Sv. Tomáš Aq. vysvětluje (STh II-II q. 94 a. 3 co.): „Hřích modloslužby je nejtěžší. Jako se totiž v pozemském státě jeví nejtěžším, když někdo královskou úctu vzdává jinému než pravému králi, tak totiž, že, pokud na něm jest, porušuje celý řád státu, tak ve hříších, které se páchají proti Bohu, jež přece jsou největší, nejtěžším se zdá, když někdo úctu božskou vzdává tvoru, protože, pokud jest na něm, dělá jiného bohem na světě, zmenšuje prvenství Boha.“ Modlou se tak může stát cokoliv hmotného či nehmotnému, všechno, co si člověk postaví na první místo před Boha nebo proti němu.
Modloslužba ve starověku
Modloslužba je známá především ze starověku, kdy lidé přinášeli oběti (dokonce i lidské) bohům, pálili před nimi kadidlo a na jejich počest zhotovovali jejich obrazy a sochy. Modloslužba tak představuje převrácení řádu, co se týče úcty a cenění toho, co existuje.
Tertulián ve svém spise De idolatria (z roku 198 nebo 199) je asi prvním v křesťanské literatuře, kdo se tímto tématem podrobně zabývá, a upozorňuje (kap. 2), že tak jako se hřích cizoložství neomezuje jen na tělesný styk s osobou, která není manželem, či hřích vraždy jen na usmrcení nevinného, tak je tomu i u idolatrie. Sám Pán hovoří o zcizoložení žádostivým pohledem a toho, kdo nenávidí bratra svého, označuje za vraha. Má-li být naše spravedlnost větší než spravedlnost zákoníků a farizejů, musíme lépe chápat idolatrii jako vrchol nespravedlnosti. Modloslužba je tak hřích nejen proti víře, ale také proti spravedlnosti.
Tertulián upozorňuje na hříšnost nejen prokazování úcty modlám, ale i jejich zhotovování
Starověká pohanská společnosti byla prostoupena modloslužbou, a tak se nelze divit, že Tertulián na jedné straně ukazuje na její formy, na druhé pak ukazuje, že je dovolená pocta králům a vladařům (kap. 15). Podobně je dovolená účast na domácích slavnostech, zásnubách, svatbách. Upozorňuje též na hříšnost nejen prokazování úcty modlám, ale i jejich zhotovování, a že idolatrie je možná i bez fysické existence idolu.
Modloslužba ve Starém zákoně
Starý zákon na mnoha místech zakazuje modloslužbu. V Ex 20,3 stojí: „Nebudeš míti bohů jiných přede mnou“ a následuje zákaz klanění a prokazování úcty stvořeným věcem. Podobně Lev 26,1, Deut 5,7-8.
Jaká byla reakce vůdců izraelskou lidu na modloslužbu? Ex 32 líčí, jak si Izraelité ulili zlaté tele. Mojžíš modlu zničil a poručili Levijcům zabít hříšníky, takže toho dne padlo z lidu na tři tisíce mužů. Když Izraelité dobydou území náležející dosud pohanům, mají podle Deut 12,3 takto učinit: „Jejich oltáře zboříte, jejich posvátné sloupy roztříštíte, jejich posvátné kůly spálíte, tesané sochy jejich bohů pokácíte a jejich jméno z toho místa vyhladíte.“ Tedy žádná ekologická hlediska či úcta k jiné „kulturní“ tradici.
Smilstvo s Moábkami vedlo k modloslužbě, která byla zastavena až pobitím 24 tisíc hříšníků.
Významný je příběh z 1 Král 18, kdy Eliáš, který byl už jen jako jediný Hospodinův prorok, na základě Božího zásahu ukáže falešnost Baalových proroků a ty pak nechá pochytat a pobije je. Poučná i je i četba 1 Mak 1-2 líčící nucení Izraelitů k modloslužbě, zabití modloslužebného Žida Matatiášem ve spravedlivém hněvu a začátek makabejského ozbrojeného odporu vůči králi Antiochovi. Num 25 líčí, jak smilstvo s Moábkami vedlo k modloslužbě, která byla zastavena až pobitím 24 tisíc hříšníků.
Jaká modloslužba byla praktikována, lze se dozvědět ze studia jednotlivých starověkých i v současnosti existujících náboženství: Egypt, hinduismus, starověké Řecko a Řím, Aztékové, atd.
Modloslužba v současnosti
Zdálo by se, že současná západní civilizace, která je z velké míry atheistická, není a nemůže z tohoto důvodu být naplněna modloslužbou. Vliv hinduismu nebo tibetského buddhismu je v ní minimální. Rovněž moderní esoterika a okultní literatura zpravidla neobsahuje nějaké výzvy či návody k nějakému uctívání, spíše se snaží popsat, jak funguje „duchovní svět“. Kritika těchto různorodých systémů je sice zapotřebí, ale leží mimo téma tohoto článku. Vzhledem k tomu, že člověk přirozeně tíhne k náboženství, tedy i k nepravému, nemá-li pravé, nelze podceňovat nebezpečí idolatrie, aspoň v jejích jemnějších formách. Tu usnadňuje i hojně rozšířený relativismus a s ním spojená nesprávná tolerance.
Můžeme a dokonce máme mít zájem na čisté zemi, kterou nám i příštím generacím dal Bůh a kterou máme obdělávat, ale nebudeme uctívat Matku Zemi (Gáju).
Lze prokazovat úctu vládci islámského státu jako osobě panovníka, ale ne líbat korán jako knihu falešného náboženství. Podobně izraelským vládním činitelům, ale ne truchlit u Zdi nářků za následky provinění jejich předků, kteří odmítli Krista. Můžeme a dokonce máme mít zájem na čisté zemi, kterou nám i příštím generacím dal Bůh a kterou máme obdělávat, ale nebudeme uctívat Matku Zemi (Gáju).
Modloslužba holocaustu
Uznáváme existenci zločinů, kterých se dopustili nacisté na Židech, ale odmítáme náboženství (modloslužbu) tzv. holocaustu, snažící se z toho učinit ústřední bod lidských dějin místo Kristovy oběti na Golgotě, a provozovat jeho rituály jako jsou poutě na místa, o kterých jeho vyznavači tvrdí, že na nich byly páchány zločiny. Toto náboženství má svoji víru, svá dogmata (6 milionů obětí, plynové komory, cílené vyvražďování Židů), svá posvátná místa a rituály, své hlasatele, misie (propagandu), své zákony, cenzuru i svou inkvizici pronásledující tzv. popírače.
Modloslužba spočívá právě v tom, že něco stvořené, ať již to patří do světa přírody či do světa lidí, je povzneseno na božskou úroveň.
Otázka pravdivosti jím předkládaných tvrzení je přitom nepodstatná, neboť nejde jen o výroky týkající se historie. Modloslužba spočívá právě v tom, že něco stvořené, ať již to patří do světa přírody či do světa lidí, je povzneseno na božskou úroveň. Modloslužbu ovšem představoval i nacistický kult čisté rasy či komunistické pojetí třídní společnosti.
Populární hudba a sport jako modly
Pokud by moderní olympijské hry byly jen vzpomínkou na hry staré a chápany jen čistě kulturně jako vrcholné místo sportovních soutěží, bylo by možné se jich zúčastnit. Jsou-li ale jejich ceremoniály už zcela pohanské, jsou-li oslavou člověka odděleného od každé reference k Bohu, je třeba se jim vyhnout. Samostatnou kapitolou je pak okultismus a pohanství v populární hudbě, která se tím stává špatnou nejen pro svůj rytmus a melodii. Ale i kvůli slovům písní. Můžeme fandit svému oblíbenému sportovnímu klubu, ale přestaneme-li na straně soupeře vidět bratry, stává se nám z toho modla.
Nebudeme rovněž prokazovat žádnou čest špatným soukromým osobám, bludařům či symbolům a protikřesťanským hnutím jako je darwinismus ve své podobě napadající existenci Boha Stvořitele, Johnu Lennonovi, Lutherovi, hákovému kříži jako nacistickému symbolu či srpu a kladivu jako symbolu komunistickému či zpívat francouzskou hymnu Marseillaisu obsahující slova: „Nechť krev nečistá napojí brázdy našich polí“.
Modloslužbu také představuje posmrtná úcta projevovaná balzamovanému Leninovi a dalším komunistickým státníkům.
K destrukci společnosti významně přispívá nepřiměřená popularita některých osob, téměř bez výjimek špatných, pocházejících z oblasti zábavního průmyslu, sportu apod. Tyto osoby mohou být dobrými herci, zpěváky nebo dokonce vynikajícími vědci. Ale vyjadřují se s kompetencí jim přisuzovanou, leč nepříslušející, k věcem spadajícím do oblasti politiky či morálky. V některých případech se nesporně se jedná o formální modloslužbu, jako když fanoušci Dominika Haška skandovali: „Hašek je bůh“. Modloslužbu také představuje posmrtná úcta projevovaná balzamovanému Leninovi a dalším komunistickým státníkům.
Závěrem bych chtěl vyjádřit své přesvědčení, že jedním z úkolů našeho kontrarevolučního směrování musí být odhalování zjevných a zejména skrytých forem modloslužby, všech falešných model, které vládnou zmateným myslím, i těch, kdo záměrně zasívají zmatek a nepravost, do myslí davového člověka.
Tagy článku