Před několika dny rozvířila mediální hladinu v USA fotografie republikánského kongresmana Thomase Massieho, který se spolu se svou rodinou zvěčnil na stylizovaném vánočním pozdravu. Členové početné rodiny stojí a sedí před vánočním stromečkem, držíce v rukou střelné zbraně většího či menšího kalibru, nevyjímajíc tři reprezentantky něžného pohlaví. Úsměvy od ucha k uchu, které zdobí tváře účastníků této prezentace, nasvědčují tomu, že fotografie by měla být vnímána s určitým nadhledem. Průvodní text vyzýval amerického Santa Clause, aby přinesl rodině pod stromeček nějakou munici.
Odpůrci soukromé držby automatických pušek či jiných střelných zbraní však navzdory komickému kontextu okamžitě spustili poplašný křik a tento vánoční žert dali do souvislosti s posledním případem masové střelby patnáctiletého adolescenta na americké škole v Michiganu, při které zahynuli čtyři studenti. Vzápětí se začali ozývat pozůstalí po obětech někdejších vražedných incidentů a vyjadřovali pohoršení a znechucení nad kongresmanovým počínáním. Z nějakého důvodu se rozhodli, že rodina držící legální zbraně a žertující na téma munice, má spojitost s jejich případy, jakož i jinými případy masové střelby na školách. Fotografii označili za nehoráznou a cynickou.
Proč minulost útoky neznala?
Toto rozhořčení vyznívá každopádně poněkud komicky – v kontextu neustálé produkce filmů plných násilí, rapové hudby s gangsterským obsahem, satanistické hudby vyzývající k masakrům a podobných lahůdek pop kultury. Proč by právě upravená a vysmátá rodina před stromečkem měla být tou hybnou silou, která motivuje psychopatická individua k jejich vražedným excesům? Nota bene, když cílem podobných útoků jsou právě rodiny tohoto typu - a proto se ozbrojují?
Podobné otázky si kladli i lidé, nepodléhající prvoplánové ideologizaci problému držení zbraní. Spisovatelka Candance Owensová napsala: „Nemám vyšinutý mozek levičáka. Může mi někdo vysvětlit, jak přišli lidé na to, že za střelbu na škole v Michiganu může Thomas Massie, protože sdílel fotku sebe a jeho rodiny, na které drží legálně vlastněné střelné zbraně?“
Zajisté, každého normálního člověka naplní střelba na škole v USA, podobně jako teroristické útoky v Evropě, pocity zděšení. Takové jednání zřejmě nikdo nebude hájit. Jiná věc je zjistit, kde se nacházejí příčiny tohoto neustále se opakujícího jevu. V rodině Thomase Massieho a v podobných rodinách pravděpodobně ne. Zbraně se vyskytovaly ve společnosti permanentně, a pokud bychom se zaměřili jen na 20. století, tak přímo ve střední Evropě se po skončení II. světové války povaloval v každém koutě docela slušný arzenál, který by stačil na značný počet školních masakrů. Přestože chlapci si po válce s těmito zbraněmi aktivně hráli a přechovávali je (včetně munice, která třeba na východním Slovensku tvořila zdroj chlapecké zábavy až do 70. let 20. století), k žádnému školnímu masakru nedošlo.
O žádných školních masakrech nejsou doklady ani v minulosti Spojených států, kde právo nosit zbraně patřilo k těm základním, ústavou zaručeným. Vlna patologického násilí tohoto typu se dostavila do školních zařízení až v 60. letech, které se proslavily spíše svým ostentativním mládežnickým pacifismem sanfranciské provenience, než militantním obdivem ke zbraním. To nás nutně směřuje k otázce, zda příčiny násilí na školách nesouvisí spíše s morálními otázkami, než s legální držbou zbraní?
Čtěte ZDE: Odzbrojování občanů: Ještě se o svoji brokovnici nebojíte? Tak jsme zase sklopili uši a ocas. Hamáček před EU v hlubokém předklonu. Teroristé si mnou ruce. Salámová metoda se opět osvědčila. Než svobodu raději dotace?
Návrat pohanství
Není to spíše tak, že nárůst střeleckých útoků ve školách a celkově individuálních útoků ve společnosti souvisejí s příchodem protikřesťanské kulturní revoluce koncem 60. let a směrem k pohanské současnosti eskaluje?
Rozvrat homogenního křesťanského kulturního prostředí, jehož poslední fáze začala právě v 60. letech, umožnil infiltraci mládeže různými formami patologického chování, s kořeny v satanistické bestialitě. Případ Charlese Mansona a jeho satanistické skupiny, který šokoval koncem 60. let celý svět a jehož obětí se stala těhotná herečka Sharone Tateová, je symptomatický pro tuto explozi patologické posedlosti.
Problém není ve zbraních, ty jsou jen nástrojem závislým na lidech, ale právě v mentalitě jejich uživatelů. Ta je formována autodestruktivní liberální ideologií. Liberální společnost na jedné straně schizofrenicky odmítá morální formaci v duchu křesťanských tradic (s pěstováním elementárních ctností u dětí a mládeže), a na druhé straně se pateticky dožaduje takového chování, které je právě a jen výsledkem křesťanské morálky. Tlumení zuřivosti, odmítání nenávisti ochotné jít až k vraždění, potlačování negativních vnitřních podnětů, vztahovačnosti vůči své osobě a pocitu ublíženosti, bylo v obnovené pohanské společnosti nahrazeno přeceňováním a rozvíjením ega, nasloucháním nejnižším pudům, odmítnutím osobní viny a neustálým hledáním vady u druhých.
Je pak překvapivé, že se v lidech probouzejí staré pohanské nálady a reakce, které jsou tak staré jako svět sám a vůbec nepředstavují nějakou speciální novinku? Novinkou je jen technická vyspělost, která umožňuje posedlému maniakovi zabít najednou větší množství lidí. Avšak ani zde není třeba podceňovat výkonnost neautomatických zbraní. Při masakrech v Africe dokázaly soupeřící kmeny mačetami zabít desetitisíce lidí během několika dní.
Otázka času
Pohanská mentalita, která tak zřetelně proráží na povrch například v dnes opět populárních vikinských ságách, nikdy neměla daleko k vraždě z „rozmaru“. Příběh popsaný Halldórem Laxnessem, v němž nordický darebák odsekne hlavu spícímu člověku, neboť „ten krk si to žádal“, vydá za stohy kulturologických příruček.
Dokud zde bude tato obnovená pohanská zuřivost a posedlost, do té doby budou pokračovat i excesy se střelnými zbraněmi. Pokrytecké chování levicovo-liberálních elit, ohledně legalizovaného vlastnictví zbraní slušnými rodinami, je odvracením hlavy od skutečného zdroje problému. Ten samozřejmě nemohou připustit a uznat, protože by to znamenalo potvrdit nutnost obnovení křesťanské výchovy a potlačení pohanské morální nevázanosti, kterou podporují. Jejich řešení? Zakažme zbraně!
Tím se však problém evidentně nevyřeší, jen se změní zbraně ze střelných třeba na auta. Jelikož však v Evropě takovému jedinci nehrozí ani trest smrti, může se klidně po odpuštění části trestu vrátit a dát si repetě, jak se to již mnohokrát stalo, aby manuálně dohnal to, co mu znemožnila absence technické vymoženosti. Ani zákaz legálního vlastnictví zbraní samozřejmě nezaručuje, že se k nim maniak nedostane ilegálně.
Jediný, kdo zůstane vydán napospas liberální společnosti (výchově k bezuzdnosti na jedné straně a zároveň naivnímu očekávání disciplíny na straně druhé), bude slušný a normální člověk se svou rodinou. Ta se stane lehkým terčem patologických útoků, a zároveň paradoxně předmětem státní šikany liberálních elit, které si jí poslouží jako palivem pro své sociálně-inženýrské experimenty a nové "pokrokové" morálky.
Je proto překvapivé, že rodiny jako Massieovi chtějí, aby jim americký Santa Claus donesl munici? Když stát jim dává ostentativně najevo, že je sice nehodlá chránit před patologickými jevy ve společnosti (které naopak ještě podporuje), ale zato je umí velmi aktivně znásilňovat potenciálním povinným očkováním, povinnou sexuální výchovou či dokonce odebíráním dětí za příliš "tmářskou" (tradiční) výchovu?
Za těchto okolností je zřejmě jen otázkou času, kdy si začnou podobné pohlednice posílat slušné rodiny napříč celým euro-atlantickým prostorem. Jediný rozdíl bude v tom, že jejich prosby budou adresovány buď svatému Mikuláši, či Noëlovi, nikoli kokakolovému Santa Clausovi.
Zdroj.
Tagy článku