Porážka republikánů ve volbách do Kongresu by na první pohled měla evropské atlantisty potěšit: Trump – trn v jejich oku – prohrál, jednota Západu se tedy začne pomalu obnovovat, v lednu 2029 se pak do Bílého domu třeba nastěhuje „normální prezident“ a všechno bude jako dřív.
Z Bruselu ani z Londýna však žádné velké nadšení slyšet není. Naopak, stále naléhavěji zaznívají varování: teď si Trump zlost vylije naplno na Evropě. A tentokrát evropskou válečnickou bandu předtucha neklame.
„Musíme se připravit nikoli na harmoničtější transatlantické vztahy, ale na sílící napětí a na to, že Trump bude po Evropě chtít ještě víc,“ prohlásil zkušený německý diplomat Wolfgang Ischinger, bývalý předseda Mnichovské bezpečnostní konference.
Hlavním terčem nevole amerického prezidenta se totiž nejspíš může stát právě Evropa: Trump už nemá co ztratit, a když se Kongres pokusí víc mluvit do zahraniční politiky jeho administrativy, jen ho to ještě víc rozdráždí. Zahraniční politiku totiž považuje za svou výsadu a v evropských elitách správně vidí spojence demokratů – kteří za dva měsíce ovládnou Kongres.
Mohou se sice pak pokusit prezidentovi škrtat výdaje na zahraniční politiku, jenže zaprvé rozpočet na příští rok schválí ještě současný Kongres, a zadruhé, schválení rozpočtu na rok 2028 se ještě někdo musí politicky dožít.
Ne Amerika – ale Evropa
A unii příští rok čeká celá řada důležitých voleb, od Francie po Polsko. Trump bude nepochybně aktivně podporovat evropskou pravici, považovanou za jeho spojence – na truc Bruselu i euroatlantistům. Pravda, Viktoru Orbánovi letos jeho podpora nepomohla. To ale neznamená, že by Bílý dům přestal sázet na výměnu elit a oslabení Evropské unie.
A má v ruce jednu z hlavních pák – Ukrajinu. Na Evropu může přitlačit omezením dodávek pro Kyjev. Ano, právě těch, za které platí evropské země. Když si to ale americký prezident bude chtít s Evropany vyřídit, může kohoutek zavřít úplně. A žádný Kongres mu v tom nezabrání – výkonná moc na to má spoustu prostředků.
Washingtonu přitom nemusí jít ani tak o dohodu s Ruskem, jako spíš o to, ukázat Bruselanům (i těm v Londýně), jak moc jsou na Spojených státech závislí – a vynutit si od nich potřebné ústupky (Kyjeva se přitom ani týkat nemusí). Takový scénář je pro Evropu tou nejhorší noční můrou.
Poničené, nepopulární a krachující evropské elity poněkud krátkozrace sázejí na Ameriku po Trumpovi. Má to ovšem dva háčky:
Zaprvé: musejí se nejen dožít ledna 2029 a postarat se, aby Trumpa nevystřídal jeho politický dědic, ale také samy budou mít problém přežít. Pokud se příští rok v Evropě dá do pohybu lavina a vládnoucí elity začnou padat jedna za druhou, předstoupí unie před nového amerického prezidenta „se změněnou tváří“. A odcházejícím elitám pak už ani spása ze zámoří nepomůže.
Druhý háček
Ten je ještě podstatnější: I kdyby demokraté za dva roky vyhráli prezidentské volby, budou úplně jiní než dřív. Globalizace pod americkým vedením ani jednota s EU a Británií už pro mnohé z nich nejsou nezpochybnitelnou hodnotou.
V Demokratické straně sílí radikálně levicové, sociálnědemokratické křídlo. Formálně sice má blíž k evropské levici, jenže neuvažuje ve stylu „Západ je náš společný dům a musíme všechny učit správným hodnotám“.
Američtí levicoví demokraté nejsou zastánci vojenských zásahů v cizině – odmítají nejen americkou globální hegemonii, ale i Západ v roli světového vůdce. Jsou pro Ameriku – ovšem takovou, jak ji chápou oni: multikulturní (nebělošskou), Ameriku pracujících, ba socialistickou. Jakékoli pokusy udržet nadvládu USA nad světem, natož silou, jsou jim hrubě proti mysli.
Ukrajina je proto nezajímá. Evropa se zato do boje s Ruskem na Ukrajině zakousla natolik, že vážně debatuje o přednostní výrobě děl místo másla. Američtí socialisté tvrdí pravý opak: Amerika se má starat sama o sebe, ne o zbytek světa. I kdyby se tedy po Trumpovi stal prezidentem demokrat, bude muset s těmito náladami počítat.
Po amerických volbách: Další vlna znehodnocení peněz je už za dveřmi Nesplatitelné dluhy má celý Západ. Trend je jasný: Chtějí nás znovu obrat
Pokud se chcete vyhnout znehodnocení peněz inflací, která především válkou v Íránu a energetickou krizí zřejmě brzy opět nabere divoké tempo, známe jeden bezpečný přístav.
Napište svoje telefonní číslo na email zlato@protiproud.info - a budete vědět vše, co potřebujete. A pomůžete sobě i Protiproudu!
A to nemluvě o republikánech: I mezi nimi po letošní porážce, k níž přispěly mimo jiné následky útoku na Írán, dále posílí odpor k vměšování do cizích věcí, ne-li rovnou snahy uzavřít se před světem. Rozpory mezi oběma stranami, ba i rozštěpení Ameriky budou celkově narůstat – v odmítání vojenských zásahů se však může vytvořit svérázná shoda. V široké veřejnosti určitě.
Do doby před Trumpem se už Amerika nikdy nevrátí – ani v domácí politice, natož v zahraniční. Pro evropské bojechtivé ťulpasy je nejvyšší čas pustit plané naděje z hlavy – a připravit se na čím dál větší otřesy.
