Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do Protiproudu.

Orwell už ten trik pojmenoval: K pohřbu zaživa ani lopatu netřeba. Georgescu vyhrál, ale do opakovaných voleb už nesměl. Advokát Fuellmich hnije za mřížemi. Plukovník Baud uvězněn "Uprostřed Nikde". Když na ně zapomeneme, příště sáhne Velký bratr po nás

na příkladu odstraněného rumunského prezidentského kandidáta, uvězněného německého antivaxerského advokáta a švýcarského plukovníka za "ideozločin" demonstruje unijní tyranii - zatímco v Praze zmanipulovaný dav oslavuje výročí "návratu demokracie"...

V Orwellově románu 1984 najdeme prorockou pasáž (ostatně jednu z mnoha), v níž vyšetřovatel O’Brien vysvětluje Winstonovi, proč je odpor marný. Má pravdu: Strana má v rukou veškerou komunikaci – dnes bychom řekli média – a Winston tedy nemá proč doufat v morální zadostiučinění, ve svatozář mučedníka.

Za vyšetřovatelovými slovy se skrývá vážné varování, na něž bychom právě dnes neměli zapomínat. Nejde totiž o literární nadsázku. Woke ideologie dnes může „vymazat“ kohokoli z nás – a mrazivě tak připomíná Orwellovu jasnozřivost.

Tím se dostáváme k několika znepokojivým příkladům reality, v níž žijeme. Přesněji v níž žijí ti, kdo mají tu smůlu, že obývají část světa, jež se vpravdě orwellovsky halasně chlubí oddaností „pravidlům“ a „hodnotám“.

Totalitní zvůle

Kdo si ještě vzpomene na Călina Georgescua? Kdo si ještě pamatuje, že právě on měl být rumunským prezidentem – a že ho za to bez ustání štvali a věznili právě ti, kdo celému světu kážou o pravidlech a hodnotách?

Georgescua se sice podařilo uvrhnout do zapomnění, jedno ale musí zaznít jasně: žádný Juan Guaidó to není. Nepatří k samozvancům bez voličů, jako byl Guaidó, jemuž patnáct minut slávy dopřály jen milost a libovůle cizích politických kartelů. Věrně jim posloužil jako nástroj, když se pokoušely svrhnout nepoddajného vůdce zvoleného podle zákona a s podporou lidu.

Naproti tomu Călin Georgescu pouze věrně sloužil vlastnímu národu. Oddaně stál za cynicky podvedenými Rumuny - a ti ho většinivě odměnili důvěrou i hlasy. Od prezidentských voleb mylně čekali, že budou svobodné a spravedlivé, vedené podle „evropských standardů“ (ať si pod tím představovali cokoli), a tedy že jejich hlasy i vůle v nich budou mít váhu.

Georgescuovým případem jsme se zabývali už začátkem roku 2025, kdy se teprve rozbíhal – a přitom dnes to působí jako dávná minulost. Od té doby se jednoznačný vítěz rumunských prezidentských voleb stal terčem hrubých politických manévrů. Přišel o mandát.

Jen proto, že se opovážil protestovat proti vyřazení z voleb, ho zatáhli do vykonstruovaného politického procesu, jenž nemá v rumunském právu žádnou oporu. Jeho manželka a děti čelí nekonečnému zastrašování a ponižování a on sám strávil kvůli smyšleným obviněním celé měsíce ve vězení.

Občan Winston v sukni

Jméno Călina Georgescua by měl mít na rtech každý, komu jsou drahé svoboda a skutečný právní stát (nikoli jeho svévolný a tyranský padělek, výsměšně nazývaný „řád založený na pravidlech“). Georgescuův případ přesto rychle upadl do zapomění, a z něj samotného se stal „ne-člověk“.

Přitom nestoudné křivdy na něm spáchané volají do nebe a měly by v základech otřást prolhaným systémem, jehož zkorumpované instituce nechaly statečného rumunského vlastence tak neodpustitelně na holičkách.

Stalo se přesně to, co vyšetřovatel předpověděl Winstonovi: Călin Georgescu byl „vymazán“. Zrůdný systém ho měl za odbytého a zapomenutého, jenže nepočítal s jeho statečnou a výmluvnou ženou Cristelou – a ta se ukazuje jako ještě tvrdší oříšek.

V hojně sledovaném a vlivném podcastu, který rozhodně stojí za zhlédnutí, líčí paní Georgescuová manželův případ velmi srozumitelně a bez servítků.


PODZIMNÍ A ZIMNÍ TRIÁDA: MED, HOUBY - A ŽIVÁ VODA!

Před kamerami Protiproudu předvedla česko-slovenská dvojice Daniel Fiala a MUDr. Bronislav Čiko objev "živé vody" - a dále tak rozšířili možnosti sebeobrany nepodvolených.

Jak funguje? Co je její podstatou? Stojí za to se na to podívat! K objednávkám zázračných hub medu pro zdravotně nejzatíženější období roku se určitě vyplatí přidat i tuto podivuhodnou tekutinu - již patentovanou - a pomoci tak sobě i Protiproudu.

Objednávejte živou vodu zde

„V Rumunsku už nežijeme v demokracii,“ prohlašuje s vědomím, že se tak vystavuje nebezpečí spárů institucí Velkého bratra. „Je to tyranie, která den ode dne sílí.“

„Dnešní tyranie, dnešní diktatura je horší, než ta, co tu bývala,“ konstatuje občan Winston v sukni. „Před rokem 1989 jsme věděli, že žijeme v diktatuře. Věděli jsme, že proti ní nesmíme mluvit. Kdo se odvážil, měl potíže. A věděl, jaké to bude mít následky.

Dnes nám ale pokrytecky tvrdí: Jste svobodní, předložte své argumenty. A pod touhle maskou se ve skutečnosti odehrává velmi tvrdé pronásledování. A nejen nás. Dnes nejsem jen hlasem svého politicky pronásledovaného manžela, jsem hlasem milionů lidí, kteří ho podporují.“

Vězeň covidového korporátu

Georgescuův pokus vstoupit s otevřeným hledím do údajně demokratické politiky své rodné země uvězněné v unijní diktatuře, bohužel není jediným příkladem totalitní represe, jež má člověka morálně a existenčně zničit.

Další statečný muž a výjimečný služebník veřejnosti, doktor Reiner Fuellmich, dnes kvůli vykonstruovaným obviněním hnije prozměnu v německé kobce.

Provinil se pouze tím, že za využití nástrojů své profese odhaloval obří podvod a smrtelné nebezpečí covidových „vakcín“. Uvedly je na trh mocné  západní farmaceutické koncerny. Některé z nich, třeba Pfizer, mají za sebou tlusté trestní spisy a zaplatily horentní sumy na pokutách a odškodném – za minulé i současné újmy, jaké jejich narychlo slepené a nedostatečně vyzkoušené chemikálie způsobily milionům lidí.

O pokusech zdiskreditovat tohoto bezúhonného německo-amerického advokáta i o jeho neslýchaném uvěznění jsme už rovněž opakovaně psali. O jeho donkichotské naivitě: Spoléhal na justici – i tam, kde jde o moc a peníze. Věřil, že vynese a prosadí spravedlivý rozsudek ve veřejném zájmu.

Německá justice se však ukázala stejně prohnilá jako všechno ostatní, co ve státech bruselské unie zamořil globalistický mor. Za svou mylnou víru v proklamovaný „řád založený na pravidlech“ dnes Dr. Fuellmich platí pobytem v plesnivé a vlhké cele věznice v Lingenu ve Spolkové republice Německo.


JASNÁ VOLBA PRO NEPODVOLENÉ: ZDE!

Jak se bránit nejen následkům nebezpečných vakcín a mnoha chemických farmak označovaných za léky za využití čistě přírodních metod bez použití chemie? Jak připravit organismus na na zátěž v podzimních a zimních měsících a krizích všeho druhu?

Vytvořte si bezplatný účet BEWIT, kterým se dostanete k výrazným slevám s kompletní nabídkou na e-shopu firmy BEWIT.

A stále platí, že tím současně pomůžete nejen sobě, ale také přispějete na existenci Protiproudu. Díky, nepodvolená rodino!

Vytvořit bezplatný účet BEWIT

Už třetím rokem je vězněm svědomí v údajně denacifikovaném Německu – a pověstná Amnesty International, jež by z něj měla udělat tvář svých kampaní, o něm podivuhodně snad ani neslyšela.

Plukovníkův myšlenkový ideo-zločin

A nesmíme přehlédnout, natož zapomenout, ani penzionovaného švýcarského plukovníka Jacquese Bauda, muže ducha i cti. Jeho tíživou situaci nejlépe vystihuje slovní spojení, jež zní ještě přiléhavěji v tvrdých tónech jednoho z úředních jazyků jeho země: bestraft ohne Gericht, česky řečeno potrestán bez soudu.

Naši čtenáři si možná vybaví Baudova častá vystoupení v médiích, která jsme i my přinášeli. Jeho odborné komentáře k válce na Ukrajině a kritiku podlého rozšiřování NATO na východ při přípravě útoku na Rusko.

Proč ho dnes slyšíme jen zřídka? Vysvětlení je děsivě prosté. Plukovník Baud je sice švýcarským občanem, unijní úřady ho ale během pobytu v Bruselu zapsaly na sankční seznam a fakticky z něj udělaly „bezprávní osobu“ – v inspiraci praxí někdejšího jihoafrického apartheidu, že jeho dnešní situaci vystihuje dokonale.

Unijní obdoba apartheidních sankcí ho stihla za opakované veřejné „myšlenkové zločiny“ ohledně Ukrajiny a NATO, což znamená zákaz cestování a zmrazení majetku.

Švýcarský plukovník tak uvízl v Bruselu zřejmě navždy - pokud nebude činit pokání a prosit o odpuštění. Mezi Bruselem a švýcarskou hranicí se pochopitelně rozkládá jen území EU a po něm podle sankcí cestovat nesmí. Zůstává tak uvězněn v Bruselu – v domácím vězení.

Kdo ho k tomu odsoudil? Níkdo. V Baudově případě, kde jde o svobodu slova, neproběhl žádný soudní proces. O zničujících osobních sankcích nerozhodl soud. Uvalili je správní cestou úředníci Evropské komise.

Švýcarské ministerstvo zahraničí zatím pro osvobození svého uvězněného občana „kupodivu“ nic nepodniklo. A plukovníkovi bruselští právníci dosud nenašli žádný dostupný prostředek, jak zvrátit svévolná omezení, jimiž unijní Komise mimosoudním výnosem zlikvidovala osobní svobodu i veřejné působení nepohodlného „Winstona“ – ač je dokonce občanem státu, který není pod bruselskou kuratelou!

Zamysleme se nad osudy těchto tří mužů na pozadí Orwellových vizí budoucnosti, které bezchybně vystihují klíčové rysy dneška – a plynule s ním splývají. Tiché protiprávní zničení a veřejné vymazání nepohodlných Winstonů už dlouho není jen literární fikcí. A především: Příští obětí může být kdokoli z nás.

Odstranit, poslat do zapomnění, a přitom fyzicky nechat existovat – to je dnes stále více využívaná metoda, jak naložit s veřejnými osobnostmi, jejichž nepodvolenost, „ideo-zločiny“ a svobodné myšlení současným „O’Brienům“ překážejí.

Osvědčených metod je celá řada. A ve vynalézavosti budou překonávat Orwella spolu s tím, čím nezadržitelněji se bude šířit masové odmítání oficiálních lží Velkého bratra v Bruselu.

Zdroj