Často se mi stává, když diskutuji o evoluční Teorii, že jsem přátelsky upozorňován, že je to velmi dlouhý a pomalý proces, který je pro naší představivost zkrátka příliš komplikovaný. Na to rád odpovídám: „Ano. Evoluce je skutečně velice dlouhý a pomalý proces; je vlastně tak pomalý, že se fakticky (nic) neděje.“
Mým cílem není „vyvracet či snad potvrzovat“ jednotlivé teorie, ani snaha předkládat „neochvějnou pravdu“, naopak, probudit ve čtenáři kritické myšlení. Domnívám se, že pravda je jen jedna; nelze si jí jen tak přivlastnit, ani personifikovat v nějakém žijícím člověku. Každý má svůj názor. Nikoli pravdu. A proto raději, než předkládat zřejmé pravdy, budu poukazovat na zjevná úskalí této „Teorie“.
Teorie s velkým „T“
Asi jste pochopili, že nejde o snahu glorifikovat Evoluci, ale spíše jemně upozornit, že je stále jen teorií. Ve skutečnosti není a nikdy nebyla prokázána. Přesto je již dlouhodobě nedílnou součástí vzdělávacího procesu (podobně jako Globální (ne)oteplování) každého z nás. Formuje náš pohled na svět: Vytváří iluzi, že jsme vyspělá pokroková společnost a naše minulost je nám natolik vzdálena, že připomíná spíše pohádku.
„Ale existuje obrovské množství důkazů!“ Křičel by jistě ukvapený darwinista a ve zbrklosti - jemu vlastní - by polil kávou stůl. Jistá unáhlenost a silná slova jsou tradičně součástí anamnézy darwinistů. Stačí si vyhledat některé známé citáty: „Dnes je teorie o evoluci otevřena pochybnostem podobně, jako teorie, že se Země otáčí okolo Slunce.“
Richard Dawkins je, řekněme, vášnivým „evolucionářem“. Rád pronáší podobná hodnocení. My se nyní podíváme na některé další absurdní závěry, se kterými darwinisté přišli.
Čtěte ZDE: Omyly a lži darwinismu
Čtěte ZDE: Já z opice nepocházím!
Hitparáda absurdních závěrů
Evoluce pohlíží na svět jako na nedokonalý. Rovněž si do své hypotézy dosazuje rozličné závěry z pozorování. Darwinisté mnohdy směle tvrdí, že důkazem evoluce jsou pozůstatkové orgány nebo také kosti, které jsou odkazem dlouho vyhynulých forem. Směle také prohlašují, že stvoření je plné chyb, které umí vysvětlit právě Evoluce. Pozorují nedokonalost všude okolo sebe. Dokonce existuje fascinující webová stránka, která se příhodně nazývá: „God´s greatest mistakes“ - „Největší chyby Boží“. Zdá se, že by tito „vědci“ rádi Bohu vyfaxovali seznam svých připomínek, ke korektuře stvoření.
Vrtěti ocasem či vrtěti kostrčí?
Věděli jste například, že je kostrč pozůstatkem zakrnělého ocasu? Jsem si zcela jistý, že toto šokující odhalení sice neprobíhalo formou: Savci mají ocas - člověk jej musí mít také - hleďme kostrč! Máme ocas! Avšak onen předpoklad, k naplnění hypotézy, je jistě posouval správným směrem. Samozřejmě bylo dávno prokázáno, že je kostrč užitečná při poskytování podpory svalům pánevního dna. Vrtěti ocasem či vrtěti kostrčí?
Něco podobného platí o zbytečnosti Apendixu. Tím „evolucionáři“ směle poukazovali na další nedokonalost lidského těla. Nakonec - ostatně jako vždy - bylo dokázáno, že plní důležitou úlohu v obranyschopnosti organismu.
Navrhuji skutečně vědecký postup. Říká se tomu experiment. Pokaždé, když nějaký „vědec“ přijde s novou šokující informaci o naprosto zbytečném orgánu, nechť si jej nechá vyoperovat, aby bylo profesionálně zaznamenáno, jestli je skutečně tak zbytečný. Bylo by potom ironické, kdyby třeba získal Darwinovu cenu.
Hypotéza o létající velrybě
Před několika milióny lety, jednou takhle po ránu, šla to velryba po pláži, když tu náhle jí napadla (r)evoluční myšlenka: jít si zaplavat. A od těch dob již plave pouze v oceánech. Víme to, jelikož má nedorostlé nohy. Jsou tyto „nohy“ opět pouhou redundancí? Jistěže ne. Řekněme, že slouží jako podpora při rozmnožování.
Proč ale „evolucionáři“ dosadili do svého předpokladu zrovna tyto kůstky? Já bych měl lepší nápad:
Před několika milióny lety, jednou takhle po ránu, letěla si to velryba nad oceánem, když tu náhle jí napadla (r)evoluční myšlenka: jít si zaplavat. A od těch dob již plave pouze v oceánech. Víme to, jelikož má nedorostlá křídla - ploutve. Nelze takto s nadsázkou rozebírat každou absurditu, která má podporovat teorii o evoluci. Je však patrné, že existuje jistá forma slepého dosazování, výběru, (nenaturální) selekce, aby byly naplněny předpoklady hypotézy.
Fosilní nálezy
Nelze se nedotknout ani tohoto tématu. Nebudu hodnotit na jakou stranu se přiklání archeologické nálezy. Rovněž nebudu hodnotit údajně sporné metody datování. Co mě však překvapuje, je význam, který je obecně přikládán jakýmkoli nálezům. Vždyť přece nemají žádnou vypovídací hodnotu!
Pokud například nějaký archeolog vykope jámu a nalezne v ní kosti a podezřele vypadající lebku, tak jakou to má vypovídací hodnotu? Správně zaslepený „evolucionář“ by již hledal novou kolonku v řetězci vývoje člověka. Nebo by dokonce zakřičel: „Chybějící článek!“ Celý zpocený by vyběhl z laboratoře, málem i uklouzl po čerstvě vytřené podlaze, a šel tuto novinu vykřičet dál do světa. A to jen proto, aby za pár týdnů vyšla další studie, která by vše vyvrátila. Známý cyklus.
Avšak podstatné je, že i kdyby něco takového nalezli, tak nelze vědecky určit, zda měla ta opice nějaké potomstvo. Zda skutečně nějakou formou navazuje na další vývojový článek. Proto také bylo mnoho tzv. vývojových článků nakonec vyvráceno, protože se jednalo zkrátka jen o vymřelý druh. Realita je taková, že neexistuje žádný řetězec. To je opět jen předpoklad. Nebo spíše víra vědců. A tady se dostáváme k fundamentální otázce: Je teorie o evoluci skutečně věda?
Věda či víra?
Náboženství, filosofie a věda jsou tři odlišné obory. Jeden by neměl hodnotit druhý na základě vlastních metrik. Již zmiňovaný Richard Dawkins považuje náboženství za myšlenkový vir. Z jeho úst to navozuje dosti rozporuplné pocity. Asi jako kdyby Hitler kritizoval rasismus. K tomu se ale ještě dostaneme.
„Věda je propracované a obecné empirické a rozumové poznávání, vycházející z pozorování, rozvažování nebo experimentu.“
Byla někdy evoluce pozorována? Nedávno „evolucionáři“ opět přišli s novou „perlou“. Údajně se více pavouků rozhodlo, že nebude stavět sítě a raději se vydají na lov do divočiny. Tím tedy - dle jejich slov - sledujeme evoluci „v přímém přenosu“. Nemusím snad zdůrazňovat jak směšný, a zároveň i odvážný, je to komentář. Evoluce v reálném světě nebyla zkrátka nikdy pozorována. Kdyby jim z pavouka vyrostl „Spiderman“, bylo by to něco jiného.
A experiment? Již stovky let lidé šlechtí různá plemena zvířat a ještě nikdy se jim nepodařilo získat koně, který běhá 500 km/h. Nebo krávu, jenž dojí čokoládové mléko. Je to zkrátka nemožné! DNA má své limity. Koně jsou stále stejní, krávy také - snad jen předpoklady evoluce se mění. Zajímavé jsou i některé citáty známých darwinistů:
„Evoluce je neprokázána a neprokázatelná. My jí věříme jen proto, že alternativou je ‚stvoření světa', a to je nemyslitelné.“ (Sir Arthur Keith).
Nečekané přiznání! Takže Sir Arthut Keith věří. On věří! No, tak to z něj tedy dělá automaticky věřícího! Zdá se, že teorie o evoluci má skutečně blíže k náboženství nežli k seriózní vědě. Proč je to nemyslitelné, je na úvahu minimálně stejného rozsahu jako tato.
Horizontální, nikoli vertikální evoluce
Toto je variace. Nikoli mikroevoluce. Na jedné pomyslné horizontální vrstvě můžeme mít obrovské množství variací jednoho druhu. Ale to nic nedokazuje. Doga nebo ratlík jsou pořád jen psi. Ale že by snad mohl poskočit o stupínek výš (makrorevoluce) - do jiného živočišného druhu? . Na to již neexistují žádné skutečné vědecké důkazy. Přesto – slovy Dawkinsovými – tento myšlenkový virus, infikoval mnohé z nás.
Pokud bych (r)evolučně vzal do hrsti rozum a uvažoval nad situací: Na jednom ostrově bych měl 500 domácích slepic, kterým bych vložil do genetického kódu jistý podpis. Kdybych jednu skupinu oddělil a dal na jiný, velice vzdálený, ostrov a poté se vrátil za milióny let, zhodnotit (ne)průběh evoluce. Pravděpodobně bych nalezl stále stejnou slepici, pouze jinak kropenatou, jinak velkou, jinak barevnou atd. Ale stále slepici. Co by však klasický „evolucionář“ viděl, by byl „důkaz mikroevoluce“. To, že si postavím dům a 10 let k němu přistavuji, z něj nakonec rakotoplán neudělá! Bude to stále dům.
Ale především: Ukazují snad podobnosti mezi jednotlivými živočichy na jejich možný vertikální vývoj? Vezmeme-li do rukou deset knih od stejného autora, nalezneme i tam zjevné podobnosti v rukopise. Znamená to však, že se jedna kniha vyvinula do druhé? Ne. Ukazuje to jen na stejného tvůrce.
Důsledek Darwinismu: rasismus
„Nelze ovšem pochybovat, že se různé rasy, když je pečlivě porovnáme a poměříme, navzájem velmi liší, např. tvarem vlasů, poměrem jednotlivých částí těla, kapacitou plic, tvarem a velikostí lebky a dokonce i mozkovými závity. Bylo by však nekonečným úkolem vypočítávat všechny podrobnosti, jimiž se rasy odlišují. Rasy se liší také konstitucí, schopností aklimatizace a sklonem k určitým chorobám. Stejně odlišné jsou v duševních vlastnostech, zejména po stránce citové, ale částečně také v rozumových schopnostech ... Kdyby měl přírodovědec, který nikdy neviděl černocha, Hotentota, Australce či Mongola, tyto rasy vzájemně porovnat, postřehl by hned, že se liší množstvím znaků, z nichž některé jsou bezvýznamné a některé podstatné ... Kdyby se pak dověděl, že z týchž zemí by se daly přivézt stovky podobných exemplářů (poznámka:zvířat), určitě by prohlásil, že jde o stejně dobré druhy, jako jsou mnohé jiné, jimž přivykl dávat zvláštní druhová jména.“ (Charles Darwin).
Není pochyb o tom, že měly Darwinovy knihy rasistický podtext. Dokumentují to desítky citací. Tento rasismus dovedl do extrému jeho nadšený obdivovatel Ernst Haeckel. Ernst Haeckel se dál pokoušel rozvíjet Darwinovo dílo a také jako první přišel se zavádějící formulací, že „člověk vznikl z opice“. Pro zastánce eugeniky se stal filozof Ernst Haeckel uznávanou osobností a eugenika zase získala značnou popularitu především v nacistickém Německu. Asi už víte, kam mířim: Byl rovněž Adolf Hitler ovlivněn darwinismem?
„Odmyslete si nordické Němce a nezbyde vám nic, než jen tanec opic.“ (A. Hitler, Mnichov, 1927).
„Všechno historické světové dění je však jen výrazem pudu sebezáchovy ras v dobrém či špatném smyslu.“ (A. Hitler, Mein Kampf , str. 324)
Můžeme nalézt mnoho výroků Adolfa Hitlera, ve kterých implicitně nebo explicitně hovoří o „přirozeném výběru“ a přežití nejsilnějšího. Nejsilnější, neboli nejvyspělejší a též nadřazený. Stopy darwinismu jsou v jeho myšlenkách patrné.
Chaos v hodnotách
Kdo je nyní garantem dobra a zla, za předpokladu, že evoluce platí? Lze rozeznat, co je dobré a co špatné? Existují nějaké mravní zásady?
Podobně jako u „New age“ hnutí platí: „Všechno je jedno.“ V zásadě neexistuje žádný metr, který by mohl rozlišit dobré od špatného. Evoluce je v tomto ohledu zcela neutrální. Nepředkládá žádný mravní kodex. A nutně sebou přináší chaos v hodnotách.
Často slýchám: „Ty jako potřebuješ nějakého Boha k tomu, aby jsi poznal, co je dobré a co špatné?“ Já vím, co je dobré a co špatné, právě proto, že naše civilizace byla postavena na jasných hodnotách křesťanství. Pokud bychom se ocitli ve „vzduchoprázdnu“, tak skutečně žádné hodnoty neplatí. Kdo mě bude soudit za to, když provedu něco špatného? A znovu: Podle čeho rozhodnu, že je to špatné? Vždyť přece každý dnes má tu svou „pravdu“.
Tagy článku