Aleluja! Kristus opravdu vstal, voistinno voskrese! Tak věříme a vyznáváme navzdory tomuto světu, který odmítá Ježíše i jeho zázraky a uvádí k tomu své pseudoargumenty.
Nejčastější námitkou, kterou už od osvícenství odpůrci katolické nauky používají proti Zmrtýchvstání Páně, jsou prý rozpory ve výpovědích evangelistů o této události. Sv. Matouš udává pouze 2 ženy, které šly ke hrobu pomazat mrtvé tělo Kristovo (Marii Magdalenu a tzv. „druhou“ Marii), sv. Marek zná už 3 (k prvním dvěma připojuje ještě Salome). Oba evangelisté píší o jednom andělovi, jehož řeč k ženám podávají shodně: „Nebojte se! Vím, že hledáte Ježíše ukřižovaného. Není tu, byl vzkříšen….“
Liší se však v reakci žen. Zatímco podle Matouše ony „to běžely oznámit s bázní a radostí jeho učedníkům…“, podle Marka „neřekly nikomu nic, neboť se bály…“. Zatímco podle Matouše se Kristus jmenovaným ženám na cestě od hrobu zjevil, Marek sděluje, že až Marie Magdalena, když se jí Kristus nedělního rána ukázal, to „rozhlásila těm, kteří s ním bývali“. Sv. Lukáš uvádí také 3 jména žen, místo Salome tam však figuruje Johana, k tomu ale dodává: „…a ostatní s nimi..“. Krom toho ženy vidí nikoli jednoho, nýbrž 2 anděly, jejich slova k nim jsou přitom odlišná od slov u Matouše a Marka. Sv. Jan se od evangelistů-synoptiků různí tím, že popisuje pouze zážitky sv. Marie Magdaleny, která nalezla prázdný hrob a vyděšená, protože nevěděla, co se stalo, utíkala za sv. Petrem a za ním, aby je přiměla jít se na to podívat. Jan tedy líčí svůj osobní zážitek, neboť byl „přímo u toho“.
Nesrovnalosti důkazem
Máme zde tedy tři zdánlivé nesrovnalosti a nejasnosti: Kolik žen vlastně šlo ke hrobu a kterým z nich se Ježíš zjevil na cestě, jak o tom píše Matouš? Kolik andělů tam viděly, jednoho nebo dva? Které to šly „s radostí oznámit“ a které ze strachu delší dobu „nic neřekly“?
Spolehlivě na to odpovědět neumíme. Víme jen tolik, že rozhodně má pravdu Lukáš, že těch žen šlo ke hrobu více, přesný počet ale neznáme. Můžeme jen spekulovat, že nejspíš šly jednotlivě, ve dvojicích nebo po skupinkách, některé dvojice či skupinky viděly jednoho anděla, jiné poté dva atd. V těchto detailech je zde určitý informační chaos.
Jenže právě on je pro mne větším dokladem pravdivosti a historicity Kristova Zmrtvýchvstání, než by byla protokolární přesnost na způsob policejního hlášení nebo soudního verdiktu. Jako bývalý profesionální žurnalista totiž vím, že pokaždé, když dojde k nějaké vzrušující události, jež vyvolá buď radost, nebo strach, je pozornost svědků upřena na její podstatu tak silně, že drobné vedlejší detaily se jim jeví jako zanedbatelné, snad i překážející, a mozek je vytěsňuje.
Ženy přišly ke hrobu, nalezly jej prázdný, byl to pro ně šok, některé se tam setkaly s jedním, jiné se dvěma anděly a slyšely od nich zprávu o Zmrtvýchvstání. Evangelisté-synoptikové (případně ti, kdo zprávy o Vzkříšení sepsali ještě před nimi) rozhodně nemínili precizně kronikářsky seřadit tyto události chronologicky a jmenovitě přesně sdělit, které ženy ke hrobu přiběhly a co která viděla a slyšela. To ostatně bylo nesnadné, protože šok, který vyvolal prázdný hrob a zjevení vzkříšeného Pána některým ženám a poté apoštolům, byl tak veliký, že bylo obtížné chtít po nich detailní informace s chronologickou nebo faktografickou přesností. Synoptikové se proto zaměřili – každý dle svého záměru a s ohledem na čtenářskou obec, pro niž psali – pouze na sdělení alespoň některých jmen žen z Ježíšova okruhu, která jim byla známá, a uvedli pouze ta svědectví, jež uznali za nejdůležitější.
Čtěte ZDE: Velikonoční tajemství prázdného hrobu: Ze smrti do života. Nikdo nebude mít výmluvu. Nevstal-li Kristus z mrtvých, marná jest naše víra! Radost, o které nemá svět tušení
Čtyřicet dní
Tím ovšem zachytili to nejautentičtější z celého příběhu Zmrtvýchvstání: šok a z něj vycházející chaos, který zákonitě musí taková nečekaná událost vyvolat. Apoštolé a ženy, i když slyšeli Krista několikrát předpovídat svou smrt a vzkříšení, to brali spíše symbolicky, nikoli vážně. Radost a zároveň strach – to jsou psychologicky naprosto normální jevy, jež bylo třeba zákonitě očekávat u události tohoto typu. Každý na to reaguje jinak dle svého naturelu: někdo ze strachu „zaleze“, jiný naopak to všude kolem rozhlásí.
To vše máme v evangelních zprávách o Zmrtvýchvstání zachyceno jakožto něco naprosto adekvátního realitě, totiž že Kristovi věrní nalezli hrob prázdný a On se jim poté zjevoval, a to velmi často a mnohokrát (evangelia uvádějí pouze nepatrný zlomek Pánových zjevení po Zmrtvýchvstání, sám Lukáš ve Skutcích apoštolů hned v úvodu píše, že Ježíš „po svém utrpení dal mnoho důkazů pro to, že žije, po čtyřicet dní se svým učedníkům zjevoval…“, sv. Pavel píše zase o zjevení zmrtvýchvstalého Krista „více než 500 bratří najednou…“).
Prázdný hrob a častá zjevování Pána svým věrným jsou proto historickou realitou, kterou očití svědkové dokazují tím, že pro ni byli ochotni položit svůj život, což také mnoho z nich udělalo (všichni apoštolové, pouze Jan byl vhozen do vařícího kotle, ale zázrakem zachráněn). Vzkříšení Ježíše Krista bylo pro jeho věrné – a nejen pro ně – šokující událostí, bez níž nebyla možná evangelizace.
Čtěte ZDE: Vzkříšení: Klam nebo skutečnost? Pochybujme poctivě. Vzniklo něco z ničeho? Křesťanská víra je úkon zdravého rozumu. 300 proroctví a 400 vzkříšení z mrtvých. Pro všechny je čas návratu - dokud čas ještě je
Evangelizace šokem
Kristovo vzkříšení však přesahuje hranice času a prostoru. Jeho mystické Tělo, Církev, je neustále podrobována jeho smrti a Zmrtvýchvstání. Jak je ale možné, že dnes už není oním „spásným šokem“ jako v časech pozemského života Ježíšova? Neomodernismus vykonal tady své zničující dílo. Kristovo Zmrtvýchvstání jakožto historická a pravdivá událost se mnohdy popírá i v Církvi jím založené. A to nejen fakticky, nýbrž i tím, že se odmítá nutnost hlásat tuto pravdu světu, zvěstovat ateistům, buddhistům, mohamedánům aj., že pouze On, Zmrtvýchvstalý, je skutečnou Cestou, Pravdou a Životem. Všechna náboženství a všechny filozofické systémy vedou prý k Bohu, každé svým způsobem. Pak ovšem Zmrtvýchvstání Ježíšovo nemůže vyvolat ten blahodárný šok, jako u zbožných žen a apoštolů před více než 2 tisíci lety.
Opravdu ne? Ale ano, záleží to na nás, kteří jsme zůstali věrni Jeho pravdě. Skrze nás může dojít k této „evangelizaci šokem“ – tím šokem, který se bude podobat reakci žen a učedníků na prázdný hrob a jeho zjevování se v oslaveném Těle.
Když se nebudeme přizpůsobovat tomuto světu a ustupovat ve svém křesťanském životě ustrašeně do soukromé sféry a rezignovat na realizaci sociálního království Kristova, když se přestaneme bát vystupovat na obranu nenarozeného života, rodiny a opomíjených mravních hodnot s tím spojených, když naše okolí uvidí pozitivní změnu v našem chování a jednání – to vše se stane oním „šokem ze Zmrtvýchvstání“, který vyvolá požehnaný chaos.
Někteří z těch, kteří se s touto změnou našeho života setkají, zůstanou tak aspoň trochu znejistěni ve svých falešných pseudohodnotách. Tím se připraví vhodná půda pro novou evangelizaci, tu pravou, ne falešnou. O to prosme Pána a také jeho přesvatou Matku.
Aleluja! Kristus surrexit vere!
Zdroj.
Tagy článku