Souboj je to vždycky nechutný a vždycky se opakující: Povodně jsou pro média skutečnou pastvou, pro politiky zkouškou či spíše pokušením. Mainstreamová média, předstírajíce zájem o postižené, se přisávají na lidské tragédie a ždímají z nich emoce, aby je prodali vyděšeným divákům, posluchačům a čtenářům. Politici, vystavení enormnímu tlaku na výkon, musejí současně dbát, aby v médiích vypadali co nejlépe a v napjaté situaci neřekli nějakou hloupost. Bojuje se přece pouze o politické body. Zvláště když jsou v dohledu volby do sněmovny.
Speciál 2013
Letošní záplavy jsou v tomto směru stejné – a přesto jiné. Sotva Miroslav Kalousek spustil v Praze svůj cynický předvolební test a uvedl do chaosu radnici hlavního města, udeřilo z nebes. TOP 09 se ocitla po krk ve vodě: Praha nemá kvůli jejímu politikaření primátora a radu právě ve chvíli, kdy město potřebuje pevné akceschopné vedení.
Výsledky nemohly být jiné než tragické. Pozdní započetí stavby protipovodňových bariér jde neodiskutovatelně právě za TOP 09. Za váhavostí a neschopností těch, kdo se vydali na dobrodružnou stezku vyhnáním ODS z vedení města.
Odvolaný primátor Svoboda se naproti tomu také projevil v celé své kráse, když místo aby chytře zvolal zemanovské „Všichni k pumpám!“, zahájil politickou odvetu útokem na své topácké nepřátele. Tato strašlivá hloupost je snad ještě horší než jeho politická proradnost, kterou média jak mohla před veřejností zatím skrývala. Šlo přece o to neposkvrnit tvář „nové“ (rozuměj havlistické) ODS, která by již byla zcela v jejich rukou.
Nyní se ale vše rázem změnilo. Jenže divadlo, které hlavní média kolem povodňových politických hrátek v Praze předvádějí, je také něčím cenné: Přesným zrcadlem toho, čím doopravdy jsou.
Schwarzenbergovští proti nečasovským?
Kudy vede současný politický střet je nejlépe vidět v tištěných médiích. Na jedné straně schwarzenbergovské Lidové noviny, proti nim nečekaně MF Dnes a někde mezi nimi Právo, které chce především z odpovědnosti vyvázat „chytračící“ ČSSD.
Lidovky líčí zastupujícího primátora z TOP 09 přímo dojemně: „Mladý pedagog z Olomouce stojí před nejtěžší situací, která ho jako zastupujícího primátora může potkat: Tomáš Hudeček si musí poradit s povodněmi. Na jiném místě obhajuje komentátor Zbyněk Petráček pozdní rozhodnutí vedení města o stavbě protipovodňových zábran a hází vše na údajně nepřesné předpovědi meteorologů a hydrologů.
Kam nám při povodních zmizel Karel Schwarzenberg? Nejel náhodou, jako loajální občan Švýcarska, kontrolovat stav záplav ve své vlasti?
Snaha o to komičtější, že právě tato havlistická média jsou jinak v prvních řadách ideologie takzvané Předběžné opatrnosti – zvláště jde-li například o podvod zvaný globální oteplování. Tentokrát se však nekonala opatrnost žádná – natož předběžná – a mohou za to předpovídači počasí. Ti nikam nekandidují.
To jejich kolegové z MF Dnes jsou opatrnější. Ostatně byl to právě Miroslav Kalousek, který v nedělní televizní debatě v ČT, kde pan Moravec určuje „témata, o nichž se začne po dnešku hovořit“, spustil palbu na zástupce šéfredaktora tohoto listu. A obvinil ho ze „lživého informování předsedy vlády“. Což je opravdu od ministra financí věrohodné – o takovémto „informování premiéra“ především on musí vědět ze své bohaté mystifikační praxe své.
Kde je „kníže s čírem?“
Povšimněme si té záhady: Kam nám při povodních zmizel Karel Schwarzenberg? Nejel náhodou, jako loajální občan Švýcarska, kontrolovat stav záplav ve své vlasti? Předsedové našich parlamentních stran si přece právě masírují svaly a dávají najevo, jak je osudy zaplavených zajímají. On ne? Ale ano. V médiích ho vidíme v jeho skutečné podobě. Má tvář jeho „vodiče“ ministra Kalouska.
Prezident Zeman se dokonce uvedl do stavu akutního nebezpečí, když vyslal své jednotky Hradní stráže na pomoc postiženým. Budou jistě pochodovat s prapory EU nad hlavou.
Aby té legrace nebylo dost, trumfují prezidentovu kreativitu kalouskovští starostové z povodňového STANu, když na internetu organizují aukce: Nabídni, Dej, Požaduj, stejně nic nedostaneš, ale je o čem psát.
Ukrytí předsedy TOP 09 je nicméně od pana Kalouska prozíravé. Co kdyby pronesl zase něco roztomile přisprostlého, jak je jeho obdivovaným zvykem? Na pozadí valících se vod a zničených sídel by to mohlo být smrtící. To by snad nezvládli ani propagandisté z Lidovek.
Nezapomněli jsme na něco?
„To, co se v Praze odehrálo, připomíná Boží trest: TOP 09 svrhla jen tak z legrace fungující městskou vládu se schopným primátorem a vyfasovala za to druhé největší povodně za padesát let, při kterých si vede, eufemisticky řečeno, se střídavými úspěchy. Možná by si o tom mohli Hudeček s Richterem zakontemplovat s praktikujícími katolíky Miroslavem Kalouskem a Karlem Schwarzenbergem,“ napsal Petr Honzejk v Hospodářských novinách.
Chacha. Jaká to legrace, že? Chce se tím snad říci, že katolicismus obou pánů – vodiče i voděného – se projevuje maximálně při úsilí o schválení církevních restitucí – jistě zcela nezištně a pouze ideově?
Napadá mě, což takhle učinit něco skutečně smysluplného? Třeba co nejrychleji vztyčit v Praze na Staroměstském náměstí Mariánský sloup?
Nikolivěk. Jen pan Honzejk, krásou nechtěného, připomněl něco, nač jsme zapomněli. Nemohli jsme ani jinak. V mediálním mainstreamu se o tom totiž nepíše.
Naši předkové to však věděli velmi dobře. Při neštěstích jako je to, co nás právě postihlo, vyráželi v průvodech a vedeni svými duchovními pastýři prosili Pána Boha o slitování.
Chápali, že povodně a jiné přírodní katastrofy nepřicházejí jen tak. Že jsou vždycky varovným prstem Božím, jímž nám chtějí nebesa cosi podstatného sdělit. A my to buď slyšíme a reagujeme, nebo nechceme slyšet a vidět, ačkoli máme uši a oči.
Napadá mě, což takhle učinit něco skutečně smysluplného? Třeba co nejrychleji vztyčit v Praze na Staroměstském náměstí Mariánský sloup? Není právě teď nejvhodnější příležitost obrátit se s pokorou tam, kde se o našich osudech skutečně rozhoduje?
Pokud to někomu přijde směšné, jest pro něj dokonáno. Pak nezbývá, než jej nechat médiím, paní Procházkové či kontemplaci Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga pro volné použití do další katastrofy. A co my ostatní?
Tagy článku