Děťátko
Jaroslav Durych - slavný český spisovatel - se táže v nadčasovém článku: Jsou Vánoce svátky či nikoliv? Jest narození Děťátka důvodem k radosti? A co přináší našim dětem?
Říká se o Vánocích, že to jsou svátky radosti a svátky dětí. Záleží na tom, kdy se to říká a jak se to říká. Leccos se říkalo, zvláště dětem, jen aby se něco řeklo. Slovo mnoho nestálo, a také nestálo za mnoho.
![PP](../images/textiky/galerie.jpg)
Ale nemůže to tak zůstati. Jest už svrchovaný čas, aby se přestala říkati slova, která nestojí za mnoho, a aby každému slovu byla poctivě vrácena jeho čest. A k tomu se hodí právě Vánoce.
Ano, jsou to svátky radosti a jsou to svátky dětí. A především jsou to svátky. Každé toto slovo má nezměnitelný a posvátný význam. Svátky jsou oslavou věcí svatých. Pro věci, které nejsou ustanoveny svátky, nýbrž slavnostní dni. V tom jest rozdíl. Vánoce jsou svátky radosti a dětí proto, že jsou oslavou Děťátka, od něhož má křesťanství svůj původ. Čím více svět stárl, tím různěji posuzoval tuto věc, která se mu stávala kamenem úrazu a příčinou pohoršení. Zdálo se pak, že jest vhodno si Děťátko ponechati, ať už pro děti či také pro dospělé, jako se ponechávají pohádky a báchorky. Bylo toto Děťátko chudé, mnoho zkusilo a vytrpělo, mělo na světě jakési vynikající poslání, i lze tedy z důvodů citových a vychovatelských dopřáti mu jakési místečko v dětské obrazotvornosti i dnes. Tak se o tom soudilo a soudí. A tu nutno si představiti všecky tyto povýšené a shovívavé vychovatele tváři v tvář tomuto Děťátku.
Toto Děťátko ležící v jeslích v chlévě mezi volem a oslem slove Bůh Silný a Mocný, na jehož rameni spočívají říše národů. Z jedné strany hledí na ně vůl, z druhé strany osel, a před ním, či spíše proti němu stojí svět. Veliký svět lidí vážených vzdělaných, učených, povýšených, sebevědomých. Ti se dívají blahosklonně či shovívavě, omrzele nebo i nepřátelsky na toto Děťátko, o jehož životě a činech se vypravuje tolik věcí, které těm váženým a vzácným osobám nejsou po chuti. Učenci, různí intelektuálové a lidé se zvučnými tituly a mocnými prostředky mají se zdržovati s tímto dítětem, které neradi vidí, neradi slyší, a přece z různých příčin je nemohou odklidit na nějaké místo, odkud by už nikdy nikdo ani slova o něm nezaslechl. Jen z nouze připouštějí, aby zprávy o tomto Děťátku byly zatím zachovány tak jako pohádky a básně.
Děťátko má tyto lidi před sebou a může se na ně dívati, chce-li. Ale jak by mohlo něco takého chtíti?! Má přece na jedné straně dobrého vola, na druhé straně poctivého osla a tj. pro Syna Božího společnost mnohem snesitelnější a důstojnější než společnost těch vážených a vzácných osob, které překypují svými světskými zkušenostmi, svou světskou moudrostí a vším, co má ve světě zvučný název, co ve skutečnosti jest nejžalostnějším klamem.
![Reprodukce PP koláž](../images/textiky/advent2.jpg)
Čtěte také: Bůh přišel a stal se člověkem. O adventní době si připomínáme dvojí příchod Páně: příchod k lidem před dvěma tisíci lety a druhý příchod na konci časů
Na rameni tohoto Děťátka spočívají říše národů. Toto Děťátko jest krásné a milé, přišlo z pouhého milosrdenství, přišlo za lidi umřít. ale není to hračka, kterou lze odhodit nebo zničit. Už to svět zkusil mnohokrát a zkusili to celí národové. Tu se však ukázalo, že říše národů spočívají opravdu toliko na rameni tohoto Děťátka. Není to tedy hračka, nýbrž Bůh Silný a Mocný, který přichází nejen svět spasit, nýbrž i soudit. A o tom, jaký tento soud bývá, svědčí dějiny národů již dostatečně.
Každé slovo křivé a pokrytecké se mstí. Proto o svátcích každý, kdo ještě se nezamyslil, měl by se zamysliti, aby křivým a pokryteckým slovem nezpůsobil neštěstí sobě i jiným. Jsou Vánoce svátky či nikoliv? Jest narození tohoto Děťátka důvodem k radosti? A proč? Co nám přináší toto Děťátko? A co přináší našim dětem? Na toto vše jest nutno odpověděti poctivým slovem.
Ovšem, už mnoho Vánoc jsme přežili. ale každý přežije mnoho dní a let, než přijde den, kdy umře. Není každý den a každá doba stejně důležitá. Mnoho let, snad sto let, a ještě více bývá připravována doba, ve které se musí národ nebo třebas i svět rozhodnouti, zda přijímá Boha. A to děje se tak, aby každý to poznal, aby nikdo se nemohl vymlouvati. Neboť na tomto rozhodnutí spočívá soud.
Neslove toto Děťátko nadarmo Bůh Silný a Mocný, na jehož rameni spočívají říše národů.
![PP](../images/textiky/galerie-banner-54666.jpg)
Tagy článku
Doporučujeme
Filip Adamus několik dní po 245. výročí Velké francouzské revoluce přináší myšlenky polského arcibiskupa... více čtěte zde
Protiproud TV uvádí Petra Hájka se známou ekonomkou Hanou Lipovskou, kteří spolu v pořadu Alfa a Omega plují... více čtěte zde