Zdravím všechny přátelé Protiproudu a Tea Party zvláště. Naše poslední setkání nad Vašimi dopisy jsme začínali a končili Ukrajinou – a ani dnes tomu nebude jinak. Toto téma logicky dominovalo všem médiím, Protiproud nevyjímaje. Dosud málokdy jsem měl tak naléhavý pocit relativní důležitosti a smysluplnosti našeho internetového názorového časopisu, jako v těchto posledních dnech.
„Vážená redakce Protiproudu,
jste asi jedni z mála, kteří se zamýšlejí na dění v Ukrajině z jiných pohledů, než všechna oficiální média. Kdybyste mi mohl odpovědět na otázku, co stálo za konfliktem na Ukrajině, byla by odpověď - odmítnutí nabídky EU o vstup? Anebo je to trochu složitější a má to ještě jiné nuance? Např. to, že EU tím dosáhla toho, čeho chtěla? Kdyby nic takového nenabídla, nestalo by se tak? Je tu skutečně ten pohled Amerika a její cíle a Rusko jako protipól - na místě? Jsou postsovětské země jakýmsi nárazníkovým pásem, či pásem neutrality mezi Amerikou a Ruskem, je toto správné nazírání na to, co se momentálně děje?
Nemusíte odpovídat, články jsem na Protiproudu četl, takže mi stačí, když mi řeknete, že by Jste k tomu stejně nemohl říci nic jiného. Emailů asi dostáváte dost a dost každý den. To naprosto chápu. Přeji Vám co nejpříjemnější dny v Boží milosti. Jen tak mimochodem, to je asi první situace od "sametové revoluce", kdy jsme svědky takového konfliktu - tedy "pozorovatelů". To je určitě jiný pohled, než když bychom byli účastníky.
Zdraví Vlastimil Šoul ze Šumavy
Vážený a milý pane Šoule z mé milované Šumavy,
ptáte se velmi podobně jako většina ostatních pisatelů. Než se Vám však pokusím odpovědět, půjdu na to trochu oklikou.
Tento týden uplyne rok od chvíle, kdy se náš „kontrarevoluční magazín“ objevil v mediálním prostoru. Nevznikl proto, že bych nevěděl co s volným časem poté, co jsem opustil Pražský hrad několik dnů před tím, než z něho odešel prezident Václav Klaus. Spíše naopak. Byla to pro mě docela namáhavá doba a start našeho webu ji učinil ještě namáhavější.
Protože se však médiím v té či oné podobě věnuji celý život, měl jsem za to, že své zkušenosti bych měl zúročit v užitečné službě alespoň trochu korigující masívní proud mystifikací a manipulací, jenž se na nás všechny valí z toho, co nazýváte „oficiální média“. Rovněž moje dvě poslední knihy – a především jejich pro mě téměř šokující příznivý ohlas – mě přesvědčily, že existuje stále početnější skupina těch, kteří již nechtějí být pouze pasivními konzumenty produktů důmyslně konstruovaného „stroje“ na ovládání myšlení a postojů veřejnosti. A odejít z Hradu znamenalo také ztratit téměř jakoukoli možnost přístupu do médií. Pro to všechno vznikl Protiproud.
První náš článek, který skutečně „zvedl mandle“ mediálnímu mainstreamu a řadě politiků, protože jako jediný odlišně komentoval vztyčení vlajky EU na Pražském hradě, byl přímo symbolický. Prezident Zeman chtěl tímto gestem symbolicky i fakticky ukončit éru, v níž byl Hrad poslední baštou, která odolávala „nájezdům“ Páté kolony českých eurolokajů, pro něž národní zájmy jejich vlasti nic neznamenaly a neznamenají. A dočkal se za to frenetického potlesku hlavního mediálního proudu. My jsme tomu ostře oponovali.
Čtěte zde: Kontrarevoluce začíná: Miloš Zeman se rozhodl rezignovat na funkci prezidenta republiky!
Musel jsem pak odpovídat řadě rozčilených novinářů, zda jsem myslel vážně přirovnání Miloše Zemana k Emanuelu Moravcovi. Téma Evropské unie a informování o dalším posilování jejích totalitních tendencí, se poté stalo jedním z ústředních motivů naší práce. Události před, při a po státním převratu na Ukrajině, ve světle protektorátního způsobu „informování“ mediálního mainstreamu, dávají našemu dlouhodobému rozkrývání skutečných záměrů tvůrců Nového světového pořádku z Evropské unie a Spojených států aktuální smysl.
Naši čtenáři vědí, co a proč se na Ukrajině stalo a děje. Kdo hrál a hraje hlavní roli při rozbití této nešťastné země, poté, co její demokraticky zvolený prezident odmítl podepsat vazalskou smlouvu s unií. Co znamená neskutečná jednostranná mediální masáž, která vpravdě goebbelsovskými metodami o „stokrát opakované lži, která se stane pravdou“ , sugeruje naší veřejnosti bolševický obraz reality: Za vším zlým hledej Rusko, zní lží prosáklá mantra, která se na nás valí dvacet čtyři hodin denně.
Abych však na Vaši otázku, pane Šoule, odpověděl z trochu širší perspektivy, ocituji ještě jeden z mnoha dopisů, který jsem na toto téma dostal:
„Vážená redakce,
děkuji za vaše články o dění na Ukrajině, v souvislostech.
Posílám email s odkazem na dnešní zprávy na Ukrajině, kde volají o pomoc psychology a psychiatry pro aktivisty euromajdanu. Ti nemůžou spát, mají deprese, hysterie, psychózy, sebevražedné sklony, trpí ztrátou paměti, posttraumatickým syndromem... Média to vykládají jako následek bojů a stresu posledních dnů, ale ve skutečnosti aktivisté Majdanu byli dopováni narkotiky. Podávali čaj s narkotiky nejen jim, ale i každému, kdo na Majdan přišel a byl ochotný tam za peníze postát.
Jen pro zajímavost přináším krátké svědectví z euromajdanu: Známá "pracovala" na euromajdanu jako kuchařka. Po několika dnech se začala cítit špatně, nevěděla, co se s ní děje. V nemocnici lékaři k jejímu údivu stanovili diagnózu - závislost na drogách. Nyní se léčí. Podobných svědectví je více...“
S pozdravem
M. Ondroušková
Vážená a milá paní Ondroušková,
podobných informací, autentických zážitků a odhalení, jak to na Majdanu opravdu probíhalo, máme pochopitelně více. Mnoho. V řadě případů je ani zatím nechceme publikovat, abychom neohrozili řadu „zpravodajů“, kteří jsou nyní pod velmi důkladným „zvětšovacím sklem“ vítězných pučistů, respektive Západních tajných služeb. Až se dostanou tito lidé do bezpečí, přijde čas i na řadu svědectví. Bude dobré se k nim ještě dlouho vracet. Poměrně přesně totiž odhalují „anatomii“ metod státního převratu „v přímém přenosu“.
Měli jsme je samozřejmě možnost vidět už mnohokrát – v předpremiéře při „válce v Zálivu“, kdy televizní štáby byly na místě dříve, než začala první spojenecká intervence do Iráku. Ostrá premiéra pak proběhla 11. září 2001 v New Yorku. Od tohoto okamžiku je přímý přenos z podobných akcí přímo podmínkou politického úspěchu každého dalšího dílu seriálu „dobývání světa“ při pokusu o nastolení Nového světového řádu: údajné zavraždění (amerického agenta) Usámy bin Ládina, „arabské jaro“, válka v Gruzii, Sýrie – a nyní Ukrajina.
Politici a hlavní média vytvářejí při těchto „reality show“ základ interpretace události. Diváci přece „vidí na vlastní oči“, co se děje. Pomocí této „hollywoodské strategie“ technologické „výroby snů“ je pak manipulace většinovou veřejností už skoro hračka. Velmi obtížně lze vysvětlit domněle „přímému účastníku“, že to, co na obrazovce sledoval, byla fikce. Sestříhaný film, pečlivě připravený, produkovaný a režírovaný. Jiné záběry, fotografie, svědectví, nahrávky a výpovědi se do médií nedostanou. Uvidíte je sice u nás a na několika málo dalších webech, ale to je z hlediska „víry“ většinové veřejnosti, že na vlastní oči viděla skutečnost, téměř nepodstatné. Nebo si to alespoň tvůrci těchto mystifikací myslí.
„Jsou postsovětské země jakýmsi nárazníkovým pásem, či pásem neutrality mezi Amerikou a Ruskem?“ ptáte se, pan Šoule. Nikoli – a nikdy to tak nebylo. Po alkoholickém sebezničení Borise Jelcina (nikoli náhodou „přítele“ Václava Havla), dostala koncepce „pádu bipolárního systému“ vážnou trhlinu: Vladimír Putin z mnoha důvodů odmítl spolupracovat tak, jako jeho předchůdce. A od toho okamžiku je Rusko hlavním nepřítelem světa. Proč to tak je, přesahuje možnosti naší Tea Party. Věnuji se tomu podrobně v závěrečné knize „smrtícího tryptichu“, kterou letos vydám, dá-li Bůh.
Na Ukrajině se aktuálně vede jedna z rozhodujících strategických a pozičních bitev před rozhodující válkou. Ta ovšem bude vypadat úplně jinak než „televizní přípravka“ Na vlastní oči. Budeme se jí samozřejmě dále intenzivně věnovat. Protože tvůrci mystifikací se jak doufám, ve své nekonečné pýše a domnělé moci, mýlí. Každý protiproud je důležitý. A ve svém součtu umožňuje stále větší skupině lidí nepodlehnout píšťalám pochodujících krysařů – a jít s vlastním rozumem vlastním směrem. V boji o všechno.
Dobrý den, pane Hájku,
pracuji léta pro charitu, která se stará o seniory. V loňském roce jsme dosáhli na grant z fondu EU. Začali jsme pracovat na projektu, ve kterém máme mezinárodního partnera (evropská země). Jezdíme do zahraničí a vyměňujeme si pracovní zkušenosti. Narazili jsme tak ale i na zkušenosti z jiného soudku.
Do loňského roku jsem myslela, spolu s většinou mých kolegyň, že slovo gender znamená jen a pouze snahu o srovnání platů mužů a žen. V zahraničí jsme se dozvěděli o této ideologii mnoho zneklidňujících zprav. Narazili jsme na zkušenosti tamních neziskových organizaci, které nás informovaly o snahách určitých struktur rozbít tradiční rodinu, o praktikách sexuální výuky na školách, o nadřazování různých „homo“ skupin nad běžnou populaci.
Hledala jsem k tomuto tématu informace na internetu a narazila jsem na děsivá videa odebírání dětí, zavírání rodičů do vězení za neúčast jejich dětí na sexuální výchově ve škole, a také na pořad o zakladateli brzké sexuality u dětí – Alfredu C. Kinseyovi.
Píšu Vám z toho důvodu, že se ve vašem internetovém časopise také tématům rodiny věnujete. Tak jsem se vás chtěla zeptat, jak bych já, eventuálně naše organizace, mohla pomoci odrazit tyto snahy různých deviantních skupin zničit naše rodiny, naše děti, naši kulturu. Nebo už je všechno ztraceno? Pořádáte nějaké semináře? Lze se připojit k peticím?
Přeji vám hezký den
Mgr. V. B.
Milá paní magistro,
Vaše jméno z pochopitelných důvodů neuvádím – nechci Vám způsobit problém. Protože, bez nároku na korunu odměny, také pracuji ve vedení jedné nadace (NF Livie a Václava Klausových), vím, jak je tato práce obtížná a jak málo stačí, abyste se se svými názory dostala na „černou listinu“ jistých sponzorů – zvláště těch z EU. Mimochodem – také máme jeden klíčový projekt zaměřený na pomoc seniorům, takže opravdu vím, o čem Vaše záslužná práce je.
To, o čem píšete, je právě onen „boj o všechno“, o němž jsem mluvil výše. Je to jeho bezprostřední součástí – právě tak, jako dění na Ukrajině. Jen méně viditelnou a nesnadněji identifikovatelnou. Nevím, zda jste ona videa a informace našla na Protiproudu nebo jinde, na tom ale nezáleží. Věnujeme se problematice frontálního útoku na rodinu a tradiční hodnoty naší civilizace již celý rok. Přinášíme našim čtenářům řadu možností zapojit se do petičních akcí. Upozorňujeme na přednášky a diskusní fóra – o nejbližším právě s touto tématikou jsme psali tento týden.
Čtěte zde: Další Hovory na pravici budou o „kulturním boji“: Smíříme se s dětskou eutanázií, s pedofilií a dalšími „pokrokovými vymoženostmi?“ Jak se bránit novým formám tyranie?
Samozřejmě, že není pozdě. Samozřejmě, že nic není ztraceno. Jen musíme společně stále více a více lidí informovat o tom, co se skutečně děje. Je podstatné ono „společně“. Nenechme se izolovat, atomizovat. Podporujme se vzájemně všude, kde a jak to lze.
Jsem v tomto smyslu stále optimističtější – navzdory všemu, co se kolem nás děje. Stále více našich čtenářů například chápe, že bez jejich pomoci – pokud je to v jejich možnostech – nemůže existovat ani Protiproud. Přibývá těch, kteří nám posílají významné finanční příspěvky. Blokují nás sice hlavní reklamní agentury – ale mezi našimi čtenáři a příznivci z podnikatelského prostředí se nám hlásí další a další, kteří chtějí u nás inzerovat, a tím naši existenci uhájit asi tím vůbec nejúčinnějším způsobem. My zase věříme, že vzhledem ke stále mohutnější obci našich čtenářů se jejich produkty a služby uplatní. A tak dále.
„Vážený a milý "Protiproude",
záměrně nepíšu "vážený pane Hájku", neboť se domnívám, že tento protiproud není jen o Vás. Nemyslím to nijak pejorativně, myslím, že mě pochopíte. Naopak, díky Vaší iniciativě vznikla tato "názorová skupina".
Je opravdu velmi příjemné, že se na Vašich stránkách můžeme dozvědět různé názory na různá témata. Co je ale pro mě určující , že zveřejňujete i nesouhlasná stanoviska. S tím už se dnes člověk málokdy setká. Protože heslo dnešní doby "Buď jsi s námi, nebo proti nám". Ale takto by diskuse neměla probíhat. A teď se dostanu k tomu, proč vlastně píšu.
Na blogu idnes jsem zaznamenala jednu ženu, která, dle mého názoru, má co říct k tématům, která nás zajímají. Posílám odkaz. Nevím, zda by souhlasila s tím, aby její příspěvky byly přístupné i na "našich" webových stránkách. Ale i tak odkaz posílám. Jsem přesvědčená, že stojí za zamyšlení.
Jinak chci poděkovat všem přispěvatelům, opravdu jsem pravidelný čtenář. Nebudu tvrdit, že se všemi článku souhlasím, ale je to pro mě impuls se nad daným tématem zamyslet a zjistit si informace. A o to především tady jde. Jsem přesvědčená, že nechcete nějaké "stádo", které po přečtení bude jednohlasně souhlasit. Věřím, že Vaším cílem je, aby každý Vás čtenář začal používat "vlastní hlavu, vlastní rozum".
Přeji hodně zdraví a sil, neb ta cesta, kterou jste se dali, opravdu je "trnitá".
S úctou“
Stejskalová Ivana
Vážená a milá paní Stejskalová,
máte samozřejmě naprostou pravdu. Jsme otevřeni názorům, abych tak řekl - zprava doleva. Jedinou podmínkou je, aby se zabývaly realitou, nikoli fikcí, kterou šíří hlavní mediální proud. Jistě Vás nepřekvapí, že také v redakci jsme se nejednou dostali do vášnivé polemiky nad některými tématy. Ale, přesně, jak říkáte, jde nám o diskusi. Jenom tak se můžeme houštinami polopravd, lží a bezděčných či záměrných mystifikací prodrat k podstatnému.
Děkujeme za tip. Již jsem to tady psal nejednou: Nemáme tolik peněz ani lidí, abychom mohli sledovat všechno důležité. A takováto spolupráce je pro nás proto nesmírně cenná. Rád bych využil této příležitosti a odpověděl některým ze čtenářů, kteří nám pošlou tip – a pak se zlobí, že jsme s tím „nic neudělali“.
Není to tak jednoduché. Než jdeme s něčím ven, musíme si být opravdu jisti věrohodností jak zdrojů, tak skutečností, které přináší. A to je pracné a často dokonce neuskutečnitelné. Je třeba si také uvědomit, že jsme stále terčem mnoha pokusů o provokace. Nemůžeme si dovolit risknout případnou žalobu, která, kdyby se ukázala jako oprávněná, by nás mohla snadno zničit. Je toho prostě v protiproudu s velkým i malým P mnoho, nač musíme hledět. Nicméně: Pište, dávejte nám tipy, nebo posílejte klidně i celé články. Řada z nich se již dostala na stránky a z mnohých autorů jsou dnes již naši pravidelní dopisovatelé. Jsme Vám za to vděčni.
„Dobrý den pane Hájku,
Jsem čtenářem Vašeho Protiproudu, je skvělé, že alespoň někdo vyvažuje ty zmanipulované žvásty mainstreamových médií. Píši Vám ve věci mé bakalářské práce, za kterou jsem musel dlouho bojovat, aby se vůbec mohla na akademické půdě realizovat. Název práce je Elitní spolky. Práce popisuje, jak spolky jako Bilderberg, Trilaterální Komise atd., tak klan Rothschildů, jeho vliv na dějiny, NWO a další věci. S bakalářkou a její obhajobou jsem měl docela problémy, ale nakonec se mi to podařilo protlačit.
Původně, vloni koncem června jsem se s bakalářkou nedostal vůbec k obhajobě a ke státnicím, jelikož se oponent mé bakalářské práce vyjádřil velmi rázně v můj neprospěch. Věřím, že si to dovedete představit... Musel jsem tedy půl roku čekat na další termín zkoušek. Nechtěl jsem se práce vzdát, protože jsem chtěl napsat něco přínosného a ne neustále popisovat milion krát popsaná témata.
Začal jsem se tedy radit s odborníkem - Danielem Solisem. Práci jsem přepracoval. Solis mi napsal i posudek oponenta a nakonec jsem práci obhájil.
Práci Vám posílám. Pokud by se Vám líbila, mohl byste ji umístit na Vašich stránkách. Rád bych, aby lidé věděli, že se už i na akademické půdě dá takové téma zpracovat a že se takové informace dostávají do povědomí stále více lidí.
V práci není mnoho řečeno a nemohl jsem o hodně věcech psát na přímo, ovšem jsem rád, že se mi to podařilo protlačit alespoň takhle.“
Zdraví
Jakub Vacovský
Milý pane Vacovský,
zprvu jsem trochu váhal, mohu-li Vaše jméno veřejně použít. Ale vzhledem k tomu, že jste byl ochoten publikovat u nás svou práci, byla to asi zbytečná obava. Ostatně, soudím, že jste si při její přípravě prošel již dost trnitou cestou, abyste věděl, jak to v protiproudu fouká.
Váš dopis je však pro mě příležitostí zastavit se u jedné z dalších novinek, na nichž pracujeme. V této chvíli v podstatě není možné kvůli rozsahu Vaši práci „tisknout“. Hodláme však v brzké době posunout na mnohem vyšší úroveň naši „Knihovnu“. Tam budou patřit i práce jako je ta Vaše. A vůbec rozsáhlejší texty, nedostupné knihy a mnoho dalšího, co se v běžných „knihovnách“ nedá najít. Je k tomu nutno dotvořit ještě něco technických nezbytností – nebude to také úplně levné – ale jsme odhodláni tudy jít.
Dostanu se k tomu v dalších nedělních hovorech. Souvisí to totiž také s přípravou našeho velmi speciálního e-shopu a to zase s rozvojem našeho „Zlatého klubu“. Prostě spousta práce – ale myslím, že tím Protiproud posuneme na mnohem vyšší úroveň. A nabídneme našemu „společenství“ – opravdu už se jej tak neostýchám nazvat (a brzy i bez uvozovek) – daleko více možností a příležitostí pro ještě zajímavější a bezpečnější pohyb v protiproudu.
Modlím se za to, aby přibývalo lidí, jako jste Vy, právě na akademické půdě. Budu rád, když zůstaneme v kontaktu.
Mila redakcia Protiproudu, mily pan Hajek,
uplnou nahodou som na Protiproud narazila a strasne ste ma potesili, ze ste!
Velmi sa mi pacila Vasa knizka Smrt v sametu. Ak budete nieco na slovensku potrebovat, rada pomozem, ak bude v mojich silach (slobodna mamicka na materskej).
Dufam, ze zavitate aj do Bratislavy a ze sa mi podari prist sa na vasu prednasku aj s par priatelmi.
Prajem celej redakcii vela Bozej milosti, pozehnania a vsetkym ostatnym cim dalej tym menej nametov na vase clanky.
maja
Vážená a milá Majo,
moc Vám děkuji za povzbudivá slova z Bratislavy.
Ta Vaše závěrečná věta je mimochodem jedno z nejhezčích paradoxních přání, která jsem dostal. Bohužel skutečnost je zatím právě opačná: Nepříjemných, ale o to důležitějších témat přibývá spíše geometrickou řadou.
K „turné“, o kterém jsem se zmínil v minulé Tea Party, přišla řada nesmírně zajímavých reakcí, nápadů a nabídek. Vybírám však dopis, který mi umožňuje skončit tam, kde jsem dnes začal: na Šumavě.
„Dobrý den,
na Protiproudu v Tea party jste napsal, že máte v plánu "turné" po ČR. Tak
jsem se chtěl zeptat, zda byste nejel kolem Rabí nebo okolí. Mám totiž od Vás obě dvě knihy (Smrti) a chtěl bych je od Vás podepsat.
A ještě jsem se chtěl zeptat na Vaši další knihu, kterou, pokud jsem dobře četl a pochopil, máte v plánu napsat. Jak to s ní vypadá?
S pozdravem a přáním Božího pokoje čtenář
Vladimír Sedláček
Vážený a milý pane Sedláčku,
ptáte se úplně stejně jako můj nakladatel Zdeněk Čech z nakladatelství Daranus, které vydalo Smrt v sametu. Odpovím Vám proto jako jemu: Závěrečná kniha ještě dokončena není. Zčásti kvůli napjatým časovým možnostem, zčásti proto, že s něčím nejsem ještě úplně spokojen, zčásti kvůli dramaticky se měnící situaci kolem nás a ve světě: Mnohé události jsou totiž tak podstatné, z věcného hlediska tak dokonale vypovídající a ilustrující hlavní téma knihy, že není možné je pominout.
Připojím však ještě něco z „kuchyně“. Zrovna v pátek jsem na podobnou otázku prozradil jednomu nesmírně zajímavému člověku, s docela nevšedními schopnostmi, který se mnou hovořil o některých, podle jeho názoru „vizionářských aspektech“ Smrti v sametu: Teprve v okamžiku, kdy „ke mně přijde“ definitivní název knihy – a současně znám poslední větu – vím, že text určitě dokončím tak, abych s ním byl spokojen. Do té doby přepisuji, přidávám a ubírám, rediguji. Takže: Již několik dní znám definitivní název závěrečného dílu trilogie a vím jak bude znít poslední věta. Takže už snad brzy...
Pokud jde o chystané jarní „turné“: Bratislavu i Šumavu určitě nevynechám.
A už jen poslední novinka: Do druhého roku vstoupíme příští neděli v Tea Party s malým překvapením. Uvidíme, jak se osvědčí. Pro nás konzervativce je totiž každá – byť malá – změna čehokoli, co funguje, obvykle bolestná. Ale na tuhle se těším.
Nemůžeme neskončit tím, čím jsme dnešní setkání začali: Ukrajinou. A jako před týdnem: Největší moc má modlitba. Protože, jak někteří víme, vše je v nejlepších rukách. V rukách Páně. Jen člověk má svobodu volby mezi zlým a dobrým. Jak to dopadne tentokrát?
Požehnanou neděli a celý následující, nejspíš opět dramatický týden, milí přátelé Protiproudu!
Tagy článku