Případ Camposová: Dva lidé mezi nebem a peklem. Klást odpor hříchu až k prolití vlastní krve. Neustoupila vrahovi ani po ránách nožem. Protiváha pansexualismu a genderismu. Blahoslavená Isabelo, oroduj za nás!

Mu­čed­nic­tví pro sva­tou čis­to­tu vzbu­zu­je v dneš­ním pře­se­xu­a­li­zo­va­ném světě pro­sák­lém gen­de­ro­vou ide­o­lo­gií čím dál méně uzná­ní. I mezi tzv. pro­gre­siv­ní­mi ka­to­lí­ky. O sv. Marii Go­ret­ti­o­vé už pro­fán­ní média mno­ho­krát re­fe­ro­va­la, že její obra­na před zná­sil­ně­ním byla „pře­hna­ná“. Šlo prý o pro­jev „ka­to­lic­ké bi­go­te­rie“ zve­li­ču­jí­cí vý­znam pa­nen­ské čis­to­ty, jež údaj­ně stojí hod­no­to­vě níž než vlast­ní život, proto Marie Go­ret­ti­o­vá prý se měla ra­dě­ji ne­chat Alessan­drem Se­re­nel­lim zná­sil­nit, a tak se za­chrá­nit. To, že vo­li­la opač­nou va­ri­an­tu, bylo prý dů­sled­kem je­jí­ho „ná­bo­žen­ské­ho fa­na­tis­mu“.

Klást odpor hří­chu až k pro­li­tí vlast­ní krve

Klást odpor hří­chu až k pro­li­tí vlast­ní krve, jak vy­bí­zí sv. Pavel – tomu sou­čas­ný svět a žel i sou­čas­ná cír­kev – stále méně ro­zu­mějí. Žena nebo dívka, která to udělá, je podle na­še­ho dr. Ra­di­ma Uzla, zná­mé­ho pro­pa­gá­to­ra po­tra­tů (ne­dáv­no ze­mře­lé­ho), psy­cho­pat­kou, která se ne­po­chyb­ně vždyc­ky cho­va­la a pro­je­vo­va­la mezi lidmi ne­nor­mál­ně a vý­střed­ně.

Jenže omyl! Letos 10. pro­sin­ce bude pro­hlá­še­na za bla­ho­sla­ve­nou stu­dent­ka me­di­cí­ny z Bra­zí­lie Isa­bel Cris­ti­na Cam­poso­vá, na­zý­va­ná „bra­zil­skou Marií Go­ret­ti­o­vou“. Na jejím cho­vá­ní a vy­stu­po­vá­ní by marně někdo hle­dal něco ex­cen­t­ric­ké­ho nebo psy­cho­pa­tic­ké­ho. Byla to na­pros­to nor­mál­ní mladá holka. Při­ro­ze­ná, ve­se­lá, ka­ma­rád­ská. Ří­ka­li jí „ri­sa­dinha“, což v por­tu­gal­šti­ně (úřed­ním ja­zy­ku Bra­zí­lie) zna­me­ná „malý smí­šek“. Měla ráda ve­se­lou partu svých vrs­tev­ní­ků, s mlá­de­ží své far­nos­ti cho­di­la na vý­le­ty a za spor­tem, ráda s nimi zpí­va­la při ky­ta­ře ve­se­lé pís­nič­ky. Váš­ni­vě mi­lo­va­la fot­bal, na sta­di­o­nech hla­si­tým kři­kem po­vzbu­zo­va­la své ob­lí­be­né muž­stvo. Tak se přece roz­hod­ně ne­cho­vá psy­cho­pat­ka.

Isa­bel Cris­ti­na Cam­poso­vá

To je jedna strán­ka její osob­nos­ti. A ta druhá? Na­ro­di­la se 29. čer­ven­ce r. 1962 v Bar­ba­ce­ně v bra­zil­ském státě Minás Ge­rais v ro­di­ně ve­dou­cí­ho účtár­ny. Její ro­di­če, hlu­bo­ce vě­ří­cí a an­ga­žo­va­ní ka­to­lí­ci, měli úzkou vazbu k ne­da­le­ké­mu kláš­te­ru sester sv. Vin­cen­ce z Pauly. Do je­jich školy Isa­bel cho­di­la, stej­ně tak i její bratr Ro­ber­to. Vin­cent­ky za­svě­ti­ly Isa­bel ještě v dět­ském věku do své cha­ri­ta­tiv­ní čin­nos­ti. Cho­di­la s nimi do je­jich útul­ku pro staré lidi. Se­st­ry kon­sta­to­va­ly její mi­mo­řád­ný dar v jed­ná­ní s tr­pí­cí­mi a ne­moc­ný­mi. Snad právě to roz­hod­lo o jejím ži­vot­ním po­vo­lá­ní: jít stu­do­vat me­di­cí­nu a odjet do Af­ri­ky pe­čo­vat o tamní chudé a tr­pí­cí.

Vrah přišel znovu

Isa­bel při­stu­po­va­la denně ke sv. při­jí­má­ní, denně se mod­li­la sv. rů­že­nec a na­vště­vo­va­la u sester vin­cen­tek du­chov­ní spo­le­čen­ství mla­dých. Její roz­hod­nu­tí pro lé­kař­skou dráhu ne­by­lo tedy pouze při­ro­ze­né­ho cha­rak­te­ru, zcela jistě se ra­di­la i s „Nej­vyš­ším Šéfem“. Ode­šla po ma­tu­ri­tě na stu­dia do města Juiz de Fora, kde jí ro­di­če za­pla­ti­li byt, v němž byd­lel také její bratr Ro­ber­to, který tam do­stal práci.

Při­šel osud­ný pře­lom srpna a září roku 1982. Isa­bel se chys­ta­la ke zkouškám. Ro­di­če oběma dětem kou­pi­li do bytu novou skříň. Zří­ze­nec firmy měl při­jít ji slo­žit. Byl to jed­n­a­dva­ce­ti­le­tý Mau­ri­lio Al­me­i­da Oli­ve­i­ra. Do­sta­vil se 30. srpna. Pro­to­že práci ne­do­kon­čil, slíbil při­jít ještě 1. září. Isa­bel se večer svě­ři­la svým přá­te­lům v kos­te­le, že se to­ho­ muže bojí, pro­to­že před ní vy­klá­dal ne­cud­né vtipy a dělal jí ne­mrav­né ná­vrhy. Totéž řekla i svému brat­ru Ro­ber­to­vi.

Čtěte ZDE: Výkřik na duchovní poušti: Oživme ducha křížových výprav! Evropa přežila díky víře předků. Zrada duchovních autorit a kapitulantský dialog s ďáblem. Vzplanou ještě naše srdce?

Ne­porušená

Když do­tyč­ný zří­ze­nec podle do­mlu­vy při­šel, pus­til nejdří­ve hodně hla­si­tě její rádio. Potom ude­řil děvče židlí do hlavy. Spadla. Zlo­či­nec se na ni vrhl, spou­tal jí ruce a za­le­pil ústa. Isa­bel se však brá­ni­la s ta­ko­vou vášní a od­hod­lá­ním, že se mu ne­po­da­ři­lo stáh­nout z ní je­di­ný kou­sek oděvu. To ho nej­spíš roz­zu­ři­lo na­to­lik, že vy­tá­hl dýku a začal jí vy­hro­žo­vat za­bi­tím, když mu ne­bu­de po vůli. Re­zo­lut­ně od­mít­la. Ne­u­stou­pi­la ani tehdy, když do­sta­la první zásah. Bodl ji cel­kem dvěma ra­na­mi do bři­cha a tři­nác­ti do zad. Dívku takto usmr­til. Její bratr Ro­ber­to ji po ná­vra­tu z práce na­le­zl už mrt­vou v tra­to­liš­ti krve. Po­smrt­né lé­kař­ské ohle­dá­ní pro­ká­za­lo ne­po­ru­še­nost je­jí­ho pa­nen­ství.

Vraha Mau­ri­lia Al­me­i­du, který po činu uprchl, vy­pá­t­ra­la po­li­cie. Ten se pod tíhou dů­ka­zů při­znal a vydal svě­dec­tví o cho­vá­ní mrav­ně čisté Isa­be­ly tváří v tvář smrti. Ro­di­če i bratr Ro­ber­to ve­řej­ně pro­hlá­si­li, že mu od­pouš­tě­jí a modlí se za jeho ob­rá­ce­ní.

Pán vedl mla­dou Isa­be­lu ke stu­diu me­di­cí­ny. Vra­ho­va ruka to zne­mož­ni­la. Vše­mo­hou­cí Otec do­ve­de však i toho vy­u­žít k dobru člo­vě­ka. Dal Isa­be­le mno­ho­ná­sob­ně víc. Stává se ni­ko­li fy­zic­kou, nýbrž du­chov­ní lé­kař­kou sou­čas­né­ho světa pro­pad­lé­ho zhoub­né­mu ero­tis­mu, gen­de­ro­vé ide­o­lo­gii a se­xu­ál­ní bez­uzd­nos­ti. Právě tato at­mo­sfé­ra vy­tvá­ří z lidí se­xu­ál­ní ma­ni­a­ky schop­né na­ko­nec i vraž­dit.

Její pří­klad, a zcela jistě i ne­beská přímlu­va a pomoc, jsou pro­ti­vá­hou veš­ke­ré zhoub­né a zlo­čin­né pro­pa­gan­dy o ne­škod­nos­ti, ne-li přímo nut­nos­ti se­xu­ál­ních styků ještě v ne­zle­ti­lém věku, jak je mlá­dež už od nej­út­lej­ších let mrav­ně de­for­mo­vá­na ve ško­lách v ho­di­nách tzv. se­xu­ál­ní vý­cho­vy. Pří­klad hr­din­né Isa­be­ly je také pro­tipólem a zá­ro­veň těž­kou ob­ža­lo­bou zá­pla­vy por­no­gra­fie v masmé­di­ích všeho druhu.

Čtěte ZDE: Otázka hříchu: Ze zla se stala společenská prestiž. Ani zkáza planety či jaderná válka není horší. Ďábelské zmatení pojmů a logická nevyhnutelnost pekla. Tajemství neposkvrněného početí

A co nej­hor­ší – ti, kteří by měli být re­pre­zen­tan­ty mrav­ních hod­not, za něž Isa­bel po­lo­ži­la život, jsou často těmi, kdo proti nim bo­ju­jí. Mar­kant­ně to do­ka­zu­jí dis­ku­se u pří­le­ži­tos­ti tzv. sy­no­dál­ní cesty, pře­de­vším v Ně­mec­ku. Tam se již tvrdě pro­sa­zu­je nejen le­gi­ti­mi­ta ho­mose­xu­ál­ní­ho sou­ži­tí, ale vůbec vy­škrt­nu­tí 6. při­ká­zá­ní z De­sa­te­ra jako „už ne­ak­tu­ál­ní­ho a ne­od­po­ví­da­jí­cí­ho dneš­ní­mu ži­vo­tu“. Prý nejde o žádné hří­chy, což dnes žel hlá­sa­jí i ně­kte­ří bis­ku­po­vé. Tyto hlasy jsou do­mi­nant­ní.

Protiváha pan­se­xu­a­lis­mu a gen­de­ris­mu

Proti nim ale stojí sv. Marie Go­ret­ti­o­vá, která svému vra­ho­vi Se­re­nel­li­mu před smrtí ka­te­go­ric­ky řekla: „San­dro, to ne­smíš, to je hřích, při­jdeš do pekla.“ Ten­týž po­stoj za­u­ja­la i Isa­bel Cris­ti­na Cam­poso­vá jako pro­ti­váhu ke ka­pi­tu­la­ci mnoha zod­po­věd­ných osob v dneš­ní Ka­to­lic­ké církvi před dneš­ním pan­se­xu­a­lis­mem a gen­de­ris­mem.

Proto se jako ka­to­lič­tí křes­ťa­né rádi při­po­jí­me k mod­lit­bě, k níž dal krát­ce po smrti Isa­be­ly své Im­pri­ma­tur ar­ci­bis­kup z Juiz da Fora, když zá­ro­veň vzne­sl po­ža­da­vek na za­há­je­ní pro­ce­su bla­ho­ře­če­ní, neboť tato dívka byla oka­mži­tě ka­to­lic­ký­mi vě­ří­cí­mi ctěna jako svě­ti­ce a mu­čed­ni­ce čis­to­ty:

„Buď ve­le­be­na, Nej­svě­těj­ší Tro­ji­ce, v osobě Isa­be­ly Cris­ti­ny, která obě­to­va­la život při obra­ně své čis­to­ty a pa­nen­ství. Dej nám mi­lost, abychom se v po­dob­ných si­tu­a­cích zacho­va­li stej­ně, neboť to je Tvá vůle. Amen.“

Pro­ces be­a­ti­fi­ka­ce této sta­teč­né stu­dent­ky bude za­vr­šen letos 10. pro­sin­ce.

Bla­ho­sla­ve­ná Isa­bel Cris­ti­no, oro­duj za nás!

Zdroj.