Jen výjimečně se na těchto stránkách věnujeme zpravodajství či publicistice České televize. Je to chyba. Tento moloch, placený miliardami z našich daní, ale podivně vlastněný-nevlastněný soudruhy zaměstnanci-družstevníky, občas vyprodukuje něco tak průzračně hrůzného, že sám sebe svlékne do naha. Není to sice hezký pohled, ale musíme o něm vědět. Vůbec totiž nejde jen o cikány.
Čechy v ČR nechceme
Tak se jmenuje „iniciativa“, kvůli jejímuž pochodu se ČT vložila do cikánského problému „odjinud“. Přes ty „správné z nás“. Bylo jich sice poskrovnu, skoro méně než televizního štábu, ale zato pochodovali před kamerami po pražské náplavce s transparenty Čechy v ČR nechceme. Což měl být vtipný protiklad k reálným dramatickým demonstracím s policejními manévry, které v tu dobu probíhaly na různých místech naší země. Psali jsme o tom.
Čtěte ZDE: Lidové protesty v osmi městech ČR. Odpověď státu? Slzný plyn. V Ostravě největší drama...
„Realita není černobílá,“ upozornil nás moudře autor „reportáže“ pan Ondráček. Za posledních pět let se prý kdovíproč vztahy většinové společnosti k „romské komunitě“ tak zhoršily, že pokud nenastane celonárodní diskuse, hrozí nám velký problém. To už jsme slyšeli mnohokrát. Ale jak na to? Soudruzi z Kavčích hor na to přišli! V celonárodní diskusi musíme vynechat slova jako cikán nebo Rom. Geniální!
Nadbytečná informace
I když to tedy není černobílé, připouští autor reportáže, mohou za narůstání proticikánských nálad také některá média, která „uvádějí etnicitu“ pachatelů trestných činů. A neříká to jen ČT. Rovněž jakási paní Šimůnková, zmocněnkyně vlády pro lidská práva, má jasno: „Etnicitu neuvádět!“
Vida, už i vládní zmocněnkyně se angažuje za pokrokové okrouhání zbytků svobody slova a projevu. Zda to nebude tím, že bere svůj plat z našich daní nikoli kvůli mizejícím občanským svobodám, ale slavným a nic neznamenajícím „lidským právům“? Lze se obávat, že ten „malý rozdíl“ ani netuší.
Čtěte ZDE: Levicoví radikálové z takzvaného Helsinského výboru chtějí ve jménu "boje za cikánská práva" dále omezit svobodu slova a indoktrinovat naše děti
„Jaký je přínos, že je tam informace, že to spáchal Rom?“ ptá se vzápětí známý romský hudebník. „Vůbec žádnej. Prostě nějakej lump vzal peněženku babičce.“
To zní na poslech rozumně. Ale jen pro intelektuálně insolventní redaktory ČT. Vtip je přece v tom, že cikánská kriminalita je vzhledem k počtu tohoto etnika ve srovnání se zbytkem populace nesrovnatelná. V tom spočívá problém. Jediná možnost, jak se mu vyhnout, je podle „aktivistů“ – ignorovat ho. Právě tak si to soudruzi z Kavek představují. Jako ve vousatém vtipu z dob totality, kde soudruh Brežněv řeší problém s porouchaným nejedoucím vlakem klasickou bolševickou radou, Zatáhněme rolety a tvařme se, že jedeme. Ale protože již nejsme v Sovětském svazu ale v Evropské unii, musíme na to jinak:
Jaká je praxe u našich západních sousedů?, ptá se dobrák pan Ondráček. A hned nechá odpovědět od odborníka na slovo vzatého, dokonale politicky korektního „novináře“:
Adam Černý, předseda Syndikátu novinářů, líčí, že třeba ve Francii by bylo naprosto vyloučené uvádět etnický původ pachatele. Nepřijatelné.
Potvrzuje to také jeho kolegyně, která „dlouho pracovala v Německu“: Uvádět etnicitu by tam nikoho ani nenapadlo.
Není jedním z důvodů náhodou skutečnost, že mluvit a psát otevřeně se na „svobodném Západě“ již nesmí?
Krása nechtěného. Jeden z důvodů, proč v zemích, kde pokrytectví zvané „politická korektnost“ je již téměř zákonem, rabují „barevní obyvatelé“ předměstí, zapalují auta a domáhají se tak svých „multikulturních práv“. V Německu, s jeho mnohamiliónovou tureckou menšinou někdejších gastarbeiterů, to platí úplně stejně. Píší se tak stovky dizertačních prací na dané téma – a kde nic, tu nic. Proč asi? Není jedním z důvodů náhodou skutečnost, že mluvit a psát otevřeně se na „svobodném Západě“ již nesmí?
Ale pojďme dál tím unikátním dílkem České televize:
Výslech
Šéfredaktor Prostějovského večerníku si těžce zavařil. Jeho noviny přinesly článek o „romském násilí“ hned na titulní stránce. Nestoudně odhalil státní tajemství, že „útoky Romů se množí“. Ale kdyby jen to. V článku se dokonce objeví věta o „vrozeném násilí“ romských spoluobčanů.
„To jste napsal vy?“ vyslýchá pan Ondráček, přišedší z bezpečného skleníkového světa pražských Kavčích hor redaktora, místního občana, a později se ještě doptá soudružky z Helsinského výboru, nemohlo-li jít o trestný čin. Vyslýchaný přiznává autorství a na vysvětlenou mumlá něco, co s věcí viditelně vůbec nesouvisí: „Potkejte se s dvěma Romy večer na ulici. Oni kolem vás neprojdou, aby vás nechali...“
Čtěte ZDE: Cikánský problém nám přerůstá přes hlavu. Dokdy si stát vystačí s tvrzením, že jde o akce takzvaných pravicových extrémistů? Stojíme před „cikánskou válkou“?
Aby věděl ten hlupák z regionu, jak se mají dělat kvalitní noviny, dostane slovo šéfredaktor Mf Dnes pan Částenský. Vysvětlí, že oni na to mají „etický kodex“. Rozumí se z toho, že napsat takové rasistické urážky, jako třeba konstatování, že cikáni někoho zmlátili, jim etika nedovoluje. A když se to navzdory kodexu někdy jejich novinářům přihodí, jde o politováníhodný omyl. Všichni děláme chyby, kaje se zkormouceně.
No uvidíme, co s vámi, soudruzi, provede exkomunistický kapitalista Babiš. S tímhle se exsoudruzi zase tak nepárají. Proto také tak utěšeně rostou preference exKSČ. Co kdybyste se nad tím zamysleli? Že to neumíte? On vás naučí přemýšlet. Jako lidi ve svých firmách, co nás proto zásobují lahůdkami, které by si v Německu nikdo neodvážil ani nabídnout k prodeji a u nás je kupujeme ve velkém. Také bude chtít, aby mu rostly preference. I vy budete „makat“, jak praví váš pan majitel na svých billboardech. A možná jednou celá republika, až ji koupí, jako koupil vás.
Vzorem všem je ovšem samozřejmě Bakalův Respekt. Vystoupení jeho šéfredaktora pana Taberyho, jednoho z nejčastějších hostů v komentovaném zpravodajství ČT, uvede autor reportáže slovy:
„Jedním z mála periodik, které nikdy u našich občanů neuvádějí etnicitu, je časopis Respekt. Drží se západních standardů, že etnicita se uvádí jen tam, kde jde o trestně právní rasistický kontext. Jinými slovy – o cikánech je přípustné mluvit pouze v případě, když je podezření, že jim ublížil někdo „bílý“.
Soudruh Tabery to rozšafně potvrzuje. A přidává zajímavou úvahu: Když se někde objeví zmínky o cikánech, čtenost - a tedy zjevně i zisk – raketově roste. Což Respekt při jeho mizivém nákladu samozřejmě nemusí zajímat. Pan Bakala to štědře sponzoruje z ostravských dolů a hornických bytů. Jako celou havlistickou politiku.
Nedejme se!
Česká televize, Helsinský výbor, Karel Schwarzenberg, Zdeněk Bakala a další a další stateční havlističtí napravovatelé našich zaostalých mravů to vidí vcelku jednoduše: Zakázat psát a vysílat o tom, co je. Ignorovat realitu. Stáhnout roletu a ono to nebude. Jim je to jedno. Oni v naší realitě nežijí a nikdy nežili. I když to jejich média úspěšně předstírají.
My ostatní se ale musíme bránit: Nevolit je a jejich spojence, neposlouchat a nekupovat jejich média. A Česká televize? To s tím souvisí: Nalézt dostatečně kvalitní politickou reprezentaci, která ji bez ohledu na všechny revolucionáře Děkujeme, odejděte konečně zprivatizuje. Sci-fi?
Dokud to tak bude, musíme vzít na vědomí, že vědomě kráčíme do otroctví. A za to už cikáni nemohou.
Tagy článku