Meandr Dyje pod Vranovskou přehradou patří k nejhezčím místům České republiky. Zvlášť začátek května Podyjí sluší. Skály lemující nespoutaný říční kaňon od Vranova nad Znojemskou přehradu rozkvétají žlutými trsy tařice skalní a proměňují definitivně odcházející zimní šeď v radostnou hru barev, která v tomto úžasném údolí porostlém převážně listnatým porostem vrcholí za slunných podzimních dnů, kdy ve vinici Šobes dozrávají hrozny.
Kopci Podyjí
Atmosféra tohoto podivuhodného kouta jižní Moravy k nám nejlépe promluví, vyrazíme-li sem na pěší či cyklistický výlet. Při volbě kola ale vězme, že se navzdory sousedství řeky nevyhneme kopcům, neboť Dyji nedoprovází údolní asfaltová cyklostezka. Díky Bohu. Za to jsme odměněni přítomností mnoha vzácných teplomilných rostlinných i živočišných druhů, a několika nezapomenutelnými výhledy na Dyji.
Po zelené na Hrádek dvojhrádek
Pěší variantu výletu můžeme zahájit na návsi v obci Podmolí, kam jezdí autobus ze Znojma. Zeleně značená turistická trasa nás úbočím vrchu Horka svádí do údolí na rozcestí Žlebský potok (350 m.n.m.). Odtud se trasa zvedá k odpočívadlu u rozcestí Příčky (450 m), které je východiskem k prvnímu vrcholu naší vycházky – hradu Novému Hrádku. Vlevo k němu odbočuje zelená turistická značka.
Turistický průmysl na Novém Hrádku nepotkáme.
Zřícenina dvojhradu Nový Hrádek (370 m) vlastní všechny předpoklady stát se jedním z nejnavštěvovanějších míst svého druhu u nás. Turistický průmysl zde ale díky odlehlosti objektu od civilizace nepotkáme, proto zejména ve všední dny počítejme, že zde kromě pana kastelána budeme sami.
Dvoumetroví hadi, obří včely a iluzivní trojříčí
Erudovaný výklad nás vzdělá v mnoha ohledech. Hrad založil bratr Karla IV. – moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský. Poloha památky, v pásmu, kam za totality kromě příslušníků Pohraniční stráže lidská noha nesměla vkročit, předznamenala budoucí neuvěřitelné přírodní procesy, díky nimž zde nikoli ojediněle potkáváme našeho největšího, až dvoumetrového hada užovku stromovou, jak si pochutnává na jiném obyvateli Nového Hrádku, překrásně zbarvené ještěrce zelené.
Znak národního parku zdobí čáp černý.
V hlubokém kaňonu pod hradem se nad říční hladinou rád prohání čáp černý, který zdobí znak celého národního parku. Z hmyzu upoutává obrovská černá včela – drvodělka fialová. Rostlinnou říši zde mimo jiné reprezentuje divizna nádherná dorůstající do půl druhého metru, česnek žlutý nebo užanka lékařská, lidově zvaná psí jazyk, jejíž listy v botě znemožňují psům vnímání pachu lidské stopy.
Dyje svým obtokem rakouského vrchu Umlaufberg (378 m) vytváří iluzi vícera vodních toků.
Průčelí hájovny pod hradem zdobí jeden z nejmohutnějších popínavých břečťanů v republice, vedle na hradním nádvoří rostou lípy malolisté a javory babyky. Závěr našeho fascinujícího objevu Nového Hrádku patří výstupu na hradní vyhlídku, z níž spatřujeme „tři řeky“, kterak Dyje svým obtokem rakouského vrchu Umlaufberg (378 m) vytváří iluzi vícera vodních toků.
Za obědem po červené
Od hradu se vracíme stejnou cestou na rozcestí Příčky, odkud směřujeme vlevo „páteřní“ trasou Podyjím po červené turistické značce. Na chvíli se odkloníme od romantického říčního údolí a přes Novou Ves docházíme do Lukova, na jehož konci se po zdolaných prvních 8 km výletu můžeme v hostinci U Všetečků naobědvat.
Dozvídáme se zde mnohé o důmyslnosti, s níž komunistický režim chránil své občany od choutek vyrazit za štěstím do kapitalistického ráje.
Z Lukova se naše červeně značená trasa opět zanořuje do lesa, což oceníme v letních parnech. Překonáme údolí Klaperova potoka, v jehož okolí stojí několik betonových bunkrů z období první republiky. Okolo památného dubu docházíme na silnici z Čížova do rakouského Hardeggu. Asi 400 m směrem k Čížovu (vpravo) se nachází pozůstatky železné opony. Dozvídáme se zde mnohé o komunistické důmyslnosti, s níž minulý režim chránil své občany od choutek vyrazit za štěstím do kapitalistického ráje.
Na Hardeggskou vyhlídku
Jdeme-li vlevo, červená nás dovádí na rozcestí Na Keplech, z něhož stojí za to pokračovat po silnici na Hardegg dál po modré turistické značce, která asi po kilometru odbočuje ze silnice doprava k Hardeggské vyhlídce.
Byli-li jsme fascinováni výhledem do údolí Dyje z Nového Hrádku, určitě si nenechme ujít také výhled z Hardeggské vyhlídky. Vyhlídkový altán na skále přímo naproti starobylému rakouskému městečku Hardegg na pravém břehu Dyje obdržel Klub českých turistů darem od svých rakouských kolegů těsně po sametové revoluci.
Aztékové, Inkové a Maxmilián Habsburský – císař mexický.
Samotnému městečku, na které bez dechu shlížíme „leteckým“ pohledem z visuté vyhlídky, dominuje rozsáhlý gotický hrad ze 12. století s expozicí umění Aztéků a Inků, a také památníkem Maxmiliána Habsburského, císaře mexického, kterého v roce 1867 zavraždili mexičtí nacionalisté.
Brouk Hardegg
A co že má společného Hardeggská vyhlídka s úvodem roku 2013, kdy Češi o nové hlavě státu poprvé rozhodovali v přímé volbě? Manželka jednoho z finalistů volby Therese Schwarzenbergová pochází z prastarého štýrského rodu Hardeggů. V předvolební kampani se objevila informace, že se na hradě Hardeggu nachází kontroverzní obraz s nacistickými symboly. Tato informace spojila původ manželky Karla Schwarzenberga se současným vlastnictvím hradu tímto rodem. Jeho majiteli se ale v roce 1731 stala hrabata z Khevenhulleru, kteří jej vlastní dodnes. Vypjaté předvolební emoce zafungovaly a brouk jménem Hardegg se ocitl v našich hlavách. Nevytěsňujme ho za každou cenu, jen jej přeprogramujme. Gotický Hardegg je úchvatný. Jako celá Dyje.
S Havelkou k Ledovým slujím
Z vyhlídky se navracíme stejnou cestou k rozcestí Na Keplech, odkud znovu sledujeme červeně značenou trasu (vlevo). Cesta nese jméno Romana Havelky (1877 – 1950), který proslul jako malíř Podyjí. Nitrem zeleného lesního království se zbytky původních podhorských bučin s jedlí a tisem docházíme atraktivní stezkou ve skalnatém svahu na rozcestí Ledové sluje.
Odbočuje zde 300 m dlouhá přístupová cesta k chátrajícímu Obelisku s výhledem západním směrem k Vranovu. Lokalita Ledové sluje je zajímavá kontrastem studeného klimatu, daného přítomností dlouho se vyskytujícího ledu v místních nepřístupných jeskyních, s teplým prouděním dole v kaňonu.
Zámek si oblíbil i Sienkiewicz
Dlouho očekávaný sestup k Dyji přichází na řadu za rozcestím Vranovské brány,odkud nad Mahrovou studánkou scházíme okolo Mostku hraběnky Mniszkové do údolí, kde se lze v přístřeší altánu občerstvit či skrýt v případě nenadálého deště. Kolem visutého mostu docházíme proti proudu Dyje poslední úsek výletu pod skalní stěnou Hamerských vrásů až do samotného Vranova nad Dyjí (325 m).
Vranovu dominuje barokní zámek na 76 m vysoké skále nad městečkem. Od 19. století jej vlastnili polští Mniszkové, kteří panství hospodářsky pozvedli. Zámek si kromě spisovatele Henryka Sienkiewicze oblíbilo také mnoho hudebníků a herců z vídeňských divadel, úspěšně zde čerpali novou invenci.
Přejme si totéž: ať naše kroky či otáčení pedálů Podyjím proměňují únavu v novou radost a obnovují naši dobrou náladu. Pokud se nám něco takového zalíbí, vězme, že od vranovského kostela každoročně koncem srpna vychází procesí poutníků na týdenní putování na Velehrad, kde se hvězdicovitě z celé Moravy schází stovky poutníků. V tom případě bychom ale z turistů povýšili na poutníky..., ale o tom až někdy příště.
Tagy článku