Náš milovaný premiér odletěl na koberec. Tedy, přesněji řečeno, zamířil na tak zvanou dárcovskou konferenci do Londýna. A jako slušně vychovaný podřízený tam nepřijel s prázdnou. Veze příslib 170 milionů korun. Vašich korun.
Korunka ke korunce
Ano, sláva to je veliká. Londýnskou akci zastřešuje sám nekorunovaný ředitel zeměkoule - generální tajemník OSN Pan Ki-mun. A po boku mu věrně stojí dvě osvědčené a prověřené postavy - britský premiér David Cameron a německá kancléřka Angela Merkelová.
Politici EU jsou ochotni udělat a odsouhlasit prakticky cokoli, jen aby Britanie zůstala v Evropské unii
K této (velice) nesvaté trojici se jak včelky do úlu slétají níže stojící satrapové ze všech koutů „sjednocené Evropy“, aby k jejich nohám složili své dary, neboli „dobrovolné příspěvky“.
Tentokrát se vybírá na Sýrii. Peníze mají jít na „podporu škol pro děti syrských uprchlíků, na snahu podporovat vznik pracovních příležitostí, ale také na poskytování zdravotní péče.,“ jak řekl před odletem novinářům premiér Sobotka.
Stosedmdesát milionů, řekněme si upřímně, je ve státním rozpočtu ČR částka nepatrná, pod hranicí rozlišitelnosti. Nemá cenu ji dávat populisticky do souvislostí třeba se čtyřiceti korunami, které tahle vláda přidala důchodcům. Tam je skutečně každá desetikoruna navíc miliardovým výdajem. Ale přece jen. Korunka ke korunce…
Zejména proto, že těch stosedmdesát milionů není, alespoň pokud jde o příspěvky na nezvané a nechtěné migranty, nějakým vyjímečným, nebo ojedinělým výdajem. Zrovna před pár dny odsouhlasila naše vláda další „drobný“ příspěvek na uprchlické aktivity Evropské unie. Na tak zvanou pomoc Turecku. Mělo by jít o tří miliardy eur (81,1 miliard Kč), kterými chce EU údajně „pomoci“ Turecku se zvládáním vysokých počtů uprchlíků. Náš příspěvek má v tomto případě činit 20,4 milionu eur (551,3 milionu Kč).
Čtěte ZDE: Rachot velkého zhroucení se rozléhá Evropou: Migrantský teror a lidový hněv. Stojíme na osudové křižovatce. Americká inspirace k odsunu vetřelců. Pevný plot - aneb po dobrém to nepůjde. "Slávek" musí jít od válu
Bariéra za pár drobných
Takže to máme, jen v průběhu jednoho týdne, suma sumárum, 721 milionů Kč. Téměř třičtvrtě miliardy, vyhozené na ty, které jsme si nepozvali a které tu nikdo nechce. Ano, samozřejmě, v rámci našeho státního rozpočtu ČR se stále jedná jen o jakési spropitné. Ale položme si otázku, jestli by nešlo tyhle peníze, když už se je rozhodneme vydat na řešení migrační krize, použít nějak účelněji.
Tak například materiál na stavbu jednoho běžného metru prefabrikovaného betonového plotu o výšce 3 metry se dá pořídit za přibližně 2000,- Kč. Za těch 721 milionů bychom tedy mohli pořídit materiál na 360 kilometrů bytelného plotu. To je více než tři čtvrtiny délky rakousko – české hranice, která má celkem 466 km., a nebo skoro polovina německo – české hranice, dlouhé přibližně 810 km.
Jde samozřejmě o úvahu ryze teoretickou. Zmiňovaný plot, pokud by měl fungovat ve skutečné zátěži, by musel být mnohem vyšší, robustnější, vylepšený žiletkovým drátem a spoustou nejrůznějších čidel. Zkrátka asi takový, jako je ten plot co odděluje Slovensko od v zásadě přátelského a náš životní styl a hodnoty nijak neohrožujícího lidu Ukrajiny. A další peníze by samozřejmě spolkly terénní úpravy, stavební práce, vybudování komunikací a zasíťování… Nějakou tu miliardu by to chtělo.
Ale z kombinace naší malé technické úvahy a již zminěných událostí týdne, tedy Sobotkovy cesty do Londýna a schválení příspěvku „na Turka“, plynou dvě důležitá poučení. Za prvé že když se chce (nebo musí) tak se peníze na cokoli najdou obratem. Přes sedmset milionů neplánovaných výdajů v rámci jednoho týdne a ministr financí nic, vláda v klidu, parlament v pohodě…
Za druhé, že i relativně nepatrnými výdaji, představujícími několik promile státního rozpočtu ČR, (který má pro rok 2016 nastaveny výdaje ve výši 1 250,9 mld. Kč), by bylo možné vybudovat velice účinnou barieru proti pronikání nechtěných hostů na naše území. Jen ta politická vůle kdyby byla…
Čtěte ZDE: 10 000 "zmizelých" dětí: Obchod s bílým masem a neomezené "menu" pro pedofily? Pozdní probuzení v Německu: Jen 2 % migrantů mají prý nárok na azyl. Sobotka jako Merkelová: Klid, my to zvládneme!
Cameronova rošáda
Ale vraťme se k našemu statečnému premiérovi, který teď letí do Londýna s Vašimi stosedmdesáti miliony do tomboly. On má totiž s sebou, kromě těch pár drobných, i něco mnohem důležitějšího! Aktovku plnou trumfů pro jednání o naší budoucnosti, Nevěříte? Že Vám to media neřekla a ani on se tak před odletem netvářil? A přece je to pravda!
Mílovými kroky se totiž blíží termín jednání o požadavcích Velké Británie. Evropská rada by o nich měla rokovat už 18. února. Co britský premiér Cameron požaduje, je v této chvíli nepodstatné. Důležité je, že případné změny ve fungování EU musí posvětit a odsouhlasit všechny členské státy. Všechny, včetně České Republiky.
A tu se právě otevírá, jak říkají politici, prostor k vyjednávání. Jde o to, že Evropská unie Britanii nutně potřebuje. Jejím odchodem by byl celý evropský projekt zpochybněn a znevěrohodněn. Padlo by tabu a jeho pád by mohl způsobit, jak se evropští politici obávají, dominový efekt. Ukázalo by se totiž, že vystoupit jde. A čím dál více členských států by se mohlo začít ohlížet, zda by jim venku nebylo lépe než uvnitř.
Čtěte ZDE: Dvě procenta proti všem: Demokracie ve vyspělé EU praxi. Prorok vítačů. Mnichov číslo 2 již za pár týdnů? Dva prezidenti v čele odporu. To hlavní teprve přijde
Jedna z posledních příležitostí
Proto jsou vrcholoví politici EU ochotni udělat a odsouhlasit prakticky cokoli, jen aby Britanie zůstala. A zde přichází jedinečná, neopakovatelná příležitost malých a přehlížených států. Stačí jen klidně a tiše říct, podepíšeme, ale… a požadovat. Třeba výjimku z jednotné migrační politiky EU, aby nám EU nemohla nařizovat kvóty na přerozdělování migrantů. Nebo z eura, aby u nás nemohlo být zavedeno direktivně, proti naší vůli. Ostatně právě Britanie už obě tyhle dvě vyjímky má. Tak proč ne my?
Úplně nejlepší by pak byla koordinace těchto požadavků s ostatními státy V4. Přece jen, těch zhruba 64 milionů občanů, kteří ve své většině nahlížejí na hlavní problém Evropy velice podobným způsobem, už má svou váhu A osobnosti jejich představitelů, alespoň v případě Polska, Maďarska a Slovenska, skýtají záruku, že se za práva a požadavky svých občanů budou rvát silou u nás nevídanou. Za jejich širokými zády by očekávatelnou bouřku v pohodě přestál i ten náš Bohoušek. A oni by na něj taky trochu dohlédli…
Nebyl by proto čas napsat svým poslancům? Obrátit se na ně, jako voliči na své zastupitele s tím, že se nám naskýtá úžasná, a možná už neopakovatelná příležitost, jak pozměnit alespoň něco v EU v náš prospěch. Jak relativně snadno udělat něco, čím alespoň jednou za volební období potěší své voliče a občany. Stačí přece zaúkolovat vládu, aby v rámci rozhovorů požadovala pro Českou republiku to, co už jiní mají!
Ano, náš premiér má teď všechny trumfy v ruce. A odlétá s nimi na setkání, kde se dá domluvit mnohé. Jen se, kdoví proč nemohu zbavit pocitu, že z toho on sám nemá pražádnou radost. Je proto nanejvýš třeba, abychom mu všemi dostupnými způsoby připomínali, že my o těchhle trumfech víme.
A že položit s takovýmito kartami hru… to by asi občané nevydýchali!
Tagy článku