Duchovní šifra Svatého grálu: Pro české badatele výzva k dobrodružné výpravě po stopách grálu ve staré dobré Bohemii
Petr Bahník se zamýšlí nad knihou Svatý grál – ideál křesťanského rytířství a touha po dokonalosti, která boří některé i u nás „zavedené“ mystifikace o tomto vzrušujícím tématu
Svatý grál. Podle tradičního podání to byl kalich, jehož Kristus užíval při poslední večeři a do něhož prý později Josef z Arimatie zachytil pod křížem prýštící Spasitelovu krev. Zprávy o něm sporadicky probleskují již z raně středověkých pramenů středomořské, iberské a byzantské provenience, v širší známost ovšem vešel až ve středověku vrcholném, díky autorům dvorských románů, kteří grálský motiv neoddělitelně spojili s polozapomenutými keltskými bájemi o britském králi Artušovi a jeho družině kulatého stolu. Ty se pak v nesčetných opisech, překladech a samostatných zpracováních rozšířily prakticky po celé západní a střední Evropě, včetně českých zemí.
Excalibur
Navzdory tomu u nás v současnosti nějaké přesnější povědomí o grálské tematice chybí. Česká předválečná kultura byla jak známo prodchnuta levicovým odporem k romantismu a veškeré „rytířské veteši“ věnovala pramálo pozornosti (s čestnou výjimkou několika katolických autorů). V éře tuhého stalinismu pak bylo možné informace o grálu objevit opravdu jen zázrakem, a to výhradně „mezi řádky“ odborných publikací. Od šedesátých let k nám sice sem tam pronikla nějaká ta komerčně deformovaná interpretace grálské tematiky ve stylu velkofilmu Excalibur, to ale opravdu nemohlo pomoci napravit informační manko, které u nás o tomto tématu panuje.
Grálská literatura z dílny New Age
Věc je o to složitější, že neinformované české publikum začalo být po pádu železné opony bombardováno tituly „grálské“ literatury z dílny New Age, jako je kultovní tlustospis Lawrence Gardnera Svatý Grál (nakladatelství Volvox Globator), katechismy grálských „církví“, např. Ve světle pravdy německého „proroka“ Abd-ru-shina (nakladatelství Hlas), senzačními „odhaleními“ typu Brownovy Šifry mistra Leonarda či nezodpovědnými výklady a návody hlubinné psychologie, jako je Hledání svatého grálu bubnujícího gurua tzv. mužské spirituality Richarda Rohra (český překlad nakladatelství Cesta).
Svatý grál – ideál křesťanského rytířství
Může tak vzniknout optický klam, že český intelektuál má o grálu venkoncem jasno, ve skutečnosti ale zná spíše jen odvozené, druhotné působení grálské tradice, nikoli její základy (asi tak, jako když někdo ví, že „Rex“ je oblíbené psí jméno, a neví, že to latinsky značí krále). Rozsahem útlá knížka Svatý grál – ideál křesťanského rytířství a touha po dokonalosti, z pera Mikea Aquiliny a Christophera Baileyho, jejíž český překlad vyšel v nakladatelství Triton, může pomoci tuto věc alespoň částečně napravit.
Jedná se o dílko cenné, které by, jako základní informační kompendium, nemělo v knihovničce českého katolíka chybět.
Český čtenář se v ní vůbec poprvé setká se zasvěceným textem na grálské téma, který není zatížen žádnou z moderních herezí. Autoři se skvěle orientují jak v dané literárně-historické problematice, tak i v teologických otázkách, s nimiž je motiv Kristova kalicha spojen. Kniha čtenáře uvádí do světa středověké a raně novověké grálské literatury a zevrubně rekapituluje historický vývoj tématu, velšskými předkřesťanskými skladbami o kouzelném kotlíku počínaje a prozaickým renesančním zpracováním sira Thomase Maloryho konče, i proměny, jimiž chápání grálu procházelo, aby se, ve vrcholných dílech středověkých básníků, stalo působivou eucharistickou alegorií.
Eucharistická symbolika grálu
Jakkoli přitom Aquilina a Bailey věnují hodně prostoru objasnění významu eucharistické symboliky grálu, nezapomínají civilním způsobem čtenáři připomínat, že popisují pouze peripetie literárního motivu, nic méně a nic více (!). Historky o grálu nejsou historií ani věroukou. „Jsou to jen příběhy,“ říkají autoři v Doslovu na adresu těchto legend, „nejsou to ovšem jen takové povídky, stejně jako podobenství o marnotratném synovi není jen taková povídka.“ Jsou „duchovní šifrou“, jež má „poskytnout poučení o skutečnosti Eucharistie, o živoucí přítomnosti Kristova těla a krve na oltáři.“
Ačkoli je z některých pasáží knihy, zejména z kapitol o díle Walthera Mapa či z citovaného Doslovu, celkem jasné, že duchovní zázemí autorů je tradičně katolické, nesnaží se čtenářům svou pravověrnou interpretaci grálského tématu nějak apriorně vnutit. Pouze konstatují fakta. Konstatují doložitelnou historii motivu a jeho tradiční alegorický obsah. Z katolického hlediska ovšem již tímto věcným přístupem autoři plní dvojí neocenitelnou službu: Na jedné straně vyvracejí gnostické a neopohanské smyšlenky kolem svatého grálu a na straně druhé zbavují katolické čtenáře zbytečného strachu z grálské tematiky, jakožto údajně heretické.
Dobrodružná výprava po stopách grálu
Jedná se tedy o dílko cenné, které by, jako základní informační kompendium, nemělo v knihovničce českého katolíka chybět. Šťoural by sice mohl podotknout, že text, v závislosti na domovském prostředí autorů, věnuje nepoměrně více místa působení grálské tematiky v kultuře anglosaské než románské či středoevropské (přičemž slovanské konotace opomíjí zcela), to je ovšem věc z mnoha důvodů pochopitelná; artušovské příběhy koneckonců souvisejí především s britskými reáliemi. Pro české badatele ostatně může být právě toto vhodnou výzvou, aby se sami pustili na dobrodružnou výpravu po stopách grálu ve staré dobré Bohemii.
Te Deum
Tagy článku