Emanuel Moravec: „Být středem politického a hospodářského celku o 200 milionech obyvatel je kapitálem, který nám musí závidět každý národ, ať už žije kdekoli.“ Ukrajina jako německý hrob
Karel Sýs upozorňuje na text z roku 1944, který dostává nečekaně mnohé velmi aktuální souvislosti. Dnes uplynulo 75 let od vzniku německého protektorátu v Čechách a na Moravě
Emanuel Moravec v březnu 1944 v Přítomnosti brojil proti „britské věrolomnosti a bolševickému nebezpečí“:
„Na lodi, kterou žene proud proti skaliskům, musí přestat všechny drobné spory a všechno škorpení. Všichni musí k ráhnům. Turecké nebezpečí sjednotilo střední Evropu kdysi. Tehdy Češi také hráli prvé housle v politickém orchestru tohoto prostoru… Češi nebyli a nejsou hloupý národ… Češi nemohou být dirigenty střední Evropy, jak o tom snil drobný pan Beneš. Mohou tu však pod taktovkou Říše hrát první housle. A oni, je milý čtenáři, opravdu už hrají!…
Emanuel Moravec
Zkoumáme-li příčiny boje mezi Velkoněmeckou říší a Sovětským svazem, pak to byl v prvé řadě zápas o východní část střední Evropy, která souvisí kulturně, hospodářsky i strategicky s Velkoněmeckou říší a přes ni s ostatní Evropou. Německá strategie neměla za žádnou cenu dopustit, aby sovětské armády překročily isthmickou šíji Královec–Oděsa jako nejkratší obrannou linii Evropy proti východu. To se také plně podařilo.
Zápas Velkoněmecké říše o Evropu
Podařilo se dále Sověty zatlačit za další isthmickou šíji: jezero Čudské–Oděsa. Isthmická šíje Královec–Oděsa měří necelých 1200 km. Isthmická šíje od Čudského jezera k Oděse o 100 km více. Stalin však chce dnes zcela jinou hranici proti Evropě a Anglie mu ji schválila. Je to isthmická šíje Terst–Štětín, která měří jen 800 km… Ať se stane se západní Evropou cokoli, osud 16 malých národů tohoto pásma závisí dnes pouze od výsledku zápasu Velkoněmecké říše se Sovětským svazem…
Po zdolání bolševického nebezpečí přijde doba evropské stavby, evropské spolupráce a evropského rozkvětu. Říše, která zlomí bolševické nebezpečí, bude mít zítra dost síly, aby dala dohromady Evropu, aby zdolala druhého nepřítele, který Evropě hrozí po bolševismu, a tím je egoismus jednotlivých evropských států a národů
Síla Říše není pouze ve zbraních a ve vojenských masách, nýbrž především v konstruktivnosti nacionálního socialismu, který v posledním desetiletí dovedl neobyčejně dobře hospodářsky stmelit a k Říši přiblížit východní část střední Evropy, obývanou malými národy. Říše dnes těchto 16 malých národů chrání před sovětským zotročením, Velkoněmecká říše nakonec také nalezne onu formu spolupráce s malými státy východní části střední Evropy, která budou nejvíce vyhovovat jak společným zájmům politicko-strategickým, tak společnému duchovnímu a hospodářskému vzestupu…
Kvetoucí Evropa pod vedením Říše
Být středem politického a hospodářského celku o 200 milionech obyvatel je kapitálem, který nám musí závidět každý národ, ať už žije kdekoli… Podívejme se, jakou úlohu by převzal český národ v případě, že by byl připojen ke Svazu sovětských republik východu, jak si to nyní usmyslil pan Beneš. Česko, jako součást Sovětského svazu, ocitlo by se tak na západní periferii sovětské euroasijské mocnosti. Žádný střed, nýbrž velmi exponované pohraničí!…
Prapor Evropy na stěžni říšské korouhve, to je symbol a slib budoucnosti všem věřícím Evropanům
Praha stala by se poté vlastně bezvýznamným pohraničním městem. Český průmysl by se musil přestěhovat někam na Ural. Pásmo mezi Šumavou a Prahou by bylo vylidněno a přeměněno v hlubokou soustavu opevnění. Sovětský svaz by se tu chystal k třetí světové válce… V této válce nebyl by český národ tak daleko od všech válečných hrůz jako je dnes. Předně by těch Čechů na zdejším území zůstalo velmi málo. Dělníci by šli za průmyslem na východ a zemědělci by se musili vystěhovat do obilních továren na Ukrajině…
Čechy by se staly velikým vojenským táborem a zemí, kde je škoda vůbec něco investovat… Hraničářská česká sovětská republika změnila by se v poušť. Zbytky českého národa by pak ještě dlouhá desítiletí bloudily někde mezi Dněprem a Lenou… Chceme se stát kvetoucím středem veliké střední Evropy pod vedením Říše, anebo chceme být jen kouskem plotu předsunutého sovětského pohraničí proti západu?
Úloha říšského středu
Mluvte si, co chcete. Hácha 15. března 1939 dobře rozhodl, když nám přisoudil úlohu říšského středu. Jsem přesvědčen, že Beneš po letech jako kajícník se bude dožadovat povolení, aby se k nám mohl vrátit, zůstalo-li mu jen kousek českého srdce v těle. Bude však cizincem v naší kvetoucí zemi. Nepozná několikamilionovou Prahu. Bude to návrat dona Quijota z pouti za slávou evropského státníka.
Napíše nám zajisté obsáhlé paměti, v nichž dokáže, že za nic nemohl, poněvadž nakonec ho podle zradily nejen Anglie s Francií, nýbrž i ten mluvka Stalin, který mu přec svatosvatě sliboval, že Velkoněmeckou říši smete z tváře země. Děti si na něho budou ukazovat, až bude cupitat s rukopisem k nakladateli. Zůstane nám zachován jako doklad toho, že Masaryk se nejen zmýlil v době, nýbrž také v lidech. A z komínů bílých českých chat bude tiše stoupat dým k obloze, která se bude klenout nad spokojenou českou zemí…
Prapor Evropy na stěžni říšské korouhve
Evropští národové nesmějí zapomenout, že po bolševické porážce budou tu nové veliké úkoly tvorby a budování. Po zdolání bolševického nebezpečí přijde doba evropské stavby, evropské spolupráce a evropského rozkvětu. Říše, která zlomí bolševické nebezpečí, bude mít zítra dost síly, aby dala dohromady Evropu, aby zdolala druhého nepřítele, který Evropě hrozí po bolševismu, a tím je egoismus jednotlivých evropských států a národů. Ne boj o národní svobodu, nýbrž boj za solidaritu národů, to bude heslem nového nacionalismu evropských národů! Prapor Evropy na stěžni říšské korouhve, to je symbol a slib budoucnosti všem věřícím Evropanům.“
To vše se odehrávalo v době, kdy denní listy chtě nechtě přinášely zprávy o vyhánění „novoevropských“ agresorů vesměs pod souhrnným titulkem Velká bitva na Ukrajině:
„Nová fáze zimní bitvy na Ukrajině trvá. Boje zuří s nezmenšenou prudkostí… Zápolení je v proudu… Bitva zuří na celé ukrajinské frontě velikým obloukem od prostoru Krivoj Rog po Šepetovku… Trvají proměnlivé obranné boje… Německé oddíly dosáhly naprostého úspěchu v obraně… Oběma sovětským střeleckým divizím útočícím jižně od pripetských bažin se podařilo získat trochu půdy, ostatní útoky byly odraženy… Ve srovnání s velikou bitvou na Ukrajině mají boje na středním a severním úseku, jakkoli jsou tuhé, jen podřadný význam…“
Německé i Emanovo snění o říšské Evropě se rozplývalo.
Tagy článku