Proměna světového řádu v „liberální“ otroctví, k němuž západní mocenské elity a jejich propaganda využívaly nejprve covidismus, a nyní jej nahradily ruskými operacemi na Ukrajině, má tentýž základ a princip: Svázat domácí „publikum“ okovy bezpodmínečného souhlasu s diktaturou a státním násilím, v němž jakýkoli náznak občanského odporu je tvrdě trestán. Od mediálních lynčů, existenčních a kariérních likvidací nepodvolených, až po otevřenou kriminalizaci svobodného vyjadřování názorů a postojů.
Více než dvouleté celodenní masáže covidem a vakcinací představovaly však, jak se ukazuje, teprve „průzkum bojem“. Ukázalo se, že veřejnost lze zastrašit (a strachem ovládnout) vcelku úspěšně. Mnohem lépe se to pochopitelně dařilo v zemích, které neměly nedávnou zkušenost s totalitou, ale nakonec si většinově dali říci i občané střední a jihovýchodní Evropy – někdejšího sovětského bloku. U nás sociální experiment narýsoval následující obrázek: Zhruba třetina se podvolila bez reptání, mnozí téměř nadšeně. Třetina se podvolila metodou cukru a biče: Výhody vakcinovaných (hospody, cestování atd.) versus existenční likvidace odpůrců (ztráta zaměstnání, skandalizace, školní děti jako. Rukojmí atd.). Třetina se nepodvolila.
Západ (především Spojené státy) proto zařadil vyšší rychlost. Vyprovokoval (fakticky donutil) Rusko k vojenským operacím na Ukrajině, měkkém podbřišku Ruské federace. Po týdnu probíhajících bojů už dokonce i mainstream přináší občas informace o připravované výrobě ukrajinských jaderných zbraní (Černobyl), přípravě „špinavé“ jaderné bomby či výrobě biologických zbraní v amerických laboratořích na ukrajinském území. Samozřejmě vždy s dodatkem, že jde o ruskou propagandu.
Natvrdo
Kdo by tento taneček neudělal, vystavoval by se trestnímu stíhání. Totalitní režim se už s ničím neskrývá. Zvůli a násilí (pod značkou „liberální demokracie“) otevřel brány dokořán. Dal otevřeně najevo, že covidistický „průzkum bojem“ dopadl nad očekávání dobře, strach perfektně funguje, právě tak jako masívní nikdy nekončící čtyřiadvacetihodinová propaganda. Společnost je za předchozí dva roky dobře vycvičena, takže prostě teď už se tyran může rozjet „natvrdo“. Zakazování a vypínání svobodných médií, vyhrožování vězením za „schvalování“ (nikoli atentátu na Heydricha, ale) ruských operací včetně byť jen trochu chápavých slov na adresu ruských představitelů – je opět průzkum bojem- Jen na vyšší úrovni.
Na Václaváku se manifestuje jak za „zcela spontánní“ protektorátní Přísahy občanů Říši či brzy nato v 50. letech za stejně „spontánních“ Prvních májů, kdy u nás vládla pro změnu demokracie „lidová“. A v ústavě jsme měli rovněž zakotvenu svobodu slova a projevu – a za mřížemi ty, kteří ji chtěli využít. Nic nového pod sluncem. Jen jiné kulisy téhož. S tím rozdílem, že současná totalita je „nová“, čerstvá a mnohem agresívnější než unavená Husákova normalizace. A že policejní režim má nyní mnohem dokonalejší technologie ke sledování a pronásledování nepodvolených. Že se to nakonec bude týkat všech a každého – to už většině uniká.
Vyhlášením napohled zcela nesmyslného nouzového stavu dala Fialova vláda najevo, co stejně víme: Dokud nedojde k úplnému podvolení, bude u nás výjimečný stav vlastně pořád. Záminka se vždycky najde. Mýlí se ti, kdo si myslí, že jim jde hlavně o kšefty, které za nouzového stavu probíhají zcela bez kontroly (právě tak jako v Babišově covidismu). To sice TAKÉ, ale to není to podstatné.
Jde především o další krok k nekontrolované represi odporu. Nejen toho současného, ale především toho, který se vyvalí „zdola“, až podvedení pochopí, co na ně bruselský Green Deal znásobený důsledky ukrajinské krize (a západních „sankcí“) sebevražedně připravil: Totální zchudnutí miliónů s nataženou prosebnou rukou ke státu, který bude pečlivě vybírat (podle „sociálního kreditu“), koho nechá žít a koho zlikviduje. Již brzy, aneb coming soon, jak to říkají tam, odkud to všechno pochází. V další „zemi, kde zítra znamená již včera“.
Tlačí je čas
Když už je řeč o Spojených státech, hlavním protektoru EU (jak zde přesně napsal Ivan David), kterého jsme my protektorátem (tedy protektorát na druhou, což je vlastně jediná novinka naší situace): Tam ukrajinskou krizí veřejnost kupodivu příliš nezatěžují. Informace Bílého domu (čili toho, kdo vodí dementního prezidenta Bidena) se zabývají spíše domácí situací, která je samozřejmě rovněž kritická – především hospodářsky.
Píší o „demokratickém socialismu“ (jak dobře ho u nás známe!), který je prý budoucností lidstva. Někdy to připomíná špatný sen: Ono se to opravdu všechno jenom zrcadlově otočilo. Jenže zatímco Sovětský svaz stál přece jenom na nějakých ideálech (teď bez jejich hodnocení), USA jde výhradně o světovládu. Tím spíš, že samy stojí před kolapsem, možná i občanskou válkou, takže vlastně nemají na výběr. Bolševičtí organizátoři státního převratu podvodem odstranili prezident Trumpa – a teď to musejí stihnout, než je smete lidový hněv.
Řev místodržících
Ukrajinská krize, kterou Spojené státy vyvolaly ozbrojeným pučem proti demokraticky zvolenému ukrajinskému prezidentovi a následnou mnohaletou přípravou útoku na Rusko z okupované Ukrajiny, je rovněž „průzkum bojem“. Aktuálně příliš nevychází, protože Rusko dalo jasně najevo, že se obklíčit a dorazit jen tak nedá. Že opakování karibské krize (1962) v zrcadlově otočeném gardu nedopustí.
V tomto ohledu jsou naši současní protektorátní místodržící jenom komické figurky, které mohou být v případě neposlušnosti kdykoli vyměněni jedním telefonátem z americké ambasády v Praze (jako se stalo vládě Petra Nečase). A protože to vědí, jsou ještě – jako u nás vždy – papežštější než papež (jak se říkalo v dobách, kdy Vatikán ještě byl sídlem hlavy katolické církve, nikoli centrem jejího zničení zevnitř). A to je pochopitelně, jako vždy, pro nepodvolené tím větší problém.
Neumlčení
V současné situaci je proto třeba nejprve stabilizovat „hnutí odporu“, které se rovněž (jako průzkum bojem) zformovalo během covidismu a vakcinačního násilí. Útoky na hlavní tváře Chcípl pes a další organizace představující mnohem víc než jen milión „propadlých“ hlasů při posledních volbách, to jenom dokládají a budou se stupňovat. Stejně tak jako na svobodná média či jedinou parlamentní opozici – Okamurova SPD.
Na příkladu Protiproudu to lze rovněž poměrně dobře ilustrovat. Když nás protiprávně „vypnuli“, a poté, co jsme se vrátili, zahájili proti nám obrovské hackerské útoky (otevřeně do nich na internetu lákají další „mladé spolupracovníky“, což asi trestné není, protože se tím prokurátoři a Rakušan nezabývají).
Donutilo nás to hledat proto jiná řešení. Za pochodu je nacházíme ve spolupráci s řadou skvělých lidí z oboru IT. Zatím se nám jen s největší námahou daří udržet náš web v činnosti (mnozí se na něj občas nemohou dostat) a ještě obtížnější je umístit na něj nové články. Mnozí nám radí, abychom plně přešli na Telegram (máme tam už svou „rubriku“, která slouží spíše ke vzájemnému informování). To ale nechceme. Nechceme utíkat z otevřeného boje. Musíme dokázat, že ve veřejném prostoru zůstaneme – tak jako předtím.
Stojí to obrovské úsilí a značné peníze: Musím opět v této souvislosti poděkovat a žasnout nad tím, jak se k tomu postavila „armáda bezejmenných hrdinů“, kteří na náš účet posílají další a další peníze, mnohdy nezanedbatelné částky (rád bych vám všem poděkoval osobně, ale jednak z účtu nevidím váš mail, jednak, i kdybych viděl, patrně bych neodpověděl, abych vás „nepropíchl“ Velkému Bratrovi – určitě k tomu najdeme příležitost jindy, jinde a jinak). Díky, přátelé svobody, bez vás by se „JIM“ již patrně podařilo nás umlčet!
Co dál?
Vytváříme tím současně i cestu pro kolegy z dalších desítek zakázaných webů, jimž samozřejmě poskytneme veškeré informace. Ale to je jen dílčí začátek – i když pochopitelně platí, že bez komunikace se nelze obejít. Stabilizace celého hnutí odporu je však daleko složitější proces. Musíme se nyní vzájemně hledat a nacházet. Pomáhat si. A opravdu nás není málo, jak by se zdálo, když cenzor svobodná média (na čas) zlikvidoval, prokurátor hrozí vězněním a mnozí z těch, kteří se předtím tvářili kdovíjak odhodlaně, sklapli podpatky. Typicky prezident Zeman.
Například rozhovor, který jsem vedl s Janou Bobošíkovou, shlédl už skoro milión lidí (jeho druhá část se chystá k vysílání). Přeposílání nejrůznějších informací (včetně opět vzkříšených vtipů) se u mě zdesateronásobilo. Musíme si uvědomit, že jakkoli je policejní režim bobtnající a mohutný, na všechny (zatím) nedosáhne. Jde o to, nestrkat žralokovi hlavu do tlamy zbytečně. Ale stejně tak jde o to, nenechat se umrtvit strachem.
My se rozhodně nevzdáme. Jakmile nám to technické podmínky umožní, budeme opět zveřejňovat texty zcela bez ohledu na výhrůžky státní moci. Dokud budeme s vámi. A vy s námi. Svobodu nelze nikdy zcela umlčet a zlikvidovat. Bude to ještě těžké a bude to bolet, ale čas pracuje pro nás.
Zvítězíme!
Tagy článku