Nejprve je nutno předeslat, že ateismus u křesťanů, buddhistů, židů, muslimů, animistů a kdoví u koho ještě, je vždycky poněkud odlišný. Ateismus absolutní v podstatě neexistuje. Každý člověk si v srdci kousek boha uchovává.
Spisovatel Václav Durych se svými knihami
Jsme dobře obeznámeni s ateismem u křesťanů i u židů. Jinak od Boha odpadají katolíci, jinak protestanti, ve skutečnosti každý člověk odpadá od Boha odlišným způsobem.
Odpad od víry Prorokovy
O odpadu od víry Prorokovy toho moc nevíme, ale nejspíše bychom se o něm mohli dovědět od Turků, kdy "otec" Turků, Soluňan Mustafa Kemal Paša, zvaný Atatürk, vyhlásil po celé své říši ateismus jako zákonnou normu. Cosi podobného provedl neblahé paměti i Enver Hodža se svými islámskými ovečkami v Albánii. Ateismus se ovšem nařídit nedá, takže ani v Turecku, ani v Albánii nadekretovaný ateismus nepřinesl mnoho ovoce. Ateismus se rodí toliko v srdci, lépe řečeno: z nejvnitřnějšího uvážení.
Muslimům je však možno přiznat, že z časů středověkých si aspoň zčásti zachovali bojovnost a jejich strach ze smrti je úměrný strachu z jiných nesnází, které člověka doprovázejí po celý život. Právě z toho důvodu je islámský terorismus tak nebezpečný.
Je to ku podivu, ale z islámu se jaksi nerado konvertuje k jiným náboženstvím. Z dějin Evropy se jen velmi zřídka dovídáme o konverzích muslimů ke křesťanství a právě tak skoupé jsou dějiny Asie v otázce konverzí muslimů k buddhismu nebo k hinduismu.
Je ovšem pravda, že muslimové od svého proroka odpadají, naprosto a bez výhrad. Je to smrtonosná žeň moderní doby, kdy duši člověka materialismus zaplňuje do té míry, že už se do ní kromě touhy po majetku nic jiného nevejde. Ateismu se islámští duchovní vůdci bojí víc než moru.
Hlavními nositeli ateismu v islámských zemích se stali Američané
Je napováženou, že hlavními nositeli ateismu v islámských zemích se stali Američané, a to v době relativně nedávné když zde byly objeveny netušené zásoby ropy. Američané, vlažní křesťané, kteří ještě tehdy, kdy nebyli nábožensky tak vlažní, si tiskli na své bankovky heslo In God We Trust, což ku podivu znamená, věříme v Boha. Toto heslo prozatím nijak nepozměnili, třebaže v Boha většina Američanů nevěří. Ti Američané, kteří od muslimů po válce nakupovali ropu, v Boha věřili jen natolik, aby u svých šéfů neupadli do podezření, že si na Předním Východě hodlají zařídit třebas i harém.
Ten, "který nechce být jmenován", skutečně nechce být jmenován, což ovšem muslimští teroristé nevědí a svého smrtelně nebezpečného nepřítele dráždí k zběsilosti. Nedopadne to s nimi dobře!
Nechci vinit strýčka Sama, že on to byl, kdo spolu s "americkou kulturou" zavlekl do Evropy ateismus. Kdyby Evropané nepřestali lpět na té kultuře, která je kdysi dávno postavila na čelné místo ve světě, americká kultura se vším všudy by se byla v Evropě rychle vstřebala právě tak, jako se ještě v evropské vstřebává kultura indická, japonská a čínská. Ale jak ještě dlouho? – Evropané by byli jezdili do USA obdivovat yelowstonský park, Niagarské vodopády a třebas i mrakodrapy.
Strýčku Samovi ovšem nelze upřít, že milióny Evropanů zachránil od smrti hladem, když jim poskytl práci. Pomohl natolik rozvoji vědy a techniky, že mu za to ještě po staletí budeme vděčni. To že se z mnoha vědeckých a technických objevů vytvořily obludnosti, které pravděpodobně všechny přednosti zakryjí a snad i znehodnotí, za to čiňme odpovědnými zejména sami sebe.
Američané I Evropané uměli šustit bankovkami
Američané I Evropané, kteří "americkou kulturu“ přijali za svou, neprováděli samozřejmě v islámských zemích žádnou ideologickou diverzi. Nikomu nic nevnucovali, toliko virtuózně uměli šustit bankovkami s mottem In God We Trust, a protože pak za tyhle papírky si muslimové mohli dopřát Alláhův ráj už zde, na této zemi - aniž by je ke všem těm slastem musila nejprve přivést nepohodlná a zpravidla i bolestná smrt - staly se jim záhy modlou bez vší konkurence. Teprve na druhém místě jejich zájmů spočinul islám se všemi svými lahodami.
Ale toto je už začátek konce islámu. Na rozdíl od našich duchovních představitelů, začali islámští "duchovní" bít na poplach. Nebylo jim to však mnoho platné. Těm, kdo ropu vlastnili, kdo s ní uměli jakkoli manipulovat, t. j. nacházet ji, dobývat ji, transportovat ji a prodávat ji, imámové neměli jako náhradu cokoli jiného nabídnout. Jejich varování slyšel jen prostý lid, který se na jimi slibovaný Alláhův ráj mohl jen těšit.
Na žádný pád z koránu jednoznačně nevyplývá, zda jest proti "nevěřícím" bojovat se zbraní v ruce či nikoli.
Těžko lze chápat, s jakými kartami hraje s lidstvem ten, který nechce být jmenován a jak je dovede zamíchat. Zdálo by se totiž, že proti zápaďáckému materialismu vystoupí jednotně muslimský proletariát, jako opravdová záštita islámu. Nikoli. To se nestalo. Lidu je "americká" a dnes i "evropská" kultura více méně lhostejná. Jeho úhlavními nepřáteli se stali největší boháči, kterým ze Západu přichází největší zisk. Ale nejsou to nepřátelé ledajací. Z těchto boháčů se rekrutují teroristé, či aspoň sponzoři teroristů, kteří se beze studu dovolávají pomoci všech andělů islámského nebe v boji proti "americké kultuře", což už je nyní celá euro-americká civilizace. Tu pak považují za SATANSKOU! A jako s takovou s ní hodlají bojovat.
Bojovat se satanismem není vůbec snadné
Bojovat se satanismem není vůbec nijak snadné a my katolíci dobře víme, /nikdo nás o tom nemusí přesvědčovat/, že tento boj čeká lidstvo v nezmenšené prudkosti až do konce časů. Teprve v Poslední den bude tento boj dobojován a vítězem nebude "člověk", nýbrž Syn Člověka.
Duchovní strážci islámu touto jistotou vyzbrojeni nejsou, a tak zatím jen z plna hrdla spílají "velikému Satanu" a jeho družině. Muslimům je však možno přiznat, že z časů středověkých si aspoň zčásti zachovali bojovnost a jejich strach ze smrti je úměrný strachu z jiných nesnází, které člověka doprovázejí po celý život. Právě z toho důvodu je islámský terorismus tak nebezpečný. Cena vlastního života je pro některé muslimy jen zcela relativní.
Kde se však bere touha muslimů po "konečném řešení" problému co učinit s "nevěřícími", t.j. po džihádu? Odkázal jim tuhle touhu jejich zakladatel a prorok Mohamed, či jsou to jen výklady krvežíznivých imámů? Výklad koránu je mnohoznačný. Korán je jedna obrovská báseň hemžící se metaforami, které Evropan stěží dovede dešifrovat, ale v podstatě nemůže rozumět /či právě tak nerozumět/ každý. Autentické znění koránu je toliko ve staré arabštině, která prý je snad nejkrásnějším jazykem, ale bohužel jí nikdo nerozumí. Na žádný pád z koránu jednoznačně nevyplývá, zda jest proti "nevěřícím" bojovat se zbraní v ruce či nikoli.
Nejsme dost vděčni srozumitelnosti evangelií, třebaže tato Písma od nás mnohdy vyžadují tu nejtvrdší řeholi.
Dopadne to proto s námi lépe?
Jistě by se v současné době lehce rozhořel džihád, který by dovedl zacloumat celým světem. Vždyť muslimů je celá miliarda! Nejsou bohudík všichni muslimové věřícími muslimy a ti věřící nejsou naštěstí jednotní. Nesvornost je sice obecným znakem všech bytostí, u muslimů je však příslovečná. A tak se nelze divit, že se tvoří i velmi nesvorné skupiny tvrdého radikalismu a nedivil bych se, kdyby si tyto skupiny dělaly schválnosti. Všechny sice bojují proti Velikému Satanovi, nicméně nikterak neopovrhují Satanovými vynálezy, nejmodernějšími zbraněmi, nejmodernější telekomunikací, k čemuž jsou ovšem zapotřebí ty prokleté Ďáblovy cedulky, na nichž je natištěno: In God We Trust.
Ten, "který nechce být jmenován", skutečně nechce být jmenován, což ovšem muslimští teroristé nevědí a svého smrtelně nebezpečného nepřítele dráždí k zběsilosti. Nedopadne to s nimi dobře!
To zase my, lidé moudří a předvídaví, ani náhodou nepoukazujeme na toho, "kdo nechce být jmenován". Vždyť prý snad ani není! Proč znovu vyvolávat středověk!
Dopadne to proto s námi lépe?
Tagy článku