Popisek: Osobnost kontrarevoluce
|
Autor: Ondřej Höppner
K zamyšlení: Osobnosti kontrarevoluce - Milan Rastislav Štefánik
Václav Danda Dnes si připomínáme 94 let od tragické smrti prvního československého ministra války Milana Rastislava Štefánika. Narodil se 21. července 1880 v obci Košariská a za dosud nevyjasněných okolností zemřel 4. května 1919 v Ivance. Šlo o atentát, nebo o nešťastnou náhodu?
Gnerál francouzské armády Milan Rastislav Štefánik patřil k výrazným politikům a osobnostem protirakouského odboje. V letech 1914 - 1918 byl členem České národní rady v Paříži a organizoval československé legie v Rusku, Srbsku, Rumunsku a v Itálii. Štefánik byl rovněž na rozdíl od Beneše s Masarykem zastáncem boje našich Legií s ruskými bolševiky na Sibiři. Bolševismus považoval za největší zlo.
„Bolševismus je největším nepřítelem lidstva a musí se proti němu bojovat.“
Na Sibiři nechal Štefánik zatknout bolševické agitátory v Legiích, a poslal je do Československa před soud. K soudu ale nikdy nedošlo. Známý je jeho výrok: „Bolševismus je největším nepřítelem lidstva a musí se proti němu bojovat.“
Hlavní nepřítel Beneše
Štefánik byl nepohodlný hlavně pro Edvarda Beneše. Před odletem na ruskou frontu k našim legionářům požadoval na schůzi svolané majorem Šteflem ve Švýcarsku, za přítomnosti dalších představitelů našeho osvobození od Beneše vysvětlení, kam přišla většina sbírky amerických Čechů a Slováků ve prospěch financování zahraničního odboje.
Štefánik chtěl defraudaci Beneše řešit po návratu do vlasti před národním soudem za přítomnosti prezidenta Masaryka.
TGM svěřil tento obnos proti podpisu do rukou Benešových. Štefánik ale žádal stále častěji odpověď na to, k čemu byly peníze použity. Ve francouzském tisku se objevily zprávy, že Edvard Beneš, kterého tisk nazýval „králem rulety“, je prohrál v kasinu v Monte Carlu. Štefánik chtěl tuto defraudaci řešit po návratu do vlasti před národním soudem za přítomnosti prezidenta Masaryka.
Sestřelené letadlo
Dne 4. května 1919 odlétá Štefánik dvouplošníkem Caproni z italského Udine do vlasti. Lidé čekající na bratislavském letišti slyšeli střelbu a viděli padající letadlo. Štefánik byl na místě mrtev. Přesto, že kdekdo v Bratislavě znal poměrně přesně předpokládanou dobu generálova příletu, protiletecká obrana dostala zprávu o maďarském výzvědném letadle, které musí být sestřeleno. Vojáci sice celkem zavčas rozpoznali nikoli maďarskou ale italskou značku na křídlech, ale rozkaz zněl jasně: Sestřelit.
Umlčování svědků
V roce 1919 začal neveřejný proces s vojáky, kteří o střelbě svědčili. Při přeletu letadla nad dělostřeleckými kasárnami ve výšce asi stometrové, vypálili na rozkaz salvu z pušek a potom stříleli jednotlivě. Pravděpodobně letadlo zasáhli, protože začalo hořet. “Dostali jsme rozkaz”, vypovídali, “že přiletí nepřátelské letadlo, které musíme sestřelit”.
Veřejnost doufala, že na základě těchto svědectví dojde k řádnému vyšetřování a praví viníci v pozadí tohoto zločinu budou usvědčeni. Místo toho bylo sestaveno několik komisí. Výběr jejich členů ovšem ovlivnili zásadním způsobem Masaryk s Benešem, takže výsledek zněl: Nešťastná náhoda.
Likvidace svědků ještě po roce 1945
Po výsleších v květnu 1919, začali za záhadných okolností umírat vojáci, kteří přiznali, že se zúčastnili střelby. To se dozvěděli Jiří Forman z Plzně a Oldřich Fořt z Litomyšle, oba v tu dobu pracující v Praze. Když vypozorovali, že i oni jsou sledováni, uprchli jedné noci do Paříže. Tam se živili až do roku 1938 malováním pokojů.
Teprve po odletu Beneše z Prahy do Londýna, se odvážili vrátit domů. Zde zjistili, že až na další dva, jsou už jen poslední čtyři dosud žijící z jednotky, nasazené tehdy k sestřelení letadla. V květnu 1945 po návratu Edvarda Beneše do vlasti, byli tato poslední čtveřice pozatýkána a se svými vědomosti jako retribuční izolována za zdmi věznic.
Svědectví politického vězně Milo Komínka
Dlouholetý politický vězeň komunismu a vydavatel časopisu Svědomí Milo Komínek uvedl ve svém časopise k atentátu na ganerála Štefánika následující svědectví. „V mé knížce „I pod oblohou je peklo" je na konci seznam vězňů, se kterými jsem byl na cele a nebo se stýkal. Mezi nimi byl i Ing. Jan Horáček majitel textilky v Brně, který byl v květnu 1919 velitelem vojenské posádky v Piešťanoch a stal se očitým svědkem havárie generála Štefánika v Ivance u Bratislavy. Byl jedním z prvních na místě činu a tvrdil, že Štefánik byl zastřelen. Horáček byl přinucen podepsat protokol, že nepromluví o pravé příčině Štefánikovy smrti. Ing Horáček mluvil pravdu. Byl už starší pán, odsouzen na 20 let žaláře, a proto nepotřeboval lhát.
Socialista Dr. Beneš intrikoval, byl zednářem a Štefánik mu stál v cestě.
Další potvrzení o sestřelení letadla Caproni jsem měl od spoluvězně Jana Sýrového, který byl ruský legionář v hodnosti generála, s titulem: „Vrchní inspektor Branné moci“. Po prezidentovi nejvyšší vojenská hodnost. Ten také nepotřeboval lhát. Neměl důvody. Socialista Dr. Beneš intrikoval, byl zednářem a Štefánik mu stál v cestě. Z jiných dokumentů je naprosto jasné, že Beneš už ve Francii intrikoval proti Štefánikovi,“ napsal Milo Komínek.
Atentát, nebo nešťastná náhoda? Pravdu se asi již nikdy nedozvíme.
Tagy článku
Doporučujeme
Armando Simón šokujícím způsobem popisuje, jaká je podstata a praktiky současné celosvětové transgenderové... více čtěte zde
Ethan Huff cituje rozhovor Alexe Jonese s G. E. Griffinem, kde známý producent a filmař vysvětluje, proč... více čtěte zde