Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do Protiproudu.

Velká trojka v akci: Jaderná válka se odkládá? Bylo to o chlup. Spíš Teherán než Jalta. Evropští fašisté ale teď budou jančit o to víc. Americká klasika: Způsobila to - a odpojila se. Opět náš zoufalý osud. Zrada elit - jako vždy. Mráz přichází z Bruselu

je přesvědčen, že jednání Trumpa s Putinem a Si je nekonečně důležitější a nadějeplnější než "pěna dní" v podobě stupňovaných provokací zdecimovaných evropských hitlerčíků proti Rusku, ale uvědomuje si, že "cesta ze Stalingradu do Berlína" může být ještě dlouhá

Přituhuje. Nejen kvůli chladnému listopadu, o němž se stejně od pana Žáka a jeho týmu v ČT – už zcela komických obhájců Velké klimatické lži – dozvíme, že byl opět nejteplejším listopadem v historii. Prý podle stanic, které měří teplotu „alespoň třicet let“, což je důležité zaklínadlo.

V té době totiž – nejen u nás – vytvořili síť měřících stanic u tepelných zdrojů. V rámci rozjezdu kampaně o „globálním oteplování“ údajně způsobeném lidskou činností. Šlo o součást plánu na velké přerozdělení zdrojů přírodních a finančních – po pádu Sovětského svazu a jeho bloku. Při přípravě planetárního koncentráku pod takzvanou Světovou vládou.

Jenže žádný lidský plán naštěstí nikdy (úplně) nevyjde, a tak se stalo i tentokrát. Celé to však po 11. září 2001 rozběhli příliš rychle, takže v první dekádě jedenadvacátého století se jim to zadrhlo. Dnes už se Klimatické lži směje i donedávna posvátná Gréta, která mezitím dospěla, pochopila, jak ji zneužili, a teď se věnuje spíše boji proti sionismu a genocidě Palestinců. A tak je to úplně se vším, Greta je model: Nadšení, zádrhel, šok.

Ten zádrhel odstartovala finanční krize (2007), a po neúspěšném dobytí Blízkého a Středního východu (viz McKinderovu teorii Světového ostrova), to zkusili dobytím Putinova Ruska. Největší země světa s obrovitými zásobami přírodních zdrojů a potenciální otrockou lidskou silou v porobených Slovanech. 

Zkáza předchozího Hitlerova pokusu je nejen neodradila, ale inspirovala. Bylo však třeba postupovat „chytřeji“: Pod falešnými sliby přátelství obklíčit Srdce světa (viz opět McKinder) dobytými zeměmi Střední a Severní Evropy zataženými do NATO – a připojit k nim „měkký ruský podbřišek“, Ukrajinu.

Pak aktivovali „spícího agenta“, hitlerovské „rezervy“ v její západní části a s její pomocí zorganizovali a zafinancovali státní převrat v roce 2014.

Rozmístění vojsk, a především jaderných raket NATO na ruské jižní hranici, spolu se „zaparkováním“ válečné flotily v Sevastopolu na Krymu, se plánovačům jevilo jako dostatečný základ pro dobytí Ruska. Nejlépe zevnitř, jako na počátku devadesátých, ale již v úplně jiné strategické situaci. 

Jenže zase se to na poslední chvíli zadrhlo. Putin po trestuhodném váhání (Minské dohody) nakonec léčku prohlédl. Ruský Krym, Donbas a Luhansko připojil se souhlasem absolutní většiny tamního vybíjeného obyvatelstva k Ruské federaci – no a od té doby vede Západ válku proti Rusku rukama banderovců. Od února 2022 pak v podstatě přímou – pouze předstírající „proxy“, aby hned nedošlo na jadernou výměnu.

Bylo to chlup

Tuto „sekvenci“ je nutno zas a znovu připomínat, protože jinak není možné porozumět současné situaci, která nadále (především v podání korporátních médií) vypadá jako maximálně vypjatá. Byla, ale už není. Západ válku prohrál. Zbývá už jen dohodnout podobu jeho kapitulace a poválečného uspořádání – jako na Krymu v únoru 1945. 


JSME NA POKRAJI VÁLKY? NEBO UŽ JE VYMALOVÁNO? PORAĎME SE!

V pondělí 23. listopadu v 18:00 hodin se tvrdé jádro nepodvolených sejde na pravidelné poradě se šéfredaktorem Protiproudu Petrem Hájkem.

Fanatická válečnická propaganda bruselských a londýnských politiků a jejich korporátních médií dostala setkáním Trump – Putin – Si pravděpodobně ránu z milosti. Proto také tak rychle ze mediálního prostoru Západu o ní všechny zmínky zmizely. Naopak na řadě jsou provokace a velkohubá prohlášení poražených – mezi něž se ironií dějin tentokrát počítají i české vlády. Nebo je tvrzení, že válka fakticky skončila příliš optimistické? Není to spíš naopak?

Třeba ale budeme hovořit o něčem úplně jiném. Protože obsah porady určí jako vždy čtenáři a diváci svými dopisy, otázkami a komentáři - jak k aktuálnímu dění, tak k obecnějším problémům, jež určují náš rozhoupaný (viditelný i neviditelný) svět.

Vysíláme zde

V okamžiku, kdy se od války odpojily Spojené státy, její hlavní iniciátor za „panování“ černocha v Bílém domě, bylo definitivně rozhodnuto. Korektně dodejme, že Obama byl jen „nosičem“ plánu clintonovského gangu válečnických neokonů Demokratické strany.

Jenže už první nástup Donalda Trumpa, jakkoli nemotorný, válku s Ruskem prakticky vyloučil. Bidenovská „epizoda“ na tom už nemohla nic změnit. Karty, především ekonomické, finanční a strategické, byly rozdány znovu a jinak. Pokud by „krvavá Hillary“ (Clintonová) v roce 2016 (respektive 17) převzala po Obamovi otěže, prakticky jistě bychom (či alespoň někteří ze zbývajících) existovali v dystopickém světě po jaderné válce.

Avšak „americká revoluce“, která k nepředstíranému šoku již plně připravených washingtonských jestřábů vynesla v posledním okamžiku na vrchol moci přímo „metafyzicky“ fenomén Trump, tomu zabránila. Ony čtyři roky „pauzy“ Rusko využilo k dobudování svých jaderných nosičů. Technologicky natolik předstihlo USA, že známý bonmot o (jaderné) válce bez vítězů přestal fakticky platit.

A konečně další rozhodující fenomén: Na světovou scénu dramaticky rázně vstoupila Čína. Ještě sice bylo třeba projít posledním velkým globalistickým vzepětím v podobě covidistické „plandémie“ a vakcinační tyranie. Ale už stačilo, aby 24. února Vladimír Putin zahájil „Speciální vojenskou operaci“ – a covid „záhadně“ ze dne na den zmizel. Tím totiž bylo rozhodnuto.

Velká trojka v akci

Proto když se nyní setkala v Šen-čenu Velká trojka Trump, Putin, Si, šlo fakticky o reprízu přelomu z druhé světové války. Nikoli však o „Jaltu č. 2“, ale daleko spíše o „Teherán“. Ne jen proto, že právě v íránském Teheránu (jak pro současnou situaci symbolické!) se také tehdy poprvé pohromadě setkali tři nejvyšší zástupci protihitlerovské koalice. 

Na konci roku 1943 tam dohodli jak otevření druhé fronty v západní Evropě, tak načrtli první obrysy poválečného uspořádání Evropy. Jalta je později jen precizovala. Teherán se totiž odehrál půl roku po vítězství Sovětského svazu u Stalingradu – a všichni tři věděli, že tím Stalin definitivně obrátil válečnou situaci.

3 000 LET V EXTRAKTU: ZDALEKA NE JEN KVŮLI CHŘIPCE!

 

Daniel Fiala se vrátil z další objevné cesty po Číně. Získal nejen další zkušenosti z největší světové líhně zázračných hub, ale navštívil i tamní prastarou lékárnu a centra, kde se exktrakty z hub izolují. A přivezl protiproudařům i něco podivuhodných ukázek – a jedno překvapení.

Dále tak rozšířil naše možnosti sebeobrany při léčení a prevenci i těch nejzávažnějších chorob skrze extrakty uložené v medu. Ale ne jen o tom si bude dnes povídat s Petrem Hájkem. Současná Čína totiž nabízí i mnoho dalších rovin, z nichž by se nemocný západní svět měl poučit. Jak? Podívejte se!

A i když bylo zapotřebí ještě velkých obětí, Německo už jen ustupovalo. Roosevelt ještě neumíral (jako později v Jaltě) a souhlasem s otevřením druhé fronty nezachraňoval jen Churchilla a Británii. Pokud chtěly Spojené státy zůstat svým vlivem v západní Evropě, neměly jinou možnost. Jinak by Stalin Evropu – možná o něco později, ale zcela nepochybně – ovládl celou.

Proto bylo jednání v Šen-čenu daleko více podobné Teheránu než Jaltě. S tím podstatným rozdílem, že „třetího do party“ nyní představuje Čína, čímž se „spojenecký gard obrátil: Tehdy stáli dva spojenci proti Západu Rusku. Nyní stojí dva spojenci Východu proti Americe a jejímu krachujícímu evropskému „přívěšku“.

Ostatně okamžitá reakce aktuální londýnské vlády s demonstrativním „prosíkem“ v Bruselu je nejen ponižující, ale především výmluvná: Válku prohrála velká malá Unie a „malá Velká“ Británie – a nyní je to proto tak magneticky táhne k sobě. Že k opětovnému vstupu Londýna do EU nikdy nedojde, je jiná věc. Obě fašistická evropská centra však potřebují alespoň předstírat blízkost a jednotu.

Odklad na neurčito?

Šen-čen – právě tak jako Teherán – proto ještě nebyl definitivním novým rozdáním karet. Rusko Čínou a USA – budou mít ještě hodně práce s neutralizací téměř již znovu vylíhlé německé obludy se sídlem v Bruselu. Tentokrát se už nezaklíná nacismem (i když jeho výhonek v ukrajinských banderovcích si zamilovaně hýčká), ale liberální demokracií, tedy moderní verzí italského korporátního fašismu. 

Spojené státy se k evropskému dobrodružství již nadlouho nevrátí – i kdyby v prezidentských volbách za dva roky zvítězili „zkomunizovaní“ Demokraté. Washington míří k izolacionismu nadiktovanému Trumpem – jakkoli se to při jeho sionistických eskapádách v Íránu zdá aktuálně nepravděpodobné. Ovšem problém Izraele, Netanjahua a satanistické internacionály „křesťanských sionistů“ je na jinou – ač příbuznou – analýzu. 


Krize před výbuchem: Další vlna znehodnocení peněz je už za dveřmi. Inflace opět začíná růst i u nás. Trend je jasný: Chtějí nás znovu obrat

Pokud se chcete vyhnout znehodnocení peněz inflací, která především válkou v Íránu, energetickou drahotou a sociálními výbuchy v západní Evropě brzy opět nabere divoké tempo, známe jeden bezpečný přístav:

Napište svoje telefonní číslo na email zlato@protiproud.info - a budete vědět vše, co potřebujete. A navíc pomůžete nejen sobě, ale i Protiproudu!

Sledujte zde

Vítězný trumpismus prostě rozhodl, že Třetí světová válka (či chceme-li třetí – jaderné – dějství německé světové války zahájené v roce 1914 – přesně sto roků před „Majdanem“) se přinejmenším odkládá na neurčito. Ostatně i ta velmi opatrná „deklarace“ ze Šen-čenu, jakkoli se snaží neříci, ba ani nenaznačovat něco konkrétního, o tomto mluví jasně. Pochopitelně, je to „teprve Teherán“. Takže – co teď?

Tradiční osudová smůla

Naplno si pokus o opakování Drang nach Osten odskáče především Evropa – ta v unijní části zvlášť. O Londýn se po pravděpodobném vítězství Nigela Farage, který s Amerikou „srovná krok“ nájemce Bílého domu postará. Bez ohledu na to, zda bude z republikánské či demokratické fikce největší imperialistické velmoci. Ale bruselské mrtvě narozené impérium – jež mělo být „pandánem“ (doplňujícím protějškem) zaoceánského Druhého Říma, to uvrhne do hluboké krize.

Tím spíš, že přinejmenším do série voleb v příštím roce, které pohřbí dosavadní „elity“, se bude ještě intenzivněji snažit předstírat pokračování války. Přesně jako Hitlerův Goebbels (a Goebbelsův Hitler) po Stalingradu. Ať to stojí, co to stojí. Provokace – jako ta poslední v Polsku, nebo v kyjevském dronovém útoku na Kaliningrad či na ruskou loď ve Finském zálivu – se budou dále stupňovat.


ZDRAVÍ PRO NEPODVOLENÉ: BEZ MOLEKULY CHEMICKÝCH JEDŮ!

Jak se bránit nejen následkům nebezpečných vakcín a mnoha chemických farmak označovaných za léky za využití čistě přírodních metod bez použití chemie? Jak připravit organismus na na zátěž v podzimních a zimních měsících a krizích všeho druhu?

Vytvořte si bezplatný účet BEWIT, kterým se dostanete k výrazným slevám s kompletní nabídkou na e-shopu firmy BEWIT.

A stále platí, že tím současně pomůžete nejen sobě, ale také přispějete na existenci Protiproudu. Díky, nepodvolená rodino!

Vytvořit bezplatný účet BEWIT

Jako na smilování budou při tom evropští fašisté a kyjevští nacisté čekat na nějakou drtivou ruskou odpověď (nejadernou), protože budou doufat, že to Trumpa přece jen přiměje k nějaké „solidární“ odpovědi. Marně. Po „Teheránu č. 2“ je rozhodnuto. A my máme tu osudovou smůlu – vlastně hned dvojitou (ale i to je tradiční) – ze snahy být přívěškem Západu:

Jak se ukázalo, od převratu stojíme už 37 let opět na špatné straně dějin. A od roku 2004 navíc přímo v další repríze německého (bruselského) protektorátu Německa. A současně máme jako v celých nedlouhých republikánských dějinách opět mimořádně zbabělé politické, intelektuální a hospodářské elity, které s voláním Kupředu! táhnou tisíciletý stát do Německem vydlážděné propasti.

Od vstupu do EU se to týká všech našich vlád – včetně té současné, které dominuje „obr“ nerozhodnosti a ideové prázdnoty. I když se její součást v podobě SPD snaží alespoň trochu demonstrovat, že v zemi jsou také jiné síly. Je to však podobně sisyfovský úkol, o jaký se pokoušeli čeští a moravští vlastenci v letech 1938 – 39. O to hůř, že mizí kotva: víra v Krista Krále, jehož svátek dnes ještě někteří slavíme, je nepoměrně slabší než tehdy.

Takže na jednu stranu je světodějné setkání v Šen-čenu obrovskou nadějí, na straně druhé však před nás staví neobyčejně těžký národní úkol. A chladný listopad ohlašuje těžkou zimu. Mráz přichází už nejen z Bruselu.

Ochraňuj nás, svatý Václave!