Tím víc se proto těším, až konečně spustíme naší specificky vytvořenou on-line diskusi pod články, což jsem minule opět urputně inzeroval. Podle posledních technických testů to vypadá, že opravdu již brzy vám všem tento prostor otevřeme. Budou-li diskusní příspěvky alespoň zčásti tak podnětné jako dopisy, které posíláte do redakce, vznikne opravdu něco, co Protiproud opět posune dál.
Dnes jsem ale nemohl ignorovat především vaše soustředění na aktuální politická témata. Jsou sice prázdniny a dovolené, politická scéna se však otřásá jako málokteré léto předtím. Bez ohledu na to, že právě léto je z nějakých obskurních důvodů v posledním desetiletí oblíbenou sezónou politických a vládních krizí. Vím, o čem mluvím, deset let jsem u toho byl.
Jsme sice nadále rozhodnuti věnovat právě letní měsíce daleko více tématům ve skutečnosti podstatnějším – například málo známým informacím o „protiproudní“ péči o zdraví (tedy bez zdravotnického byznysu), seriálu o iluminátech a jejich plánu na rozvrácení naší civilizace, zajímavým knihám a duchovnějším „cvičením“.
Avšak nevídaná cvičení, jimiž nás obšťastňuje prokurátorsko-policejní politická strana, samozřejmě nemůžeme a nechceme nechat bez povšimnutí. Všechen ten nevídaný chaos, v němž opět hrají média hlavního proudu svou osvědčenou vůdčí rolí při manipulaci veřejným míněním, se snažíme svými omezenými silami a prostředky alespoň trochu korigovat. O tom, že je to nutné, svědčí následující dopis:
Vážený pane Hájku,
osobně se neznáme. Vaše aktivity a postoje jsou mi sympatické. Protiproud jsem objevil minulý týden a jsem tomu rád. Nicméně, mám k Vám jistou prosbu - návrh. Co se týče Vašich úvah a dedukcí, přibrzděte trochu. Tím, že z několika rozlišných indicií vyvodíte jediný závěr, je intelektuálně a logicky nepřesné a věci samé to škodí.
Kupř. poslednímu článku o IŠTVÁNOVI by v titulku slušel spíše otazník.
Je téměř jisté, že za vším stojí bílí koníci jakési mocenské skupiny - Bradáčová a Šlachta. Jestli je v tom Ištván s nimi, je otázka. Jednou z variant je i jeho samostatné jednání - chtěl ukázat, že je lepší nežli Bradáčová, utrhl se ze řetězu a nyní se to společně snaží hasit.
Dále je otázkou, zdali za tím stojí američtí zpravodajci. Souhlasím, to, že se vybraní státní zástupci jezdí učit k sionistické zpravodajské lobby "jak nám Čechům zakroutit krkem", je nechutné samo o sobě.
Ale. Kde máme tu jistotu, že to ta výše zmíněná partička dělá pro Američany? Zrovna tak to může být pro Rusy. I Rusům mohl být Nečas nepohodlný - Kalousek jistě ne. A nezapomínejme, Rusové mají zpravodajské služby o řád kvalitnější nežli USA. V 80. letech jistý Honzík Ruml tak dlouho spolupracoval s americkými zpravodajci, že když zjistil, že to jsou ve skutečnosti kluci od StB, bylo pozdě...
Hezký den,
Michal František
Vážený pane Františku,
nezakrývám, že jsem rád, že jste rád, že jste objevil Protiproud. Nicméně vaši výtku, „...z několika rozlišných indicií vyvodíte jediný závěr, je intelektuálně a logicky nepřesné a věci samé to škodí...“ navzdory tomu nepřijímám. To je totiž právě to, o co nám jde.
Falešný moderní mediální relativismus je mnohými brán jako „serióznost“. Jenže on je vlastně podvodem na čtenáři. Nejen intelektuálním, především věcným.
Skrýt se za „objektivitu“ – jakože je možné to, co tvrdíme, ale současně i cokoli jiného případně opak – je nejen alibismus. Je to vlastní práh manipulace. Sám to prokazujete velmi názorně, když relativizujete roli státního zástupce Ivo Ištvána. Když spekulujete. Použil byste otazník. Právě tak postupuje mainstream. ONI vědí, že to, co se děje, je zrůdnost. Hrají si však na objektivitu. Z ní vychází ale jen – zmatek. Smyslem je, aby čtenář začal pochybovat o svém zdravém rozumu a nakonec připustil, že za jistých okolností černé může být bílé.
To je přesný opak toho, oč usilujeme. Jsme odhodláni pracovat tak, aby naše řeč byla ano ano, ne ne. Pokud je něco zjevné, bez obalu vám to řekneme. Naopak zpochybňujeme mnohé, co je za zjevné vydáváno – pokud za tím odhalíme faleš.
Zda je ona „skupinka bílých koní“, jak jim říkáte, orientována na Američany či na Rusy, by nám v tomto případě mělo být zcela jedno. A bylo by. Jenže ONI jsou školeni ve Spojených státech, na americké ambasádě organizují „semináře“ pro vybrané státní zástupce – atd. atd. Je černé bílé? Potřebovali shodit Nečasovu vládu – jakkoli se nám mnohým důvodně zdála tragická – policejním pučem kvůli tomu, aby „pomohli k Temelínu“ Rusku? Přečtěte si naše další články k tomuto tématu, dejte si je případně do souvislosti s tím, co a JAK píší či vysílají hlavní média – a sám odpověď na svou otázku naleznete.
Čtěte také: Šokující rozuzlení motivů protivládního puče. Temelín dostavějí buď Rusové - nebo Číňané! A prokurátor Ivo Ištván konečně přiznal: Školili mě Američané.
Čtěte dále: Když žalobníčci žalují Američanům. Podívali jsme se na vazby státních zástupců na americkou ambasádu
A to je přesně to, oč nám jde: Dát těm, kdo o to mají zájem, informace, které jinde nenajdou, aby si mohli udělat svůj vlastní obraz a „účet“ reality. Ostatně z tohoto pohledu nemohu souhlasit ani s vaší poslední větou o Janu Rumlovi. U nás bych ji určitě netiskl. Vím totiž, že to bylo jinak. Až – dá-li Bůh – dokončím svou další knihu, dočtete se o tom. Anebo ještě dřív, bude-li příležitost – u nás na Protiproudu. Tak nám zůstaňte věrný!
To je vlastně také částečná odpověď na následující dopis. Rovněž se dotýká horkého tématu, o němž ostatní média většinou mlží, či přímo lžou. Pokud by tomu tak nebylo, neplul by Protiproud v posledních dnech na tak neuvěřitelně vzedmuté vlně čtenářského zájmu:
Dobrý den vážená redakce,
jsme skupina několika dospělých lidí, kteří by moc rádi nějakým způsobem podpořili váš kontrarevoluční magazín. To, co se tady děje, nemá obdoby a ženeme se brutálním krokem ke krachu společnosti. Myslíme, že veškeré tyto problémy pramení z EU. Psali jsme panu prezidentovi, jestli je nějaká reálná šance na vystoupení z EU. Zatím jsme neobdrželi odpověď, ale jakmile se dostaví budu vás informovat.
A teď k věci: můžeme vás ještě jinak než finančně podpořit? A jaké máme jistoty že nás a vás, náš demokratický stát nějakými prostředky neumlčí? Promiňte, možná zvláštní otázka, ale v ČR se už nějakou dobu necítíme jako doma.
Děkuji za vyjádření.
Kop.
Milí přátelé,
protože váš dopis přišel právě v době, kdy vedle dramat ve vrcholné politice probíhal zápas českobudějovických občanů o své právo žít normálním životem beze strachu z cikánského násilí, soudím, že se vztahuje k oběma tématům.
Čtěte také: Brutální útok policistů na občany v Českých Budějovicích. Ti už chystají trestní oznámení. Přinášíme exkluzivně
Ono to vskutku souvisí. A vy velmi přesně vidíte, že kromě našich domácích příčin, je za tím vším i naše existence v Evropské unii. Ta tomu všemu dává onen historicky nám dobře známý stín – „protektorátní“ charakter naší republiky.
Již řadu let opět nerozhodujeme o svých vlastních věcech. Nejsme suverénní zemí. Máme převážnou část zákonů, které nevznikly jako reakce na přirozené zájmy naší veřejnosti, ale byly nám nadiktovány z Bruselu. A další hromady nesmyslných nebo dokonce záměrně ničivých norem k nám každý měsíc proudí – a český parlament je tu jen od toho, aby je povinně formálně stvrdil. Větší výsměch smyslu zastupitelské demokracie asi není možné vymyslet.
Marně však upíráte své oči k Hradu. Váš dopis je bohužel zbytečný. I když s prezidentem Zemanem lze v lecčems souhlasit - například jeho řešení vládní krize je nejen ústavní, ale především rozumné a odvážné – pokud jde o EU, ujel mu vlak. Modrá vlajka s pěticípými hvězdami vztyčená na Prvním hradním nádvoří to symbolicky shrnuje. Psali jsme o tom v době, kdy jste náš magazín ještě neznali, proto se na to podívejte.
Čtěte zde: Kontrarevoluce začíná: Miloš Zeman se rozhodl rezignovat na funkci prezidenta republiky!
Čtěte dále: O erekci eurovlajky a zhmotnělé noční můře
Moc děkujeme za vaši podporu – materiální i ideovou. Vážíme si jí, je pro nás cenná. Jen mimochodem v této souvislosti poznamenám, že jsme v minulých dnech dostali první finanční příspěvek od čtenáře ze Spojených států. Takže jsme už také „placeni“ ze zámoří. Díky za to!
A jak nám pomoci jinak? Napište nám. Pište své zážitky, posílejte informace, vydáme se za nimi. Otázka, zda nás či vás „náš demokratický stát nějakými prostředky neumlčí“, je samozřejmě vážná a realistická. Zatím se nicméně vše odehrává „jen“ různými tlaky – mezi jinými také ekonomickými. Ale to si nechám na některou z příštích TeaParty.
V každém případě – abychom se v naší zemi stále cítili doma, máme opravdu ve svých rukou. Jako jsme měli vždycky. Přes všechny problémy a potíže. Přes neobyčejnou sílu a moc „těch druhých“. Mimochodem – nezapomínejme, že mnohokrát už bylo nesrovnatelně hůře. Nesmíme prostě podléhat depresím a panice. Jde to. Snad vás o tom trochu přesvědčujeme i my.
Je to tak trochu jako v následujícím dopise. Ten ovšem současně otevírá velkou detektivní story, kterou s vámi všemi právě prožíváme. Pátrání po autorovi výroku z našeho „programového prohlášení“ skutečně vrcholí:
Dobrý den pane Hájku,
předem Vás zdravím a děkuji za Váš magazín. Jsem Husákovo dítě, a tak po masáži, kterou procházím prakticky od narození (ve školce, na otázku co je to modré nad námi jsem odpověděla, že nebíčko....... to bylo panečku pozdvižení, vždyť je to přece OBLOHA!). Na základní škole pak klasické vymývání mozku a tak dále a tak dále, nemusím popisovat... Pak "revoluce", to jsem si myslela, že jsem prozřela..., že už vím jak to je..., a do toho jste se mi do života "připletl" Vy – a já vidím, že vše je zase jinak.
Ale teď musím nejdřív to zpřeházené puzzle v hlavě nějak poskládat a nechat uzrát, prostě si srovnat myšlenky. Ne, že bych s Vámi ve všem souhlasila, ale o tom to je - ostatně, až bude puzzle trochu srovnanější, něco může být jinak.
Z Vašich odpovědí v TeaParty vyzařuje vstřícnost k diskusi a ochota naslouchat jiným názorům. A proto - možná se mýlím, ale myslím si, že autorem výroku jste Vy. Vycházím ze sice krátkého, ale za to intenzívního "kontaktu" s Vámi - v Protiproudu a po přečtení Vašich knih Smrt ve středu a V sametu.
Přeji Vám vše dobré a těším se na další články.
Hana Mertlová.
Milá paní Mertlová,
při čtení vašeho dopisu jsem zprvu nevěděl, zda se mám radovat. Ale pak jsem pochopil, že jde o něco mimořádného. Prožívám to jinak obvykle z dopisů, které mi píší čtenáři knih, které zmiňujete. Ostatně platí, že stejně jako naprostá většina také jsem byl v době převratu (takzvané revoluce) přesvědčen, že je konečně jasno... I když brzy jsem začal tušit, že tu něco nesedí. Zkoušel jsem to, k nelibosti mnohých včetně pana prezidenta Havla, zkoumat na počátku devadesátých let už v Reflexu.
Tak trochu to souvisí s úvodním dopisem dnešní TeaParty. Mnoho lidí mnohé tušilo a tuší. Přesto teprve když se setkali s nezakrytě popsanou realitou, jaksi jim to „zaklaplo“. Odtud vede přímá cesta k vlastnímu názoru. A s ním ke svobodě. Ta nám sice dramaticky ubývá, vracíme se kamsi do dob vaší „otázky ze školky“, ale už je to jiné. Tehdy nám stála v cestě ZEĎ (nejen ta berlínská), a přesto jsme věděli, že nám ONI lžou. Tohle pokračuje v nepřerušeném procesu přesto, či právě proto, že žijeme v kulisách formální demokracie.
Nicméně autorem onoho výstižného výroku o smyslu polemiky nejsem. A mrzí mě, že právě vám nemohu poslat výhru. I když nejste jediná, kdo mě „podezíral“ ze slavomamu – tedy že bych svůj vlastní výrok učinil předmětem čtenářské soutěže:
Čtěte zde: Co je Protiproud.
Zdravím Vás, pane Hájku,
větu "Jde o to, aby o něco šlo" jste použil Vy sám v knize Smrt ve středu. Mám to tedy chápat tak, že odpověď na Vaši hádanku je úplně nejjednodušší - autorem výroku o polemice a tříbení pravd jste také Vy sám? Napovídala by tomu reakce na dva neúspěšné hledače z nedělní Tea Party.
Mějte se a držte se,
Daniel
Nikoli, vážený a milý Danieli,
opakuji, nejsem to já. Opravdu jsem použil onu větu ve své knize – a současně jsem tam o ní učinil poznámku, z níž by šlo usoudit na správný směr. Ale nejste sám, kdo si toho nevšiml. Dokonce i jeden náš vynikající blízký spolupracovník a vzácný křesťan z Ostravska to minul, když mi napsal:
Zdravím vás pane Hájku,
„Polemika je pouze prostředkem tříbení pravd. Je to nezbytná cesta hledání a ne věc prestiže.“
Po pisatelích, kteří tipovali, že tuto myšlenky vyslovil exprezident V. Klaus a L. Jakl, bych snad měl ještě pro zachování kontinuity tipnout Vás.
Vážně nevím, ale možná bych tipnul "Železnou dámu". Dost mě zaráží slovní spojení tříbení pravd, protože objektivní pravda o realitě je pouze jedna, tudíž by snad mělo jít o tříbení kusého poznání každého jednotlivce, a je-li dobrá vůle každého jednotlivce k poznání objektivní pravdy o realitě, pak teprve jde o nějakou cestu hledání. Problém vidím v tom, že vůle bývá málokdy, přičemž mnoho jednotlivců v určité fázi dostane strach, že by mohli objevit netušené, či museli odvrhnout léta pěstovaný odpor k tušenému. Informací je mnoho, ale vůle je málo a PRAVDA nikdy milována nebyla, není a nebude....je totiž kamenem úhelným...a o vůli stavitelů víme své.
In Christo
David Hibsch
Milý Davide,
vaše připomínka o jediné PRAVDĚ je velmi případná. Onen výrok a jeho autor s ní vlastně souvisí – i když v opačném gardu. Je z dob, kdy dokonce i přesvědčení o nutnosti polemiky bylo „kontrarevoluční“. A to přitom mířilo jen k věcem lidským. Souhlasím s vámi – a přesto se mýlíte.
Svým způsobem podobně jako následující čtenář z mimořádné kupy názorů, tipů a úvah, které se k nám tentokrát na toto klíčové téma snesly:
Vážený pane Hájku,
rád čtu váš Protiproud, dává mi výborné záchytné body v mediálním marastu. Za bolševizmu jsem si zvykl médiím nevěřit a za nejdůležitější jsem pokládal to, co tam chybělo. Bylo pro mne velkým rozčarováním, že tehdejší know-how se může opět použít, jen je potřeba ho dále doplnit a vylepšit. Myslím, že váš magazín je výbornou pomocí.
A teď si zkusím tipnout odpověď na otázku: „Polemika je pouze prostředkem tříbení pravd. Je to nezbytná cesta hledání a ne věc prestiže.“
To hledání a pokora se mi zdá ukazovat na Karla Raimunda Poppera.
Nicméně očekávám, že to bude ještě zapeklitější.
S pozdravem,
Karel Kužel
Je to opravdu zapeklitější, vážený a milý pane Kuželi, protože jednodušší. Ale blížíte se. Nicméně vůbec nejblíže se zatím dostal jediný ze čtenářů. Tím, že to říkám, vlastně strašně napovídám. Ale vaše vůle odhalit autora, mě fascinuje a vede právě k tomu. Snad mezi tím detektivním pátráním nezapomeneme na vlastní obsah a smysl onoho výroku:
Dobrý den.
"Polemika je pouze prostředkem tříbení pravd. Je to nezbytná cesta
hledání a ne věc prestiže."
"Jde o to, aby o něco šlo."
Můj typ na autora obou uvedených citátů:
Dušan Karpatský, nar. 1935 v Trebišově, filolog, literární kritik a
historik, nyní v Praze.
Jan Pospíšil
Opravdu, vážený pane Pospíšile, dostal jste do prostoru, který je ze všech dosavadních pokusů správnému řešení nejblíž. Přihořívá, ale ještě nehoří. Snad tedy za týden.
A do těch příštích sedmi dní, otevřených dnešní nedělí, vám i všem našim ostatním báječným čtenářům, přeji jako obvykle to vůbec nejdůležitější, co náš poblázněný svět může člověku poskytnout: Boží milost a požehnání!
Tagy článku