Stojíme na prahu Vánoc. Tempo dnešní doby je pramálo slučitelné s trávením Adventu v klidu, v rozjímání, v dobročinnosti a radostném očekávání. Naopak, mnohdy z nás vnější okolnosti během prosince ždímají všechny zbytky energie a vnitřní rovnováhy.
I většina věřících žije tuto dobou obvykle v horečném pracovním tempu před závěrem roku. Namísto drobné adventní újmy či postu navštěvují ze společenské povinnosti nejrůznější srazy, setkání, večírky a kulturní akce. Frenetický pohyb davů ve městech, ucpané komunikace a konzumní orgie v hypermarketech také na klidu zrovna nepřidávají.
Znepokojení
Jak potom v tomto duševním a duchovním vysílení čelit tomu, co se na nás z vnějšku hrne po celý rok v podobě takové záplavy znepokojivých podnětů? Pohled na to, co se děje v různých koutech světa i za našimi humny, nás denně naplňuje rozhořčením, mnohdy dokonce strachem z budoucí nouze a utrpení. Díky Bohu zde máme jeden účinný lék.
Tím lékem je naděje. Nikoli ta, co umírá poslední, nýbrž ta, jež neumírá nikdy. Aby tento lék opravdu znatelně a trvale účinkoval, musí se podávat v kombinaci s jiným. A tím je víra. Jen díky takovéto naději se můžeme se vším zmarem vyrovnat. Stále se totiž můžeme radovat.
A můžeme mimoto také odhodit veškerou tíži a uvědomit si, že je kolem nás přeci jen ještě relativní mír. Ať třeba víme s pravděpodobností hraničící s jistotou, že se mračna stahují a že bouře přijde. Zatím tu však ještě není a my se můžeme dobře připravit. Především připravit svá nitra, kde jsme nesrovnatelně silnější a bytelnější než jsou naše slabé tělesné schránky.
Čtěte ZDE: Slavíme první adventní neděli: Kristův příchod očekáváme trojím způsobem. Včera, dnes a zítra. Jezulátko se vrátí jako spravedlivý soudce. Kolik utratíme za dárky není důležité
Čtěte ZDE: Bez Adventu nejsou Vánoce: Jestli v nadcházejících dnech někde smýčit, tak jsou to především kouty našich duší
Čtěte ZDE: Bůh přišel a stal se člověkem. O adventní době si připomínáme dvojí příchod Páně: příchod k lidem před dvěma tisíci lety a druhý příchod na konci časů
Největší hrozba
Největším rizikem je zahořknutí. To nejvíce hrozí právě těm, kteří se i za cenu osobních rizik snaží vidět svět kolem sebe nezkaleným zrakem. Tedy lidem, kteří tak či onak plují v protiproudu.
Jenže lidé, kteří zahořknou, nic neplodí, nic netvoří. Pouze ubírají radost svému blízkému okolí, urychlují všeobecný zmar. Nejvíce tím obvykle ubližují svým nejdražším. Je proto třeba si právě na konci Adventu připomínat, že člověk nesmí lámat hůl, musí do poslední chvíle obnovovat. A to lze pouze něčím pozitivním.
Pracujme v tomto smyslu na sobě a na svých blízkých. Obnovme své vztahy, lásku v manželství a péči o své děti. Snažme se být pozitivním vzorem pro celé okolí. Není tu nikdo, kdo by nám v tom mohl zcela zabránit. Stále se nám všeho materiálního dostává. Spoustu věcí můžeme koneckonců tušit dopředu, pokud se snažíme vidět svět bez předpojatosti.
Posila
Naději posiluje víra. Jistou naději může mít i člověk nevěřící, avšak teprve víra a moudrost uchovaná Písmem a Tradicí dává naději jasné obrysy. Již to není nějaký neuchopitelný snový obláček klidu a pohody. Je to jasné světlo. Právě to je skutečným obsahem Adventu a Vánoc.
Už dva tisíce let bojují celé legie ideologů proti Pravdě. Lži, falešné výklady, propaganda, nánosy a karikatury udělaly své. Navzdory tomu, že celé končiny vesmíru jsou tu proto, abychom viděli velikost Boží. Popřením Bůh nepřestane existovat. Naděje však ano.
Nic jiného není schopno uspokojit nepokojné lidské srdce než Bůh sám. Nestarejme se pouze o dobrou pastvu a venčení jako zvířata. Najděme smysl bytí a porozumějme mu. Poté se nadechneme plni naděje.
Čtěte ZDE: Třetí svíce na adventním věnci: Duch svatý je dynamitem trhajícím hřích. Poněvadž lidé odepřeli pracovat v Boží domácnosti, mír světa je znovu ohrožen. Radujte se v Pánu neustále
Čtěte ZDE: Dějiny novověku jako "čekání na Godota“. Otázka zní jinak: Umíme vůbec čekat?
Vánoce a láska
Ze svátku Narození Páně si máme odnést následující dvě poučení: buďme srdeční, radujme se. Nenechejme se přemoci vnitřní úzkostí a vnější skleslostí, nehledejme lopotně veliké věci. Buďme srdeční a radujme se uprostřed nelehkých, obyčejných životních okolností, které ateistický svět přehlíží či o nich dokonce smýšlí s opovržením.
Ačkoli se tento život neobejde bez dřiny a námahy, rozjímejme o tajemství Vánoc i v tomto smyslu. Ptejme se sami sebe, zda naše výmluvy, že je něco příliš těžké, obstojí ve světle oné úžasné a jedinečné události - narození Spasitele. Čekají nás dny radosti. Pokusme se proto nakazit ostatní láskou a nadějí. Nelze to asi vyjádřit lépe, než jak to učinil sv. apoštol Pavel ve svém Prvním listě Korinťanům (kap. 13):
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými,
kdybych však lásky neměl,
byl bych jen jako zvučící měď
a jako znějící zvonec.
A kdybych měl (dar) prorokování
a znal všechna tajemství
a měl i poznání o všem
a kdybych měl všechnu víru,
že bych hory přenášel,
kdybych však lásky neměl,
ničím bych nebyl.
A kdyby rozdal [chudým na živobytí] veškerý svůj statek
a vydal své tělo k spálení,
kdybych však lásky neměl,
nic by mi to neprospělo.
Láska je shovívavá a dobrotivá,
láska nezávidí,
nechlubí se a nevyvyšuje se,
není ctižádostivá,
nehledá svůj prospěch,
neroztrpčuje se,
nepřemýšlí o zlém,
neraduje se z bezpráví,
nýbrž se raduje s pravdou;
všechno snáší, všemu věří,
ve vše doufá, všechno přetrpí.
Láska nikdy nepomíjí;
ať již (jest u někoho dar) prorokování, zanikne,
ať již (dar) jazyků, přestane,
ať již (dar) poznání, zanikne.
Neboť částečně (jen) poznáváme
a částečně prorokujeme.
Když však přijde to, co je dokonalé,
zanikne to, co je částečné.
Když jsem byl dítětem,
mluvil jsem jako dítě,
smýšlel jsem jako dítě,
usuzoval jsem jako dítě;
když však jsem se stal mužem,
odložil jsem, co bylo dětské.
Nyní vidíme jako v zrcadle, mlhavě,
ale v budoucnu tváří v tvář.
Nyní poznávám částečně,
v budoucnu však budu poznávati tak,
jak jsem sám poznán.
Nyní zůstávají: víra, naděje, láska, tyto tři;
ale největší z nich je láska.
Požehnané Vánoce, milí přátelé Protiproudu!
Tagy článku
Doporučujeme
Radomír Malý přináší ve svatopostní době svědectví o prokazatelných zázracích, které i při pečlivém vědeckém... více čtěte zde
Antonio Socci ukazuje, jak pýcha rozumu připravila v moderní době spousty z nás o kontakt s tou nejzákladnější... více čtěte zde