Popisek: Život a smrt
|
Autor: Ondřej Höppner
Meditační praktiky Západu a Východu, aneb Démoni či svatí? Nebo je to ještě úplně jinak?
Jana Hollanová Musíme pozorně naslouchat srdci a nezaměňovat informace, které nám dává, se světskými touhami a svými strachy a úzkostmi.
Reakce Michala Semína na článek Eriky Hájkové o léčbě civilizačního stresu východní meditací a technikami vyvolala velký zájem čtenářů a řadu rozporných reakcí. Přinášíme proto ještě třetí pohled, který se domnívá, že důvodem sporu je jisté nedorozumění či neporozumění.
Jiné myšlenkové schéma
Rozdíl mezi křesťanskou a buddhistickou (obvykle nazývanou „východní“) meditací je v zásadě rozdíl mezi konceptuálním a nekonceptuálním myšlením. Nelze říct, že jedno je správné a druhé nesprávné, jsou to prostě odlišné přístupy.
Řečeno v jiném myšlenkovém schématu, jde vlastně o rozdíl jang/jin: Konceptuální myšlení je jangové, nekonceptuální je více jinové. Naše civilizace je extrémně jangová a naše myšlení je výhradně konceptuální, dokonce natolik, že si často ani neuvědomujeme, že je možné používat mysl také jinak. Tyto dva přístupy nicméně nejsou v rozporu, jsem přesvědčena, že se naopak vzájemně doplňují.
Lék, který nelze koupit: To nejdůležitější ke zdraví je Nic!
Takoví, jaké nás Bůh stvořil
Nekonceptuální meditace neznamená propadnout se do nicoty, znamená to jen odsunout koncepty na chvíli stranou a vstoupit do stavu původního, přirozeného bytí, pobývat ve stavu, v jakém nás Bůh stvořil. Když přijdeme na svět, nacházíme se právě v tomto stavu. Postupně si začneme vytvářet koncepty, jedním z prvních je například koncept matky a otce, posléze i vlastního já. V průběhu života se v naší mysli takových konceptů nashromáždí mnoho.
Neohrožujte své zdraví cvičením jógy. Je to filosofie smrti.
Není to vůbec špatné, je to velmi užitečné. Konceptuální myšlení nám umožňuje orientovat se ve světě a také si tento svět podmaňovat. Současně nám ovšem clona koncepcí brání nahlížet přímo původní, přirozený stav bytí. Smyslem nekonceptuální meditace je sjednocení s naší prapůvodní podstatou, s čirým Bytím. Buddhisté tento stav nazývají bdělé setrvání v přítomnosti. Domnívám se, že v tomto stavu je možné komunikovat beze slov a konceptů s čirým Bytím, s naším Stvořitelem.
Jsem přesvědčena, že v tomto stavu nás žádné démonické entity ohrozit nemohou, protože ty mohou útočit jen prostřednictvím šalebných konstrukcí, které vytváří naše konceptuální mysl. Ve stavu bdělého setrvání v přítomnosti se do naší mysli nikdo a nic vloudit nemůže, základem tohoto meditačního přístupu je totiž neustálé udržování pozornosti – zloději zpravidla vlezou do domečku v době, kdy doma nejsme, nikoli když tam jsme a dáváme pozor.
Různé způsoby vnímání
Nekonceptuální meditace rozhodně není bezmyšlenkovitým stavem prázdnoty, jak to ilustruje citace z knihy Zázraky přirozené mysli, jejímž autorem je Tenzin Wangyal Rinpočhe:
„Myšlenky nejsou ve své podstatě překážkou či problémem, jsou projevem přirozeného stavu, přebývají v přirozeném stavu a navracejí se do něj. Pokud nedovolíme, aby nás rozptylovaly tím, že je rozvíjíme nebo se je snažíme potlačovat, nebudeme na nich lpět nebo cítit vůči nim odpor, ony se samy osvobodí v přirozeném stavu. Myšlenky pak vnímáme jako ozdoby přirozeného stavu. (...)
Existují dva typy chápání. První typ je chápání konceptuální či intelektuální, druhé je chápání bez myšlenek, chápání přímé. Myšlenky nelze osvobodit jinými myšlenkami, prostřednictvím "dobré" myšlenky nemůžeme osvobodit ty "špatné"... „Dobré" i "špatné" myšlenky jsou překážkou přímého chápání přirozeného stavu, jenž překračuje všechny myšlenky, a myšlenka nemůže chápat to, co je za myšlenkou. Chápání přirozeného stavu může být pouze přímé, nemůžeme je zprostředkovat myšlenkou; je to prázdná podstata mysli, která chápe sama sebe.“
Od jednoduššího ke složitějšímu
Tvrdit, že správná je pouze konceptuální meditace, je jako bychom říkali, že v matematice jsou možné pouze operace s čísly, nikoli s tvary, že správná je pouze aritmetika a geometrie je bludná cesta. Celý spor mám prostě za trochu zbytečný, protože i v buddhistické praxi vyšším stupněm meditace je kontemplace jistých svatých obsahů, což je zjevná paralela křesťanské meditace, jak ji popisuje Michal Semín. K tomuto stupni však nelze přistoupit bez předchozího oproštění mysli pomocí nekonceptuální meditace, ne proto, že by se to nesmělo, ale prostě to tak lépe funguje. Ostatně už J. A. Komenský razil zásadu, že v procesu učení máme postupovat od jednoduššího ke složitějšímu.
Spojení člověka a Nebes
Existuje také meditace taoistická, která se od buddhistické zásadně liší, oproti buddhistické meditaci je vlastně velmi aktivní. Meditující například pročišťují životně důležité orgány od negativních emocí, které jsou podle názoru taoistů hlavní příčinou nemocí a největší brzdou osobnostního rozvoje, nebo pracují s energií. Soustředěnou pozorností uvádějí do pohybu energetické dráhy v těle, buď pouze po přední a zadní straně trupu (to se nazývá mikrokosmický okruh) nebo vedou pozornost/energii postupně až do končetin (takzvaný velký kosmický okruh). Smyslem a cílem taoistické meditace je „opětovné spojení člověka a Nebes“.
Sjednocení
Myslím, že není, kdo by tento spor jednoznačně rozsoudil. Jak praví nejeden křesťanský autor, správně vidíme pouze srdcem. Srdce je totiž jediný kompas, na který se můžeme bezpečně spolehnout. Jen mu musíme pozorně naslouchat a nezaměňovat informace, které nám dává, se světskými touhami a svými strachy a úzkostmi.
Jak to všechno je, ví jen Bůh, a my se to možná jednou dozvíme, až s ním budeme opět sjednoceni, ne jen v meditaci, ale ve věčnosti.
Tagy článku