Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan dostal v nedávném rozhovoru otázku na útočné výroky izraelských politiků na adresu Turecka. Odpověděl jasně: bude-li Turecko napadeno, válce se nevyhne.
Přímé vyhlášení války to nebylo, rozhodně však šlo o ostré varování. Postoj Ankary vyložil bez obalu. O ozbrojený střet Turecko nestojí. Na každou agresi ale odpoví rázně. Úmysl udeřit první, přitom nenaznačil. Dal však najevo jasně: Diplomatické prostředky k zadržení Izraele se rychle vyčerpávají.
Už Americe nevěří
Erdoganova slova přímo souvisejí s Dohodou o společné obraně z Mekky. Podepsaly ji 7. srpna Turecko, Saúdská Arábie a Pákistán. Základní princip připomíná pátý článek Severoatlantické smlouvy: útok na jednoho člena je útokem na všechny. Obranný pakt počítá s vojenskou koordinací, společnými cvičeními, výměnou zpravodajských informací a rozvojem spolupráce zbrojního průmyslu. Všechny tři země si tak budují vlastní odstrašující mechanismus. Plnohodnotné „islámské NATO“ to zatím není, ale pouhé prohlášení o přátelství také ne.
Pozoruhodně se k paktu postavil americký prezident Donald Trump. Dohodu uvítal a označil ji za „velký krok“ dokazující jednotu blízkovýchodních zemí. Na první pohled to zní rozporně: Washington schvaluje mechanismus snižující závislost regionálních spojenců na amerických bezpečnostních zárukách. Dohoda z Mekky ale není vojenským spolkem proti Spojeným státům. Míří proti americkému monopolu na určování bezpečnostních pravidel regionu. Mezi obojím je rozdíl, časem se ovšem může smazávat.
Každá země má k Washingtonu svůj specifický vztah. Turecko nese nelibě americkou podporu syrských milic napojených na Kurdskou stranu pracujících, vyřazení z programu F-35 i trvalou podporu Izraele. Saúdské Arábii zůstala hořká pachuť z vlažné americké reakce na útok na její ropnou infrastrukturu během americké agrese proti Íránu.
V současné chvíli už americkým zárukám nevěří. Pákistán bere vztahy s Washingtonem spíš účelově. Po desetiletích spolupráce přišly sankce a s americkým odchodem z Afghánistánu i ochladnutí zájmu, zato vazby Washingtonu s Indií zesílily.
Turecko dodá velkou armádu
Závěr všech tří zemí je prostý: spolupracovat se Spojenými státy lze, svěřit jim celou svou bezpečnost už ne. Turecko vnáší do aliance početnou armádu a rozvinutý zbrojní průmysl, Pákistán bojové zkušenosti a jaderný status, Saúdská Arábie peníze a politickou váhu. Společně mohou s Washingtonem jednat ne jako tři závislí partneři, ale jako samostatná koalice.
Proč je tedy Trump s novou dohodou spokojený? Regionální sebeobrana odpovídá jeho letité zásadě: spojenci ať nesou víc nákladů a odpovědnosti. Otevřený odpor proti paktu by navíc znamenal přiznat americké obavy a všechny tři země ještě víc postrčit k samostatnosti.
Washingtonu se vyplatí novou strukturu přivítat a vliv si udržet přes NATO, prodej zbraní, zpravodajskou spolupráci a dvoustranné vztahy. A nakonec: Trump může celou věc vydávat ne za oslabení Ameriky, ale za úspěch vlastní politiky – spojenci se přece spojili a rozdělili si společné břemeno.
SESTRA MEDU: ŽIVÁ VODA UŽ JE K MÁNÍ!
Protiproud opět navštívila česko-slovenská dvojice Daniel Fiala a MUDr. Bronislav Čiko, aby, předvedli objev "živé vody". Navíc přidávají další informace, jež mohou vracet zdraví a zabraňovat nemocem, a tak dále rozšířil možnosti sebeobrany nepodvolených!
Tisíce vděčných uživatelů přípravků Daniela Fialy už sice vědí, jak účinné jsou čínské dřevokazné houby s "medíky" při prevenci a pomoci v léčení i těch nejzávažnějších chorob včetně onkologických. "Živá voda" doktora Čika je však doplní do fascinující zbraně! Alespoň to před pár týdny slíbili.
Nyní se oba pánové objevili znovu před kamerami Protiproudu, protože Živá voda je tady! Předvedli ji. Stojí za to se na to podívat! A přidali ještě několik dalších novinek Daniela Fialy.
Slábnoucí role USA v regionu
Základní rozpor tím ale nemizí. Dohoda z Mekky zakotvuje právo regionálních mocností rozhodovat samy, kdo je ohrožuje a jak na to odpovědět. Ankara, Rijád ani Islámábád nehodlají vazby s Amerikou přetnout. Chtějí se jen pojistit. Americká politika se může znovu ukázat jako nevyzpytatelná, nebo se jako vždy totálně podřídit především izraelským zájmům. Formálně pakt proti Washingtonu nemíří. Politicky ale znamená odklon od amerického patronátu k širšímu bezpečnostnímu uspořádání. Odborníci proto v dohodě vidí signál slábnoucí americké role v regionu.
Novou dohodu bedlivě sleduje celý prostor od východního Středomoří po jižní Asii. Indie vidí, jak její hlavní protivník Pákistán získal kolektivní záruky od dvou vlivných států. Izrael musí počítat s novou skutečností, že Turecko se napříště hodlá opřít nejen o vlastní síly a členství v NATO, ale i o zvláštní regionální obranný mechanismus. A posílení turecké pozice nemůže přehlížet ani Řecko, které je s Ankarou dlouhodobě rozhádané o Egejské moře, Kypr a mořské hranice.
V odpověď na to tak může postupně vzniknout jiné uskupení. Pomyslná osa Indie, Izrael a Řecko, případně i s Kyprem. Základy už byly položeny. Indie rozvíjí vojensko-technickou spolupráci s Izraelem, Řecko kupuje izraelské raketové a protivzdušné systémy a v únoru 2026 podepsalo Nové Dillí s Athénami deklaraci o rozšíření zbrojní spolupráce a dohodlo se na přípravě pětiletého plánu.
Náraz na dohled: Největšímu podvodu v dějinách je 55. Zlatý standard? Papírové peníze? Obojí má své problémy. Vyřeší to BRICS? Jak se ukrýt před koncentrákem digi měny? Nesplatitelné dluhy. Trend je jasný. Společně se ubráníme?
Protiproudní televize uvádí v pořadu Rub a líc Roberta Vláška, který v diskusi s Petrem Hájkem nalézá odpovědi na dramatické situace současného světa, jenž 55 roků po velkém americkém podvodu směřuje k řešení, které nás může ožebračit - pokud na něj nebudeme připraveni.
Pokud se chcete vyhnout znehodnocení peněz inflací, která především válkou v Íránu může brzy zase nabrat divoké tempo, známe jeden bezpečný přístav.
Napište svoje telefonní číslo na email [email protected] - a budete vědět vše, co potřebujete. A pomůžete sobě i Protiproudu!
Pustí se Erdogan do války s Izraelem?
O brzkém zrodu formální trojstranné smlouvy zatím mluvit nelze. Indie oficiálně oznámila jen tolik, že zkoumá dopady dohody z Mekky na vlastní bezpečnost i na stabilitu regionu. Zachovává však zdrženlivý postoj. Případná protiváha nejspíš nevznikne jako jediná smlouva, ale jako síť společných cvičení, výměny zpravodajských informací a spolupráce v protivzdušné obraně, bezpilotních systémech a námořní bezpečnosti.
Už sama možnost takového uspořádání ukazuje sílu dohody z Mekky. Rozběhla logiku regionálního vyvažování. Vznikne-li jedno mocenské centrum, jeho možní soupeři se takřka nevyhnutelně přidruží k sobě.
Je tedy Erdogan opravdu připraven pustit se do války s Izraelem? Odvetné akce jsou docela dobře možné, předem chystaná velká válka zatím nikoli. O přímou konfrontaci Turecko nestojí. Válka by dorazila jeho už tak pochroumanou ekonomiku, nevyhnutelně by vyvolala krizi uvnitř NATO, zkomplikovala vztahy s USA a mohla by rychle přerůst rámec dvoustranného sporu. Také Izrael ví své. Válka s Tureckem nese nesrovnatelně větší riziko než operace proti nestátním aktérům či údery na slabší sousedy.
AKADEMIE: SKUTEČNÁ PAMĚŤ NÁRODA
Pro každého, kdo nechce být mystifikován. Pro jeho rodinu. Pro děti. Ale i pro ty, kdo v návalu lží a dezinformací hlavního politického a mediálního proudu "pozapomněli". Denně přinášíme články, analýzy či historické texty, které v této celistvosti nikde jinde nenajdete. Předkládáme ji nepodvoleným jak částečnou náhradu za časopis MY, jehož obnovení po vražedných covidových lockdownech se nevzdáváme.
A jak do Akademie s podtitulem Ztráty a nálezy vstoupit? Snadno! Buďto kliknutím na červené tlačítko níže, nebo kdykoli z hlavní stránky Protiproudu kliknutím na modré tlačítko Akademie vpravo nahoře. Stejně tak snadno se dostanete zpět, jen tlačítko bude tentokrát nahoře nalevo a bude se jmenovat Protiproud.
Vyzbrojte se znalostmi a argumenty, nepodvolení!
Rizikovým pásmem je Sýrie
Takový scénář přesto už nelze úplně vyloučit. Hlavním rizikovým pásmem je Sýrie, kde se zájmy obou zemí často střetávají. Ankara chce upevnit vliv v Damašku, posílit syrskou státnost při zachování protureckého naladění a zabránit posílení nepřátelských sil u tureckých hranic.
Izrael turecký vzestup brzdí a chce si udržet volnost ve vojenských akcích. Obě strany udržují technické spojení, aby předešly náhodným střetům. Stačil by ale úder na cíl s tureckými vojáky, nebo smrt tureckých občanů a řetězová reakce je na světě.
Dalším možným ohniskem je východní Středomoří včetně Kypru a sporných mořských pásem. Riziko poroste i s dalším rozšiřováním izraelských operací v Sýrii a v Libanonu. Erdogan je už označil za hrozbu pro tureckou bezpečnost.
Usoudí-li turecký prezident, že se Izrael „nehodlá uklidnit“, přehlíží červené linie a přisouvá hrozbu blíž k tureckým hranicím, může Ankara přejít od diplomatického tlaku k omezeným vojenským krokům: posílení protivzdušné obrany, krytí spřátelených sil v Sýrii, zachycování narušitelů, vyslání loďstva či odvetné údery. Místní incident vymknutý kontrole vypadá reálněji než vědomé rozhodnutí obou vůdců rozpoutat plnohodnotnou válku.
Erdogan dokáže odpovědět silou
Dohoda z Mekky sice odrazuje od útoku na Turecko, ale automaticky neznamená přiblížení velké války Saúdské Arábie a Pákistánu proti Izraeli. Úplné znění dokumentu dosud nebylo zveřejněno a kolektivní obrana může mít různé podoby. Od politické podpory a sdílení zpravodajských informací až po přímé vojenské zapojení. Prozatím jde především o nástroj odstrašení: nemá válku umožnit, nýbrž odradit možného protivníka od jejího rozpoutání.
Erdoganovo prohlášení patří do téže logiky. Válku Izraeli nevyhlašuje. Bere ale izraelskému vedení jistotu, s níž dosud počítalo, že Turecko zůstane vždy jen u protestů a diplomatických prohlášení. Plnohodnotná turecko-izraelská válka je tím nadále nereálná.
Zasáhnou-li totiž izraelské akce turecké jednotky nebo je Ankara vyhodnotí jako přímé ohrožení národní bezpečnosti, Erdogan dokáže odpovědět silou. A pak už nepůjde o to, zda válku chce, ale zda ji obě strany po první výměně úderů dokážou zastavit.
Prostě, řečeno s klasikem, "není míru pod olivami".
