Hygienický František Pokorný: Proč používá na věřící brazilské jiu-jitsu? Historka s nerudným pánem. Muslimské migranty líbat povoleno. Organizovaný úpadek posvátné úcty. Čert aby se v tom papeži vyznal
Michal Semín komentuje nejnovější Františkovu "mediální kauzu", která přes zdánlivou bezvýznamnost opět vypovídá mnohé o tomto nešťastném pontifikátu
Mediální pozornost vůči papeži Františkovi se po smršti článků, rozhlasových a televizních pořadů, věnovaných sexuálnímu zneužívání v církvi, alespoň na chvíli napřela jiným směrem. Internetem frčí video, na němž se papež František snad až ďábelsky štítivě brání tomu, aby mu věřící políbili prsten. Video bylo dokonce diskutováno i na internetových fórech věnovaných bojovým sportům - František na jednu z osob v obraně před pokusem o políbení použil chvat wristlock. Že by praxe z Jižní Ameriky?
Ještě dříve, než Svatý stolec vydal oficiální prohlášení, nepřesvědčivě vysvětlující Františkovo počínání hygienickými důvody, měli Františkovi naklonění novináři jasno – šlo o další projev Františkovy pokory a skromnosti, o výraz jeho sympatické snahy „být jedním z nás.“ Tak, jako se média hlavní stoky mýlí v hodnocení příčin sexuálních skandálů v církvi i Františkových motivů pro svolání nedávného mimořádného sněmu biskupů k této otázce, mýlí se i tentokrát.
Tradice líbání prstenu
Uctění papežova prstenu není adorací jeho nositele. Je na něm vyobrazen sv. Petr, nahazující síť, kolem pak je vyryto jméno papeže. Výjev připomíná událost, zachycenou v evangeliu, kdy Petr, původním povoláním rybář, vylovil na Kristův povel plnou síť ryb z vod, v nichž dosud ulovil jen pár mřenek. Připomněl mu tím slova, jimiž jej – a jeho bratra Ondřeje – oslovil na břehu Galilejského moře: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“
Prsten rovněž symbolizuje nerozlučné spojení („sňatek“) mezi římským biskupem a Církví, stejně jako prsten biskupa jeho závazek vůči jemu svěřené diecézi. Papež nestojí nad Církvi, je služebníkem služebníků Božích, jak zní jeho tradiční titul. Papež prsten tedy nenosí proto, aby se jím vyvyšoval nad ostatní, ale aby si i touto cestou připomínal, že je pouhým služebníkem Kristovým, bez jehož pomoci skončí zas jen u těch pár mřenek.
Úkon líbání prstenu pak slouží papeži k tomu, aby si při něm své papežské povinnosti připomínal a věřícím k tomu, aby mohli projevit úctu a věrnost papeži jakožto nástupci sv. Petra. O to totiž ve své podstatě jde – tímto úkonem nevyjadřují svůj vztah k osobě daného papeže, ale k posvátnému úřadu, který mu byl svěřen.
Čtěte ZDE: Na prahu letnic: Vidí také tvoje oko do věčnosti? Papež, který vede lidi k hříchu a peklu. Starejme se o věci nebeské. Co je pro tuto chvíli nejdůležitější? Velký světec zná správnou odpověď. Duch svatý je síla!
Nerudný pán
Nedávná epizoda s "pokorným" Františkem bezděky připomněla smutně humornou historku, jež se odehrála před několika lety v nejmenované farnosti.
Při svatém přijímání, kdy je věřícímu podáváno reálné Tělo Páně, bylo po staletí zvykem klečet a projevit tím nejvyšší úctu, jakou přítomnost živého Boha zcela přirozeně vyžaduje. Po II. vatikánském koncilu a modernistickém převratu v Církvi začala být tato praxe postupně v revolučním duchu potlačována. Dnes je proto leckde zvykem, že Tělo Páně podává neposvěcenýma a neočištěnýma rukama laik - stojícím laikům do jejich rukou, kteří Jej pak mohou snadno rozdrobit, upustit, následně po Něm šlapat - a raději si nepředstavovat, co ještě.
Jeden takový snaživý mladý kněz měl potřebu staršího váženého pána pozvednout z pokleku, aby se pomýlenec se zkostnatělou vírou přestal ponižovat a v duchu aggiornamenta povstal a přijímal po novém způsobu. Pán pro to neměl sebemenší pochopení a spontánně vycedil: "Neklečím před tebou, ty troubo!"
Historka velmi zřetelně vypovídá o tom, jak je v modernizované Církvi člověk povyšován nad Boha. Kněz totiž dozajista neměl špatný úmysl, pouze se - vlivem zoufalé modernistické formace - pozastavil nad tím, že by vážený pán měl před ním klečet. Aniž by vzal do zřetele, že sám je pouze nástrojem a že se lidé klaní přítomnému Bohu.
Jak to kdy vyhovuje
Františkovo nezdvořilé chování nelze považovat za projev pokory. Naopak. Vyvyšuje se jím nad mnohasetletou tradici a nad své předchůdce na papežském stolci a zároveň tak dává najevo svoje obvyklé pohrdání nižším klérem či věřícími, kteří mají k této tradici posvátnou úctu. Nic nového pod sluncem – chová se tak vůči mnoha jiným církevním tradicím, a dokonce i proti některým pravdám víry, které má za úkol střežit a neporušeně předat dalším generacím věřících.
Ne každé líbání je však papeži Františkovi protivné. Při návštěvě Yad Vashem před 5 lety políbil ruku šesti přeživším židovským vězňům koncentračních táborů. Že by byly synagogální hygienické normy méně rigidní, než jsou ty vatikánské?
A co asi říká papežský hygienik na každý rok opakovanou scénu, při níž papež líbá nohy migrantů či muslimek?
Nic proti i takovým projevům blíženské lásky, ale proč je koná právě při obřadu na Zelený čtvrtek? Při Poslední večeři, kterou si v ten den připomínáme, omyl Kristus na důkaz své služebné lásky přítomným učedníkům – budoucím apoštolům – nohy. Pokud jej chce papež v zelenočtvrteční liturgii symbolicky napodobit, má tak činit vůči výhradně křesťanským mužům. Je to ale právě jedna z těch stovek tradic, které František pyšně přehlíží a předělává k obrazu svému.
Čert (hygienik) aby se v tomhle papeži vyznal…
PS: Výjimky se připouštějí.
Tagy článku