Krach nedávného pochodu homosexualistické politické lobby (Gay Pride) v Kyjevě odhalil mnohem více, než jeho organizátoři zamýšleli. To, co mělo být jako všude jinde už jen „nudným“ povinným holdem euroamerickému „pokroku“, se stalo nechtěným odhalením podstaty věci. V ulicích města se srazily dva konstitutivní proudy: Západní homosexualismus a kyjevský nacismus.
Humanitární bomby
Pochod napadli příslušníci Pravého sektoru. Pokud válčí proti „separatistům“ na východě země, jsou to pro Západ téměř „Hoši od bobří řeky“. Takoví trochu divočejší skauti. Nacistické znaky či hajlování, za něž by šel našinec okamžitě do vězení, jsou v tomto případě „místní folklór“.
Kdyby se něco podobného stalo u nás při již pravidelných Prague Pride, už by nám nad hlavami svištěly „humanitární“ bomby a americký velvyslanec pan Schapiro by byl odvolán na konzultace do Washingtonu. Jenže ten rozdíl je patrný: My už jsme dobyté území. O Ukrajinu se ale stále ještě bojuje. A tohle je vážnější komplikace, než se na první pohled může zdát.
Záhada
Celý problém „vysvětlil“ jeden náš deník: „Proti pochodu se tvrdě postavil ultrapravicový Pravý sektor, podle médií právě jeho členové útočili. Přestože ukrajinští politici zdůrazňují rovnost práv sexuálních menšin, místní společnost je homofobní, k čemuž přispívá i církev.“
Helemese, helemese, tak ten pokrokový, západní demokracii oddaný lid, který svrhl proruskou (demokraticky zvolenou) diktaturu, je „homofobní“. A dokonce jej k tomu navádí místní církev, která dosud rovněž podporovala pučisty a žehnala jejich zbraním vraždícím na východě země v občanské válce. To jsou nám věci! Jak se v tom vyznat?
Poměrně jednoduše: Homosexualistická politika je pro Západ důležitější, než běžný český občan tuší. Naše veřejnost je totiž k tomuto tématu příznačně lhostejná. Domnívá se (poslušna hlavních médií a místních tradic), že jde jen o „toleranci“ k homosexuálům. O to ale nejde a nikdy nešlo. Homosexualismus je ideová výspa rozvratu euro-americké civilizace, jako je jí v jiné podobě „multikulturalismus“.
O tom již (příliš pozdě) nepochybujeme, protože jeho plody se k nám právě valí ve statisícových vlnách „uprchlíků“. Ale jsou to právě „pochody“ v ulicích, které mají změřit citlivost většinové společnosti vůči „programu“. U nás jsme v tomto směru skvěle uspěli. A teď máme, co jsme chtěli...
Testování
Ničím jiným homosexualistické „karnevaly hrdosti“ nejsou: jsou Jde o test. Jakmile nazí lidé a obscénní gesta báječně duhově rozjásaných (nejen sexuálně dezorientovaných) exhibicionistů přestanou normálně cítící lidi svou obscénností pobuřovat, postoupí se k další fázi: „manželství“, adopce dětí a tak dále. Rozvrat základu společnosti – rodiny – je tak dokonán.
Na Ukrajině zatím tento test připravenosti veřejnosti k sebezničení selhal. Tamní mocenské elity, závislé na dolarech a eurech, si to ostatně dopředu uvědomovaly. Proto třeba i ukrajinský primátor Kyjeva s německým občanstvím, pučistický „boxer“ Kličko, se do poslední chvíle snažil „nepokrokově“ pochodu zabránit. Bylo by to menší zlo.
Čtěte ZDE: Americký soud: „Jste gay? Dostanete, o co si řeknete.“ Harém dvou „otců“ a v něm zmatené děti. Novorozenec marně hledá mateřské mléko na mužské hrudi. Míříme do pekel
Irský signál
Takto se ukázalo, že místní jsou zatím natolik zaostalí, že se ještě poměrně dobře intuitivně vyznají v tom, co je dobré a co zlé. Malér. „Vyspělá Evropa“ po jejíchž penězích (od lhostejných daňových poplatníků) kyjevská moc tak touží, je už úplně jinde. „Integrovat“ je bude snad ještě těžší než černé „uprchlíky“. Velmi přesně o tom vypověděl „irský signál“.
Manželství homosexuálů, před dvěma týdny v Irsku schválená v lidovém hlasování, byla mainstreamem oslavována jako vítězství „tolerance“. Vítězství to jistě bylo, ale něčeho či NĚKOHO úplně jiného. Toho, jenž toleranci ke zlu infikuje evropské civilizaci jako morovou ránu, jež ji pohřbí. A pokud většina v donedávna ještě hluboce katolické zemi dala najevo, že nákaza pronikla dostatečně hluboko do národního organismu, je co slavit. Místo řádu je oslavován neřád.
Duhový Fiala
Narozdíl od Ukrajinců jsme i my již „plně integrováni“. Samozřejmě ne úplně všichni. Ostrůvky „deviace“ ještě zbývají. S těmi ale neřád brzy zatočí. Pozoruhodně přesně to vyjádřil na facebooku Protiproudu jakýsi pan Fiala. Kritický článek Michala Semína o irském referendu se mu tak zalíbil, že autorovi ze samé radosti posoudružsku začal tykat, jako by spolu pásli:
„Ty bys potřeboval Barnevern jako sůl! Vím moc dobře, jaká rodina by byla pro převýchovu tvých dětí optimální. I to se brzy stane běžným fenoménem v ČR, pokud si někdo pustí pusu na špacír. Mě asi těžko potkáš v hospodě, protože chodit do hospody mezi lůzu, která v životě nedokázala nic víc, než hulit a chlastat pivo, je pod mojí úroveň. My s přítelem chodíme do luxusních kaváren a stýkáme se s lidmi, kteří nemají nevymáchanou pusu, a to nejen homosexuálními.
Nikdo nemá právo říkat, co je normální.
Smyslem sňatku nejsou děti, je to jeho degradace na teletník, kde se býk připouští ke krávě, aby byla telata. Moudrá slova pana prezidenta Václava Havla, prezidenta s velkým "P".
Salámový pokrok
Jakékoli slovo komentáře je nadbytečné. Jedno z toho ale přesto trčí jako sláma z bot: Gayové děti samozřejmě chtějí. Jenže přirozený řád světa jim to jaksi neumožňuje. Takže přichází na řadu neřád. A protože neřád se řádným lidem přirozeně příčí, požívá postupné kroky a salámové metody pokroku. Vidíme to zcela názorně i u nás. Před přijetím zákona o „registrovaném partnerství“ se homolobby dušovala: Jde jen o úřední „rovnost“. Abychom mohli například dědit a tak dále. Děti? To nikdy! O adopce dětí usilovat nebudeme.
Cena jednoho „produktu“ čili „dokonalého dítěte“ pro gaye se dnes pohybuje od šedesáti do sto padesáti tisíc euro
A už jsou adopce v parlamentu. Zpočátku ty „měkké“, tedy „pouze“ partnerem rodiče. Brzy vznikne jistě i český Barnevernet a další instituce juvenilní justice (řadu už v zákoně máme). Páni Fialové se již nemohou dočkat, až překonáme poslední zbytky naší zaostalosti – a plně se integrujeme. Aby také u nás, jako třeba (ale nejen) ve „vyspělém“ Norsku, se konečně rozjel „poctivý dětský byznys“: Kdo dá víc, dostane víc. Není to sci-fi. Jž zcela oficiálně se u těch „nejvyspělejších“ prodávají odebrané děti z rodin řádných do neřádných.
Veletrh dětí
Typický „vyspělý veletrh pro gaye“, se v květnu konal kde jinde, než v Bruselu. Pod neutrálně znějícím názvem „Rodičovské možnosti pro homosexuální muže“ jej počátkem května uspořádala „nezisková“ organizace s něžným jménem Men Having Babies (Muži, kteří mají miminka). Záměr ale už tak neutrálně a něžně popsán nebyl. Spíše natvrdo, vždyť šlo o velké peníze: „Pomoc gayům v labyrintu surrogačního mateřství, aby si mohli najít nejlepší agenturu a dítě za nejlepší cenu“.
Surrogační mateřství – termín jako vystřižený z orwellovského newspeaku – znamená pronájem dělohy a/nebo vaječníků ženy, která se dále (po odebrání vajíčka či po porodu) již o své dítě nezajímá. A protože to je pro ženy pochopitelně jak zdravotně riskantní, tak citově a morálně likvidační, za „pronájmy“ se dobře platí.
Čtěte ZDE: Česká pobočka „internacionály NWO“ předložila návrh na „homoadopce“. Ve Francii proti této zvrácenosti opět demonstrovalo půl milionu lidí. Kdo se zastane našich dětí?
Jak si koupit „dokonalé dítě“
I o tom, vlastně spíš především o tom, na veletrhu (konferenci) „delegáti“ zasvěceně rokovali. Kromě „vyjasnění“ právních otázek šlo, jak řečeno, až v první řadě o peníze. Cena jednoho „produktu“, čili „dokonalého dítěte“ pro gaye, se dnes pohybuje od šedesáti do sto padesáti tisíc euro. Žádná láce. Ale vzhledem k tomu, že homosexuální menšina patří podle mnoha průzkumů k ekonomicky nejsilnějším (proč, to už průzkumy nezjišťují – a bylo by to na studii), nic nedosažitelného.
Dozvěděli jsme se také, jak nejlépe „uklidnit svědomí“ pronajímatelky dělohy či „dárkyně“ vajíček. Pro ženy ze Třetího světa prý stačí obvykle „argument“ ekonomický (!), zatímco Evropanky potřebují naopak zahrát na city, aby vše udělaly z „lidumilných“ důvodů. Fungování „neziskovek“ v kostce!
Nejde ale pouze o byznys. Jde o víc.
Lidé a hovězí
Cosi mohlo naznačit vystoupení paní Stéphanie Raeymaekers, zakladatelky asociace Donor Kinder (Děti od dárců, Dárcovské děti). Na bruselském „veletrhu“ přišla nadšeným „nákupčím dětí“ sdělit, jak se cítí žena, která sama svůj původ nemůže zjistit. Pochází totiž... z čeho vlastně? Jak sama řekla:
„Ne náhodou tu dnes přede mnou nevystoupilo žádné takto zakoupené dítě, aby vám řeklo své zkušenosti. I já jsem byla koupená. Vím, že mě tu nevidíte rádi, protože já jsem produkt, který začal mluvit, a to vás ruší. V téhle zemi je totiž už snazší dopátrat se původu hovězího či vepřového masa, než biologického původu lidských bytostí!“
Vítězství neřádu
Po irském referendu se brány naplno otevírají. Pan Fiala v závěru svého dopisu proto jásá zcela oprávněně:
„I my mít děti můžeme, proto také usilujeme o adopce. Navíc od čeho jsou spermobanky a surogátní agentury? Všechno je relativní.
Alespoň se budeme mít v ČR, čím inspirovat. Až toto samé projde i v Německu a Rakousku, o to větší bude důvod, proč to uzákonit i v ateistické ČR, která by přeci nerada zaostávala za Západem. Duhové semináře už jedou, teď ještě více přitlačíme na pilu.
My si své děti uděláme, pronajmeme si dělohy, nebo využijeme adopcí z děcáků.
Inspekce a šmejdi
„Porážka pro lidstvo.“ Tak (překvapivě) interpretoval výsledek irského referenda po papeži druhý muž Vatikánu, kardinál a předseda vatikánské vlády Pietro Parolin. Moc se o tom nemluvilo, duhový mainstream jen „fialovsky“ varovně pozvedl obočí. František ostatně vzápětí překvapil i přátelským setkáním s prezidentem Putinem. To už je na zamručení. Ale klid, on to zase brzy něčím dostatečně „pokrokově integrovaným“ vyváží.
Zkrachovalý Gay Pride v Kyjevě také rychle překryjí nové zprávy o pokroku v reformách, báječných hoších z Pravého sektoru a spol. „humanitárně“ vraždících spoluobčany na východě země a bránících nebezpečí ruské invaze... kamkoli. Za rok za dva budou buď duhoví apoštolové Nového světového řádu pochodovat hlavním ukrajinským městem jako v Praze, nebo... nepotečou penízky. Oligarchové se již postarají.
A až se u nás začnou na veletrzích prodávat děti těm, kteří je v přírodním řádu sami nemohou zplodit, budeme rozhořčeni pouze v případě, že by je pokoutně prodávali „šmejdi“. Obchodní inspekce ale určitě dohlédne, aby bylo vše v pořádku. Podle zákonů, které mezitím přijmeme.
Jsme přece civilizovaní, na Západě již plně integrovaní.
Tagy článku