Jak říkával jeden můj jasnozřivý kamarád, opak volna není práce či škola, nýbrž nevolno. Něco na tom bude: prázdninové měsíce jsou rozhodně potenciálně nejzdravějším obdobím roku z řady důvodů, které si stojí za to připomenout.
Adrenalin i při žehlení
Jsou to důvody vlastně jednoduché, jen máme trochu tendenci na ně zapomínat. Což je škoda. Klasické české prázdniny u babičky, které si většina stávajících generací v dětství užívala, skýtají dost možná řešení či prevenci většiny civilizačních zdravotních neduhů, počínaje cukrovkou a konče rakovinou a depresí.
Posledních pár (už skoro desítek) let je to ovšem obvykle přesně naopak: většina z nás mění dokonce i volno v “nevolno”. Namísto toho, abychom si užívali odpočinku, děláme všechno proto, abychom se volnem dále vyčerpali. Média jsou plná různě (ne)užitečných tipů, jak si “užít” prázdniny či “dovolenou”. Obyčejné volno prostě - není.
Je třeba nejlépe někam letět, na něco vylézt, nebo se věnovat čím dál bizarnějším sportům: Zapomeňte na "obyčejné" seskoky padákem - napadlo někoho, že už taky existují závody v “extrémním žehlení” na wakeboardovém prkně taženém za motorovým člunem, nebo v horské jeskyni? A tam se aspoň žehlí, tedy činí cosi užitečného. A prádlo se aspoň pořádně nakropí. (Ačkoli zda je skutečně výsledkem “dokonale vyžehlená košile”, jak tvrdí Úřad pro extrémní žehlení, to je otázka.) Což se třeba o takovém zorbingu, neboli profesionálním potápění do bažin (skutečně a nepřeneseně řečeno, jde o sport, spočívající v potápění do bahna) říci nedá.
Čtěte ZDE: Rovnováha, půl zdraví: Máme si v létě dávat pozor na jídelníček? Je třeba „hubnout do plavek“? A jak se to vlastně dělá? "Čínské" houby – dobrý, ač málo známý pomocník (nejen) z českých luhů a hájů
Zázračné borůvky?
Z hlediska nejen zdravotního je ovšem mnohem zajímavějším “sportem” klasický český sběr borůvek. Modré národní zlato zdaleka není dobré jen k tomu, aby nám vyrobilo fialovou pusu, bolavá záda, případně zácpu. Podle toho, čeho si v průběhu posledních let všimli i mainstreamoví vědci, jsou borůvky dobré téměř na vše.
Vzato z pohledu západní medicíny a zdravovědy, jsou dobrým zdrojem vitaminu C a několika silných přírodních antioxidantů (karoten, antokyan, pterostilben). Kromě toho mají spoustu tříslovin a železa. Potom žádný div, že fungují nejen na podporu imunity, ale také rozhýbávají lymfatický systém, čistí infikované močové cesty, upravují trávení a jsou dokonalým lékem na zánětlivá onemocnění sliznic, od nastydnutí po angínu či kašel (platí to i o borůvkách sušených či jinak konzervovaných, ačkoli se samozřejmě část původních živin ztratí). Kromě sliznic fungují při zevním obkladu či vnitřním pití i na nemoci kůže, včetně lupénky. Kromě toho působí preventivně na problémy prostaty, a to včetně obávané rakoviny.
Pravým požehnáním jsou borůvky pro cukrovkáře a lidi, trpící kardiovaskulárními chorobami. Zlepšují krevní oběh i prokrvení tkání, snižují krevní cukr i hladinu cholesterolu, pomáhají zraku (časté potíži diabetiků, ačkoli samozřejmě nejen jich).
Podobně jako plody fungují přitom i listy, z nichž lze připravit výborný nálev. Stačí dvě čajové lžičky na hrnek a průběžně popíjet. Více lze najít třeba v knize Léčba ovocem a zeleninou či u Marie Treben.
Číňané, chronická únava a další červencové byliny
O skvělých účincích borůvek ví ovšem již mnoho staletí i tradiční lidové medicíny, mezi nimi na prvním místě ta s několika tisíciletou tradicí - dnes politicky usilovně skandalizovaná - čínská. Ta je považuje především za potravinu, která - řečeno její vlastní terminologií - doplňuje energii ledvin a tonizuje krev jater. Jako takové jsou výborné nejen při akutních onemocněních, které jsme zmiňovali výše, ale také jako podpora u dlouhodobě oslabených osob, při chronických únavách, neplodnosti, přechodových potížích, anémii či inkontinenci.
Komu by se nechtělo na borůvky, může samozřejmě sbírat jiné bylinky, kterých roste v červenci spousta - třeba mladé ostružinové listí na čaj, který je podobně jako ten borůvkový dobrý na kašle a infekce všeho druhu, včetně zánětů dásní, nebo jahodníkové listy, které také doplňují železo a používají se při chudokrevnosti. A to ještě vůbec nemluvíme o letním ovoci, nacpaném vitaminem C. Natožpak o českém národním sportu číslo jedna - houbaření. Houby jsou totiž nadmíru zdravé - a to výjimečně nemluvíme o přírodních léčivkách - choroších, i když i ty u nás rostou.
Čtěte ZDE: Vědecký pojem pro očistec na zemi: Chronický únavový syndrom. “Padoucha za scénou” našeho života porazit lze. Lékaři žasnou, léčitelé se nediví. Který čertík spojil obě strany barikády? Volba je na každém z nás
I chmel je léčivka
A co by to bylo za české prázdniny bez našeho dobrého piva? O zdravotních účincích piva existuje řada studií, které jej označují bezmála za všelék. Obsahuje antioxidanty i minerály, je skvělé na pleť a podle jedné studie dokonce prodlužuje život… Samozřejmě pokud je český národní “všelék” užíván s mírou. Bývá totiž většinou dobře vychlazený a v míře větší než malé může zachladit obvykle silně namáhané evropské trávení, případně zatížit játra.
Výhoda sběru ovoce a bylin je oproti pivu navíc ta, že jsme na sluníčku či v lese. A obojí je úžasně zdravé. Ovšem pokud se podobná léčiva z Boží lékárny umějí “správně používat”.
Kam nechodí slunce…
O tom, že kam nechodí slunce, chodí doktor (od akné až po rakovinu), jsme na Protiproudu už párkrát psali. Je ale nutno vědět, že slunění neznamená to, za co je dnes běžně považováno - tedy naplácání se vrstvami toxického, potenciálně rakovinotvorného "ochranného" krému, který navíc v kůži blokuje syntézu zdravého vitaminu D. Komu by se taková rada, zastávaná dnes už i předními americkými dermatology, zdála podivná, nechť si přečte trochu více o slunci a kůži zde.
Digitální detox po japonsku
Co se týče lesa, americký lékař dr. Mercola si všímá, že v Japonsku - proslulém svou důkladností a ekonomickým uvažováním - je již od roku 1982 součástí oficiálního národního zdravotního programu disciplína, známá jako “lesní lázně” (Forest Bathing - Shinrin yoku).
“Cílem bylo znovu napojit lidi a přírodu tím nejjednodušším způsobem. Prostě jít do lesa, zhluboka dýchat a být v míru sám se sebou i okolím. Lesní lázně byly v Japonsku prostředkem digitálního detoxu ještě předtím, než se vůbec rozšířilo digitálno, od něhož se dnes potřebujeme detoxikovat. Od doby “vynálezu” metody ji vědci v Japonsku neustále testují a zaznamenané příznivé účinky “lesní koupele” zahrnují snížení krevního tlaku, krevního cukru a hladiny stresových hormonů v krvi.” cituje dr. Mercola vědce na svých stránkách. Možná je to i tím, že v Japonsku je lesů tak málo, že si jej naučili vážit.
Bosé nohy v trávě
“A ještě něco…” (jak říkává poručík Colombo ve známé detektivní sérii): Úplně nejlepší je jít do lesa bosky, nebo se hrabat na zahradě v hlíně. Obojí je totiž možnost, jak se “uzemnit”.
O tom, že tato “lékařská metoda”, známá doslova od doby, kdy člověk chodí po Zemi, představuje ze zdravotního hlediska naprostý zázrak, jsme už na Protiproudu také psali. Australský lékař David Richards a mnoho jeho kolegů po celém světě “uzemňováním” léčí třeba neurologické a kardiovaskulární potíže i diabetické neuropatie, které jinak běžně vedou až k amputacím končetin. Na základě článku mi pak čtenářka trpící právě na neuropatii napsala, že se touto prostou metodou během několika týdnů zbavila berlí a vyhlídky na odebrání končetiny, a dokonce znovu jezdí na kole. Tak léčivé může být docela obyčejné běhání bosky po trávě v ranní rose.
Čtěte ZDE: Velká rakovinová lež: Slunce smrtící melanomy nezpůsobuje, nýbrž léčí. Co mají společného Gisele Bundchen a slavný dermatolog? Nebojí se slunce, ale chemie. Tajná ingredience zdravého opálení na prázdninách
Hlína na depresi?
A péče o zahrádku zase podle jiných vědeckých výzkumů léčí deprese: nejen prostřednictvím důležitého “uzemňování, ale přes ovlivnění bakteriální rovnováhy v našem těle. Že deprese souvisejí se stavem mikroflóry ve střevech si všímají v poslední době vědecké výzkumy. A jak říká už zmíněný dr. Mercola, “Podle Craiga Cahlquista, předsedy Katedry východní a západní psychologie na kalifornském Institutu integrálních studií, který mimochodem také vystudoval permakulturní zahradnictví, ‘když držíte v rukou asi dvacet minut vlhkou hlínu, bakterie v ní obsažené začnou reagovat s mikrobiomem vašeho těla a zvedat vám náladu. Všechna antidepresiva, která potřebujeme, jsou obsažená v půdě.’”
Prázdninová kontrarevoluce
Dost možná ale nejdůležitějším (nejen) zdravotním přínosem podobných aktivit je to, že jsou úplně obyčejné. Výhodou prázdnin je (nebo v dobách normálnějších bývalo) právě jejich titulní prázdno. Jen dnes se po nás chce, abychom po něčem podobném nikdy ani nevzdechli. Ve chvílích “prázdna” totiž lidé mohou začít přemýšlet. A to by se “majitelům klíčů” nemuselo hodit… nejen při šílení, které přijde před podzimními volbami a všemi souvisejícími kratochvílemi politiků.
Udělat si čas na úplně obyčejné věci, či na “nic”, může být vlastně začátkem malé osobní kontrarevoluce.
I té zdravotní.
Tagy článku