Halloween je anglicky zneužitým názvem předvečera Všech svatých
Prvního listopadu slaví církev slavnost Všech svatých. v tento den si připomíná nejen světce zapsané v kalendáři, ale nespočetný zástup těch, jejichž svatost zná jen Bůh.
Oporu v Písmu má tento svátek hned na několika místech. Nejvýmluvnějším je vidění, které zaznamenal apoštol Jan a které se čte jako první čtení slavnosti. Jan spatřil před Božím trůnem a před Beránkem nesmírný zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků, oděný v bílém a s palmovými ratolestmi v rukou. Na otázku, kdo jsou ti lidé, dostal odpověď, že přišli z velkého soužení a vyprali svá roucha v krvi Beránkově. Nejde tedy o hrstku vyvolených hrdinů, ale o zástup, jemuž nelze dát číslo. List Židům k témuž dodává, že nás obklopuje „tak veliký oblak svědků“, a proto máme odhodit všechno, co nás tíží, a vytrvale běžet závod, který nás čeká. Apoštol Pavel nazývá „svatými“ všechny pokřtěné, když pozdravuje obce v Římě či Korintu: svatost tu není výsadou výjimečných, ale povoláním každého, kdo patří Kristu. První list Janův pak připomíná, že už nyní jsme Božími dětmi, ale ještě se neukázalo, co budeme; až se On ukáže, budeme mu podobni. Evangelium čtené při slavnosti jsou blahoslavenství z Kázání na hoře – ideální portrét svatého člověka, jejž namaloval sám Kristus. Z těchto kořenů vyrostlo i vyznání apoštolského Kréda: „věřím ve svatých obcování“, tedy v živé společenství církve putující na zemi s církví oslavenou v nebi.
Dějiny svátku začínají na křesťanském Východě. Už ve 4. století slavily jednotlivé obce společný den všech mučedníků: Edessa 13. května, syrské církve v pátek po Velikonocích a Antiochie první neděli po Letnicích. Svatý Efrém Syrský roku 359 opěvoval v hymnu památku všech mučedníků a svatý Jan Zlatoústý o ní kázal. Pravoslavné církve dodnes slaví Všechny svaté v neděli po Letnicích. Na Západě byl klíčovým okamžikem 13. květen 609 či 610, kdy papež Bonifác IV. převzal od císaře Fóky římský Pantheon, chrám všech pohanských bohů, a zasvětil ho Panně Marii a všem mučedníkům. Podle Bédy Ctihodného dal papež pod chrámem uložit ostatky mučedníků, aby se tam, kde se dříve uctívali démoni, napříště ctila památka všech svatých.
K datu 1. listopadu se svátek dostal postupně. Papež Řehoř III. (731–741) zasvětil ve staré bazilice svatého Petra oratoř ostatkům svatých apoštolů, všech svatých, mučedníků a vyznavačů a všech spravedlivých, kteří odpočívají po celém světě. Podle části pramenů se tak stalo právě 1. listopadu a odtud se datum odvozuje. Kolem roku 800 již listopadový svátek slavily církve v Anglii a v Německu, které spolu udržovaly úzké styky, a slavil ho rádce Karla Velikého Alkuin. Roku 835 pak císař Ludvík Pobožný na podnět papeže Řehoře IV. a se souhlasem všech biskupů nařídil, aby se v Galii a Germánii slavnost Všech svatých konala o listopadových kalendách.
Na pravou míru je tu třeba uvést jeden rozšířený omyl, který opakují i některé české církevní texty: že církev zvolila 1. listopad, aby pokřtila keltský svátek Samhain a keltský Nový rok. Tuto domněnku rozšířil na přelomu 19. a 20. století antropolog James Frazer. Oxfordský historik Ronald Hutton však upozornil, že irské martyrologium Oengusovo a martyrologium z Tallaghtu dokládají, že raně středověká irská církev slavila Všechny svaté 20. dubna. Představa o keltském vlivu na listopadové datum se tím hroutí: keltská Evropa i Řím ve skutečnosti následovaly myšlenku, která vzešla z germánského prostředí. Huttonova zjištění také zpochybňují, že by Samhain byl vůbec svátkem mrtvých. Halloween tedy není pohanským předchůdcem Všech svatých, ale jen zkomoleným anglickým názvem jejich předvečera, „All Hallows’ Eve“.
Liturgicky jde o slavnost, nejvyšší stupeň svátku, a začíná už večer 31. října prvními nešporami. Po ní hned 2. listopadu následuje Památka všech věrných zemřelých, lidově Dušičky, kterou v 11. století zavedl clunyjský opat Odilo. Obě slavnosti spolu úzce souvisejí: 1. listopadu se radujeme ze svatých, kteří už patří k církvi oslavené, 2. listopadu se modlíme za zemřelé, kteří ještě v očistci očekávají plné společenství s Bohem. Věřící, kteří v jednotlivých dnech od 1. do 8. listopadu zbožně navštíví hřbitov a pomodlí se za zesnulé, mohou za obvyklých podmínek získat plnomocné odpustky přivlastnitelné duším v očistci. Pro české diecéze platí papežský indult, který tuto možnost rozšiřuje už od 25. října.
V Česku je slavnost Všech svatých doporučeným svátkem. Za první republiky byl 1. listopad státním svátkem, ale komunisté ho roku 1951 zrušili a po roce 1989 se do kalendáře už nevrátil. Pokus o jeho obnovení neprošel ani parlamentním hlasováním v roce 2000. Zatímco v sousedním Polsku, Rakousku a na Slovensku je 1. listopad dnem pracovního klidu, my jsme ho zasvětit nedokázali. Přesto zůstává obraz hřbitovů prozářených tisíci svící jedním z nejsilnějších svědectví o tom, že ani sekularizovaný národ docela nezapomněl, že smrt nemá poslední slovo. Na Pražském hradě stojí kapitulní kostel Všech svatých.
Bože, Otče všemohoucí, Ty jsi nám dal v jediné slavnosti radovat se ze všech, kdo již spatřili Tvou tvář, z apoštolů i mučedníků, ze známých i bezejmenných, z těch, kdo nás předešli ve víře; dej i nám, obklopeným tak velikým oblakem svědků, abychom vytrvale směřovali k Tobě, nehledali svatost v neobyčejném, ale ve věrnosti každého dne, a jednou se spolu s nimi připojili k zástupu, který nikdo nemůže spočítat. Prosíme o to skrze Tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, neboť On s Tebou žije a kraluje v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků. Amen.
