Je to fascinující změna. Několik měsíců přesvědčují agentury pro takzvaný výzkum veřejného mínění britské voliče (a euro-americkou veřejnost), že před referendem o vystoupení země z Evropské unie (takzvaný Brexit) jsou karty rozdány fifty-fifty. A najednou - BUM!
Zničehonic?
Podle posledního průzkumu agentury YouGov pro list The Times (který podporuje setrvání v EU) by odchod své země z EU nyní podpořilo v referendu 46 procent dotázaných, zatímco setrvání jen 39 procent. Jedenáct procent respondentů se prý stále nerozhodlo a čtyři se nechystají jít hlasovat vůbec. Přitom průzkum pro tentýž list The Times, který YouGov zveřejnila minulé pondělí, ještě přisuzoval náskok jednoho procenta zastáncům setrvání Británie v EU.
Také v anketě agentury ORB pro list The Daily Telegraph vedou zastánci Brexitu s 49 procenty nad jeho odpůrci s 48 procenty. A navrch mají odpůrci EU i v průzkumu agentury ICM (53 ku 47 procentům).
Zásadní však je, že také nejprodávanější britský deník The Sun, se dnes konečně rozhoupal k jasnému stanovisku. Vyzval své čtenáře, aby v referendu 23. června hlasovali pro Brexit. "Tohle je naše poslední šance, jak se dostat z té nedemokratické bruselské mašinérie... a je na čase, abychom se jí chopili," uvedl v redakčním úvodníku The Sun, který vlastní mediální magnát Rupert Murdoch. "Musíme se osvobodit od diktátorského Bruselu," stojí v redakčním úvodníku listu, který vychází denně v nákladu 1,7 milionu kusů.
Pracovní náplň: manipulace
O manipulacích veřejnosti prostřednictvím takzvaných agentur pro výzkum veřejného mínění píšeme často. Dělaly to vždycky - podle toho, kdo si je objednal: Buď aby mobilizovaly voliče z obav, že "jejich" favorit může prohrát, nebo naopak aby uvedly do stavu předčasného uspokojení (a pocitu nedůležitosti volební účasti) voliče politické konkurence. Nejčastěji obojí.
Náhlý masivní zvrat v průzkumech, které nyní prakticky všechny favorizují příznivce opětovného nabytí britské samostatnosti, je z tohoto hlediska pozoruhodný. Skoro nelze vyloučit, že konečně vyjadřují realitu. Referendum je za něco víc než týden a agentury spěchají, aby jim pak nemohl nikdo předhazovat fatální rozdíl mezi jejich odhady a realitou. Jejich byznys stojí na (domnělé) důvěryhodnosti.
Vidíme to všude, kde probíhá "voličská revoluce": Již jsme psali o absurdních číslech pro odpůrce EU a migrační invaze národovce Mariana Kotlebu na Slovensku (při nedávných parlamentních volbách desetinásobně překonal "odhady preferencí", které mu dávaly agentury týden před hlasováním). Totéž platí pro Německo, Francii a další země EU, kde se zvedají k vítězství protibruselské a protimigrační strany - a "průzkumy" jejich nástup v očích veřejnosti mají "mírnit".
Ve Spojených státech úplně stejně pracovali "výzkumníci" na Donaldu Trumpovi - ve snaze zabránit jeho republikánské nominaci do prezidentských voleb. Teprve když ji navzdory establishmentu získal, agentury zničehonic začaly opatrně připoustět, co předtím svými "výzkumy" popíraly: Že totiž v podzimních prezidentských volbách má proti zoufalé Hillary Clintonové jasné šance na vítězství.
Čtěte ZDE: Strašidlo Brexitu obchází Evropou: Amerika sleduje se zatajeným dechem pochod Britů ze tmy. Předpověď z konce století. Dnes jako za Hitlera. Bez válečných lodí to nepůjde. Naděje na svobodu neumřela
Nigel Farage
je již dlouhá léta hlavní tváří hnutí, které usiluje o odchod Británie z Evropské unie. Vlastně už od okamžiku, kdy vznikla - přeměnou z Evropského hospodářského společenství (EHS) na "politický kotel národů". Na protest proti podepsání Maastrichtské smlouvy vystoupil Nigel Farage v roce 1992 z Konzervativní strany a založil Nezávislou stranu Spojeného království - United Kingdom Independent Party (UKIP), které předsedá dodnes. V letech 1999, 2004, 2009 a 2014 se s ní dostal do Evropského parlamentu, kde se díky svému řečnickému talentu stal obávaným protivníkem vládnoucích bossů.
Je to právě on, kdo stojí - spolu s nedávným starostou Londýna Borisem Johnsonem - v čele kampaně za odchod Británie zpět ke svobodě a státní suverenitě. Je to on, kdo vede s premiérem Cameronem střety v televizních debatách - a protože vítězné, nic se o nich v našich televizích nedozvíme. Přinášíme proto našim čtenářům alespoň několik jeho myšlenek (z rozhovoru pro časopis Compact), které se dotýkají alespoň těch zcela základních důvodů, na něž většina britské veřejnosti slyší.
Polojasno, spíše však nadále setrvale zataženo
Jak referendum "za osvobození" příští týden dopadne, to je však navzdory náhlému "probuzení" "průzkumných agentur" přesto stále ve hvězdách. Politické počasí nad celou Evropou se nemění: Polojasno, spíše však nadále setrvale zataženo. Pokud si připomeneme nedávné prezidentské volby v Rakousku, kde vládnoucí elity pouze brutálními volebními podvody (tzv. Korepspondenčním hlasováním) zabránily národně orientovanému kandidátovi Svobodných, aby zvítězil, můžeme 23. června očekávat cokoli.
Tady jde o mnohem víc, než v Rakousku. Pokud Británie EU opustí, může následovat "dominový efekt" podobných referend v řadě dalších zemích - zmanipulovaným Rakouskem počínaje. U nás takové štěstí ovšem hned tak mít nebudeme. Naši držitelé moci - v čele s premiérem Sobotkou a ministrem Dienstbierem - se již s předstihem postarali. Přijali zákon o referendu, které hlasování o vystoupení z unie nedovoluje.
Jsou samozřejmě směšní. Pokud se "voličská revoluce" rozběhne naplno také u nás, smete je. Popravdě řečeno k ní však zatím máme docela daleko. Také proto, že nám schází nějaký ten Nigel Farage. Ale třeba se objeví dřív, než tušíme. Nejlépe má zatím asi našlápnuto Tomio Okamura, který v den britského referenda pořádá v poslanecké sněmovně veřejnou diskusi o našem odchodu z EU. Podívejme se tedy alespoň na pár argumentů, jimiž vůdce britského UKIP vede současnou vrcholící kampaň.
Čtěte ZDE: Horečka stoupá: V souboji o Brexit spadly masky. Cameron se spojil s levicí. Boris Johnson mluví k lidem bez obalu a lží politické korektnosti: EU sleduje stejný cíl jako Hitler. Skončí to opět katastrofou
Proč by měla Británie opustit Unii?
Skutečná otázka při aktuálním referendu spočívá v tom, zda chceme uchopit jedinečnou šanci v životě, abychom hlasovali o znovunavrácení nezávislosti, vlastním vedení státu a kontrole nad zákony, také o kontrole nad hranicemi této země - a současně, abychom zůstali přátelé a sousedé se všemi v Evropě.
To zní revolučně: Je EU taková represivní?
Věřím v demokracii. Věřím, že když nějaká vláda schválí špatné zákony, po pěti letech by je měla zrušit a nahradit jinými, které napraví zpětně napáchané škody. Když je ale schválen nějaký evropský zákon, neexistuje nic, co by voliči, Dolní sněmovna nebo britská vláda mohli dělat, aby ho revidovali. Není žádného přímého ručení uvnitř tohoto systému. To je ale nejen nedemokratické, ale fundamentálně antidemokratické. Bylo to tak zlé, že během eurokrize byli premiéři Řecka a Itálie prakticky ve státním převratu odstraněni a nahrazeni pracovníky Goldman Sachs. EU je smrt demokracie.
Jak to vypadá s hospodářskými výhodami z členství v EU?
Žádná dobře prosperující země by dnes nehlasovala za vstup do Unie. Kdybychom o tom hlasovali v červnu, pak bychom museli britskému lidu říci, že v takovém případě by se musel vzdát kontroly a suverenity nad svým parlamentem a 60% zákonů by se dělalo někde jinde. Vzdáte se oblasti lovu ryb. Oddělíte se od vašeho spojení s Commonwealth a dalekým světem, protože byste nebyli schopni vyjednat svou vlastní globální obchodní dohodu. A ostatně, pro toto všechno budete muset ještě navíc zaplatit členský příspěvek ve výši 55 miliónů liber denně.
Mezinárodní měnový fond (MMF) a OECD přesto tvrdí, že náklady na opuštění EU by byly značné.
Tyto organizace jsou obsazeny většinou zkrachovalými expolitiky. Nemají v ekonomických otázkách věrohodnost jako kdysi. Mísí se do politických rozhodnutí způsobem, který přesahuje jejich mandát a kompetence. MMF byl vlastně "zlanařený" EU-bossy. Dominique Strauss-Kahn a Christine Lagardová jsou již léta malé figurky. Byli to oni, kteří pomáhali ochudit Řecko, kolabující kvůli katastrofální euroměně. A OECD je z mnoha hledisek Klub globální elity, jejíž příslušníci čtou Financial Times a Economist a podle toho uvažují.
Barack Obama prohlásil, že Británie by se měla po Brexitu v obchodních rozhovorech postavit "na konec řady" čekatelů.
Obama už nebude dlouho v úřadě, jeho názory nejsou proto zajímavé. Samozřejmě, že by chtěl, aby se Transatlantická dohoda o volném obchodu (TTIP) schválila. Obrovské americké koncerny chtějí získat například přístup k našemu státnímu zdravotnickému systému, aby těžily na jeho zlatých žílách. Jediná možnost, jak se chránit před následky TTIP, je opustit EU. Ostatně - cokoli Obama řekne, je irelevantní, protože toto referendum je suverénním rozhodnutím britského lidu, ve kterém on nemá žádný hlas.
Zastánci EU argumentují, že Brexit bude stát pracovní místa.
Všichni zastánci EU se spojili. Mají Goldman Sachs, Siemens, MMF a - různé Obamy. Namlouvají nám, že když nezůstaneme v EU, stanou se nám hrozné věci, protože jako součást EU profitujeme z nádherné obchodní dohody. Skutečnost je taková, že s Unií nemáme žádný dobrý obchod. Kvůli přístupu k evropskému vnitřnímu trhu platíme členský poplatek. Přitom nemusíme do tohoto klubu patřit, abychom se dostali na vnitřní trh. Každá země světa to dokáže. I kdyby došlo k nejhorším ze všech scénářů, že by Velké Británii nevyšly úspěšně nová jednání o přístupu na privilegované trhy a museli bychom se držet pravidel Světové obchodní organizace, i tehdy by byly náklady menší než dosavadní naše členské netto příspěvky.
Jak by vypadaly následky Brexitu?
Po Brexitu bychom mohli uzavřít naše vlastní obchodní dohody. Náš Nejvyšší soudní dvůr by neležel de facto v Lucemburku. Masová migrace z EU, která, jak říká předseda "pro-EU-kampaně", zajistí více soutěže o pracovní místa a stlačí platy, aby ustoupila - s vítaným účinkem na zvýšené příjmy pro britské dělníky.
Chtěli byste odstranit volný pohyb osob?
Čisté přistěhovalectví do Velké Británie je dnes desetkrát větší než po 2. světové válce. Minimálně. Pokud věříme oficiálním číslům, což já, upřímně řečeno, nedělám. Každých sedm minut musíme v této zemi postavit nový dům, abychom se vyrovnali se současnou přistěhovaleckou úrovní. Letos nám chybí desetitisíce míst v základních školách, a zdravotnická zařízení jsou pod nesnesitelným tlakem.
Co tedy navrhujete?
Musíme získat kontrolu nad našimi hranicemi. Nemohou být otevřené všem 508 miliónům obyvatel Unie. Po Brexitu bychom měli zavést přiměřenou, normální přistěhovaleckou politiku, podobně jako Austrálie. Lidi, kteří budou pro naši ekonomiku přínosem, bychom mohli vpustit, ale jen v rozumném množství.
David Cameron tvrdí, že hranice jsou bezpečné.
Cameron vydal 10 milionů liber šterlinků britských poplatníků, aby je přesvědčil, že kdyby hlasovali pro setrvání v EU, zůstaly by hranice bezpečné. Ale všechno, co se na našich hranicích děje, svědčí o opaku. Když se na to podíváme reálně, nemáme už žádné hranice. Půl miliardy lidí sem může přijít bez překážky. A je jistota, že v průběhu řady dalších krizí, které nutně přijdou - například s nekonečným seriálem peněz pro Řecko nebo rozšiřováním eurozóny či bezvízovým stykem s Tureckem - se počet ekonomických migrantů opět mnohonásobně zvýší.
Bude Turecko za deset let členem Unie?
Je to očividně chaos. EU změnila stanovisko vzhledem k vydírání prezidentem Erdoganem. Turecko je země s hrozivou bilancí lidských práv. Menšiny jsou zneužívány a Erdogan pomáhá Islámskému státu. Turecko je příliš velké, příliš chudé a jiné než my. Nechtěl bych určitě, aby Spojené království trčelo v jedné politické unii spolu s Tureckem. Ale očividně se jeho vstup přibližuje. Určitým způsobem mají autokratické Turecko a antidemokratická EU mnoho společného - pohrdání normálními voliči. Jediná cesta, jak se vyhnout důsledkům této katastrofy, je výstup z EU.
Zdroj.
Tagy článku