Rozpoutání tragické války na Ukrajině, v níž jde Západu kromě jiného o obklíčení Ruska vojsky NATO, nutí k zamyšlení nad hlubším smyslem této hazardní mocenské partie, jejíž důsledky mohou být stále nedozírné. Není proto v této souvislosti od věci připomenout si jedno z nejznámějších zjevení Panny Marie a její proroctví, které je opět aktuální. A zdaleka ne jen pro to, že jsme si právě připomínali počátek První světové války, kterou zjevení předznamenalo.
Děti - poslové
Zjevení v portugalské Fatimě začalo v roce 1916 trojím zjevením anděla desetileté Lucii, devítiletému Františkovi a sedmileté Jacintě. Po této duchovní přípravě docházelo každý měsíc od 13. května do 13. října 1917 ke zjevením Panny Marie. Cyklus šesti zjevení byl ukončen slunečním zázrakem.
Děti z Fatimy
I když dětem zpočátku nikdo nevěřil a zažily krušné chvíle a výslechy, díky ochraně Panny Marie byly všechny komplikace a pomluvy překonány a tato mariánská zjevení po důkladném teologickém šetření byla jako pravá uznána Církví 13. října 1930 .
Zjevení ve Fatimě začala v době, kdy v Portugalsku vládl mimořádně silný protináboženský duch a křesťanství bylo pronásledováno. Fatimské události během roku po ukončení zjevení tuto situaci zcela změnily.
Dne 13. května 1917 se dětem poprvé zjevila Panna Maria. Uklidnila je a na jejich dotaz řekla, že je z nebe. Požádala děti, aby přicházely po šest následujících měsíců vždy třináctý den, ve stejnou hodinu. Děti byly nadšeny její krásou. Panna Maria děti žádala, aby se modlily růženec, konaly oběti a naučily se číst. Slíbila, že Jacintu a Františka brzy vezme do nebe.
Při zjevení 13. června žádala děti, aby se denně modlily růženec na počest Panny Marie Růžencové, a tak vyprosily světový mír a konec války. Při tomto zjevení viděly děti vizi pekla. Řekla jim, že pro záchranu hříšníků je třeba rozšířit úctu k jejímu Neposkvrněnému Srdci.
Rusko musí být zasvěceno Panně...
”Budete-li dělat, co vám říkám, bude mnoho duší zachráněno a bude mír. Válka se chýlí ke konci. Jestliže však nepřestanete Boha urážet, začne ještě za pontifikátu Pia XI. další a horší válka. Až spatříte noc ozářenou neznámým světlem, pochopte, že je to znamení, že Bůh chce potrestat svět za jeho zločiny válkou, hladem, pronásledováním Církve a Svatého otce. Aby se tomu zabránilo, přijdu a budu požadovat, aby Rusko bylo zasvěceno mému Neposkvrněnému Srdci a aby každou první sobotu v měsíci byla konána smírná svatá přijímání.
Katedrála v portugalské Fatimě
Splníte-li mé přání, Rusko se obrátí a budete mít mír. Jinak Rusko rozšíří své bludy po celém světě a nastanou války a pronásledování Církve. Mnoho dobrých lidí bude umučeno, Svatý otec bude mnoho trpět a četné národy budou zničeny. Nakonec bude moje Neposkvrněné Srdce triumfovat. Svatý otec mi zasvětí Rusko, to se obrátí a svět bude mít na určitý čas mír,” sdělila dětem Panna Maria.
Aktuální poselství
V poslední době, za prezidentství Vladimíra Putina, přichází v Rusku vlna národní a křesťanské renesance tradičních hodnot. Z Ruska se tak stává jedna z posledních hrází destrukce křesťanství, kterou provádějí zednářské elity ovládající USA a Evropskou unii. Právě sledujeme mohutný střet sil tohoto Nového světové řádu s Ruskem ve východní Ukrajině. Snaha obklíčit Rusko, dostat jej na kolena a postupně za pomoci ekonomických sankcí dosadit do vedení země Západní loutky jako na Ukrajině, je očividná.
V těchto souvislostech je třeba si znovu připomínat již dávno zapomenuté proroctví panny Marie z Fatimy, které jak se ukazuje, bylo možná určeno až pro naše dny, které zřejmě mají pro budoucnost lidstva rozhodující význam. Připomeňme si tedy znovu, co se vlastně stalo v portugalské Fatimě onoho říjnového dne v roce 1917. A protože dnešní společnost nevěří již ničemu, co nepředkládají „odborníci“ v dané oblasti, nechme zaznít slova očitého svědka, který se přírodními jevy celý život zbýval a byl tedy na tuto oblast skutečným expertem.
Svědectví uznávaného vědce
Tím očitým svědkem je profesor přírodních věd na univerzitě v Coimbře José Maria Proença de Almeida, který byl očitým svědkem slunečního zázraku ve Fatimě.
„Přišel jsem v poledne. Silný déšť, který od rána bez přestání padal, jako by chtěl spolu s prudkým větrem všechno zaplavit. Nebe mělo velmi tmavou barvu vzhledem k hojnému a dlouho trvajícímu dešti. Zůstal jsem stát na cestě blízko prostranství, o kterém mi řekli, že je to místo zjevení. Byl jsem vzdálen něco více než 100 m na výše položené části nad prohlubní a viděl jsem v širokém oblouku mnoho lidí s deštníky.
Po něco více než hodině přišly na toto místo děti, kterým svatá Panna oznámila den a hodinu zjevení. Bylo slyšet písně a zpěvy lidí na tomto místě. Po určité době zástupy lidí deštníky zavřely, asi z úcty a respektu, a déšť jim padal na hlavu a byli brzy promočeni. Lidé klečeli v hlubokém blátě a začali na zvolání jednoho z dětí pomalu vstávat.
Čtěte ZDE: Zjevení Panny Marie ve Fatimě. Zázrak, který je zdokumentován a viděly jej tisíce lidí.
Světlo a dým
Muselo být půl druhé, přesně na místě, kde se nacházely děti, vystoupil sloup dýmu, štíhlý a modravý, asi do výšky dvou metrů a pak se rozplynul. Tento fenomén viditelný pouhým okem trval několik vteřin. Nedíval jsem se na hodinky, mohla to být více méně jedna minuta. To se opakovalo dvakrát nebo třikrát.
Zaměřil jsem tam svůj dalekohled. Neviděl jsem nic, jen stoupající dým, jako by něco hořelo. Ale nic tam nehořelo. Dvě velmi zbožné osoby mi potvrdily, že při předchozích zjeveních třináctého v měsíci se to vždy tak stalo. Pozoroval jsem stále místo zjevení, bylo mi zima a pomalu jsem pocítil únavu, protože nic nebudilo moji pozornost. Slyšel jsem hluk tisíců hlasů a viděl jsem množství lidí na dlouhých polích u svých nohou. Uplynuly asi dvě hodiny.
Slunce, které bylo dlouho přikryto mraky, začalo pozvolna jasně a intenzivně zářit. Viděl jsem slunce, které přitahovalo k sobě všechny zraky, zářilo jako kotouč, ale neoslňovalo. Bylo to jako stříbrný kotouč s velmi jasnými, aktivními a bohatými barvami, nikoliv jako měsíc za jasné noci. To není banální přirovnání laciné poezie. Moje oči to tak viděly. Také se nedá přirovnat k slunci zakrytému mlhou, protože nebylo rozptýlené, zamlžené ani matné. Nebeská obloha byla pokryta mnoha lehkými cirusovými oblaky, tu a tam měla modrou průrvu a slunce se několikrát ukázalo na volném místě. Mraky táhly lehce od západu k východu, nezastiňovaly světlo a měly lehce růžově modrý nádech.
Slunce sestoupilo na zem
Nádherné bylo, že bylo možno zářící terč pozorovat dlouho bez bolestí očí a nebylo pozorovat blednutí sítnice. Tento jev byl dvakrát náhle přerušen a slunce vysílalo zářící paprsky, které nutily dívat se jinam. To trvalo přibližně deset minut. Tento perlově zbarvený kotouč se začal rychle pohybovat. Nebylo to otáčení souhvězdí v normálním smyslu, nýbrž slunce se točilo kolem sebe obrovskou rychlostí.
Diváci ve Fatimě
Náhle jsem uslyšel výkřik hrůzy všech přítomných. Slunce zastavilo svůj rotační pohyb, spustilo se z oblohy a hrozilo, že dopadne na zem a svou vahou všechno rozdrtí. Byly to okamžiky strašné hrůzy. Během tohoto nebeského divadla, které jsem právě podrobně popsal, nabývala atmosféra různých barev, nemohu přesně říci kdy, protože to jsou již dva měsíce a já jsem si tehdy nic nezapisoval. Vzpomínám si, že to nebylo na začátku, a myslím, že se to stalo na konci.
To nebylo zatmění...
Když jsem pozoroval slunce, uvědomil jsem si, že se kolem mne zatmělo. Díval jsem se do blízka i do dáli a všechno mělo ametystovou barvu. Myslel jsem, že mám poškozenou sítnici, což však bylo málo pravděpodobné, protože v tom případě bych nemohl věci jasně rozeznávat. Protřel jsem si oči a držel jsem ruce před očima, abych je trochu chránil. Zavřel jsem oči a opět otevřel a poznal jsem, že všechny věci mají onu barvu jako dříve. Dojem nebyl stejný jako při zatmění slunce, které jsem zažil ve Viseu, které bylo tehdy úplné. Když měsíc zakrýval slunce, pomalu se stmívalo, až byla náhle tma. Teplota poklesla a člověk měl dojem, že život na zemi umírá. Ve Fatimě však byla atmosféra sice temná, ale transparentní až na kraj horizontu, neměl jsem pocit, že by se zastavila univerzální energie.
Když jsem dále pozoroval slunce, zjistil jsem, že okolí se rozjasnilo. Hned nato jsem slyšel, jak někdo vedle mne jako ohromený říká: „Ta paní je žlutá!“ A skutečně, zblízka i v dálce všechno bylo jako žlutý damašek. Po několika dnech jsem udělal pokus a podíval se krátce na slunce pouhým okem. I po rychlém pohledu jsem pak viděl krátký čas jen žluté skvrny nepravidelného tvaru.
Všechny tyto fenomény, které jsem uvedl a popsal, jsem prožíval v naprostém klidu, bez vzrušení a emoce. Nakonec bych chtěl potvrdit, že jsem nikdy před 13. říjnem ani později podobné sluneční nebo atmosférické jevy neviděl.“
Tagy článku