Socialistické sny demokratických všeználků, kteří řídí americká velkoměsta se jaksi nedaří přetavit ve voličům slíbený ráj. Střední třída balí saky paky a migruje za čerstvým vzduchem směr svobodnější venkov.
Pryč s pokrokem
Atmosféru ve společnosti samozřejmě ovlivňují prezidenti. Nedávné vyjádření nově zvoleného prezidenta Joe Bidena „Moje poselství všem Američanům: Pomoc je na cestě,“ mi připomenulo silný kontrast s Ronaldem Reaganem a jeho nezapomenutelným prohlášením z roku 1986: „Devět nejděsivějších slov v našem jazyce: Já jsem z vlády a jsem tady, abych pomohl.“
Podobně jako Ronald Reagan, ani prezident Trump nebyl „tatíček“. Trump byl šéf, který nechlácholil. Vcelku překvapivě hodně lidem chlácholení chybělo, což samo o sobě je pro Ameriku varovný signál. Klasický Američan nepotřebuje chlácholit a čekat na pomoc od vlády. Chce slyšet názor, pohled na věc, žádá debatu a spravedlnost, nenárokuje si, co mu nepatří. On je ten, kdo pomáhá a řeší situace podle jeho schopností. Klasických Američanů poslední dobou buď ubývá, nebo se schovávají před pokrokem na venkově.
V českých médiích jsem se dočetl v analýze liberální propagandy i o Ohiu, jaký je to „chudý stát“, jakožto pokus o vysvětlení, proč asi ti vidláci ze středozápadu nepochopitelně volí republikány. Co je pro lid dobré, ví v Ohiu asi jen osvícené obyvatelstvo v oázách liberalismu a pokroku Clevelandu, Cincinnati, Columbusu a Toledu. Do nedalekého Clevelandu nehodlám po setmění vyjet ani v dobře zamčeném voze. I ve dne oko nezaujatého pozorovatele spatří scenérie ne úplně ladící s prosperitou. Třicet let nepřetržité vlády demokratů ve městě se muselo projevit.
Vězte, že ve zbytku toho mizerného chudého Ohia se nežije zle. Za stejných třicet let mělo Ohio vždy republikánského guvernéra, s výjimkou jednoho čtyřletého období. Z nějakého důvodu se v tomto chudém konzervativním státě množí auta s poznávací značkou New York, kde demokratický guvernér a miláček Hollywoodu vede kampaň s heslem „Prosíme, vraťte se do New York City, koupím vám večeři“. Obyvatelé venkova ve státě New York jen bezradně rozhodí rukama s tím, že stát New York by byl oukej, kdyby z něj nesálo krev to velkoměsto a nepřehlasovalo je ve volbách.
Dokud je kam...
Podle všeho, soudruzi „to“ mají v ruce zatím jen ve velkoměstech a na toaletách. Vytvořili chaos, který ironicky způsobil v jejich městech džungli divokého západu a v jistých čtvrtích odstartoval boj o holé přežití, kde ani policie nesmí řešit těžké problémy, aby náhodou neporušila místní pokrokové zákony, předpisy a nařízení.
Spojených států socialistických není naštěstí mnoho a jsou momentálně v bodě zdaňování, černých děr v rozpočtech a seškrtávání svobod. Po znárodňování zatím jen pokukují. Stále je naděje na volební obrat. Totální krádež ve stylu znárodnění, zavírání opozice a nastolení centrálního řízení má zádrhel ve formě dodatku číslo dvě Ústavy USA, práva občanů vlastnit zbraně.
Prozatím postačuje mírové řešení, kdy nejlepší obranou je útěk.
Dokud je kam.
