Jsme svědky dvou fenoménů, které se stále více rozšiřují: nejprve jde o zásah do kulturních, sociálních a politických struktur, pak díky úspěšnosti této skryté akce vystupují na povrch otevřeně satanské kulty, často v provokativní podobě, a vytvářejí prostředí, ze kterého bylo odstraněno všechno posvátné. Tyto satanské kulty nacházejí stále větší rozšíření mezi mládeží.
Prožíváme tedy skryté a strukturální působení Zlého, jeho vynoření s nezakrytou tváří v našem století, přičemž se nesmí zapomínat, že tato otevřená manifestace má zcela anonymní rozměr a uskutečňuje se anonymní infiltrací.
Strukturální uchopení moci
Satanův úspěch v moderně spočívá v tom, že nahradil své bezprostřední působení, které vyvolává strach z ďábla, jiným, anonymním, neviditelným a uklidňujícím působením, které proniká nehlučně stále více do sociálního přediva, aniž by neslo pečeť „vládce tohoto světa“, protože používá lidské „agenty“, kteří jsou umístěni na strategicky důležitých místech. Vypadá to tedy tak, jako by převzal styl diskrétního generálního ředitele, který drží v ruce všechny provázky, aniž by se sám objevil na veřejnosti.
Tato metamorfóza se uskutečnila velice rychle a účinně. Lidská společnost byla náboženská a především křesťanská. Mezitím se stala natolik sekulární a laickou, až se nepotlačitelná potřeba náboženství zcela zvrátila, takže vyústila někdy dokonce do sebevražedných a vysloveně satanských sekt.
Stará lež v novém kabátě
Moderní dějiny civilizace spočívají v odbourání Boha a exaltaci člověka.
Od dob renesance postupuje nahrazování humanismu deismem, který se proměnil do racionalismu filosofů 18. století a následně pak do marxistického ateismu 19. století, který našel pokračování v ekonomickém materialismu. Oba se jen málo liší, jak říká Chesterton. Pokušení dědičného hříchu, které dostalo podobu krásného mýtu, získalo v dnešním světě zcela konkrétní formy: Člověk se musí osvobodit od Boha. Prohlásil všechno transcendentní za utlačující diktaturu a současně za podvodný obraz, který je nutno zrušit. Bůh, Stvořitel a pramen všeho dobra, byl prohlášen za tyrana, který musí být vyhlazen z vědomí člověka, kde je odpovědný za vznik mučivých myšlenek. Děkování musí ustoupit nedůvěře; souhlas vzpouře; dětská láska odporu; víra odmítnutí; „Ať žije Bůh“ heslu „Smrt Bohu!“; pokora pýše vítězné emancipace.
Satanova genialita spočívá v tom, jak půl století rozvíjel na Východě praktický a na Západě ekonomický materialismus.
Po agresivní fázi revolty, která poznamenala 19. a začátek 20. století, stal se povalený Bůh ve vědomí lidí Velkým Nepřítomným. Militantní ateismus některých skupin vystřídal agnosticismus, který je velmi rozšířený. Dříve jej vyznávalo asi 250 miliónů, v roce 2000 asi jedna miliarda. Subtilní mechanismy ďáblova pokušení, které nám odhaluje kniha Geneze (Gn 3,3–5), znovu ožily v moderním vědomí.
Vyloučení Boha
Bůh vám řekl: Nesmíte jíst ze stromu poznání, jinak zemřete, ale to je jeho trik, aby vám zabránil být jako Bůh pány nad světem a poznávat dobro i zlo. Pubertální, svými pokroky opilé lidstvo 19. století v tom našlo velkou zálibu: Člověče! Podívej se, teď jsi vyrostl a brzy budeš pánem tohoto světa. Máš poznání. Nepotřebuješ Boha a jeho prozřetelnost. Pokrok a technika překonají chudobu, nemoci, válku a možná i smrt. Bůh tě chce udržovat v otroctví, ale ty jsi zralý pro svobodu. Ba co víc: Bůh vůbec neexistuje. Můžeš beztrestně rozhodovat o jeho smrti. Ty sám jsi bohem budoucnosti. Toto všechno – nikoliv bez nadsázky – hlásal ďábel skrze marxismus a víru ve vědu v 19. století. Bylo to proroctví nového štěstí, které mělo stát na troskách překonaného křesťanství a jeho mrtvého Boha.
Satanův realismus nabývá vzezření nejrůznějších lobby: mediální, komerční, veřejné a často i zákonné struktury šíří neomezeně po celém světě tolik pokušení, že Satan se vůbec nemusí namáhat a podnikat. Mocné „nátlakové skupiny“ účinně podporují tento vývoj směřující k apokalyptickému zániku.
Věda si byla jista, že dokáže pravdivost ateismu: Není žádný stvořitel; evoluce je více než stvořitelská. Vzestup člověka vyžadoval pád Boha. Rozvoj moderny se překvapivě obrátil proti Bohu, aby mohl působit ve prospěch člověka: ve prospěch jeho autonomie a proti Boží transcendenci. Ale to všechno vedlo od svobodomyslných, velikášských a podvodných euforií k rozčarování a někdy k zoufalství. Pokrok nepřekonal ani bídu, ani hlad, ani válku, nemoc nebo smrt, naopak v mnoha směrech je ještě rozšířil. Člověk, který zapomněl na svůj původ a božské určení, upadl do absurdity. Jeho civilizace se stala civilizací strachu, ve které se uklidňující prostředky a drogy staly jeho každodenním chlebem. Člověk bez Boha je zcela vyšinutý, nemá základ života ani žádnou budoucnost.
Satanův realismus
Hodnoty, které stvořila tato civilizace, měly nahradit elán pramenící z Boha. Nahradily ho. Obrátily se proti stvoření. Hlavní produkcí na této planetě je produkce smrtících zbraní. Drogy se staly světovou velmocí: živí mafii, Ohnivého koně a jiné organizace. Pro Kolumbii jsou drogy hlavním a největším průmyslovým faktorem. Dokonce láska, redukovaná na pouhý sex, se zaměřila na smrt: jedinou starostí je, jak si užít, aniž by došlo k početí, a když počít, aniž by došlo k porodu. Legalizace potratů, často subvencovaných, má na svědomí větší počet mrtvých než koncentrační tábory a gulagy dohromady.
Ve všech těchto rysech, rozporech, zmaru a cestě do chaosu je možno zcela zřetelně rozeznat Satanův realismus, který nabývá vzezření nejrůznějších lobby: mediální, komerční, veřejné a často i zákonné struktury šíří neomezeně po celém světě tolik pokušení, že Satan se vůbec nemusí namáhat a podnikat. Mocné „nátlakové skupiny“ účinně podporují tento vývoj směřující k apokalyptickému zániku.
Nepatří snad k Satanovu působení i novodobé šíření islámu, které široce překonává šíření křesťanství a které s sebou přináší stále aktivnější a děsivé propojení přímo zuřivého fanatismu a náboženství, a to náboženství, které dokonce vzývá téhož Boha Bible?
Satanova genialita spočívá v tom, jak půl století rozvíjel na Východě praktický a na Západě ekonomický materialismus. Odpovědí na to je bujení „divoké religiozity“ ve formě nových sekt, včetně sekt vysloveně satanských. V této hodině úspěchu už může totiž vystoupit ze stínu anonymity a ilegality a nechat veřejně oslavovat sebe i hřích.
Podle knihy: Le démon: mythe ou réalité?
http://www.lumendelumine.cz/
Tagy článku