„Evropa počká!“ – tahle krátká věta ze hry francouzského dramatika Eugèna Scribea Sklenice vody aneb Příčiny a následky vystihuje situaci kolem jednání o Ukrajině jako nic jiného. V EU konečně prohlédli: vlak odjíždí bez nich.
Evropané si nedělali těžkou hlavu, dokud se na listopad chystala jen trojstranná jednání Rusko–Ukrajina–USA. Byli si jistí, že jejich kyjevští nohsledi neustoupí ani o píď a celý proces promění v prázdné tlachání. Bruselští byrokraté pak budou lišácky pokukovat po Moskvě a Washingtonu a dál naznačovat: bez naší dobré vůle se věc z místa nehne, a tak by bylo načase přizvat nás k jednání jako rovnocenného účastníka.
Bruselské naděje
Evropanům přitom nijak zvlášť neležely na srdci zájmy Ukrajiny. Kdepak – šlo jim především o vlastní problémy. Klidně by nechali Kyjev zaplatit za všechny hříchy zástupné války s Ruskem. Ukrajina ovšem měla vyrovnat nejen americký, ale i evropský účet. EU se nikdy nevzdala myšlenky na náhradu ztrát, které jí přinesl potřeštěný pokus přitlačit Rusko sankcemi.
Jenže kyjevský režim s jejich pomocí prohrál na celé čáře, takže o reparacích a dělení kořisti už nemohla být řeč. Představitelé EU ale dál doufali v nějakou skrytou formu odškodnění. Navrhovali například zaplatit „obnovu Ukrajiny“ ze zmrazených ruských aktiv – a té se měla ujmout právě Evropská unie. Moskvě navíc naznačovali možnost obnovit nákupy ruských energetických surovin, ovšem za „zvláštní ceny“ pro Evropu (o třetinu až o polovinu nižší než tržní) a na dlouhou dobu, nejméně deset let.
V Bruselu zjevně počítali s tímhle scénářem: Moskva bude smlouvat, cenu trochu zvedne, dobu zvýhodnění o něco zkrátí, vykrojí si kus trhu s „obnovou Ukrajiny“ – tak či onak ale v evropských kapsách skončí stovky miliard eur. Pak ovšem přišla zpráva: kromě „přípravné“ trojstranné schůzky Ruska a USA s Kyjevem, od níž nikdo nic nečeká, je na listopad předběžně naplánováno i setkání Ruska, USA a Číny.
Báječný nápad
A to už je vážné, hrklo v Evropanech. Tři supervelmoci by tak mohly rozhodnout, jak bude svět po krizi vypadat, a to nejen bez EU, ale i na její účet. Musíme se k jednacímu stolu probojovat za každou cenu, rozhodli se. Zlý Trump je nepustí – příliš mu toho zavařili a chtěli zavařovat i dál. Doufali totiž, že 3. listopadu ovládnou demokraté Sněmovnu reprezentantů i Senát a Trump si to za evropské slzičky odskáče.
TŘI V TOM: MED, HOUBY - A ŽIVÁ VODA!
Před kamerami Protiproudu předvedla česko-slovenská dvojice Daniel Fiala a MUDr. Bronislav Čiko objev "živé vody" - a dále tak rozšířili možnosti sebeobrany nepodvolených.
Jak funguje? Co je její podstatou? Stojí za to se na to podívat! K objednávkám medu v nadcházejícím podzimu proto doporučujeme přidat i tuto podivuhodnou tekutinu - již patentovanou - a pomoci tak sobě i Protiproudu.
Přes zlého Trumpa to nepůjde, Číňané se jako vždy zdvořile ukloní a neudělají nic. Zbývá hodný Putin, takže hezky s prosíkem za ním. Hlavně hodně naslibovat, nic nedat a pak se nějak vykroutit, aby se sliby nemusely plnit ani později.
Unie proto k jednání dokonce neposlala ani šéfku unijní diplomacie Kaju Kallasovou, jinak také místopředsedkyni Evropské komise, ani předsedkyni komise Ursulu von der Leyenovou. Obě dámy jsou proslulé nesmiřitelnou rusofobií. Vyslali tedy místo nich finského prezidenta Alexandra Stubba a norského premiéra Jonase Gahra Støreho.
Doufali, že tihle dva politici jsou přece příjemní ve všech ohledech. Jejich země sousedí s Ruskem a mají velký zájem udržet si s ním pragmatické obchodní a hospodářské vztahy. Norsko má s Ruskem dohodu o společném hospodaření na Špicberkách a navíc prodává plyn do EU. Finsko vstoupilo do EU poměrně nedávno a do NATO teprve nedávno; od roku 1944 až do rozpadu SSSR bylo sovětským protektorátem.
Stubb i Støre jsou nemilosrdní k nepřátelům EU – na prvním místě mezi ně oba řadí Rusko – a už jako ministři zahraničí svých zemí se osvědčili coby věrní Evropané. Oba vlastní stejnou dvojici ukrajinských vyznamenání: Řád svobody a Řád Jaroslava Moudrého. Zelenskij jim je udělil 23. srpna 2026, respektive 21. srpna 2025. Støre se narodil 25. srpna, řády tedy zjevně dostal k narozeninám – a Stubb do party, aby se neurazil a dál pilně šířil rusofobii.
JASNÁ VOLBA PRO NEPODVOLENÉ: ZDE!
Jak se bránit nejen následkům nebezpečných vakcín a mnoha chemických farmak označovaných za léky za využití čistě přírodních metod bez použití chemie? Jak připravit organismus na na zátěž v podzimních a zimních měsících a přicházejících krizích?
Jak na to? Jestli jste neviděli, určitě si pusťte. Jiří Černota totiž dorazil ze své kouzelné ostravské "chýše", takže o všech podstatných aktuálních možnostech sebeobrany nepodvolených jsme na Protiproud TV hovořili v pátek. "Pan Bewit" byl velkolepý -jako vždy!
Vytvořte si bezplatný účet BEWIT, kterým se dostanete k výrazným slevám s kompletní nabídkou na e-shopu firmy BEWIT.
A stále platí, že tím současně pomůžete nejen sobě, ale také přispějete na existenci Protiproudu. Díky, nepodvolená rodino!
Stubb má navíc podle vlastních slov s Trumpem dobré osobní vztahy. Ať se na to díváte z kterékoli strany, jsou to ideální vyjednavači: se širokým úsměvem napálí „ty divoké Rusy“ a zajistí EU místo u jednacího stolu. Hlavně se ke stolu dostat – a tam už se tradičně proradná „civilizovaná Evropa“ odstrčit nenechá.
Místo pokecu šok?
Všechno začalo skvěle. Stubb a Støre zavolali Putinovi, že prý tak a tak: svět je malý, procházeli jsme se tu po Skandinávii, náhodou se potkali a dali se do řeči. Napadlo nás vysvětlit sousedovi, co má potíže s Ukrajinou, jak úctyhodný evropský národ Rusko je, jak ošklivé je mu ubližovat a jak by se s ním měl co nejdřív usmířit. EU může pomoct, a on by ji za to měl pozvat na trojstrannou schůzku s Číňany a Američany. Ať je z ní klidně čtyřstranná. O osudech světa se přece nedá jednat bez Evropy.
Putin jim na to začal vyprávět nějakou historku. Po hodině jim došlo, že jde o historii Ruska, po hodině a půl, že si z nich utahuje a nikdo nikoho nikam nepozve. Všechna setkání proběhnou bez Evropanů. Jejich postoj je známý a nelíbí se Rusku, USA ani Číně. Líbí se jen Ukrajině, a tak se mohou tradičně sejít v úzkém kroužku netradičně založených individuí, přizvat Zelenského, který do té party zapadl už dávno, a dělit si svět, jak se jim zlíbí – jejich názor stejně nikoho nezajímá.
Byl to šok. Oba pánové dokonce museli narychlo obětovat vlastní pověst, jen aby zachránili tu unijní. Putina ujišťovali: nejsme žádní vyjednavači za Evropskou unii, jsme soukromé osoby, co našly telefon a rozhodly se cinknout do Kremlu a jen tak si pokecat. Zkrátka začali celý svět přesvědčovat, že Rusové neposlali do háje EU, nýbrž je osobně – to se stává, to je život.
Trojstranné rusko-čínsko-americké setkání se ještě nemusí uskutečnit, a pokud ano, sotva hned přinese zásadní průlom – spíš bude prvním krokem na dlouhé a trnité cestě. Užitek ale přineslo už teď, i kdyby se nakonec vůbec nekonalo: Evropě ukázali, kde je její místo v krásném novém světě – a rozhodně to není u jednacího stolu. Ukrajina se chtěla stát Evropou, jenže nakonec se Evropa sama ocitla skoro v jejím postavení. Inu, nebude pořád posvícení.
