívat! K objednávkám medu v nadcházejícím podzimu proto doporučujeme přidat i tuto podivuhodnou tekutinu - již patentovanou - a pomoci tak sobě i Protiproudu.
„Ti všichni jednomyslně setrvávali na modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho bratry… Vytrvale se účastnili učení apoštolů, bratrského společenství, lámání chleba a modliteb.“ (Sk 1,14; 2,42)
„Sedmkrát za den tě chválím pro tvé spravedlivé soudy.“ (Ž 119,164)
„Doufejte v něho, lidé, v každém čase, otevřete před ním srdce; Bůh je naše útočiště.“ (Ž 62,8)
Vytrvalost
Všechny tyto pasáže spojuje jediný pojem: „vytrvalost“. O tom, jak se modlit, nám Písmo neříká téměř nic – zda při tom stát, nebo klečet, říkat to, či ono, modlit se spontánně, nebo opakovat předepsané formule, o samotě, nebo ve společenství s druhými. Ano, Pán nám dal slova modlitby, které od té doby říkáme modlitba Páně, a tu a tam nás Písmo vybízí, abychom se uchýlili do samoty nebo udělali to či ono. Nějaké náznaky tam jistě najdeme, propracovaný systém modlitby, jaký známe třeba z některých řeholních řádů, však ne.
Zato Písmo znovu a znovu opakuje, naléhá a pobízí: modlete se často, bez přestání, vytrvale, ať se vám modlitba stane trvalým zvykem. Nepravidelnost a nestálost v modlitbě jsou tedy zřejmě větším nedostatkem než to, co při ní říkáte, nebo způsob, jakým se modlíte. Podle některých znalců je stálost v modlitebním životě vůbec tím nejdůležitějším.
A právě nestálost mají společnou všichni, kdo si stěžují na nízkou kvalitu svých modliteb. Většina z nich se nemodlí často, protože v tom nevidí velký smysl. Modlitba je těžká a hned nic nepřináší – a pozemský svět nás naučil takové věci odkládat. Do něčeho náročného se obvykle pustíme jen kvůli užitku, a ten chceme mít co nejdřív.
Duchovní život jako závod
Logika evangelia ale není logikou pozemského světa. Je přesně opačná. V duchovním světě je slabost silou, pokora mocí, utrpení povýšením a první posledním. Milost je zlato a modlitba práce, kterou to zlato těžíme. Přirovnání z pozemského života v duchovních věcech často nepomáhají, spíš naopak. Existují ale výjimky. Jedno pozemské přirovnání nám přece jen nabízí vhodný rámec, jak duchovnímu životu porozumět, a zanechal nám ho svatý Pavel ve svých listech: běžecký trénink.
JASNÁ VOLBA PRO NEPODVOLENÉ: ZDE!
Jak se bránit nejen následkům nebezpečných vakcín a mnoha chemických farmak označovaných za léky za využití čistě přírodních metod bez použití chemie? Jak připravit organismus na na zátěž v podzimních a zimních měsících a přicházejících krizích?
Jak na to? Jestli jste neviděli, určitě si pusťte. Jiří Černota totiž dorazil ze své kouzelné ostravské "chýše", takže o všech podstatných aktuálních možnostech sebeobrany nepodvolených jsme na Protiproud TV hovořili v pátek. "Pan Bewit" byl velkolepý -jako vždy!
Vytvořte si bezplatný účet BEWIT, kterým se dostanete k výrazným slevám s kompletní nabídkou na e-shopu firmy BEWIT.
A stále platí, že tím současně pomůžete nejen sobě, ale také přispějete na existenci Protiproudu. Díky, nepodvolená rodino!
Svatý Pavel rád přirovnával křesťanský život k atletice: duchovní život je závod, v němž musíme běžet, abychom získali Boží odměnu (srov. 1 Kor 9,24); umrtvujeme své tělo, abychom umrtvili vášně, tak jako olympijští běžci podrobují tvrdému výcviku sami sebe (srov. 1 Kor 9,27); jako běžci trénujeme, abychom získali vítězný věnec (srov. 2 Tim 4,7–8); běžci musejí závodit podle pravidel a věřící zase musejí zachovávat Boží zákony (srov. 2 Tim 2,5); a jako běžci zapomínají, co mají za sebou, a ženou se k cílové pásce, tak i my musíme nechat minulost za sebou, abychom naplnili své povolání v Kristu (srov. Flp 3,13–14). Pavel po těchto přirovnáních sahal tak často, jako by běh byl jeho oblíbenou disciplínou – a tím i oblíbeným obrazem zbožného života.
Svatý Pavel věděl, co dělá, když sahal po obrazech z atletiky. Nehledal jen názornou ilustraci; ukazoval na něco, co tkví v samotné stavbě duchovního života: silné tělo i silnou duši budují tytéž vlastnosti. Na jedno ani na druhé neexistuje žádný fígl. Existuje jen rozhodnutí přijít každý den a pracovat na sobě. Proč je atletický trénink tak výstižným přirovnáním? Atletický trénink – a vlastně každý sport – má jedinečnou vlastnost: hnacím motorem pokroku jsou tu právě nepříjemnosti a potíže, které při něm zažíváme.
Modlitba je jako trénink
Když cvičíte s činkou až do vyčerpání, až ji už ani nezvednete, právě ta zátěž působí jako fyziologický podnět k růstu svalů. Běžec při tréninku žene srdce a oběhovou soustavu na hranici jejich možností, a tím je přiměje přizpůsobit se. Pokrok se rodí z boje a zápasu, a to velmi zákonitě, téměř mechanicky. Bez určité míry nepohodlí žádnou kondici nezískáte. Pokud to nezažíváte, nesnažíte se dost a nerozběhnou se procesy, díky nimž se tělo přizpůsobí tak, jak chcete.
Písmo nám toto přirovnání takto výslovně nepředkládá. Pavel nikde neříká „modlitba je jako trénink“. Když ale vidíme, jak naléhavě sahá po obrazech z atletiky, kdykoli popisuje křesťanský život v širším smyslu, je podle mě takové spojení oprávněné. Náš Pán nám říká, abychom v modlitbě vytrvali, a Pavel to přirovnává k tělesné kondici.
Potíže a překážky v modlitbě tedy musíme přijmout jako součást svého duchovního pokroku. Stěžujeme-li si, že nám modlitba nic nedává, a přitom se odmítáme prokousat svými potížemi, jsme jako vzpěrač, který naříká, že mu nepřibývají svaly, ale činku zvedat nechce, jakmile začne být těžká.
Při modlitbě až příliš často myslíme na nějaký budoucí výsledek – ať už na úmysl, na který se modlíme, nebo jen na vnitřní útěchu, kterou si od modlitby slibujeme. Jinak řečeno, modlitbu máme sklon brát jako prostředek k nějakému jinému cíli. Cílem je ale modlitba sama. Co nám přináší, je milý přídavek navíc, smyslem modlitby je však modlitba, tedy společenství s Bohem samo o sobě.
AKADEMIE PP: VZKŘÍŠENÁ PAMĚŤ NÁRODA
Pro každého, kdo nechce být mystifikován. Pro jeho rodinu. Pro děti. Ale i pro ty, kdo v návalu lží a dezinformací hlavního politického a mediálního proudu na minulost a její souvislosti se současností "pozapomněli". Denně přinášíme články, analýzy či historické texty, které v této celistvosti nikde jinde nenajdete.
Vyzbrojte se znalostmi a argumenty, nepodvolení!
Právě proto Písmo tolik naléhá, abychom v tomto zvyku vytrvali. A proto také svatý Benedikt jednal tak moudře, když předepsal svůj řád modlitby: věděl, že když už nic jiného, pak pravidelnost modlitby hodinek na duši zapůsobí, tak jako opakované údery kladiva dají tvar rozžhavenému železu.
Modlitba je cílem
Nejlepší dieta je ta, kterou nepřerušujete. Nejlepší tréninkový plán je ten, který dodržujete pravidelně. A stejně tak nejlepší modlitební život je prostě ten vytrvalý. Pravidelnost dělá zázraky. Představte si, jaké by to bylo, kdybyste přestali myslet na to, jak se při modlitbě cítíte; přestali řešit, jestli Bůh vaše modlitby slyší; přestali se starat, jestli budou vyslyšeny, jestli jste ve správném rozpoložení, jaký druh modlitby vlastně volíte, jestli se modlíte dost upřímně a soustředěně, jestli vám to vůbec dělá radost, jestli je váš duchovní život v pořádku – zkrátka kdybyste pustili z hlavy všechny ty nesmysly – a prostě se modlili.
Kdybyste se modlitby chytili jako trosečník unášený mořem, který se drží kusu naplaveného dřeva a nestará se, jak je drsné nebo ošklivé, jak ho z držení bolí ruce, kam ho proud nese, ani o nic jiného – protože dokud se drží, žije, a žít je cíl. Samotnou modlitbu považujte za cíl. Když se modlíte, jste už v cíli.
Jako úroda na poli
Rozhodněte se v modlitbě vytrvat. Bez ohledu na to, jak se cítíte. Obracejte se k Němu v modlitbě ve chvílích ticha. Ve chvílích shonu. Ve chvílích usebrání, které patří modlitbě, i v hektických chvílích, které patří nezbytnostem života.
Nemusí to být mnoho; pro začátek stačí krátká střelná modlitba nebo Otčenáš, hlavně si z toho udělejte zvyk. Když začínáte v posilovně, nejdůležitější není, jaké cviky děláte nebo jak dobře je zvládáte. Nejdůležitější je prostě přijít. Přinese modlitba ovoce? Ano, jenže o hodně později, než čekáte, jako úroda na poli.
Přimějte se k modlitbě a váš modlitební život se výrazně zlepší. Modlete se s odhodláním Jákoba, který se držel anděla a volal: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš“ (srov. Gn 32,26). Klíčem je právě tahle vytrvalost.
„Když jsem přišel do Irska, každý den jsem pásl ovce a během dne se často modlil. Láska k Bohu a úcta k Němu ve mně stále rostly. Rostla víra a můj duch byl pohnut, takže jsem se za den modlil až stokrát a v noci snad stejně tolik. Zůstával jsem dokonce v lesích a na horách a před svítáním jsem vstával k modlitbě, ať byl sníh, mráz, nebo déšť. Nikdy jsem se kvůli tomu necítil hůř a nikdy jsem nepocítil lenost, jak si teď uvědomuji, duch ve mně tehdy hořel.“ (svatý Patrik, Vyznání)
