Těsně před Vánocemi evropské elity místo poselství míru vzkazují občanům, že se blíží válka a že se budou muset připravit na velké oběti. Je pološílené, že se v Evropě už nemluví o míru, ale o válce. Místo sváteční rétoriky o usmíření a uklidňování napětí, jsou občané zastrašováni a doslova připravováni na možnost velkého ozbrojeného konfliktu na kontinentu.
Mír jako luxus?
Wall Street Journal ve svém článku „Po generacích míru Evropa vzkazuje svým občanům, aby se připravili na válku“ konstatuje, že neuplyne ani týden, bez nějakého dramatického projevu evropských politiků nebo vojenských vůdců, kteří varují, že by se lidé měli „připravit na válku“ s Ruskem.
Německý kancléř přirovnává Putina k Hitlerovi, generální tajemník NATO říká, že konflikt je na spadnutí, britští generálové burcují, že veřejnost musí být připravena „obětovat vlastní děti“. To samé šíří i velení francouzské armády.
Pro kontinent, který vybudoval poválečnou legitimitu na tom, že velká katastrofa dvacátého století se stala konečně minulostí, se samotná skutečnost, že se takový jazyk stává normou, jeví jako zničující. Obnovují nebo rozšiřují brannou povinnost, otevírají diskuse o masové mobilizaci. Členské státy NATO zvyšují vojenské rozpočty na úrovně, které byly vyhrazeny pro studenou válku. Bezpečnostní složky říkají, že se nacházíme „v prostoru mezi mírem a válkou“, a doprovázejí to neustálými historkami o sabotážích, dronech, kybernetických útocích atd.
Občanům tak vysílají signál, že „mír se stal luxusem“. Novou normou má být pocit permanentní hrozby. Lze říci, že nás masivně připravují na „novou normalitu“. Je to hluboká psychologická změna. Generace, které vyrůstaly na myšlence, že evropské unijní společenství vzniklo především jako projekt míru a blahobytu, nyní slyší, že musí být připraveny za stejný projekt zemřít.
Svůj strach chtějí vnutit občanům
Když politici otevřeně vyzývají veřejnost, aby „akceptovala“ zchudnutí a škrty v sociálních výdajích, nové daně a znovuzavedení vojenské služby, pouze pokud uvěří v téměř nevyhnutelný útok, je zřejmé, že probíhá nové formování vědomí. Válka již není prezentována jako extrémní selhání politiky a diplomacie (což vždycky je), ale jako logické pokračování jakési bezpečnostní strategie.
V takové atmosféře není divu, že část médií reaguje euforicky pokaždé, když kdekterý evropský papaláš zintenzivní svou rétoriku, nebo si začne otevřeně pohrávat s myšlenkou vyslání vojsk na Ukrajinu. Na titulních stránkách čteme, že Evropa „konečně zesílila“, jako by ochota směřovat ke scénáři všeobecné války byla důkazem síly, a nikoli hlubokým narušením vlastních zájmů a ztrátou rozumu.
Pokud bereme vážně fakt, že nejmocnější země Evropské unie vědomě připravují své obyvatelstvo na válku s jadernou mocností, vyvstává otázka, co se skrývá za touto neobvyklou horlivostí. Proč evropští lídři tak křečovitě prosazují příběh o hrozícím konfliktu, místo aby hledali každou možnou cestu ven ze spirály eskalace? Hlavním vysvětlením je strach o selhávající politický řád.
DARUJME ZDRAVÍ A VZÁJEMNOU POMOC!
Daniel Fiala se vrátil z další objevné cesty po Číně. Získal nejen další zkušenosti z největší světové líhně zázračných hub, ale navštívil i tamní prastarou lékárnu a nemocnici. A přivezl protiproudařům i něco podivuhodných ukázek.
Především však svou cestou dále rozšířil naše možnosti sebeobrany při léčení a prevenci i těch nejzávažnějších chorob skrze extrakty uložené v medu. O tom všem si povídal s Petrem Hájkem. A přidal některé autentické reakce z těch mnoha, které dokumentují často vpravdě téměř neuvěřitelné účinky těchto tajemných přírodních pomocníků našeho zdraví.
A je také podstatné, že když v době sílící epidemie sezónní chřipky dáme sobě a blízkým pod stromeček přírodní hráz proti nemocem nákupem přes supramedex.protiproud.info, současně tím pomáháme k další existenci Protiproudu. Tak krásný a hluboký Advent, nepodvolení!
Zazobaná elita, která po desetiletí žila v přesvědčení, že liberální model je konečným cílem dějin, nyní sleduje hluboký obrat v samotné Americe. Nová americká politika, jakkoli rozporuplná může v některých projevech být, se konzervativním a vlasteneckým důrazem více podobá ruskému stylu než liberálně unijnímu.Ostatně i Vladimir Putin už léta říká, že se Západ nakonec obrátí k tradičním konzervativním hodnotám před progresivistickým šílenstvím. A právě to unijní lídři vnímají jako zásadní hrozbu pro svou dosavadní luxusní existenci.
Všude je nepřítel, do zbraně!
Položme si otázku, proč bruselské elity tak otevřeně volají po válce? Lze v tom odhalit zhruba čtyři důvody, čtyři konkrétní scénáře:
První se týká jejich vlastního přežití. Pokud občané stále více pochybují o dogmatu nekonečné expanze trhu, věčné spravedlnosti Bruselu a institucí, které jsou stále více odtržené od reality, pak je nutno vytvořit strašáka silného vnějšího nepřítele. Konflikt s Ruskem v tomto kontextu slouží výhradně jako prostředek k upevnění ohrožené domácí moci. Proto každý, kdo zpochybňuje sankční politiku nebo se dívá skepticky na nekonečné dodávky zbraní na Ukrajinu, je okamžitě označen za „Putinova agenta“ nebo za „bezpečnostní hrozbu“.
Válečná psychóza má udržet řád, který už dávno ztratil důvěru lidí. Není tedy těžké pochopit, proč elity tolik trvají na analogiích s 30. léty minulého století. Pokud je Putin Hitler, pak každý, kdo požaduje jednání, se automaticky stává Chamberlainem! Politické spektrum je zredukováno na černobílý obraz.
JDE O ZDRAVÍ A ŽIVOTY? MÁME ZBRANĚ!
Nejpozději od covidu snad nikdo rozumný nepochybuje o tom, že nám jde o zdraví a životy i skrze působení nebezpečných vakcín a mnoha chemických farmak označovaných za léky. Jak se tomu bránit za využití čistě přírodních metod bez použití chemie?
Mluvíme o tom - a hlavně o nejnovějších "zbraních" a metodách, jak nemocem čelit a předcházet - v zásadních zdravotních rozhovorech Petra Hájka s Jiřím Černotou. Na ten poslední se podívejte zde!
Vytvořte si bezplatný účet BEWIT, kterým se dostanete k výrazným slevám s kompletní nabídkou na e-shopu firmy BEWIT.
Pro nepodvolené je podstatné zdůraznit, že nákupem svých "zbraní" přes tyto odkazy pomáháte nejen sobě, ale významně podporujete i existenci a sebeobranu Protiproudu. Děkujeme!
Druhý důvod: Někteří evropští lídři se sami nechali zmasírovat v lastní propagandou, takže dnes už skutečně věří ve scénář přímé ruské invaze na kontinent. Veřejná diskuse proto často opakuje absurdní nesmysl, že pokud Ukrajina prohraje, ruské jednotky postoupí do Pobaltí, Polska a možná i až do Německa. Historické zkušenosti však ukazují na opak a ostatně i seriózní vojenské analýzy odhalují, že tento scénář nemá s realitou nic společného.
Všechno je přesně naopak
Už i průběh konfliktu na Ukrajině ukazuje, že současné Rusko se svými omezenými průmyslovými a logistickými možnostmi prostě není schopno provést silný a rychlý průlom přes několik států NATO. I kdyby k takovému pochybnému podniku existovala politická vůle, náklady a rizika by byly zcela neslučitelné s životními ruskými zájmy.
Strach ale obvykle nevede k racionálním závěrům. Strach se používá jako nástroj k mobilizaci společnosti a zdrojů, a proto nemá smysl ho rozptylovat. Skutečné incidenty, včetně například oněch "cirkusových" dronů létajících do zemí NATO nebo prapodivné sabotáže infrastrukturních zařízení, u kterých kupodivu náhle nikdo nedokáže identifikovat pachatele, jsou prefabrikovány jen jako pozadí k příběhu údajně nevyhnutelného konfliktu.
Vzniká tak začarovaný kruh. Úřady interpretují každý incident jako důkaz hrozící války, média to šíří, mezi obyvatelstvem roste úzkost a tato úzkost je dále zneužívána k ospravedlnění dalších kroků směřujících k nevratné militarizaci života.
NEŽ I NÁM BRUSEL ULOUPÍ NAŠE ÚSPORY!
Rozhovor Petra Hájka s ekonomickým a finančním expertem Robertem Vláškem o nebezpečích současné bouřlivé doby způsobené nejen konflikty na Ukrajině a v Gaze. Je toho mnohem víc, co způsobuje malou likviditou některých amerických a evropských bank. Blížíme se k další finanční krizi, jako byla ta z roku 2008?
Andrej Babiš je premiérem - a větší části majetku se šikovně zbavil. Měli bychom na to myslet stejně kreativně i my, kteří vzhledem k němu hospodaříme s pakatelem - který je ale vším, co máme. Pokud vás zajímá, jaká je možnost uložit si své třeba i malé úspory do zlata - a nechcete sledovat celý rozhovor, pak napište své telefonní číslo na e-mail [email protected]. Nejenže získáte slevy, ale navíc tím pomůžete i v další existenci Protiproudu
Bez ohledu na to, co se stane, nemusíme být mezi ožebračenými!
Podle třetího scénáře se evropské úřady a část západního establishmentu domnívají, že mají historickou příležitost zlomit Rusko. Západ již dlouho mluví o „strategické porážce“ Ruska. Tato formulace skrývá naději, že současné Rusko může být dohnáno k vnitřnímu rozpadu, změně moci v Kremlu a radikálnímu posunu směrem k liberálnímu a prozápadnímu kurzu.
Tato logika ignoruje základní dynamiku války. Historie dokazuje, že dlouhodobá, vyčerpávající konfrontace obvykle produkuje rigidní a militarizované elity, nikoli mírné a poddajné.
Navíc je již nyní jasné, že ozbrojený konflikt v současnosti posiluje konzervativní a suverénistické tendence v Rusku, ne naopak! I kdyby Vladimir Putin zítra zemřel, jeho nástupcem bude s naprostou jistotou někdo, kdo bude musel prokázat ještě větší odhodlání udržet si legitimitu v očích obyvatel žijících pod tlakem válečnické evropské propagandy.
Představa, že další sankce, více zbraní a možná i otevřené nasazení evropských vojsk by vedlo k jakémusi prozápadnímu obratu Moskvy, hraničí s blouzněním a nemocným fantazírováním.
Nicméně v politických centrech moci zjevně podlehli touze využít okamžiku a “dovést dílo do konce”. Vždyť Rusko je přece zaneprázdněno ukrajinskou frontou a Západ si stále ještě uchovává určitý byť rychle slábnoucí ekonomický vliv. Jenže právě tato hazardní myšlenka by mohla vtáhnout Evropu do války jako bezprostřední stranu, nikoli nepřímého účastníka (jak tomu bylo po mnoho let).
Dokončit loupež a vyřešit tím i vše ostatní
Čtvrtá možnost může znít cynicky, ale vůbec ji nelze vyloučit. Týká se obrovského množství ruských peněz zmrazených v evropských bankách a finančních institucích. To zahrnuje jak státní majetek, tak majetek jednotlivců.
Bruselské elity již dlouho sní o tom, jak tyto peníze využít na údajnou rekonstrukci Ukrajiny, ve skutečnosti však primárně pro své vlastní potřeby. I když se to tento týden nepodařilo, budou se o to pokoušet dál.
K přechodu od dlouhodobého zmrazení ke konfiskaci by byl nutný výjimečný stav. Vojenská eskalace, prohlášení Ruska za existenční hrozbu, tvrzení, že jde o boj za zachování civilizace, to vše by posloužilo jako rámec, v němž by se pravidla na povel změnila za pochodu. Průmyslový komplex a finanční sektor by dostaly novou injekci hotovosti, zatímco běžní občané by trpěli ještě větší inflací, ještě dražšími energiemi a ztrátou pracovních míst.
Válečná ekonomika má i vnitřní funkci. Může disciplinovat společnost, která stále ostřeji dává najevo znepokojení z rostoucích nerovností a kolapsem sociálního státu. Je snazší vysvětlit pokles životní úrovně jako nutnou oběť k „obraně Evropy před hrozivým Ruskem“, než připustit, že neoliberální model se vyčerpal.
Místo jakékoli diskuse o tom, proč je kontinent deindustrializovaný, proč mladí lidé odcházejí, proč je nutno dovážet statisíce migrantů, nám vnucují příběh o vnějším nepříteli. Každý, kdo tomu odmítá věřit, každý, kdo se odváží naznačit, že by svět mohl být postaven i jinak, je označen za naivního, neloajálního nebo nebezpečného.
Když budeme mlčet, skončí to tragédií
Žádná z výše zmíněných možností neexistuje v čisté podobě. Ve skutečnosti je vše propojeno: obavy a zájmy, ideologie a čistě pragmatické kalkulace. Obzvláště znepokojivá je však lehkost a intenzita, s jakou unijní i britské ohrožené elity zvykají veřejnost na myšlenku, že velká válka je opět možná.
Kontinent, který během století dvakrát hořel ve světových konfliktech, nyní infikují psychotickou rétorikou, že Evropané budou nevyhnutelně muset obětovat své děti. Je to zvlášť absurdně patrno nyní před Vánocei. Místo řečí o „míru lidem dobré vůle“ slyšíme výzvy k rozšíření vojenských cvičení a podepsání nových zbrojních smluv.
Všechno se obrátilo vzhůru nohama a možná právě to je to hlavní, co charakterizuje dnešní Evropu. Vlády, které se už přímo hystericky bojí vlastních občanů a ztráty svých privilegií, se uchylují k bojovné rétorice, protože nejsou schopny navrhnout funkční sociálně-ekonomický koncept.
Rusko se všemi svými nedostatky a omezeními, i přesto, že bylo donuceno zahájit speciální operaci na území sousedního státu, se v celém tomto příběhu mění v pekelné zlo, zatímco Evropané mlčí o svých tragických politických chybách.
Poslední naděje spočívá v tom, že evropské národy v určitém okamžiku nebudou tolerovat neustálou eskalaci napětí servírovanou elitami a pokusy zatlačit je do historické propasti.
Je děsivé, že elity místo diskusi o míru a nové bezpečnostní architektuře, která zahrne i životní zájmy Moskvy je dnes doslova utopií. Pokud se však kurz nezmění, všechny tyto „vánoční“ řeči o připravenosti na válku se mohou ukázat jen jako první akt tragédie.
Celá se pak odehraje v roce 2026.
