Desatero podle Barrosa: cti rodiče č. 1 i rodiče číslo 2, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na Zemi. Pokus vymazat z našich životů otce a matku se týká nás všech
Michal Fraiman přináší lehce provokativní předvánoční zamyšlení nad tím, jak se Evropská komise jala opravovat Stvořitele
Ten příběh známe asi všichni: Bruselská administrativa prý kdysi vydala nařízení, jak moc zakřivené smějí být evropské okurky. A ty, které nebudou normě vyhovovat, prostě nesmějí na náš společný jednotný trh.
Euroskeptikové to rádi dávají za příklad toho, co dokáže bruselský eurošiml vyplodit za nesmysl. Eurofilové připomínají, že jde o hoax (falešnou zprávu, mystifikaci, kachnu), neboť EU ve skutečnosti nikdy žádné takové doporučení nevydala. A beztoho tento hoax šíří právě ti protivní euroskeptikové, aby uškodili naší jednotné evropské věci, či snad dokonce aby ji zesměšnili. Jaká je pravda, sám nevím. Kdo se v tom má vyznat?
A nevím ani, jestli jsem teď rovněž nepadl za oběť podobného hoaxu. Ono totiž u bruselských předpisů člověk mnohdy opravdu neví, jestli jsou míněny vážně, nebo jde o kachnu pro obveselení hrstky zasvěcených. Zpráva z idnes o odsexizování vychovatelů dětí (či jak to korektně nazvat) mě totiž opravdu dostala.
Ty jsi, mámo, jednička a já budu od teď dvojka
Podle zmíněné zprávy se v nových litevských elektronických žákovských knížkách místo označení „matka“, „otec“ objeví takzvaně neutrální „rodič I.“, „rodič II.“. Snad aby se dětem nedělal v hlavách zmatek, Litevci vyslyšeli doporučení EU odstranit z oficiálních dokumentů tyto „výrazy podněcující sexismus“.
Zatímco soudruzi v Bruselu nadšeně jásají, Litevci zuří. Rodičovské organizace protestují, matky, pardon, sdružení rodičů č. 1, se bouří, ale je jim to všem drek platné. Není to krásný obraz stavu té naší Unie? Porobení obyvatelé protektorátu odmítají s nadšením přijímat direktivy spolku, do kterého dobrovolně vstoupili, nemajíce údajně jiné cesty. Účast v litevském referendu byla 63,3% pro vstup se vyslovilo 91,04%. Tak si teď očíslovaní rodičové nestěžujte.
Zcela výjimečně stojí za přečtení i valná část diskuse pod zmíněným článkem, která mne koneckonců inspirovala k sepsání tohoto textu.
Čtěte ZDE: Kvalifikace – ŽENA: Bruselská tragická groteska, která se může stát dalším vážným problémem umírající Pevnosti Evropa. Kdo založí Českou mužskou lobby?
Pepíčku neříkej mi tatínku, nebo si tě ta paní odvede
Většina diskutujících, zdůrazňuji diskutujících občanů Evropské unie, se kupodivu kloní k většině Litevců a téměř všichni svorně považujeme uvedený nápad za zhovadilost zcela překračující míru vkusu. A stejně jako těm Litevcům je nám to málo platné, jen k tomu přistupujeme s takovým tím českým cimrmannovským nadhledem:
Jeden z diskutujících se například pustil do úvahy, že v souladu s tímto nařízením by se i dítka měla vyjadřovat korektně a měla by k tomu být od malička vedena. A navrhuje, aby dítě, které na pískovišti řekne, že se mu ztratila maminka, bylo odvedeno nikoli k rodiči č. 1., ale rovnou do ústavu. Rovněž se jeví velmi romantické, jak říká jeden rodič č. 2 jinému: „Náš malej´ už mluví!“ – „Nepovídej. A co bylo jeho první slovo?“ – „Představ si. Malej´ řek´Rodič č. 1!“ Jako podnětný se jeví i další diskuzní návrh, aby udělení čísla jedna či dvě, zavánějící jakýmsi pořadím, garantoval stát losováním, neboť označení „číslo dvě“ lze v tomto smyslu považovat za diskriminační, tudíž s evropskými hodnotami neslučitelné.
Nekamenujte mne, prosím
Z diskuse pod článkem jsem, přiznám se, převzal námět na titulek tohoto textu.
Jsem si vědom toho, že převážná část příznivců Protiproudu je konzervativně založena a že sarkasmus a ironie ve spojitosti s Desaterem může pro mnohé představovat stejné rouhání jako diskutovaný bruselský nesmysl.
Prosím, právě v čase předvánočním, o shovívavost. Chci připomenout, že Boží přikázání mají rozměr současně náboženský i etický. Desatero ovlivnilo hodnoty celé naší (zatím) křesťanské Evropy a je tak, v tom takříkajíc původním, tedy nekorektním znění, dědictvím celé západní civilizace. A jako takové je musíme společně hájit. Konkrétní vztah každého jedince ke křesťanství jako takovému v tom touto optikou nehraje pražádnou roli.
Bruselská - dříve Moskevská - konečná, vystupovat!
Snaha Bruselských vymazat z našich životů otce a matku se tak týká nás všech. Jsem přesvědčen, že ono bruselské doporučení není jen bezvýznamným administrativním nesmyslem typu zakřivené okurky, jakých jsme už spoustu zažili a ještě spoustu zažijeme. A naopak si nemyslím, že já a ostatní otcové a matky, čeští, litevští, evropští, trpíme jakýmsi zbytečným sentimentem nad dvěma slovy. Tady přece nejde o přejmenování stanice metra.
Proto ta úvodní provokace. Jak jinak reagovat? Vždyť to není jen sentiment, vždyť to právě nejsou jen ta dvě slova. Je to symbol hodnot, které mají být postupně vytlačeny. Zatím z litevských žákovských knížek, pak možná z našich pískovišť a nakonec?
Co když nakonec začne Evropská komise opravovat Stvořitele? Inu dej Bůh, ať je to radši celé jen hoax. Nerad bych dráždil úvahou nad tím, jak by asi zněl takový korektní Otčenáš.
Štastné, veselé a Bruselem neregulované Svátky přeje všem v Protiproudu autor
Tagy článku