Již dlouho ctím slogan „Lépe už bylo - naděje však nikdy neumírá“.
Na první pohled lze souhlasit. Každou událost můžeme hodnotit pouze zpětně, přičemž vnímáme tendenci člověka se neustále osvobozovat od skutečných či domnělých omezení minulosti. Člověku je totiž blízká urputná snaha nastolovat cosi „nového“ s vírou, že tak stvoří kvalitnější současnost a budoucnost.
Na troskách
Nikdy jsem však nepatřil mezi nadšence, kteří se po hlavě vrhají do oné „novosti doby“. Zřejmě i proto, že jsem přišel na svět v časech, kdy ideologická tupost v kombinaci s oportunismem měla vrch nad autentičností.
Doba byla plná chvástání se pokrokem, a proto nám bránili skautovat, číst knihy Jaroslava Foglara a být neorganizováni. O to víc jsme s posvátnou úctou obraceli stránky starých časopisů, jako byl Mladý hlasatel, Vpřed či Skaut - Junák a předválečných knih a kochali se každým detailem oněch starých lepších časů. Ty časy pro nás byly lepšími, ale jen subjektivně.
Když vyšlo první číslo Mladého hlasatele v prosinci 1938, svět byl na pokraji druhé fáze Velké války. V roce 1938 proběhla mobilizace - a následně po zradě takzvaných spojenců demobilizace. Prezident republiky si zabalil kufry a zmizel. Německé, polské a maďarské armády nám zabraly pohraničí a vznikl Slovenský stát z obavy, že Němci, Poláci a Maďaři Slovensko jinak prostě rozeberou.
Po několika následujících letech vypuštěných běsů byly milióny lidí na pravdě Boží a Evropa či Japonsko v troskách.
Čtěte ZDE: Pán přijde, kdy se nenadějete: Na tvůj příchod čekáme. Jak velké je množství času, který jsme nevyužili k dobrému? Úzká cesta a těsná brána. Když Soudce k soudu vstane, zpívali jsme. Všichni, nebo mnozí? Co najde, až přijde?
Opravdu "lépe už bylo"?
A přišla další pokrokovost, jaderné zbraně odzkoušené na některých lidech, aby další desítky let děsily všechny. Pouze druhotně byly technické možnosti 19. a 20. století využity ke zjednodušení materiálních potřeb člověka. A pokud, pak za cenu dalších obětí, protože někteří si dovolili tvrdit, že býti mravencem v mraveništi není tak docela důstojné člověka. Že nestačí jen „chléb a hry“.
Má-li tedy platit ono „lépe již bylo“, tak s vědomím, že pokrok dneška negeneruje kvalitu stejně, jako ji negeneroval pokrok tehdejší. A ono „lépe“ lze vztáhnout pouze k tomu, že tenkrát jsme nebyli ještě tak pokrokoví jako jsme dnes, tudíž se ony časy jeví tradičnějšími. Stejně jako když se tenkrát chlapci prali o Mladého hlasatele a zakládali kluby s nadějí, že budou lepšími lidmi. A viděno zpětně - jen o zlomku z nich to lze říci.
Tak je to i s námi. Jen zlomek z nás tzv. Husákových dětí byl ochoten, třeba skrze četbu Rychlých šípů či pro tajné skautování klást si otázky po smyslu a významu lidské existence. Jen nemnozí zatoužili po odpovědi, proč vlastně být jinými ve světě, kde je nectnost považována za přednost a předpoklad k úspěchu. Pro mnohé se nakonec mravní principy z knih našeho dětství staly překážkou v praxi života a pokryteckým moralizováním bez obsahu.
Nedejme se jim jen tak!
Jak se vlastními silami úspěšně léčit a udržet si zdraví BigPharmě, covidovým vakcinátorům a selhávajícímu zdravotnímu systému navzdory?
V rozhovoru Petra Hájka s mužem, který stojí za pozoruhodným přípravkem, jenž má překvapivě dobré výsledky v léčení jak některých fatálních onemocnění, tak následků vakcinace, najdete další informace
Sledujte ZDE: Zázrak uložený do medu: Cesta tam (do Číny) a zase zpátky. Tisíce let a tisíce zkušeností v extraktu. Jsou to záhadné organismy: Ani rostlina, ani živočich. Dřevo kazí, životy zachraňují. Energie a imunita. Zdraví patří do našich rukou!
Ctnosti se na tomto světě nevyplácí
Mnozí prostě nenašli odvahu podívat se pravdě do tváře a osvojili si odvěkou lež, že odolávat svodům k nečestnému jednání je vlastně přirozené. Proto tolik polobohů pro lidí věřící už jen v sebe. A to i když vědí, že neustále selhávají a pouze vrší alibi.
Když jsem po převratu v roce 1989 připravoval mladé kluky na skautský slib, ptal jsem se jich na motivaci. Proč chtějí něco slíbit, komu to vlastně chtějí slíbit a proč hodlají do svého života zahrnout 10 bodů skautského zákona.
Odpovědi se nesly v duchu, že v tyto hodnoty přece věří a chtějí být lepšími lidmi, jak o tom psal Jaroslav Foglar. Položil jsem tedy znovu onu prostou dětskou otázku: A proč? Nevěděli. Tak jsem se pokusil vysvětlit, že ctnosti se jim na tomto světě vyplácet nebudou, spíše budou biti ze všech stran. Ještě chcete slibovat?
A zde naše debata dostala metafyzický rozměr: Protože pokud motivem k odlišnému životu uprostřed vlčí smečky bijící se o žvanec, není tento svět a život, pak co? Pak bylo třeba oprášit jiné desatero. A upnout pozornost zvlášť na první Boží přikázání, které je předpokladem všech dalších, včetně desatera skautského.
PŘIPOMÍNÁME: Protiproud TV v pondělí 18. 12. 2023 od 18:00 vysílá v přímém přenosu další díl pravidelného setkání Petra Hájka s "tvrdým jádrem" nepodvolených. "Porady" se můžete účastnit jako vždy i prostřednictvím chatu, a to i s předstihem před zahájením vysílání.
Přetavení
Již zakladatelé skautingu, včetně Jaroslava Foglara, z mravních postulátů vysekli pouze to, co se hodilo - neb takřečené osvobození se od omezení minulosti, od středověkého tmářství, bylo tenkrát projevem modernity. To byl onen tehdejší „pokrok“, který dnes dosáhl stavu, že se děti ve skautském oddíle učí o genderu a tzv. jiných rodinách.
Modernita minulosti byla přetavena v progresivismus současnosti. A co naděje? I naděje zemře. Zemře však až ve chvíli, kdy je naplněna. Již není nadějí, protože je realitou. Naději však máme tehdy, když máme víru v budoucnost. O jaké budoucnosti však hovoříme, uprostřed příbojů současné pokrokovosti tzv. liberalismu, který prý osvobozuje člověka od veškerého řádu a pravidel?
Naději na lepší uspořádání tohoto světa měl leckdo. Je-li však opřena o pověru, že člověk je sám sobě bohem, pak vždy zazní válečné bubny a země pohltí těla padlých. Pokrok nás doběhl a dnes nám berou vše i právo na prosté soukromí. Společnost může být příhodným prostředím k životu vezdejšímu, pokud naději naopak nevkládáme v tento pozemský život, a tím přímo či nepřímo v pravidlo - urvi co můžeš, neb si tvoříš ráj na zemi.
Velmi nás těší, kolik z Vás chce dát najevo svoji příslušnost k hnutí odporu a solidaritu s pronásledovanými nepodvolenými médii.
Trička Protiproudu ve velikostech M, L, XL, 2XL a 3XL si můžete objednat na adrese: [email protected]. Možnost po dohodě vyzvednutí osobně v redakci, nebo zasíláme poštou na dobírku. Pro osobní odběr volejte na redakční telefon 737 461 817. Po dohodě vám trička připravíme k vyzvednutí v redakci v Opletalově ulici (pár kroků od Václavského náměstí).
Pokrokem do pekel
Jen pravdivá víra nese autentickou naději a prostředky pro náročnou cestu k naplnění lidské existence životem a světem, který je sám v sobě porušen, a neskýtá proto naději na trvalý pokoj a štěstí.
Jako chlapec jsem chtěl být u toho, když 17. prosince 1938 vyšel první Mladý hlasatel s prvním dílem Rychlých šípů. Přál jsem si sdílet ten retro čas, - ale to jen proto, že se holt psal rok 1980. Rozhodně bych však nechtěl bát o své rodiče, sourozence a kamarády, když nad městy létaly bombardéry, rachotily tanky a lidé mizeli na frontách a koncentračních táborech.
Dnes mám z mnohých dojem, že v domnělém zápase o takzvaně lepší svět jsou opět odhodláni použít stejných prostředků, protože jen pokrok nás prý osvobodí od tmářství minulosti.
Tagy článku