Pravá euforie se rodí z temnot těžkých mraků: Když rozlomil sedmou pečeť. Obrazy dvou šelem: antikrista a jeho proroka. Nástroje k zotročení lidí - kódování a čipování. Na tvůj příchod čekáme. Písma se musejí naplnit
Kněz Jan se zamýšlí nad bolestnými stránkami současného dějství ”Božské komedie” a i přes temné mraky a peripetie trápení, která lidstvo musí podstoupit ke své očistě, vidí přicházející světlo
Je stále zřetelnější dopad úchylné politiky Západu na svět. Jsou stále zřetelnější neblahé důsledky nenávistného tažení proti zemím Slovanů, a vůči zdravému a pravdivému smyslu života a jeho zaměření k dobru a k požehnání jak jednotlivců, tak celého lidstva.
To vše vyvolává v protireakci u mnohých naopak nálady euforie nad tím, jak se plány zlých přesto rozpadají, když se po několika desítkách let opět obrací karta v pohledu na nový začátek uspořádání světa, novou renesanci a její perspektivy. V tomto smyslu vyznívají i některé příspěvky z informačních zdrojů, které se presentují jako zastánci spravedlivého "audiatur et altera pars" ("ať slyšena i druhá strana").
Díky za to.
Čtěte ZDE: Výkřik na duchovní poušti: Oživme ducha křížových výprav! Evropa přežila díky víře předků. Zrada duchovních autorit a kapitulantský dialog s ďáblem. Vzplanou ještě naše srdce?
Ale co s tou euforií?
Není totiž jen tak snadné odsunout obavy, aby tomu nebylo znovu jako tehdy na Václaváku, kde se ozývalo nadšené "už je to tady!"
Jistě se našli i zdrženlivěji uvažující, kterým nebylo jen tak samozřejmé sdílet to všeobecné nadšení. Měli k tomu nějaký závažnější důvod? Mohli už po docela krátké době prohlédnout a vidět jen další začátek ďábelského podvodu a lží, jak to ve své intuici tušili? Byla to nejen intuice, ale i zásadní podklad nefalšovaného pohledu víry, do dalšího vývoje událostí.
Bylo by příliš zjednodušující, vidět dnešní tendence doby podle šablony mnoha pokusů o nové začátky, v naději, že přece jednou musí lidé prohlédnout, přijít k rozumu, aby opravdu začalo platit, že Už je to (konečně) tady!
Ale co když tu bude něco jiného, a jinak "konečně"? Nejen ze zcela evidentních důvodů tak masívního nárůstu zla s potenciálem definitívní zkázy, ale také ze zjevné pravdy, kterou nikdo nemůže popřít, ledaže by popíral vlastní schopnost poznání pravdy.
Čtěte ZDE: Satan puštěn z řetězu: Šílenství a zloba proti pravdě a rozumu. Bůh má své plány: Pomoc přijde, až utrpení vyvrcholí. Nepřátelé na ústupu, obnova nebeské slávy. Vize Kateřiny Emmerichové se naplňují
A co je tou pravdou?
Nelze se domnívat, že by dnes někoho mohla hlouběji zajímat, a oslovit papežská encyklika Jana XXIII. Pacem in terris (Klid a mír na zemi), z roku 1963 - zvláště když byla lichotivě proklamovaná (a zneužívána) naším tehdejším režimem. Také není potřeba se prodírat jejím obsahem. Zato stačí se chtít opravdově dobrat k pravdě hned první věty: "Mír na zemi". Problém je v tom, že tuto horoucí touhu lidí všech dob nelze uskutečnit, leč bude-li nastolen od počátku zjevený Boží řád, a když ho všichni budou mít v úctě.
To je tou pravdou!
Co jiného znamenají tato slova než odkaz k první příčině, a z ní vyplývajících všech prvořadí! Neodkazují na ně celé lidské dějiny? A zvlášť naše současnost ve svém kontrastu takové míry možností a vymožeností —proti takové míře destrukce?
Znamení Apokalypsy?
Předpovědi proroků doby Starého zákona se dokonale naplnily na Kristu, i na dalším běhu dějin. Do jejich konečného vyústění dává nejpodrobněji nahlédnout prorocká kniha Nového zákona — Zjevení sv. Jana (Apokalypsa), v působivých obrazech prorocké mluvy.
Čtěte ZDE: Tajná společnost, kterou dnes neprávem podceňujeme: Když je zákonem lež, náboženstvím ďábel a kultem nemravnost. Papežské dokumenty promlouvají
Jaký třeba dát výklad slovům začátku 8. kapitoly o Sedmé pečeti: "Když rozlomil sedmou pečeť nastalo v nebi mlčení asi na půl hodiny." To sotva znamená jen jakousi přestávku, jak ji třeba určí dirigent před další větou symfonie. Spíše ta slova vyjadřují ustrnutí, hrůzný úžas nad viděním narůstající zloby, a v jejím důsledku i trestů.
Tomu odpovídá i závěr 8. kapitoly ve slovech: "Běda, běda obyvatelům země pro to, co nastane po zatroubení polnic těch tří andělů, kteří ještě mají troubit:" Co nastane, to líčí pak obšírně zvláště 13. kapitola v obrazech dvou šelem: antikrista, a jeho proroka - předchůdce, a v pokračování dalších kapitol.
Můžeme vidět ve "značce šelmy" (kterou ta šelma nutí, aby ji všichni přijali), kódování, čipování a tak dále, k uskutečnění zrůdných záměrů plného ovládání a zotročení lidí, jakož i pečeť věčné zkázy? Mnozí důsledky tohoto řádění "šelmy" raději nedomýšlejí. Jenže sám Bůh zaručuje závažnost těchto proroctví, když přikazuje Janovi: Zapiš to, pravdivá jsou tato slova!
Tedy - jaká euforie?
A přece! Pravá euforie ta, která se umí zrodit z temnot těžkých mraků a bouří. Proto není dobré obcházet neradostné, bolestné stránky dnešního dějství "Božské komedie"! Protože tato dramata budou předcházet o to slavnějšímu závěru vyvrcholení dějin, což by také mělo — v radostném očekávání Kristova příchodu ("na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste!") - vzejít ve všech, kdo slova radostné zvěsti (euangelion) čtou a domýšlejí do konce.
Konce perspektivy nejúchvatnější a nejradostnější! I to svatý Jan popisuje v závěrečných kapitolách své knihy o konečném vítězství dobra nad zlem a obnoveném světě Božího království.
To je podstata té euforie!
I přes všechny peripetie hrůz a trápení, která lidstvo musí podstoupit ke své očistě! Neboť "Písma se musejí naplnit", potvrzuje jejich autor.
A stane se…!
Tagy článku