Bolívie: Morales prchá do Mexika. Další barevná revoluce? Pojištěno silovými složkami. Prezidentka ve službách cizí moci? S ústavními soudy bývá potíž. Bojují USA o zadní dvorek? Jednoduché poučení z koutů světa
Redakce Protiproud informuje o vývoji v Bolívii, kde možná právě probíhá další z řady státních převratů zrežírovaných vládou USA po vzoru barevných revolucí
Místopředsedkyně bolívijského senátu Janine Agnesová se ujala vedení prezidentského úřadu Bolívie po odchodu Evo Moralese z funkce. Ústavní soud její krok potvrdil. Sám Morales, který uprchl do Mexika, byl však kandidaturou Agnesové pobouřen a řekl, že byla dosazena bezpečnostními silami, které „utlačují lid“.
Janine Agnesová oznámila okamžité převzetí prezidentských kompetencí dle dohodnutého ústavního pořádku. Agnesová také avizovala brzké uspořádání prezidentských voleb v zemi. Podle ní se to stane po jmenování nového složení Centrální volební komise v Bolívii. „Slibuji, že přijmu veškerá nezbytná opatření k dosažení míru v zemi,“ prohlásila.
Ústavní soud ve svém rozhodnutí zdůraznil, že pro odpovídající řešení není třeba parlamentního schválení ani legislativního aktu, neboť výměna prezidenta Bolívie byla důsledkem podané demise. Současně vláda Brazílie, největší země Latinské Ameriky, uznala Agnesovou za úřadující prezidentku Bolívie. Oznámil to brazilský ministr zahraničí Ernesto Araújo.
Rána osudu?
Evo Morales označil předání moci do rukou Agnesové za „nejúskočnější a nejosudnější ránu v historii“. Bývalý řádně zvolený prezident k tomu dodal, že Agnesová se již dříve prohlásila předsedkyní Senátu a nyní se stala bolívijskou prezidentkou „bez nezbytného mandátu“. Poznamenal také, že Agnesová „se obklopila spolupachateli a je podporována ozbrojenými silami a policií“.
Agnesová je známá jako neochvějný oponent Moralese. Před svým vstupem do politiky pracovala v televizním průmyslu. V roce 2010 byla zvolena senátorkou za stranu „Progresivní plán Bolívie a národní konvergence“. Její manžel je známý kolumbijský politik, Hector Hernando Hincapie Carvajal. Několikrát byl nominován do různých zákonodárných orgánů Kolumbie Sociální stranou národní jednoty.
Toto politické hnutí sdružuje příznivce bývalého kolumbijského prezidenta Álvara Uribe Véleze, který zemi vedl od roku 2002 do roku 2010. Uribe je známý úzkými vazbami na Spojené státy americké. Stojí za zmínku, že Morales byl v konfliktu s Uribem a prohlašoval o něm, že jedná podle vůle Washingtonu a staví překážky „procesu revolučních transformací ve Venezuele, Ekvádoru, Nikaragui a Bolívii“.
Útěk před bajonety
Bezprostředním důvodem Moralesova odchodu byly protesty vyvolané prezidentskými volbami 20. října. Morales je vyhrál v prvním kole, což mu otevřelo cestu do čtvrtého prezidentského období. Podle hodnocení Organizace amerických států mělo údajně hlasování vážné nedostatky.
Po volbách vydala Organizace amerických států zprávu, že „tým auditorů nemůže potvrdit výsledky voleb“ a doporučuje opakované hlasování. Nicméně Moralese k rezignaci nedonutilo ani tak mezinárodní neuznání výsledků hlasování, jako silové orgány, které proti prezidentovi Bolívie vystoupily.
Morales, který podle vlastního vyjádření rezignoval proto, aby se vyhnul krveprolití, dostal politický azyl v Mexiku. Ovšem brzy po příjezdu do této země odletěl vrtulníkem z letiště v Mexico City neznámým směrem.
Situace v Bolívii zůstává napjatá: zemi zasáhly masové nepokoje. Americké úřady se rozhodly urychleně evakuovat rodiny diplomatů pracujících v Bolívii. Navíc americké ministerstvo zahraničí dalo Bolívii na „červený“ seznam zemí, kam je zakázáno cestovat.
Další barevná revoluce?
Odchod Moralese známého pro svůj antiamerikanismus byl v USA oceněn pozitivně. Americký prezident Donald Trump označil tuto událost za důležitý signál pro Nikaraguu a Venezuelu, jakož i pro demokracie na celé západní polokouli.
Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že Moskva je hluboce znepokojena událostmi v Bolívii, kde vlna násilí vyvolaná opozicí neumožnila završit Moralesův prezidentský mandát. Ministerská zpráva zdůrazňuje, že „připravenost vlády hledat konstruktivní řešení na základě dialogu v zemi byla smetena vývojem událostí připomínajícím zrežírovaný státní převrat.“
Zdá se, že z tohoto protivládního puče i z dalších podobných případů, jakých se v poledních letech odehrává po světě vícero, lze odvodit jednoduché poučení: Chceš-li svrhnout „špatně“ zvolenou legitimní vládu v nějaké zemi a násilím tam nastolit vládu demokratickou, zpochybni regulérnost hlasovacího procesu a dosaď do vedení země ambiciózní ženu.
Zdroj.
Tagy článku