Totalita pod ochrannou známkou "Liberální demokracie" má stále větší problémy. Lidé si totiž stále více uvědomují, že žijí v nestydaté diktatuře, která jim bere občanské svobody jednu za druhou. Že tento systém, který vznikl na Západě zhruba v šedesátých letech minulého století (a od devadesátých let, po pádu bipolárního světa zcela dominuje), nemá s liberalismem ani s demokracií nic společného. Že je pouze marketingovou nálepkou, která má za cíl nastolit tyranii "pokrokové" menšiny. Úzké skupinky revolucionářů, kteří pod falešnými vlajkami a hesly liberální demokracie vyrazili za takzvaným Novým světovým řádem.
Západní intelektuální, mediální a politické elity zcela převzaly cíle (a metody) bolševického - zdánlivě poraženého - systému, který zhruba sedmdesát let experimentoval s osudy miliónů nejprve v Sovětském svazu, a po druhé světové válce se rozšířil na téměř polovinu světa. Onen systém byl však alespoň otevřeně nesvobodný a dirigistický: bylo s ním tedy možné soupeřit. Ten, který jej nahradil a stal se i nám osudem po roce 1989, chce v podvodných kulisách svobody a demokracie dosáhnout téhož: Úplnou kontrolu nad každým jednotlivcem, zničení národních států a historických národů, destrukci všeho přirozeného a tradičního. Zničení "identifikačních" kulturních znaků a hodnot pak na místě prvním.
Takzvaní liberálové jsou totiž svobodomyslní pouze jednosměrně - pokud to naplňuje zájmy sil skrytých v pozadí, jejichž jsou tito nemilosrdní revolucionáři výkonnou paží ve veřejném prostoru. Ke každému opozičnímu názoru jsou naopak nesnášenliví - úplně stejně jako jejich vzory a předchůdci. Od skandalizací, a dehonestací až ke státní represi a věznění nositelů nepohodlných (zakázaných) idejí, názorů a postojů. A protože mají v rukou hlavní média, ovládají - či spíše denedávna bezpečně ovládali - myšlení i podstatné části naší veřejnosti. Té, která uvěřila, že po pádu komunismu (státního kapitalismu) nastal "konec historie" (viz Fukuyama), a nyní přichází "věčná" epocha "zjeveného dobra" - pod značkou liberální demokracie.
Co je více, než zdraví?
Nemluvme teď o šílenství feminismu (vrcholícím v podobě operací typu "me too"), o propagaci homosexualismu (vrcholícím "státním uznáváním" desítek absurdních "nových pohlavních identit", otevírání nových "overtonových oken" k legalizaci nejbestiálnějších sexuálních úchylek - aktuálně i v souvislosti s muslimskou invazí je na řadě pedofilie), o legalizaci vraždění nenarozených takzvaným "přerušením těhotenství" či naopak starých a nemocných takzvanou eutanázií. Narušení po staletí existujících norem a ověřených přirozených společenských hodnot je samozřejmě primárně zaměřeno proti standardní rodině v modelu otec - matka - děti, základu společnosti.
Aby tento nemravný a nepřirozený ne-řád však vůbec mohla významnější část veřejnosti akceptovat, zaútočili moderní bolševici na nejcitlivější oblasti individuálního prožívání života. A protože se jim již podařilo odtrhnout většinového občana od jeho přirozených duchovních základů - od Boha, křesťanství a náboženství vůbec - zaměřili se na největší úzkost, která v západním společenství po této hluboké propasti ukradeného bytí zbyla: obavy o zdraví a strach ze smrti.
Čtěte ZDE: Zákon o plošném zákazu kouření v restauracích: Ani boj za zdraví, ani proti kuřákům - ale za novou totalitu. Stát opět sahá na soukromý majetek. Bolševici všech zemí se opět spojili. Ve "zdravém" vězení na věčné časy?
Moderní technologická medicína dosáhla nepochybně obrovských úspěchů - současně je však pouze výspou zdravotního a farmaceutického průmyslu, který je dnes mocnější než ten zbrojní. Smyslem jeho nekonečných marketingových kampaní je vytváření závislosti na "bílé armádě", která - vědomě či nevědomky - stále více slouží především k "výrobě" pacientů - jež potom namáhavě vrací ke zdraví, za mimořádného vypětí třeba i vynikajících lékařů - a především za stále se zvyšujících astronomických finančních nároků celého zdravotnického systému. Pokud někdo chce vidět v praxi mýtické "perpetuum mobile" - zde je má jak na talíři.
Potravinářský průmysl zase mění staleté zvyky a ověřené stravovací návyky podmíněné geograficky a historicky a pomocí dalších rozsáhlých marketingových kampaní rozšiřuje (a fixuje) zcela falešné představy o tom, co je zdravé či nezdravé, dobré a nebezpečné. Po libosti je zase mění v původní - pokud to zájmy průmyslu (především toho "globálního", nadnárodního) vyžadují. Proto je jednou třeba káva (kofeinismus je normální závislost) nebezpečná, pak zase naopak. Stejné je to s tuky (umělými vs. živočišnými a zase jindy jakkoli). Jednou je cukr nezbytnou součástí stravy (koluje nám přece v krvi), jindy - jako aktuálně v Británii - na něj uvalují zváštní daň. O nemoci šílených krav či ptačích chřipkách kvůli soubojům mezi producenty hovězího a drůbežího masa ani nemluvě.
Jak zabíjet "osvětou" kuřáky?
Jedním z prvních signálů této zničující ideologie zákazů, příkazů, nařízení, doporučení, daňového či cenového násilí (klasika "liberální demokracie") - a jednou z prvních vlajkových lodí "tyranie Dobra", se stal takzvaný boj proti tabáku a jeho kouření. V zájmu zdraví, v "boji proti smrti", jako zjevené Dobro, jak jinak. Neskutečně mohutné kampaně vedoucí až k odporným obrázkům na krabičkách cigaret, zákazům kouření všude (v některých státech se již nesmí kouřit ani na ulici), které hraničí s úplnou prohibicí, přinesly výsledky. Nikoli však ve zlepšení zdravotní situace kuřáků či (domněle též ohrožených) nekuřáků. Naopak.
Je pravděpodobné, že právě tyto kampaně mají na svědomí milióny životů. Psychicky labilnější či nejistí a ovlivnitelní lidé se stávají snadnou obětí takových "globálních" kampaní. Je to prosté: Kuřákům, aktivním či "pasívním" prý (kromě jiného) hrozí především rakovina. Tak praví protikuřácký mainstream, podpořený nesčetnými "studiemi odborníků". Jak byly vytvořeny, za jaké peníze, jaká je jejich validita? Jak to může běžný člověk posoudit? Uvěří jim. A to stačí, aby si "vytvořil" rakovinu.
Je to známý fakt. Kancerofóbie (strach z rakoviny) je zdaleka nejsilnější příčinou vzniku některých typů nádorových onemocnění. Pokud by prostě se stejnou silou "vědecký" mainstream a "bílá armáda" tvrdily, že například vypít denně dva litry křišťálově čisté vody znamená vysoké riziko rakoviny - milióny lidí ji dostanou. Prostě si ji vsugerují. Přesně tak je to s kouřením. Tím nemá být řečeno, že kouření je "zdravé" (ač existují studie, které prospěšnost tabáku dokazují, to že se nedostanou k většinovému "spotřebiteli" je samozřejmé). Ani tučné sýry nejsou zdravé. Ani mléko (jedna z příčin rakoviny tlustého střeva zvláště u mužů). Život vůbec je, jak známo, nezdravá věc, neboť v každém případě končí smrtí.
Kouření je nebezpečné především tím, že u mnoha lidí vytváří závislost. U jiných vytváří totéž cukr, čokoláda - a především alkohol, který je nekonečně zdravotně nebezpečnější než tabák. Kouření se nepochybně podílí - jako součást mnoha desítek dalších faktorů - na zvýšení zdravotních rizik. Z nich tím největším je však stres. A ten právě spoluvytvářejí protikuřácké kampaně. Lze tedy bezpečně říci, že právě ony mají na svědomí bezpočet životů, nikoli kouření samo o sobě.
Čtěte ZDE: Normalni je kuřit. Všecko ide do dupy od chvile, kdy baby dostaly volebni pravo, a z chlopu s nizkym IQ se stali polityci. Hadejte, jak to bude pokračovat dal? Přijde čas, zučtujem spolu!
Což takhle být liberální?
Kampaně proti kouření se staly součástí tažení proti kulturním "přežitkům", proti "starým dobrým časům", v nichž člověk ještě plus mínus rozhodoval o svém soukromí, o svém jednání, o své jedičnosti. Výkladní skříní, v nichž revolucionáři liberální demokracie se snad nejsilněji pokusili demonstrovat svou moc a sílu manipulace. Cigarety se nesmějí veřejně nabízet, reklamy jsou prakticky zakázané - ale zato pornografie ve všech nejšílenějších podobách je bežně dostupná na zcela veřejných místech (viz poslední výstava profesora Knížáka v Karlových Varech).
Ve starých filmech se elektronicky "odřezávají" hercům od úst a z rukou cigarety a v těch nových se kouření objeví již jen nanejvýš jako charakteristika padoucha či zoufalce. Vraždění, potoky krve, obscénní násilí, na odiv dávaná homosexualita, pornografie - to vše je naopak nezbytnou součástí veškeré hlavní filmové a televizní produkce - o té v tisku ani nemluvě. To však je zcela v pořádku - protože jsme přece liberálové. Že se opět raketově šíří AIDS - dokonce aktuálně jeho nová nevyléčitelná forma - i další dosud neznámé pohlavní choroby pramenící v homosexuálních stycích, se v souvislosti s propagací akcí jako je Praque Pride nedozvíme. Krabičky s cigaretami však musejí mít upozornění na stovky různých nebezpečí na většině plochy. Protože liberalismus. V praxi.
Narušení dosavadní hegemonie "liberální demokracie", které se projevuje nejviditelněji sílícím odporem proti migrantských invazním jednotkám, proto nutně zasahuje i další (zdánlivě na věčné časy) dobyté "kóty" - mezi něž "boj proti kouření" patří víc než jen symbolicky. Svědčí o tom stále častější zmírňování protikuřáckých zákonů. V Rakousku již ten "totální" (tolik podobný našemu) dokonce nedávno padl. Od května si majitel hospody či restaurace u našich jižních sousedů opět sám určí, je-li kuřácká, nekuřácká či "mixem" obojího. Podobné je to v Bavorsku a řadě dalších německých spolkových zemí. I v našem parlamentu se v důsledku toho vede diskuse o našem totálním protikuřáckém zákonu (jako vždy jsme byli papežštější než papež).
Přitom by to bylo všechno tak jednoduché: Při vzájemné toleranci jednoho k druhému by žádné takové kampaně, mající kromě jiného na svědomí milióny životů, nemusely být. Jenže - kde by potom byla "liberální demokracie" se svými nekonečnými příkazy, zákazy a nařízeními? A koho vlastně napadlo, že přípustná forma demokracie je jen ta (domněle) liberální? Máme snad něco takového v ústavě? Tam se mluví pouze o demokracii - bez přívlastků.
O tom, že si to uvědomuje stále více lidí svědčí i následující poznámka Billa Wirtze - která by ještě nedávno byla na hranici trestného činu (neboli jak říká náš nový zákoník "zločinu"):
Bill Wirtz: Opět nám lhali
Několik posledních desetiletí se vlády snaží důrazně zakročit vůči spotřebě tabáku, v což zahrnuly zákaz kouření na mnohých místech, jako jsou bary nebo restaurace. Ale v průběhu posledních let jsme se dozvěděli více o efektech této politiky, a nyní nadešel čas na přehodnocení. Zde jsou důvody:
1. Vlastnická práva
Co je nejpodstatnější, debata o zákazech kouření by se měla soustředit na vlastnická práva. Zda by mělo být povoleno kouřit v baru, by mělo být určeno majitelem toho baru, ne nenechavými úředníky, kteří si myslí, že vědí, jak správně žít životy ostatních lidí.
2. Pasivní kouření není tak nebezpečné, jak se dříve myslelo
Už v roce 2013 tu byly náznaky, že ten obecně akceptovaný příběh o pasivním kouření není úplně přesný. Journal of the National Cancer Institute publikoval studii, která nenašla žádný významný vztah mezi pasivním kouřením a rakovinou:
„Velká prospektivní kohortní studie více než 76 000 žen potvrdila silnou asociaci mezi kouřením cigaret a rakovinou plic, ale nenašla žádnou vazbu mezi touto nemocí a pasivním kouřením.“
Čtěte ZDE: Štípou na nás dříví: Státní šikana a pokrytectví prudce roste. Vodit lidi na drátkách nestačí: Jak městská panička na podpadcích vyžene z hospody staré dědky. Proč? Protože může! Braňme se, nejsme děti
3. Zákazy kouření nedělají lidi zdravějšími
Neskutečně informativní článek Jacoba Griera na Slate konečně prověřil ten pochybný „důkaz“ stojící za mýtem pasivního kouření. Zákazy byly schváleny z velké části kvůli dřívějším studiím, které se domnívaly, že existuje korelace mezi pasivním kouřením a srdečními chorobami. Politici ale měli počkat na to, až bude k dispozici více výzkumů. Ve skutečnosti Grier ukazuje, že studie z roku 2006 z italského regionu Piemont (zveřejněná v European Heart Journal) ukázala 11% pokles srdečních onemocnění, mnohem menší pokles než 60 %, které slibovali politici.
Po rozsáhlém zákazu kouření ve vnitřních prostorách v Anglii zjistila studie z roku 2010 redukci infarktů pouze o dvě procenta. Číslo je tak malé, že nemusí mít vůbec žádný vztah k těm zákazům. Studie z roku 2008 z Nového Zélandu nenašla vůbec žádnou korelaci. Journal of Policy Analysis and Management zveřejnil studii v roce 2010, která nenašla žádný významný dopad v žádné věkové skupině. Obdobné studie z USA se objevily v letech 2012 a 2014.
4. Zákazy kouření neodrazují lidi od kouření
Navíc zákazy kouření neredukují kouření. Data z Francie (která implementovala svůj zákaz kouření v roce 2008) ukazují, že spotřeba tabákových produktů koreluje pouze s cenami.
Zdroj: Institut national de prévention et d’éducation pour la santé (INPES) (Národní institut pro zdravotní prevenci a vzdělání ve Francii)
Prodej tabáku ve skutečnosti hned po zákazu vzrostl o 1500 tun. Francouzská vláda potom rychle zrychlila navyšování cen o 300 procent během dalších tří let (mezi lety 2010 a 2013 se cena zvýšila v průměru o jedno euro na krabičku; daně představují 80 % ceny každé krabičky).
5. Trh to zvládne
Teď, když se zákazy kouření prosadily v mnoha zemích a koncept nekuřáckého baru je zakořeněný v myslích lidí, proč bychom se měli obávat trhu? Počet lidí, kteří konzumují tabák, leží statisticky mezi dvaceti a třiceti procenty a nevykazuje žádný trend nad nebo pod tuto hranici. Gay bary obsluhují patnáct procent populace, která je homosexuální, a přesto neškrtí trh s bary. Totéž platí pro bary, které by povolily kouření: zatímco by byla spousta barů, které by to dovolily, spousta zákazníků by byla otřesena myšlenkou, že stráví večer v zakouřeném prostředí, což by nechalo většinu restauračních zařízení nekuřáckých.
Pokud jste nekuřák a věříte, že všechny studie rozporující korelaci mezi kouřením a zvýšeným rizikem rakoviny a srdečních onemocnění konspirují ve prospěch Velkého Tabáku, není v takovém případě ani podstatné. Obdobně pokud věříte, že geneticky modifikované potraviny jsou špatné pro vaše zdraví, je zde pro vás jednoduché řešení: nejezte geneticky modifikované potraviny.
Nikdo vás nenutí chodit do kuřáckého baru, pracovat tam ani sdružovat se s lidmi, kteří mají kuřácké bary rádi. Zvažte toto: Už teď do většiny restaurací nechodíte. Může to být proto, že hrají hudbu, která se vám nelíbí, servírují jídlo, které nejíte, nebo hostí události, které nesnášíte. Krása svobodné společnosti je v tom, že na to nikdy nemusíte změnit názor, tak nechtějte po ostatních, aby měnili svůj.
Zdroj.
Tagy článku