Přinášíme šokující filmový dokument ze syrského bojiště. A jak hodnotí situaci v zemi obyvatelka Damašku? „Útočí na nás zombie...“
Redakce Protiproud Vypadá to, jako by se drama kolem chystané americké invaze do Sýrie uklidňovalo. Je to bohužel jenom zdání. Ruská diplomatická ofenzíva sice snad zabránila nejhoršímu, ale jde spíše o intermezzo před další krizí, jejíž vznik je velmi pravděpodobný. Využijme tohoto intremezza k tomu, abychom lépe pochopili, o co v Sýrii doopravdy jde. Experti, kteří mají přístup k nezmanipulovaným informacím nevěří, že k válce nakonec nedojde. Kéž by se mýlili.
Přinášíme hluboký, i když mimořádně drsný dokument ruské televize, který v ČT určitě neuvidíte. Doplňujeme ho o část rozhovoru s obyčejnou obyvatelkou Damašku, který mainstreamová média rovněž zcela jistě nepublikují.
Dokument s názvem Syrský deník se velmi liší od toho, jak je každodenně západními médií tento konflikt popisován. V článcích, které o syrské krzi přinášíme a budeme přinášet i nadále, nám jde o to, aby si naši čtenáři udělali na realitu syrské krize vlastní názor. Což bez možnosti, že „je slyšena i druhá strana“, možné není.
Film Syrský deník, aneb Co se děje v Sýrii zde:
Rozvor s obyvatelkou Damašku: „Útočí na nás zombie!“
Zsuzsa pochází z Maďarska a letos oslavila padesátiny. V Damašku bydlí se svou rodinou přes třicet let. Na život ve válečné zóně si během posledních dvou let již zvykla. Nic jiného jí ani nezbývá.
Damašek byl před válkou považován za jedno z nejbezpečnějších míst. Co se od té doby změnilo?
Ve městě bylo až nepopsatelně bezpečně, vládla zde skutečná harmonie, jakou jsem nikdy nikde nezažila. Krádeže a přepadení byly neznámé pojmy. Neměli zde problém žít v jedné čtvrti Židé se sunnity a křesťany. Všichni se měli rádi a nikdo neubližoval druhému. Nikdo se tě nikdy neptal, kam vlastně patříš. Dnes to už tak docela není...
Lidé se stále snaží žít svůj každodenní život. Všichni mají ale strach. Jsou si vědomi toho, že může leckde vybuchnout bomba, nebo dopadnout podomácku vyrobená raketa, která sice většinou nevybuchne, ale i tak způsobí škody a ztráty na životech. Denně kvůli raketám umírají civilisté. Teroristé střílejí rakety na obytné čtvrti, rakety dopadají do pokojů, na střechy a na ulice. Jsme unavení a nechceme už žádné boje. Chceme žít normální život, jak žijí všude ve světě. Pronásleduje nás strach ze zvěrstev, která se dějí na venkově. Naše armáda bojuje i za vaši budoucnost, i když si myslím, že mnozí z vás to neumíte na západě pochopit, protože nejste informováni o skutečném dění v naší zemi. Jednou vám to ale dojde a začnete se o to zajímat, tehdy však může být už pozdě ...
Jak je to se starým centrem Damašku? Funguje všechno jak má?
Dostat se do starého centra Damašku dnes není nejlehčí záležitostí. Všude jsou rozmístěny kontrolní hlídky, ale to je jen v zájmu bezpečnosti a stability. Je jedno, zda jste cyklista , chodec nebo řidič. Důkladně si prohlédnou vaše doklady a až pak vás pustí. Ale obchody a trhy jsou otevřené. Horší je to s elektrickým proudem. Prakticky jsme bez proudu každý den alespoň hodinku, dvě. Stále je to však lepší než v Libanonu. Tam mají proud pouze 6 hodin, pak zbývají jen generátory.
Znáte lidi, kteří podporují povstalce?
Svobodná syrská armáda rychle ztrácí své sympatizanty po celé Sýrii. Lidé vidí, co se děje. Vidí, kdo co dělá a jaké vraždy se zde dějí. Mnozí ztratili člena své rodiny, přátele... Právě proto se i mnozí, kteří původně podporovali revoluci, od ozbrojenců odvrátili, i když třeba nesouhlasí s názory prezidenta Asada a chtějí změnu. Pochopili, že revoluce se nedělá sebevražednými atentáty, hromadnými popravami a brutálními činy. Není tu normálního zdravě smýšlejícího člověka, který by podporoval změnu, kterou mají přinést tihle vrazi. Takovou změnu tu nikdo nechce.
Znáte někoho, komu platili za to, aby šel do ulic protestovat?
Do rodiny jedné mé přítelkyně chodila už léta jedna uklízečka ze sociálně slabších vrstev. Byla ale pracovitá, za což ji vždy dobře platili a o svátcích dostala i dárky. Jeden den nepřišla. Rodina se lekla, protože se to ještě nikdy předtím nestalo. Zavolali jí a ona jim řekla, že už nepřijde. Prý jí lépe zaplatí, pokud půjde se svými syny v pátek na pár hodin protestovat... Takto se u nás s lidmi manipuluje. Zmanipulovaní jsou také duchovní, kteří financují mladé.
Na demonstracích prý armáda střílela do neozbrojených demonstrantů. Bylo to skutečně tak?
Ozbrojenci se začali skrývat mezi lidi a odtud stříleli na vojáky. Co měli vojáci dělat? Nechat se zabíjet? Takto vznikaly první civilní oběti. Šlo o jasnou provokaci. Nevěřte tomu, co se říká u vás ve zprávách. Ukáží vám jen minimum a pouze to, co dovolí Američané. Země se začala bouřit a dělit. Sunnité chtěli změnu a sunitské vládce. Ze zahraničí začali dovážet džihádisty. V Homsu povstali Salafisté, v Dará wahábisti a v okolí Hamá to byli členové Muslimského bratrstva.
Zformovaly se džihádistické skupiny přímo v Sýrii, nebo v nějaké sousední zemi?
Některé v Iráku, některé v Sýrii, ale odrazovým můstkem bylo Turecko, kdebyli cvičeni. Již před mnoha lety naplánovali celou tuto válku. Různé podzemní bunkry a tunely přece nemohou postavit ze dne na den. Přes irácké hranice sem pak začala proudit irácká Al-Kajdá a zformovala se v al-Nusrat. To jsou zfetované zombie, schopné provést cokoli. Není na světě větších psychopatů. Nejsem schopna popsat slovy, čeho jsou schopni, ale z Iráku a Sýrie udělali skutečné peklo na Zemi. Jsou to Satanovy děti plné nenávisti a zla. Páchají takové zločiny, jaké neuvidíte ani v hororech. Ty nezajímá nic kromě vraždění. A těžko říct, zda jde vůbec o muslimy. To, že někdo vykřikuje " Bůh je veliký", ještě neznamená, že je muslim.
Celý rozhovor zde.
Tagy článku