Neuvěřitelné se stalo skutečností: Británie odchází z Evropské unie! Totalitní spolek řízený nevolenými elitami dostal drtivou ránu, která se může změnit v celkový knock-out. Ve chvíli, kdy všichni svobodymilovní občané nejen Velké Británie, ale celé Evropy slaví dosud největší – a fakticky první skutečné – vítězství v boji na život a na smrt s obludou, která se ještě včera zdála většině neporazitelná, je třeba současně zachovat chladnou hlavu.
Vítězství britských občanů je samozřejmě ohromující. Je důkazem, že nic není „na věčné časy“, že má smysl bojovat za svobodu své země do poslední chvíle – i kdyby to již všichni vzdávali. Nemylme se však – berlínsko-bruselská obluda zdaleka není mrtvá. Jen těžce zraněná.
Co asi přimělo velezrádného Camerona vypsat referendum právě na předvečer svátku svatého Jana Křtitele, onu svatojánskou noc, opředenou pověstmi o zázracích? Ať už mu „radil“ kdokoli, byla to špatná sázka na „nevíru“: Zázrak se stal
Uvěřila sice lži své vlastní propagandy, že Brexit není možný, že strašení nakonec natolik vyděsí nerozhodnuté voliče, že budou volit „smrádek, ale teploučko“. Současně však má připraveny scénáře, jimiž se pokusí zranění zacelit. A stejně jako ještě včera nevěří, že je to začátek konce. Že do rány už vnikla sněť. O to více bude nyní bude kopat. Nicméně pro dnešní den platí: I když není dobré nechat si zaplavit rozum triumfalismem, slavit musíme. To si nesmíme nechat vzít!
Všechno je jinak
„Dobré ráno ze smutné Británie,“ ohlásil se v ranním vysílání „studia Brexit“ České televize její zpravodaj Jan Jůn. Oceňme, že soudruh moderátor se alespoň formálně podivil: Jak to, vždyť většina Britů určitě slaví... Není přesnější vyjádření zmatku, který „ohromující výsledek“ (New York Times) referenda v hlavách unijních propagandistů způsobil.
Bude nyní vyrobeno nesčetně komentářů s jediným úkolem: Vyložit tento dějinný okamžik mystifikačně. Interpretace se stanou důležitější než fakt sám. Hrůza současných „majitelů Evropy“ z dominového efektu je neskrývaná. Pokusí se však, aby ji brzy zahalila obvyklá mlha lží a manipulací. Diktátoři jsou totiž z definice nepoučitelní. Nejde to silou? Půjde to ještě větší silou. Ale mýlí se. Zase si lžou do kapsy. A budou až do hořkého konce.
Lhali si tak dokonale, manipulovali s průzkumy veřejného mínění a možná i s vraždou na objednávku, že nakonec sami uvěřili. Během volebního dne už jásali, že je fakticky rozhodnuto. Trend se prý obrátil, Britové prý zvolí setrvání v protektorátu. Sázkové kanceláře – údajně jediný správný zdroj reálného odhadu situace – vypisovaly už odpoledne neuvěřitelné kurzy. Z osmdesáti ku dvaceti procentům proti Brexitu, zvýšily na pětadevadesát ku pěti. Libra prý láme rekordy v posilování, trhy rostou, zlato padá.
A přece je všechno jinak. Po uzavření volebních místností ztráceli hlavu už i lídři kampaně za odchod z EU. Nigel Farage (UKIP) smutně konstatoval, že patrně prohrál. Boris Johnson, hlavní odpůrce premiéra Camerona v Konzervativní straně a zřejmě rozhodující tvář kampaně za svobodu už hlásil, že asi odejde z politiky. A hle: Jen pár hodin nato je pravděpodobně novým premiérem země, poté co Cameron ohlásil „pomalou“ rezignaci. Tohle je myslím jedno z hlavních poučení této dějinné chvíle: velkolepé manipulace našich žalářníků předstírajících demokracii – selhávají.
Čtěte ZDE: Nejen Johnson věří: 23. červen bude Dnem nezávislosti - pro Brusel dnem boje o život. Bude obětování Coxové stačit? Ošidné průzkumy. V Londýně se bude hlasovat i za Prahu. Naděje na svobodu nikdy neumírá
Čtěte ZDE: Nepochopitelná vražda, která možná zabrání Brexitu: Kdo je muž, který vzal osud EU do vlastních rukou? "Film", který jsme už ne jednou viděli? Vládci tohoto světa nikdy Británii z bruselského kotle národů nepustí
Voličská revoluce na pochodu
Píšeme o tom v poslední době neustále: Totalitní elity a jejich obrovské mediální armády propagandistů už nevědí kudy kam: Zfalšované prezidentské volby v Rakousku (v těchto hodinách o nich rozhoduje Ústavní soud), „operace“ s průzkumy veřejného mínění v Americe, které měly zabránit Donaldu Trumpovi kandidovat na prezidenta – a nesčetně dalších příkladů z voleb, které probíhají či se chystají, vypovídají o tomtéž.
Lidé v Evropě i v Americe se probouzejí, začínají si uvědomovat, že právě nyní jde o vše. Že celý ten „internacionální“ vládnoucí establishment jedná pouze v zájmu finančníků, bank a průmyslových veleobrů – a protože si neví rady se sérií krizí, které způsobil, žene své občany do Velké války s Ruskem. Rozhodnutí britských voličů opustit tuto loď je proto zatím největším projevem voličské revoluce, která dává najevo, že se vůči politickým, hospodářským a hlavně mediálním manipulacím stává stále více imunní.
Strašení s odtržením Skotska, hospodářským zhroucením, vyhrožování izolací Velké Británie od evropského hospodářského prostoru a tak dále a tak dále, bylo pochopitelně rovněž jen blufování a součástí kampaně. Nic takového se nestane, navzdory tomu, že nyní budou mít Bruselané obtížný úkol: Současně dávat najevo, že opustit Čtvrtou říši znamená vystavit se trestu, ale současně udržet Británii co nejdéle uvnitř. Všechny následné manipulace se od této chvíle soustředí právě na toto. Jenže bruselští zločinci opět zapomínají, že kolem sebe mají státy s dlouhou historií boje za samostatnost. A že v nich žijí lidé - právě takoví jako v Británii.
Čtěte ZDE: Strašidlo Brexitu obchází Evropou: Amerika sleduje se zatajeným dechem pochod Britů ze tmy. Předpověď z konce století. Dnes jako za Hitlera. Bez válečných lodí to nepůjde. Naděje na svobodu neumřela
Čtěte ZDE: Průzkumy veřejného mínění: Týden před referendem zvrat? Proč náhle výrazně vedou odpůrci EU? V ČR Sobotka a spol. lidové hlasování o cestě ke svobodě zakázali. Najde se náš Farage? Tomio má našlápnuto
Zoufalci: Může za to Putin!
První co nyní udělají – pokusí se zabránit referendům v dalších zemích. Okamžitě po něm volá Marine Le Penová ve Francii či Gert Wilders v Nizozemsku. Další se budou teprve probouzet. Nám už Sobotka s Dientsbierem a Babišem preventivně referendum o vystoupení z EU zakázali zákonem. Také oni jsou nepoučitelní. Dříve nebo později k němu tak jako tak dojde. Bez nich.
To se týká ostatně všech bruselských „elit“, které spolu s Cameronem prohrály tak, jako v posledních čtyřiceti letech nikdy. Jako obvykle k tomu poznamenal něco velmi příhodného europoslanec (a vlastně disident v ČSSD) Jan Keller:
"Pokud by Evropa fungovala skutečně jako standardní politický útvar, museli by dát nyní k dispozici své funkce přinejmenším pánové Juncker, Tusk a Schulz." (...) "Nikdo nevyhodnotí, kde se stala chyba. Právě tak jako nikdo nevyhodnotil chybnost asociační dohody s Ukrajinou či chybnost merkelovského přístupu k nekontrolované vlně migrantů.
Největší zoufalci budou naznačovat, že Brity přemluvil k odchodu Putin. U nás už něco takového naznačil v první reakci poslanec Kalousek. Kdyby Putin nebyl, museli by si ho vymyslet. Kdo jiný by snímal zodpovědnost z beder neschopných politiků?" říká Jan Keller v narážce na předsedu TOP 09 Miroslava Kalouska, který hystericky ječí tupý refrén havlistů „libra padá, Moskva slaví".
Čtěte ZDE: Demokraté v Evropě, vzbuďte se!
Čtěte ZDE: Britská veřejnost: Máme už plné zuby euro-unijního „pokroku“. Proč Nigel Farage vítězí v televizních debatách? Strach obchází nejen tamní eurohujery
Potřetí
Střízlivý a přesný komentář poskytl také Václav Klaus, náš Farage i Johnson v jednom. Ostatně spolu s nimi také on v poslední chvíli přestal věřit, že se Brexit podaří – narozdíl od autora tohoto textu, který se s ním o to dokonce vsadil (ač jsme oba anti-sázeči). Z vrcholných (současných i minulých) politiků má jenom on právo na zadostiučinění. Nákladné politické investice, které za posledních dvacet let do doje proti Bruselu vložil, ho možná nyní předurčují, aby začal hrát významnou roli na celoevropské úrovni. Dnes napsal:
„Velká Británie je a vždy byla pro Evropu klíčovou zemí. Nejen proto, že je kolébkou moderní demokracie a kapitalismu, ale hlavně proto, že se teď – již po třetí v moderní historii – rozhodla postavit megalomanským plánům na vytvoření celoevropského impéria (první dva případy byly v éře Napoleona a Hitlera). Teď její obyvatelé rozhodli o svém vystoupení z Evropské unie.
Z některých médií a od některých politiků, kteří do chybného projektu Evropské unie v minulých letech tolik nainvestovali, i dnes, v pátečním ránu, slyšíme slova o vítězství emocí nad zdravým rozumem, o nadcházející ekonomické katastrofě, o černém pátku pro Evropu, o nezbytnosti se v EU ještě úžeji semknout, atd. Jako by za fiasko EU mohli Britové, nikoliv Brusel a ti, kdo jej řídí. Jako by neexistovala katastrofa Řecka, marasmus na evropském jihu, migrační krize a její podivné „neřešení“. A stovky dalších věcí. Nespokojenost již léta rostla všude, napříč celou Evropou. Byla ignorována, zamlčována a mluvit o ní veřejně bylo znemožňováno.
Výsledek britského referenda není žádnou katastrofou. Je naopak ohromnou příležitostí. Je inspirací. Je nesmírně potřebným impulsem. Je důkazem, že dosavadní cestou nelze pokračovat. Pochopí konečně lidé v Evropě, že by sociálně inženýrské projekty elit za zády občanů měly skončit? Že by měla skončit umělá centralizace, regulace a byrokratizace všech sfér našich životů? Že by měl nastat konec potlačování demokracie a konec rozhodování nikým nevolenými a nikomu neodpovědnými úředníky daleko od lidí?“
Svatojánská noc zázraků
Klausovy otázky jsou samozřejmě řečnické, ale odpověď na ně přesto existuje. Lidé si to uvědomovat začínají – a začínají také jednat. Samozřejmě ne všude a ne stejně. Konat se dnes referendum místo Británie u nás, Brusel by slavil. Jistě – nejsme evropská velmoc. Ale o tom zastánci Brexitu nehlasovali. Jejich heslo bylo: Chceme svou zemi zpět!
Také my ji jednou zpátky dostaneme. Bude to stát ale ještě hodně trápení a úsilí než přijde naše „svatojánská noc“. Mimochodem – tahle poslední otázka je docela pozoruhodná: CO asi přimělo velezrádného Camerona vypsat referendum právě na předvečer svátku svatého Jana Křtitele, onu svatojánskou noc, opředenou pověstmi o zázracích? Ať už mu „radil“ kdokoli (snad sám... Tomáš Halík?), byla to špatná sázka na „nevíru“: Zázrak se stal.
Jak si jinak vyložit, že na tu nejvýznamnější část Británie přišly záplavy a deště současně s otevřením volebních místností? Nelze než opakovat, co na stránkách Protiproudu píšeme vlastně pořád: Nic není náhoda. A také: Žádný (lidský) plán nikdy zcela nevyjde.
Čím je propracovanější a podepřený lží a nenávistí vůči lidské svobodě, tím je chatrnější. Jen někdy – vzhledem k naší možná pochopitelné ale hříšné netrpělivosti – trvá trochu déle, než to „spustí“. Boží mlýny.
A tak snad jen ještě: Bůh ochraňuj královnu a Velkou Británii - ale teď hlavně nás. Modleme se za to.
Jsme na řadě.
Tagy článku