Americká Republikánská strana se sjednotila. Vypadá to, že si nejen udrží svá místa ve Sněmovně reprezentantů, ale navíc se jí v podzimních volbách podaří získat většinu v Senátu.
Pat Buchanan
Prevence agrese válkou
Ale než začne konzervativec tradičního střihu oslavovat vyhlídky na podobný úspěch, měl by se podívat, co chce Republikány obsazený Senát vlastně prosazovat za zahraniční politiku.
Specificky by se měli podívat na tisk č. 2277, nazvaný „Zákon o prevenci ruské agrese“, jejž 1. května představil senátor Rob Corker a podpořila ho polovina jeho kolegů. Jako nejvýše postavenému republikánovi v zahraničním výboru Corkerovi v případě senátního vítězství pravděpodobně připadne předsednictví. A to znamená, že rozhodně nemůžeme brát jeho návrh na lehkou váhu.
Rusko a Ukrajina byly po tisíc let siamskými dvojčaty. Kdy nám začalo vlastně tak strašně záležet na tom, jak a kdy se oddělí? Kdy se to stalo naší strategickou prioritou?
Corkerův zákon by označil Moldávii, Gruzii a Ukrajinu za „důležité spojence (Spojených států) mimo hranici NATO“. Vojska NATO by se podle návrhu měla přesunout do Polska, Litvy, Lotyšska a Estonska a mělo by se urychlit budování raketového deštníku ve východní Evropě. Kromě toho chce Corker, aby USA pomohly zpravodajsky i vojensky ukrajinské armádě v oblasti Donbasu, proti níž stojí „separatisté“, podporovaní Ruskem. Tato „pomoc“ by mimo jiné zahrnovala protitankové a protiletecké střely.
Čtěte ZDE: Kola války se pomalu roztáčejí: Fascinující účinnost stále stejné primitivní propagandy. Démonizace a skuteční démoni. Uvědomují si vlády zemí EU a novináři, co podporují?
Svrhněte režim!
Kromě toho návrh č. 2277 vyzývá ministra zahraničí k tomu, aby zintenzivnil své úsilí posílit demokratické instituce v Ruské federaci, což jinými slovy znamená, že by se měl pokoušet podkopávat vládu Vladimira Putina a usilovat o změnu režimu.
Norma předpokládá uvalení široce koncipovaných sankcí na ruské předstaitele, banky a energetický průmysl včetně Gazpromu, pokud by Putin nevyklidil Krym a neukončil svou podporu ukrajinských separatistických „rebelů“ do sedmi dnů od jejího vstupu v platnost. Ekonomické vztahy mezi USA a Ruskem by v důsledku toho prakticky přestaly existovat.
Řečeno prostě, Corker navrhl ultimátum, které má Rusku říci, že pokud se okamžitě nestáhne z Ukrajiny a Krymu, hrozí mu nová Studená válka. Kromě toho deklaruje, že našimi novými „spojenci“ jsou tři postsovětské republiky – Moldávie, Ukrajina a Gruzie.
Čtěte ZDE: Tvrdá slova slavného Američana: „Zosnovali jsme převrat na ruských hranicích. Podvedli jsme Rusko s NATO. A nyní se divíme Putinovi. Kdo je tady iracionální?“
Rusko by se nám vysmálo
Takový diktát od supervelmoci by si možná dal líbit malý a slabý stát. Ale Rusko? Rusko, v němž se nakažlivě šíří jednoznačně protiamerické nálady a v němž většina národa jednoznačně podporuje Putinův postup vzhledem k Ukrajině, by velmi jasně sdělilo Američanům, kam si svá ultimáta mohou strčit. Není těžké odhadnout, co by se v takovém případě stalo:
Prezident Putin by nám sdělil, že Krym si odhlasoval připojení k Rusku. „Teď je náš a my si ho necháme. Tak už se s tím, pánové, vyrovnejte.“
Abychom dostáli svým vlastním demarkačním liniím, museli bychom po přijetí Corkerova ultimáta začít vyzbrojovat Kyjev, na což by Rusko, které má mnohem blíž mnohem větší armádu, pravděpodobně odpovědělo preventivním vstupem na východní Ukrajinu. Co by v takovém případě asi učinili naši spojenci z NATO?
Právo vládnout
A na náš rozkaz ke spolupráci s „neziskovým sektorem“ v Rusku, což je mimochodem otevřený pokus o intervenci do domácích záležitostí suverénního státu, by také skončil jednoduše: Rusko by dotyčné neziskovky šmahem vykázalo ze země.
Upřímně řečeno, nám by se podobný druh vměšování do našich záležitostí taky nelíbil. Co nás přimělo k myšlence, že jim ano?
A kde jsme vlastně vzali nápad, že máme Rusům diktovat, jak si mají vládnout? Děláme snad něco takového našim „přátelům“ ze Saúdské Arábie a Kuvajtu? Je snad režim v Egyptě, kam ročně posíláme podporu v řádech miliard dolarů, svobodnější, než ten ruský? Je snad víc svobody v Číně?
Jak si myslíte, že by reagoval Peking, kdyby mu Corker a spol. otevřeně oznámili, že je jejich svatým právem podporovat „občanskou společnost“, která připravuje svržení systému vlády komunistické strany? Ruský národ, který dnes z 80% podporuje Putina, se zdá být ve skutečnosti spokojenější se svým systémem vlády, než jsme my, Američané se svým.
Poslední kapka
Onou příslovečnou kapkou, jíž přeteče pohár trpělivosti, by se mohla stát především jedna součást Corkerova ultimáta. Tou je instalace systému protiraketové obrany v Polsku a České republice. Putin již signalizoval, že to je „přes čáru“, a pokud něco takového Amerika udělá, on sám nechá instalovat rakety útočné.
To by znamenalo, že dohoda, kterou kdysi uzavřeli Reagan s Gorbačovem a na jejímž základě z Evropy zmizely všechny jaderné střely středního doletu – to znamená sovětské střely SS-20 s trojitou hlavicí a americké Pershingy II a střely s plochou dráhou letu – by skončila v odpadkovém koši historie. Najednou bychom zjistili, že čelíme kubánské krizi na východě Evropy. Myslím, že našim spojencům z Německa by se moc nelíbilo, kdyby se v Kaliningradu, bývalém pruském Königsbergu, městě, vmáčknutém mezi Litvu a Polsko, začaly k nebi zvedat nosy jaderných střel.
Rusko a Ukrajina byly po tisíc let siamskými dvojčaty. Kdy nám začalo vlastně tak strašně záležet na tom, jak a kdy se oddělí? Kdy se to stalo naší strategickou prioritou?
Za vlády prezidenta Obamy se Spojené státy dosud odmítly angažovat v občanských válkách v Sýrii, na Ukrajině a v Libyi, nechtějí se angažovat ani v Iráku. A prezident nás prý dostane z Afghánistánu. Americké impérium končí. Zmenšuje se. Ale pokud se vítězná Republikánská strana na podzim vrátí k nutkavému intervencionismu George Bushe II., mohu říci jediné – že pár z nás z tohohle rozjetého vlaku asi radši vystoupí.
Zdroj.
Tagy článku