František: Trest smrti je nepřípustný. Ví to lépe než Kristus? Co bylo černé, je nyní bílé. Diletanti nebo šílenci? Nástroj politického lobbingu. Hanebné a ubohé výmluvy. Co přijde příště?
Redakce Protiproud přináší komentář k dalšímu šokujícímu nápadu současného papeže, jenž se svoje aktivity již vůbec neobtěžuje konfrontovat s tisíciletou Naukou Církve
Mýlila se Církev v tak důležité otázce, která je doslova záležitostí života a smrti? Je papež svého druhu „prorokem“ na způsob mormonského prezidenta a dostává se mu zjevení nové nauky, jež zcela odporuje učení, kterému magisterium učilo od apoštolských časů?
Tak by se mohlo zdát na základě změny v Katechismu katolické církve (platný je z roku 1992), kterou navrhl současný papež a které bylo nyní zveřejněno.
Trest smrti
Papež František na audienci udělené níže podepsanému prefektovi Kongregace pro nauku víry 11. května 2018 schválil následující nové znění paragrafu č. 2267 Katechismu katolické církve a stanovil, že má být přeloženo do různých jazyků a zaneseno do všech vydání zmíněného katechismu.
2267. Po dlouhý čas byl trest smrti, vykonaný po řádném procesu k tomu oprávněnou úřední mocí, považován za přiměřenou reakci na některé závažné zločiny a za přijatelný, byť krajní nástroj k ochraně obecného blaha.
Dnes se stále výrazněji prosazuje vědomí, podle něhož člověk neztrácí důstojnost ani po spáchání nejtěžších zločinů. Navíc se rozšířilo nové chápání smyslu, jaký mají tresty uvalené státem. A konečně byly vyvinuty účinnější detenční systémy, které zajišťují patřičnou obranu občanů a zároveň pachateli definitivně neodnímají možnost nápravy.
Církev proto ve světle evangelia učí, že ‚trest smrti je nepřípustný, protože útočí na nedotknutelnost a důstojnost člověka‘, a rozhodně se zasazuje o jeho zrušení v celém světě.
Proti Kristu
Anachronická nehoráznost tohoto rozhodnutí je zarážející: to, co je pouze moderním názorem zesvětštělé Evropy, se stává zcela novým učením, aniž by se vůbec připouštělo, že současný stav světa nebude trvat na věky; jako kdyby nic nemohlo otřást dnešní zesvětštělou Evropou s jejím ustáleným pořádkem; jako kdyby se nikdy nemohlo vrátit to, co bylo běžné v minulosti. Nehorázný soukromý pohled se stává naprosto novým a nezpříkladným „učením“ Církve.
Může-li být tak jisté učení Církve, jakým je nauka o přípustnosti trestu smrti (alespoň v některých případech), kterou v Písmu potvrzuje i sám Ježíš Kristus, změněno, pak už může být změněno cokoliv. Takový „vývoj“ nauky, který je ve skutečnosti jejím převrácením, lze uplatit na vše: od zrušení „vnitřně neuspořádané“ povahy homosexuality po zavedení „svěcení“ žen na kněze, od připuštění antikoncepce v „některých případech“ po souhlas s luteránským pojetím reálné přítomnosti v eucharistii jakožto možným výkladem toho, v co Církev vždy věřila, atd.
Čtěte ZDE: Bouře je tu: Strkat hlavu do písku již nepomůže. Politici, papež a klérus zradili na celé čáře. Styďme se za to, kam jsme nechali padnout Evropu i naše země. Co nám zbylo? Kroupy už tlučou na chatrné střechy
Politický lobbing?
Současný papež tak opět daleko překračuje svoje pravomoci: jeho autorita slouží k ochraně a obraně učení, které jsme přijali od Krista a apoštolů, nikoliv k jeho úpravám podle svých osobních názorů. František drasticky porušuje učení o papežské autoritě vyjádřené v konstituci I. vatikánského koncilu Pastor Aeternus: „Nebylť nástupcům Petrovým Duch Svatý slíben, aby snad novou nauku, kterou by jim zjevoval, vyhlašovali, nýbrž aby s jeho přispěním zjevení Apoštoly postoupené jako sklad víry svatě střežili a věrně vykládali.“ Papež František tak dál otevřeně zneužívá svoji autoritu předstíraje, že má autoritu k tomu, co mu nepřísluší.
Těžko si lze představit vymyslet směšnější výmluvu pro zmíněnou změnu než tu, kterou v dopise biskupům uvedl prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál Ladaria:
„Nová formulace článku 2267 Katechismu katolické církve katolickou církev podněcuje k rozhodnému úsilí o odstranění absolutního trestu v těch zemích, kde je dosud platný, a to rovněž prostřednictvím uctivého dialogu s úředními představiteli, který by podpořil vznik nové mentality, uznávající důstojnost každého lidského života.“
To je naprosto směšná, hanebná a ubohá výmluva, protože katechismus není nástrojem lobbingu na úpravu zákonů, ale měl by být souborem neměnného učení Církve.
Zdroj.
Tagy článku