Je přímo ukázkové, jak nadcházející hlasování o důvěře kabinetu Jiřího Rusnoka zvedá adrenalin novinářským „esům“. Zatímco výrazná většina veřejnosti by podle všech průzkumů „Zemanovu“ vládu jako překlenovací most k volbám přivítala, naprostá většina novinářů se jí upřímně děsí.
Čím to? Mají snad lepší informace, které si ovšem skromně nechávají pro sebe, nebo jejich péče o socialistickou stranu má nějaké „vyšší“ důvody spojené se vzývaným „zlatým teletem“ takzvané politické kultury? Také. Vždyť již tento termín sám o sobě je dokonalým příkladem „novořeči“ politické korektnosti, jíž nám mediokracie starostlivě dláždí cestu do ráje Orwelovy antiutopie.
Aktuálně jde však o něco jiného. Média opět, jako v předvolební prezidentské kampani, bojují v „bratrské jednotě“ s Karlem Schwarzenbergem a Miroslavem Kalouskem za jejich společné zájmy. Příznačně beznadějně jim v tom pomáhá Miroslava Němcová – a vlastně celé vedení polomrtvé ODS. Jako by vůbec nepochopili, proč jejich kandidát Přemysl Sobotka dostal výsměšný počet hlasů – a čím a kým byla tato „poprava“ inscenována a řízena.
Je tu prostě před námi zase rozpálený kotlík skutečných – i když nevyslovených – zájmů havlistické „páté kolony“ české politiky na straně jedné a obyčejné hlouposti a neschopnosti na straně druhé. Podívejme se na ten guláš blíže.
Sobotka jako test?
Michodem – nezdá se vám také, že máme v té politice přesobotkováno? Nebo měli jsme až do dnešního dne? Konal se atentát na toho socialistického? Ten druhý je již politicky mrtev poměrně dlouho. A – řečeno s Haškem (Jaroslavem): „Obou není žádná škoda."
O Přemyslu S. z ODS již byla řeč. Tomu už v mediálním světě nepomůže ani jeho vždy vzorně politicky korektní snaha být přesně takový, jakého by ho, podle jeho představ, chtěla média mít. Je prostě tak zjevný zoufalec – a navíc pod média iritující značkou ODS – že kdyby se samou „politickou kulturností“ rozkrájel, havlistické elity nezaujme. Což platí bohužel pro většinu současného vedení této původně pravicové strany.
Nechme stranou, že autor komentáře, pan Honzejk, v této zemi v posledním čtvrt století viditelně nežil.
Zato Bohuslav, šéf socialistů, je na tom úplně jinak. Za jeho vítězství v partaji by do dnešního dne dala média skoro vše. Nejvíce ta bakalovská, samozřejmě. Pohleďme, jak pěkně to vyjádřil třeba pan Honzejk z Hospodářských novin:
„Dnešek rozhodne o budoucnosti sociální demokracie. Bude autonomní politickou stranou? (...) Bohuslav Sobotka nastavuje tak vlastní hlavu. Když jeho strana prezidentovi přikývne, ztratí ji. Když ne? Pak Sociální demokracii dál povede zemanovec Michal Hašek se všemi důsledky. Je to skutečný politický souboj, který jsme tady od roku 1989 neměli.“
Nechme stranou, že autor komentáře v této zemi v posledním čtvrt století viditelně nežil. Takovýchto soubojů – včetně těch uvnitř sociální demokracie – jsme viděli již mnoho. A šlo často o mnohem víc. Nechme rovněž stranou, že si plete pojmy, protože tady jde o mocenský souboj uvnitř jedné strany, nikoli o politiku. Možná spíš o to, zda ještě politika – chápeme-li ji jako reprezentaci přirozených zájmů občanů ve veřejném prostoru – bude ještě možná.
To rozhodující je jeho „...se všemi důsledky“. Byla v tom nezakrytá výhrůžka mediální válkou proti Haškovu „prozemanovskému“ křídlu strany, pokud zvítězí.
Do naha!
To Miloš Čermák ze stejné bakalovské stáje je alespoň zcela otevřený. Nestává se tak často vidět „sebeudání v přímém přenosu“. Ve svém článku hovoří o tom, že naše společnost je rozdělena na příznivce a odpůrce Miloše Zemana a vysvětluje:
„To samo o sobě není žádná tragédie, vždyť skoro v každé zemi je společnost nějak rozdělená. Náš problém je v tom, jak málo o sobě ty dvě části Česka vědí, jak si navzájem nerozumí a už vůbec k sobě necítí nejmenší respekt. A ta první, která prostřednictvím médií ovládá veřejné mínění, byť čím dál tím víc pouze zdánlivě, posiluje tu druhou svou přehlíživostí a nezájmem.“
K tomu téměř nelze nic dodat. „Mediální část veřejnosti“ – tedy podle svého vlastního přesvědčení „elity“ a ti, kdo se jimi nechají ovlivňovat a smýkat – stojí na straně jedné. Zbytek společnosti na opačné. Pan Čermák se mýlí pouze v tom, že ti první jsou Zemanovi odpůrci, zatímco ti druzí, kteří ho volili, jeho příznivci. A z toho nepřímo dovozuje, že stejná dělící linka dnes vymezuje hranici příznivců a odpůrců Rusnokovy vlády.
Kdo to jsou, ony elity? Kde se tu vzaly? Kdo je volil? O čem rozhodují? Domnívají se, že mají právo rozhodovat o všem. Následují cestu „nepolitické politiky“ a dalších „návodů na použití společnosti bez nutnosti demokratických procedur“, kterou jim jako odkaz zanechal jejich zvěčnělý guru Václav Havel.
To je hluboký omyl, manifestace politického primitivismu tak typická pro většina našich komentátorů. Například já sám jsem volil Zemana, přesto jeho politickým obdivovatelem zrovna nejsem. A Rusnokově vládě bych přál úspěch, protože je to nejjednodušší cesta, která nás bez dalších dramatických otřesů může přivést k řádným volbám.
Tak jednoduché to je. Jenže soudruzi z hlavních médií mají úplně jiné zájmy, než jsou zájmy této země. Zájmy podobné či identické se zájmy švýcarského „světoobčana“, kterému dělali prezidentskou kampaň.
Elity versus lid?
Zcela otevřeně to přiznává také talentovaná novinářka Lenka Zlámalová z Lidových novin. U ní lze proto předpokládat, že jde o vědomou „zprávu“, nikoli o freudistický úlet:
„Na jedné straně stojí tandem Zeman-Hašek, většina společnosti i voličů ČSSD. Na druhé Sobotka-Kalousek, mobilizující proti cestě od parlamentního k prezidentskému systému. Za sebou mají menšinu, byť podstatnou část rozhodujících elit.“
Opět: Nechme stranou třeba otázku, proč by prezidentský systém nemohl být současně parlamentní – jako třeba ve Francii, Spojených státech či v Ruské federaci. Podstatný je „spor“ mezi většinou společnost a „rozhodujícími elitami“. Kdo to jsou? Kde se tu vzali? Kdo je volil? O čem rozhodují?
Domnívají se, že mají právo rozhodovat o všem. Následují cestu „nepolitické politiky“ a dalších „návodů na použití společnosti bez nutnosti demokratických procedur“, kterou jim jako odkaz zanechal jejich zvěčnělý guru Václav Havel. Právě o to dnes bojují. Právě proto jsou tak nervózní. Tudy vede ona dělící linie mezi skutečnými zájmy – politikou –, nebo diktátem „vyvolených“ nevolených.
Tragická ODS
Nebojuje se však jen o Sociální demokracii. Souboj o Rusnokovu vládu mohl být poslední příležitostí také pro Občanské demokraty jak se zachytit na médii a prokurátory ještě více namydlené šikmé ploše z nejvyšších pater české politiky. Zjevně ji nevyužijí – a pohříchu asi ani nevědí, jak by to mohli učinit.
Přece chtějí být ti hodní, slušní, poctiví – jako jejich vzor, a proto též prezidentský kandidát, Přemysl Sobotka. A ta nepochopitelná média jim dokola opakují, že jsou zlí, neslušní kriminálníci. Proč? Že by alespoň Miroslava Němcová obměkčila jejich tvrdá levičácká srdce? Ve své depresi už zjevně úplně zapomněli, proč v politice jsou: Nikoli kvůli svému báječnému mediálnímu obrazu, ale aby prosazovali zájmy občanů, pro něž je socialismus cestou do pekla nesvobody.
Představte si, že by řekli: "My jsme pravice, Kalouskova TOP 09 kryptolevice. Proto s nimi tak vážně počítá po příštích volbách Bohuslav Sobotka. Proto TOP 09 Michal Hašek tak zásadně odmítá."
Představme si, že by řekli: „Dost, my Rusnoka podpoříme. Využijeme Zemanovu fintu a chytíme ho do jeho vlastní pasti. Nechceme již vládnout s Kalouskovou mediálně vytvořenou havlistickou národní frontou z bývalých lidovců, ODAmanů, zběhlých ódéesáků a unionistů, spolu s podivným spolkem jakýchsi starostů a Karlem Schwarzenbergem.
My jsme pravice, oni kryptolevice. Proto s nimi tak vážně počítá po příštích volbách Bohuslav Sobotka. Proto TOP 09 Michal Hašek tak zásadně odmítá. Nechce mít za partnera havlistickou stranu, když s jednou její větví Sobotka-Dienstbier-Zaorálek a spol. právě bojuje o moc ve straně vlastní. Tohle jsme během roků společného vládnutí pochopili a svou chybu již nemíníme opakovat.
Nebudeme dále svými pochroumanými zády krýt socialistické a europeistické plány tandemu Kalousek-Schwarzenberg, protože jsou pro naši zemi ještě nebezpečnější než ty otevřeně socialistické z lůna ČSSD.
Podpoříme Rusnokovu vládu do řádných, nikoli předčasných voleb. Těch několik měsíců využijeme k regeneraci a k tomu, abychom objeli celou republiku a – bez médií či „přes ně“ – se pokusili přímo z očí do očí na náměstích či kdekoli jinde občanům vysvětlit, kam chceme tuto zemi vést. A jak to chceme udělat. A s kým v čele.“
To by byla zase politika. Nikoli mocenský vnitrostranický zápas, který za politiku vydávají mediální „elity“ typu pana Bakaly-Honzejka. Utopie? Samozřejmě. Alternativa – antiutopie George Orwela – je formálně stále ještě pravicovým politikům, kteří zapomněli na politiku, mnohem bližší.
Tagy článku