Květen je nejen měsícem lásky pozemské, ale i té nadčasové. Té, který po staletí připisovali naši předkové zvláštní měrou Panně Marii, jíž je tento měsíc tradičně zasvěcen. Kdyby nebylo epidemie a přijatých omezujících opatření, jistě by se našly po dědinách kostelíčky s májovými pobožnostmi, konanými ke cti Kristovy matky. Možná, že právě za situace, v níž se dnes naše země nachází, mnozí z nás lépe docení rozjímavá slova známého spisovatele, od jehož úmrtí uplynulo pouhých pětadevadesát roků.
Jindřich Šimon Baar: Chvála střídmosti
Ve svém krásném díle, nazvaném Rok na vsi, zachytil spisovatel Alois Mrštík svérázné události na moravské dědině: zvyky, obyčeje, slavnosti každoročně se opakující a zčeřující klidný život. Vylíčil leden, únor, březen, a když došel ke květnu, tu nazval události pro květen nejdůležitější – Mariánská píseň. Pod tímto záhlavím svým úchvatným způsobem líčí májovou pobožnost, jak ji koná před sochou Mariánskou v tiché slovácké dědině Hrabůvce starý bělovlasý farář.
Není jenom v Hrabůvce máj měsícem květnaté krásy a lásky, i jiná píseň nežli jen klokot slavičí se rozlévá rozkošnými jeho soumraky.
Ta píseň platí Panně Marii, kterou Hrabůvka oslavuje po celý máj.
A tato tichá idyla ze slovácké vesnice vybavila se mi živě v mysli, když jsem včera zdobil Mariánskou sochu v tomto chrámu Páně. I my, ctitelé Mariánští, chystáme se letos už po třetí k májové pobožnosti. Nemá být ani u nás měsíc máj pouze měsícem krásy a lásky, ale měsícem, ve kterém naše osada blíže přistoupí a těsněji se přivine ke své matce Marii Panně.
V minulých letech jsme rozjímali o ctnostech Marie Panny, a aby ctnosti ty lépe vynikly, uvažovali jsme i o hříších, které těm ctnostem se protiví. Vylíčil jsem v májových pobožnostech Pannu Marii jako vzor: 1. pokory, 2. poslušnosti, 3. trpělivosti, 4. štědrosti, 5. čistoty. Aby řada ctností byla úplná, zbývají ještě dvě ctnosti: střídmost a horlivost. Střídmosti se protiví nestřídmost a horlivosti se protiví lenost. Měsíc květen má čtyři neděle a o těchto nedělích i my chceme rozjímati o střídmosti — po týdnu o jejím opaku, nestřídmosti, o třetí neděli o horlivosti a o neděli poslední o opaku horlivosti — o lenosti.
Počínám tedy svoje rozjímání ve jménu Ježíše Krista — ke cti a slávě jeho Matky — neposkvrněné Panny.
Čtěte ZDE: Obrácení národa během okamžiku: Jeden z největších zázraků dějin. Obraz, jemuž bije srdce. Co se stalo v Mexiku před půl tisíciletím? Vědecký výzkum selhává. Dožijeme se ještě něčeho podobného?
I malým dětem je známa událost ze života Pána Ježíše, kterak o svatbě v Káni Galilejské se chudým svatebčanům nedostávalo vína. Tato svatba proslula tím, že na ní byli nejvzácnější hosté: Kristus a Maria. Zde vykonal Kristus svůj první div: proměnil vodu ve víno, a tak zahájil řadu dalších zázraků — a stala se konečně památnou tím, že Kristus zázrak ten učinil na přímluvu své matky.
Synu, nemají vína, dostačilo říci, aby Kristus divem oslavil sebe i svou matku.
Tato prostá slova ukazují nám v nejkrásnějším světle ctnost, které se chceme podivovati, totiž „střídmost” Panny Marie. Neřekla: Synu, já nemám vína, protože o ni se nejednalo; jednalo se jí o jiné. Ona sama byla střídmá a zdrženlivá. Ze života Krista Pána je dále známo, kterak jedl a přijímal pozvání u Šimona farizea, jedl chleba u dvou učedníků v Emauzích, jedl beránka velikonočního, ale nikde jinde nezmiňuje se Písmo o Marii Panně. Její střídmost z toho jasně vysvítá.
Koho nazýváme střídmým? Střídmým je ten, kdo pije a jí pouze tolik, kolik potřebuje k udržení svého zdraví.
Už starý mudrc krásně ocenil účel jídla a pití ve slovech: Nežijeme proto, abychom jedli a pili, nýbrž jíme a pijeme, abychom žili. Člověk střídmý nejí tedy tak dlouho, až už absolutně více jísti nemůže — a až je mu od žaludku nevolno. Člověk střídmý nejí ustavičně a kdykoli, nýbrž zachovává v jídle určitou míru, určitou dobu a přesný pořádek. Jí, cokoliv mu předloženo jest (Luk. 10, 8) a nehněvá se, když některé jídlo není právě podle nejlepšího umění kuchařského připraveno. — Sokrates dí: Hlad je nejlepší kuchař. — Člověku střídmému jde pouze o to, aby pokrmy, kterých požívá, nebyly zdraví lidskému nebezpečné, aby byly výživné, aby mu daly sílu k další práci.
Střídmost přináší veliký užitek: rozmnožuje zdraví, prodlužuje život, množí duševní síly, vede k mnohým ctnostem a k věčné blaženosti.
Střídmý v jídle, střídmý v pití — prodlouží si živobytí. Pij do polopita, jez do polosyta, vyjdou ti na plno léta — praví naše přísloví. Sv. Cyprian dí, že nikdo není v nebi, kdo by si střídmostí v jídle a pití vchod do nebe nebyl otevřel. Daniel v zajetí babylonském jedl luštěniny a pil vodu — a přece zdravím, krásou tělesnou, učeností i ctností převýšil všechny nejučenější muže na dvoře Cyrově. Člověk střídmý je i ctnostný. Tělo nestřídmě živené je bujné. Jako pevnost se donutí hladem k tomu, aby se vzdala a poddala, tak střídmostí, postem se zkrotí i to nejbujnější tělo, aby se řídilo rozumem člověka, a ne svými chtíči.
Čtěte ZDE: Marx versus Maria: Proč je Matka Boží spoluvykupitelkou proti revoluci? Dnešní svět nevede ke spáse. Láska proti nenávisti. Výjimka v zákoně zapomínání. Proti komu je nutné použít násilí? Budoucnost náboženství
Střídmost dodává i tělesných sil. Mýlí se, kdo si myslí, že čím více bude jísti a píti, tím že bude silnější. — Je známo, že zápasníci doby staré i nové, sportsmani, závodníci, kolik dnů před zápasem už musejí žíti střídmě. Poustevníci na poušti Thebaiské, například sv. Antonín a Pavel, řečený Poustevník, žili v postu a střídmosti, a přece dosáhli vysokého věku — nad 100 let. Sv. Alfons ke cti Matky Boží každou sobotu žil o chlebě a vodě a dožil se stáří 90 let; Hypokrates, otec lékařů, byl stár 140 let a dosud čilý. Otázán, jak se dožil stáří tak vzácného, odpověděl: To tím, že jsem se jakživ do syta nenajedl. — I lékaři pacientům předpisují, aby se uzdravili, dietu, to jest — střídmost. — Moudrý Sirach praví: Kdo střídmý jest, přiloží sobě života (Sir. 37, 34, srov. i Sir. 31, 19 seq.).
K této ctnosti, střídmosti, snáze dospějeme, budeme-li pilně rozjímati pravdy sv. náboženství.
Ten, kdo sytí duši svou duchovním pokrmem, netouží po tělesných pokrmech. Sv. Cyprian dí: Zvedejme oči své stále k nebi, aby nás země svými svůdnými požitky neoklamala.
Maria cítila nedostatek jiných — Synu, nemají vína!
Vzpomínejme a rozjímejme si zvláště na nedostatek chudých, zvláště na strádání a utrpení Krista. — Na zemi je tolik chudoby! Mnozí lidé by byli šťastni, kdyby se mohli vždycky do syta najísti chleba a napít vody! Jak dobrý vůči tobě byl Bůh, že ti daroval víc než jiným! Jak nevděčně bys jednal, kdybys zneužíval jeho štědrosti k tomu, abys mohl ukázati své labužnické choutky. Jestli ten, který pouhou svou přítomností sytí anděly, kvůli tobě se postil, oč mnohem více ty kvůli němu a k vůli sobě samému musíš zdrženlivým a střídmým býti! (Ludvík Granad.)
Vyjde ve čtvrtek 6. května v pátém letoším čísle měsíčníku MY.
Tagy článku