V okamžiku, kdy píšu tyto řádky, zbývá do „oslav“ 17. listopadu na Národní třídě ještě pár hodin. To mi ovšem nebrání již předem zaujmout k zítřejšímu dění na „Národní“ postoj, neboť není nic věšteckého na odhadu, že vše se tam odehraje stejně jako minulá léta.
Záměrně jsem slovo oslavy napsal v uvozovkách. To, co se v tento den už po léta a léta děje na Národní třídě, je vším, jen ne vzpomínkou na protiněmeckou studentskou demonstraci z podzimu 1939.
Není připomenutím popravených studentských obětí tohoto odvážného vzepětí či uvědoměním si nacistické brutality nad osudem českého vysokého školství. Ničím takovým státní svátek 17. listopadu v naší zemi již dlouhá léta není.
Ukradený svátek
Není ani důstojnou vzpomínkou na události 17. listopadu 1989 a zamyšlením se nad cestou k demokratickému a protržnímu uspořádání Československa po tomto datu.
17. listopad je ukradeným svátkem, „zprivatizovaným“ těmi „správnými“. Není o minulosti či budoucnosti České republiky. Je platformou pro mávání vlajkami Evropské unie nad hlavami účastníků, je příležitostí namísto naší národní vlajky vyvěšovat vlajku ukrajinskou, je dnem vykládaným jako oslava „bájné“ občanské společnosti, která ovšem bedlivě střeží kdo, kdy a jak smí položit květiny na Národní či zapálit tam svíčku.
Letošek nebude jiný. Bude protipólem toho, čím by být měl. Snad bude ve své vnitřní nenávisti k čemukoliv jinému než k tomu, co „strážci odkazu“ sami považují za oficiální výklad „Listopadu 89“, ještě agresivnější po nedělní demonstraci na Letné.
Této demonstraci, příčinám i možným důsledkům, se věnujme zevrubněji než stereotypně otřepanému fádnímu běsnění samozvaných majitelů výkladu státního svátku 17. listopadu na Národní třídě a jim spřízněných nevládních a „neziskových“ organizací s podporou veřejnoprávních médií.
Kdo jsou a proč to dělají?
Na Letnou prý přišlo až 400 000 demonstrantů. S tímto odhadem není třeba polemizovat (možná je, protože podle přepočítání pomocí jednoho modelu AI to bylo 250 až 300 000 pozn. PP).
Otázka totiž stojí jinak: kdo či co je ona síla, schopná mobilizovat, zorganizovat a financovat tak mohutný protivládní protest. Kdo za tím vším stojí, neboť nepochybně to není jen těch pár mediálně známých tváří? Jaké jsou jejich skutečné motivace? „Letnou“ to podle jejich vyjádření přece skončit nemá.
To by při tak velké účasti bylo asi málo. A jsou to vůbec jenom lidé z České republiky? Kdo jsou a proč to dělají? Čeho chtějí dosáhnout organizátoři, o nichž nevíme nic, kromě toho, že nikdo z nich neprošel svobodnými volbami a nemá tedy žádný mandát k prosazení svých, evidentně politických požadavků?

Krize před výbuchem: Další vlna znehodnocení peněz je už za dveřmi. Inflace opět začíná růst i u nás. Trend je jasný: Chtějí nás znovu obrat
Pokud se chcete vyhnout znehodnocení peněz inflací, která především válkou v Íránu, energetickou drahotou a sociálními výbuchy v západní Evropě brzy opět nabere divoké tempo, známe jeden bezpečný přístav:
Napište svoje telefonní číslo na email zlato@protiproud.info - a budete vědět vše, co potřebujete. A navíc pomůžete nejen sobě, ale i Protiproudu!
Tyto otázky by měly být osou našich úvah nad nedělní „Letnou“. Jedno je totiž jisté – byla svolána a organizována zručnými profesionálními revolucionáři, smyslem jejichž činění je vytvářet a udržovat revoluční náladu.
Tentokrát si k tomu vybrali téma s názvem „4.36“ (odkaz na čas prohlasování vládního zákona o financování veřejnoprávních médií v prvním čtení). „Spor o poplatky“ obratně přeformátovali ve spor o boj za svobodu slova a od toho už byl jenom krůček k boji za demokracii v naší zemi. Témata chytlavě burcující.
Boje o získání politického vlivu
Ti, kteří přišli na „Letnou“ vyjádřit svoji podporu „koncesionářskému“ financování veřejnoprávních médií, se tak vědomě i nevědomě účastnili boje o získání politického vlivu mimo parlamentní volby. Pokud tedy mnozí přišli „bojovat“ za demokracii, účastnili se naopak akce namířené proti parlamentní demokracii založené na výsledcích svobodných voleb a respektu k nim.
Budiž řečeno otevřeně, že Babišova koaliční vláda řadou svých rozhodnutí i leckdy těžkopádnými způsoby jejich prosazování, šla „Letné“ naproti. Tím významně ulehčila organizátorům jejich práci. Vztek těch, kteří prohráli volby a nejsou ochotni se s tím smířit, našel v akci spolku Milión chvilek pro demokracii vhodnou platformu a na Letné prostor, kde mohli svoji frustraci vykřičet. Při pohledu na snímky z demonstrace jsem si vzpomněl na onu tak pravdivou glosu Milana Knížáka: „Dav se mýlí vždycky“.

JASNÁ VOLBA PRO NEPODVOLENÉ: ZDE!
Jak se bránit nejen následkům nebezpečných vakcín a mnoha chemických farmak označovaných za léky za využití čistě přírodních metod bez použití chemie? Jak připravit organismus na na zátěž v podzimních a zimních měsících a krizích všeho druhu?
Vytvořte si bezplatný účet BEWIT, kterým se dostanete k výrazným slevám s kompletní nabídkou na e-shopu firmy BEWIT.
A stále platí, že tím současně pomůžete nejen sobě, ale také přispějete na existenci Protiproudu. Díky, nepodvolená rodino!
„Letnou“ ale nepodceňujme. Potvrdila trend přesunu výkonu demokracie od volebních uren a z parlamentních komor do ulic a na náměstí. Ti, kteří se pokoušejí srovnávat „Letnou“ z minulé neděle s onou Letnou konce roku 1989, neodpustitelně manipulují s historií. V roce 1989 šli lidé na Letnou, aby volali po svobodných volbách, po budoucím demokratickém vývoji a přáli si tržní ekonomiku.
Nic takového za komunistů nebylo. Dnešní „Letná“ probíhá v prostředí standardní demokracie, ve které mají lidé právo vyjádřit svůj názor ve volbách, mají šanci podnikat a zařizovat si život podle svého. Ani šermování s „občanskou společností“ neobstojí. „Letná“ měla s „procitnutím silné občanské společnosti“, jak to tam nazval politický kněz Tomáš Halík, pramálo společného.
Byla politickou demonstrací chuti i síly znejistit a rozkymácet stávající politické uspořádání. A jistě ne pokusem posledním.
O to vážněji bychom měli přemýšlet o letošní „Letné“ v daleko širších souvislostech.