Konečný volební účet je v podstatě nezajímavý. Zajímavé však je, jak s ním oddaní stoupenci posvátné (liberální) demokracie nakládají. Hlasy pro vítěze nejsou podle nich podstatné. Mravní obři udělají na voliče dlouhý nos – a zařídí proti jejich rozhodnutí vše tak, jak jim velí jejich „řídící orgány“, které navíc už ani zdaleka nejsou jen uvnitř naší země. A tak se vesele kupčí, přebíhá, platí a počítá – no prostě Augiášův chlív v plné kráse.
Zakladatel naší civilizace byl zjevně „extrémista“, protože pro ten případ doporučoval všechno to svinstvo prostě rázně vymést. Jeho současní liberálně-demokratičtí oponenti, ničitelé téže civilizace, jsou s tím pochopitelně naopak spokojeni. Právě tak prý má fungovat „hlas lidu“, říkají. Svlékají se přitom na veřejnosti do naha, a chlubí se obnaženými dušemi rozleptanými politickou leprou. Ta pravá obscénnost je ovšem uložena v samém jádru – ve volebním systému. Jeho změna právě kvůli nim ale není možná – pouze pokud bychom přistoupili k „extrémistickému“ řešení, viz výše.
Letos jsou ale obětí Molocha ironickou shodou okolností také hlavní protagonisté. V komunálních volbách Babišovo ANO, ve volbách senátních Fialova ODS. Ani jeden zřejmě nedostane, co mu rozhodnutím voličské většiny náleží. A je to tak paradoxně spravedlivé, protože právě oni pomáhají tento systém udržovat při životě. Zajímavější je to v případě ODS. Andrej Babiš je za vodou (i když se asi už ze zahraničí vrátil), takže ani nepředstírá, že by obludný systém nerad nakopl (jako chtěl Prahu). Fiala a jeho parta existenčních závisláků na funkcích to ale mají mnohem komplikovanější.
Chvála zbabělosti
Před týdnem jsem na tomto místě konstatoval zjevný fakt, že jediný podstatný vzkaz z komunálních voleb zní: Praha již není ČR. Zbytek země zásadně volí zcela opačně než hlavní město, které se již z větší části „europeizovalo“. Není lepší příklad než havlistická TOP 09, která jinde již neexistuje – a v Praze usiluje o post primátora pro svého „duhového“ lídra Jiřího Pospíšila. To snad by byl už lepší i ten Schwarzenbergův medvědář Kalousek, s nímž aspoň občas bývala (nesnesitelná) opilecká bžunda. Avšak teprve druhé kolo senátních voleb tento obrázek skvěle dokreslilo. Jen proto stojí za to i o něm ztratit pár slov.
Nejpodstatnější „poučení z krizového vývoje“ skýtá vítěz „senátek“ ODS. Je třeba objektivně konstatovat, že předseda Petr Fiala vede svou stranu správným směrem. Ještěže je čeština tak bohatá. V angličtině, kde slovo „right“ znamená správný i pravý, by měl komentátor s hodnocením jeho výkonu problém. Tady nemusíme nic složitě opisovat, pouze konstatovat: Fiala vede svou stranu správně, neboť Molochovi definitivně obětoval její někdejší skutečné „pravé“ směřování z dob jejího nádherného dětství.
Jakmile přestala být ODS pravicí, a změnila se v beztvaré „středové“ nic, má opět právo na existenci – ne jen v Praze. Vzala ji totiž na milost média, především Česká televize a její pobočka, Bakalovo mediální impérium. To byla ovšem podmínka nutná, nikoli dostačující. Vždyť levičácká bruselská Pátá kolona Kalouskopíšila je na tom v tomto ohledu ještě lépe – a kromě Prahy, kterou ještě tato média ovládají, nic!
Rozdíl je však v tom, že ODS si kdysi (ještě v rukách Václava Klause) vybudovala po celé zemi fungující struktury. Od základních po krajské organizace. Mohla se proto stát úspěšnou i na komunální úrovni, což jí umožnilo ztlumit pád poté, co se odřízla od svých kořenů. A když se tím stala neškodným krotkým pravolevým psíkem, média ji opět posunula vzhůru a o něco rozšířila výběh. Fialovo vedení se nyní právem raduje, že je na správné cestě, protože není pravicové. Oslava zbabělosti však nemívá dlouhé trvání – i když Mlýny někdy pro nedočkavce vypadají, jako by mlely trochu pomalu. Ale pak definitivně. No co už (pozdrav Jarkovi do Ostravy).
Čtěte ZDE: Volby ve stínu Mnichova: Porošenkova metoda v podání ČT. Za naše peníze kampaň pro zdejší kolaboranty. Jsou naše oběti německého řádění již jen "fetiš"? Piráti jako Kalousek č. 2? Naděje neumírá
Sloužit dvěma pánům?
Konec šéfa lidovců Pavla Bělobrádka je v tomto smyslu rovněž (podivně osudově) poučný. V Náchodě jej porazil bývalý policejní prezident Martin Červíček. Protože jde o bývalého partnera opětovně zvolené starostky z Prahy 2, poslankyně Jany Černochové, není třeba dodávat, že je z ODS. Stará láska nerezaví. Ale také Daniel Herman prohrál v Chrudimi s odeesákem Janem Teclem. A tam nic „registrovaného“ neprosáklo.
Nikoli jen shodou okolností patří tito oba významní lidovci k hlavním želízkům sudeťáckých zájmů v naší zemi. Těžce nemocný Bělobrádek (při vzpomínce na osud zvěčnělého Josefa Luxe se člověk neubrání myšlenkám) ve vysoké politice skončí.
Her Man však naopak. Navzdory tomu, že mu v krátké době podruhé vystavili voliči stopku (dokonce i v Praze), nastoupí do sněmovny – takže z obrazovky ČT opět nesleze. Umožní mu to pražské čachry poslance Jana Čižinského, který mu uvolní místo, aby se mohl (s bratrem) ještě více a radostněji věnovat levičácké destrukci Prahy (dobře jí tak, „do rachoty zvesela“). Že ale právě jim nic neříká poselství Ježíšova ataku Augiášova chléva je také docela příznačné. Sloužit dvěma pánům je holt honička.
Poučení pro děvčátka
Podobně zajímavé – jenže výjimečně v opačném gardu – je naproti tomu vítězství Jitky Chalánkové, která na Prostějovsku bezpečně porazila Boženu Sekaninovou (ČSSD) – ač tato v prvním kole zvítězila. Jitka Chalánková je známá bojovnice proti adopci dětí homosexuály a vůbec se obecně zasazuje za přirozené hodnoty. Nebylo tedy divu, že tuto bývalou poslankyni TOP 09 její nový šéf Pospíšil odmítl jako kandidátku do senátu – a raději na Prostějovsku nikoho nepostavil. Paní Chalánková z Topky odešla a kandidovala jako (patrně jediná skutečně) nezávislá.
V její kampani se angažovali mnozí z těch, kteří v záchranu naší civilizace ještě nejen věří, ale něco pro ni i dělají – například Monsignore profesor Petr Piťha. Ano, právě ten, jenž nedávno pronesl ve svatovítské katedrále skvělý statečný projev, jenž zvedl mandle celé levičácké Pražské kavárně v čele s „rohatým v kutně“ Tomášem Halíkem (k tomu se vrátíme v samostatném článku).
„Jménem Akce D.O.S.T. Vám co nejsrdečněji blahopřeji k Vašemu volebnímu úspěchu. Činím tak s radostí a přesvědčením, že díky Vám bude v Senátu slyšet hlas tradičních hodnot, rozumu, řádu a svobody. Děkujeme Vám za Vaši odvahu a přejeme Vám do Vaší práce hojnost Božího požehnání“, reagoval na její vítězství předseda konzervativní občanské platformy, jež „antipospíšilovskou kandidátku rovněž podporovala. Protiproud se k blahopřání s radostí a nadějí připojuje!
Čtěte ZDE: Lesk a bída ODS: Bloudění v bažinách. Vzlétne ještě někdy modrý pták? Kterak syntetický předseda s denní husou zbrojili proti Zemanovi. Pravice v partaji nemá co dělat! Hrstka statečných ještě bojuje dál
Jako z partesu
Je to prostě jednoduché: chce-li Kavárna uspět, má šanci už jen v odnárodněné Praze. Jenže ani v protektorátní matičce není (zatím) počet míst pro Bruselský lid neomezený. A nyní bylo třeba především prosadit hlavní „Kontejnery“ hlasů protizemanovské mediálně-politické koalice. Plastoví rytíři (Jiří Drahoš, Pavel Fischer a Marek Hilšer) nyní vnesou do senátního Augiášova chlíva ještě větší politické kupčení, než pro něj dosud bylo typické. Pátá kolona nutně potřebuje někoho viditelného na celostátní úrovni, nejen na magistrátu. Pomáhat Plastic People do čela senátu bude celá kolaborantská scéna: Top, STAN, lidovci a spol.
Pro vítěznou ODS, která by měla mít (pro Jaroslava Kuberu) na tento post nárok, tak přijde možná další malé vystřízlivění. Pokud nakonec Fiala couvne, a kývne na Kontejner (jedno s jakým jménem), má jistotu, že „headquarters“ cizích zájmů na Kavčích horách a jejích pobočkách na něj bude pět ódy s ještě větší intenzitou. Jestli ho však v nezřízené pýše napadne, že na chvíli kvůli Kuberovi nebude hrát podle bruselského partesu, čeká ho problém.
Vůbec nejchytřeji se, jako obvykle, zachoval premiér Babiš: prostě se té senátní šaškárny pro pár nenapravitelných voličů nezúčastnil – a odjel pryč. Jistěže mu to teď Kavárna bude předhazovat. Co je mu ale do ní? Naopak. Jen ať řve. Kromě Prahy její hlas už nikam nedoléhá. Právě tak, jako do Prahy naopak nedolehne hlas lidu (hlas Boží), jenž skandálně nízkou účastí, vědom si, že jej stejně mocní ignorují, řekl opětovně jasně:
Augiášův chlív zvaný (například) senát si strčte někam.
Vymést!
Tagy článku