Někteří lidé se domnívají, že předtím, než Ježíš Kristus založil svou Církev, lidstvo žilo v jakémsi šťastném a veselém pohanství, radostně se oddávajíce všem těm věcem, které katolíci po svém příchodu označili za hříchy.
Iluze o pohanském světě
Anglický básník devatenáctého století Algernon Charles Swinburne, jenž se zalíbením psal o nejrůznějších pohanských motivech, jako jsou „vavříny, palmy a ňadra nymf v houští“, vytepal rovněž onen známý verš: „Zvítězil jsi, ó bledý Galilejský, svět zešedl dechem tvým.“ Jinými slovy: Nastoupilo, křesťanství a vrhlo ponuré prokletí na celý svět. Rozpustilému laškování s nymfami v křoví byl konec.
Mnoho lidí si dnes myslí totéž. Jenom kdyby se mohli zbavit "zátěže" křesťanské morálky, už by se oddávali nerušenému spojení s přírodou a blažeností, zapomínajíce všechny ty křesťanské řeči o vině a hříchu. Dokonce i někteří z těch, kteří se věnují čarodějnictví, prohlašují, že to vidí stejně.
„Pro něj bylo čarodějnictví mírumilovným náboženstvím veselé povahy,“ píše o Gardnerovi jeho Adlerová. „Čarodějnice se scházely na sletech vedených kněžkou. Zaměřovaly se zejména na bohyni, slavily osm starobylých pohanských svátků Evropy a snažily se sladit své já s přírodou.“ Jen kdybychom se přiblížili k přírodě, možná ji uctívali, pak bychom byli šťastní a volní ode vší viny. Mohli bychom být sami sebou. Tento pohled je ale mylný.
Tajemství radostného růžence
Zaměřme se na to, jak o těchto věcech pojednává růženec. Jak odhaluje jejich faleš. První část růžencových tajemství je samozřejmě radostná. A právě zde, více než kdekoliv jinde, může člověk najít ono radostné přímé spojení s přírodou, které Swinburne a další tak zoufale a bezúspěšně hledají.
Tajemství radostného růžence: andělské zvěstování, že Maria porodí Syna; návštěva Alžběty; nepopsatelné kouzlo narození Páně; obětování a nalezení v chrámě. Nejsou tyto výjevy z vánočních pohlednic právě tím, co udělá na každého dojem, protože jednoduše jednají o radosti přirozené lidstvu, matkám, dětem, zvířatům, pastýřům?
Takový prvek je radostným tajemstvím bezesporu vlastní, ale pokud se pustíme jen o trošku hlouběji, zjistíme, že se nad onou radostí vznáší ještě něco jiného. Ve čtvrtém radostném tajemství Simeon Marii říká: „Hle, tento jest určen k pádu a k povznesení mnohých v Izraeli a na znamení, jemuž budou odpírati – a tvou vlastní duši pronikne meč“ [Lk 2, 34–35].
MED, HOUBY, ŽIVÁ VODA - A PŘEKVAPENÍ!
Před kamerami Protiproudu předvedla česko-slovenská dvojice Daniel Fiala a MUDr. Bronislav Čiko objev "živé vody" - a dále tak rozšířili možnosti sebeobrany nepodvolených.
Jak funguje? Co je její podstatou? Stojí za to se na to podívat! K objednávkám medu před nadcházejícím podzimem je tak možné již přidat i tuto podivuhodnou tekutinu - již patentovanou - a pomoci tak sobě i Protiproudu.
Daniel Fiala současně chystá další cestu do Číny - a hned po návratu představí své nové vzácné "úlovky" jako vždy nejprve protiproudařům. A pak ještě něco úplně nového, co zatím nesmíme prozradit: Počkejte si na další velké překvapení!
Dědičný hřích a inklinace ke zlu
A nedlouho po nádherném Lukášově líčení narození Páně nám vypráví jiný příběh sv. Marek, příběh o vraždění neviňátek králem Herodem. Jinými slovy, třebaže mohou být tato tajemství radostná, jsou vyprávěná na pozadí zla a smutku. A to proto, že Ježíš Kristus přišel, dokonce i když byl malým děťátkem v jesličkách, aby zemřel a vykoupil lidstvo, aby splatil dluh za naše hříchy.
Ačkoli patří vánoční příběh mezi nejnádhernější vyprávění na světě, tak pokud pomineme temný stín krále Heroda, a ještě temnější stín Kalvárie, nikdy tento příběh plně nepochopíme. Uděláme z něj milou, ale v posledku bezvýznamnou pohádku.
Veškeré snahy lidstva od jeho pádu o splynutí s přírodou a bezstarostný nespoutaný život, jsou předem odsouzeny k nezdaru. Dědičný hřích je zárukou, že člověk sklouzne do zla. Ostatně, pradávné pohanství nebylo ani tak o skotačení v lese, jak si to představuje Swinburne, ale rovněž o krutosti, společenských svárech, porobě, otroctví a strachu z temných sil.
AKADEMIE PP: VZKŘÍŠENÁ PAMĚŤ NÁRODA
Pro každého, kdo nechce být mystifikován. Pro jeho rodinu. Pro děti. Ale i pro ty, kdo v návalu lží a dezinformací hlavního politického a mediálního proudu "pozapomněli". Denně přinášíme články, analýzy či historické texty, které v této celistvosti nikde jinde nenajdete.
A jak do Akademie s podtitulem Ztráty a nálezy vstoupit? Snadno! Buďto zde, kliknutím na červené tlačítko níže, nebo kdykoli z hlavní stránky Protiproudu kliknutím na modré tlačítko Akademie vpravo nahoře. Stejně tak snadno se dostanete zpět, jen tlačítko bude tentokrát nahoře nalevo a bude se jmenovat Protiproud.
Vyzbrojte se znalostmi a argumenty, nepodvolení!
Cesta spásy je cesta křížová
Když přišla katolická víra, lidé v ní viděli dobrou zprávu, nikoliv něco, čím zešedl svět. Bolestná tajemství to vše ukazují ještě jasněji. A teprve po bolesti máme slávu. Až po konečném vítězství Ježíše Krista nebude lidská radost smíšená se smutkem. Do té doby budou životy většiny Adamových potomků slzavým údolím.
Jelikož je tento pohled, že škarohlídská Církev jaksi pokazila lidstvu zábavu, tolik rozšířen, je dobré si občas při modlitbě růžence připomenout onu pravdu, že pro nás v tomto světě nebude radost nikdy bezmezná.
Nikdy nebude daleko od bolesti. Ne proto, že by Bůh chtěl, aby jeho lid trpěl, ale proto, že cesta spásy, kterou Pán nabízí, je jeho vlastní cestou, cestou křížovou.
Pouze na této cestě lze nalézt pravou radost, a to jak zde, tak i na věčnosti.
